Partnerské stránky: Simpsonovi.Blog | Rick a Morty | Rozčarování | Futurama
Kritiky.cz > Recenze knih > ZLOČIN ŠTÁBNÍHO STRÁŽMISTRA. Vinen či nevinen?

ZLOČIN ŠTÁBNÍHO STRÁŽMISTRA. Vinen či nevinen?

zss
zss
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (Zatím žádné hodnocení)
Loading...

Kniha „Zločin štáb­ní­ho stráž­mis­t­ra“ je napí­na­vým pří­bě­hem o usi­lov­ném hle­dá­ní ztra­ce­ných vodí­tek z doby dáv­né minu­los­ti pro­tek­to­rá­tu Čech a Moravy, kdy se pouš­tí­me v pát­rá­ní po sto­pách čes­ké­ho čet­ní­ka Eduarda Ševčíka.

Právě jeho vnuk pan Prošek kon­tak­tuj­te spi­so­va­te­le a novi­ná­ře Petra Hofmana, zda by se nepo­ku­sil najít a vypá­t­rat dáv­no „ztra­ce­né“ mate­ri­á­ly, a pokud mož­no nalézt i důka­zy o tom, že v době němec­ké oku­pa­ce v jiho­čes­kých lesích jeho děde­ček neza­stře­lil žád­né­ho odbo­já­ře z výsad­ko­vé sku­pi­ny.

Sám se totiž domní­vá, že byl jeho děde­ček neprá­vem obvi­něn a po vál­ce kři­vě odsou­zen za vlas­ti­zra­du a uvěz­něn na dva­cet let věze­ní, kde i bohu­žel zemřel a svo­bo­dy se nikdy nedo­čkal. Chce se poku­sit za kaž­dou cenu očis­tit jmé­no nejen své­ho dáv­né­ho před­ka, ale i celé své rodi­ny, na kte­rou se od té doby pohlí­ží tak tro­chu skrz prs­ty.

„Jenže já jsem vnu­kem kola­bo­ran­ta, zrád­ce náro­da, vyvrhe­le, vra­ha zrů­dy v lid­ské podo­bě! Řekněte mi, jak jsem s tímhle měl žít? ... Nechci vám líčit svůj zka­že­ný život, to teď není důle­ži­té. Chci najít prav­du! Chci očis­tit jmé­no své­ho před­ka, kte­rý umřel ve věze­ní, chci doká­zat, že byl kři­vě obvi­něn a zni­čen v zin­sce­no­va­ném pro­ce­su s faleš­ný­mi svěd­ky. Když se koneč­ně ote­vře­ly archi­vy, pát­ral jsem v doku­men­tech. Bohužel, mno­hé důle­ži­té lis­ti­ny tam chy­bí, snad byly záměr­ně skar­to­vá­ny, aby nevr­ha­ly špat­né svět­lo na někte­ré oso­by, kte­ré se opět derou k moci. Přesto jsem se dozvě­děl, že váš děda s mým dědou byli kole­go­vé, spo­leč­ně slou­ži­li na čet­nic­ké pát­ra­cí sta­ni­ci v Táboře za prv­ní repub­li­ky i za němec­ké­ho pro­tek­to­rá­tu. Dokonce prý byli důvěr­ný­mi přá­te­li! Nemáte doma něja­ké lis­ti­ny, úřed­ní dokla­dy nebo dení­ko­vé zázna­my té doby?“

Petru Hofmanovi se tak naský­tá obrov­ská pří­le­ži­tost pood­krýt nejen rouš­ku tajem­ství kolem Eduarda Ševčíka, ale pře­de­vším i koře­ny své vlast­ní rodi­ny, a tak tro­chu poznat, jaký ve sku­teč­nos­ti byl jeho děde­ček, než jak si na něj sám z útrž­ků svých vlast­ních vzpo­mí­nek pama­tu­je.

V pát­rá­ní mu pomá­há jeho dce­ra Lenka, jež k němu dochá­zí tři­krát týd­ně. Byla to nejen pří­le­ži­tost, kde moh­li spo­leč­ně nejen na vlast­ní pěst pát­rat, ale hlav­ně si spo­lu popo­ví­dat o vlast­ních živo­tech a plá­nech do budouc­na. A byla to prá­vě Lenka, kte­rá při rov­ná­ní dědeč­ko­vých písem­nos­tí i lec­cos zají­ma­vé­ho mezi nimi obje­vi­la, či otce upo­zor­ni­la na někte­ré malič­kos­ti, kte­ré by zřej­mě Petr Hofman býval pře­šel bez povšim­nu­tí.

„Děda byl chlap, jak se pat­ří, sta­či­lo, aby se ostře podí­val a svraš­til obo­čí, a nena­šel se nikdo, kdo by se mu odvá­žil odpo­ro­vat, kdež­to já jsem sla­boch, s kaž­dým se sna­žím vyjít po dob­rém a moje dny jsou nato­lik plné růz­ných kom­pro­mi­sů, že ani neži­ju vlast­ním živo­tem. Někdy mi při­pa­dá, že exis­tu­ji jen pro­to, abych neu­stá­le plnil něko­mu přá­ní: ať už man­žel­ce, dětem, přá­te­lům nebo šéfo­vi. Není důle­ži­té, co chci já, ale jenom to, co chtě­jí jiní!“

Podaří se Petru Hoffmanovi vypá­t­rat něja­ké hod­not­né infor­ma­ce a dle obje­ve­ných doku­men­tů a vlast­ních domně­nek posklá­dat celý pří­běh dohro­ma­dy? Ale jak se všech­ny ony udá­los­ti sku­teč­ně ode­hrá­ly? Nejednalo se náho­dou spí­še o důmy­sl­nou a pro­myš­le­nou past, za kte­rou pros­tě musel někdo pykat, tře­ba prá­vě Eda Ševčík, co byl prá­vě po ruce? Odhalí Petr sku­teč­nou prav­du?

Zatím netu­ším, jest­li můj výlet do kra­je před­ků při­ne­se něja­kou odpo­věď na otáz­ky pana Prokeše, ale to brzy zjis­tím.

zsss

Samotný pří­běh klid­ně ply­ne svým vlast­ním tem­pem, a až na něja­ké výjim­ky je bez jakých­ko­liv vět­ších zvra­tů v ději. Petr postup­ně obje­vu­je nové a nové mate­ri­á­ly, jež ho dále smě­ru­jí k dal­ším indi­ci­ím. Samotné pát­rá­ní začí­ná u jeho sest­ry se šano­nem plným zažlout­lých a potr­ha­ných papí­rů, odkud je nasmě­ro­ván ke kro­ni­ká­ři Štochlovi.

Pan Štochl Petru Hofmanovi posky­tl vel­mi cen­né infor­ma­ce týka­jí­cích se jeho před­cích, neboť kro­ni­ká­ře dělal už více jak pade­sát let, díky čemuž měl mož­nost pro­stu­do­vat nej­růz­něj­ší mate­ri­á­ly ze všech mož­ných oblas­tí. Bohužel, i když tato vášeň pro his­to­rii byla jeho vel­kým koníč­kem, přec ne všech­no se mu poda­ři­lo dohle­dat a správ­ně při­řa­dit.

Našel jsem něco, s čím si nikdo neví rady, není to nade­psa­né ani dato­va­né, najdeš tam spous­tu dopi­sů a růz­ných hlá­še­ní, na fot­kách jsou lidi, kte­ré vůbec neznám, a ty fot­ky z vyšet­řo­va­ných pří­pa­dů jsou lec­kdy pořád­ně nechut­né.....

Vzbuzovalo to ve mně zvě­da­vost a sou­čas­ně odpor. Bude to pří­šer­ná dři­na, než papí­ry seřa­dím a ale­spoň tro­chu se v nich zori­en­tu­ji. Proč jsem se do toho nechal navr­tat, proč jsem tomu nešťast­ní­ku Prokešovi rov­nou neřekl, že nemám čas, že jsem zava­le­ný spous­tou jiné nalé­ha­vé prá­ce?

Celým ama­tér­ským pát­rá­ním zahý­ba­jí doku­men­ty po foto­gra­fo­vi Strnadovi, jež jsou sou­čás­tí sbír­ky sta­rých doku­men­tů Andrey Winkler. Co všech­no tu Petr nalez­ne a nako­nec odha­lí?  S pomo­cí své dce­ry Lenky poma­lu roz­plé­tá pro­ple­te­né osu­dy dědeč­ka a čet­ní­ka Edy Ševčíka, a vná­ší tak postup­ně svět­lo do jed­not­li­vých udá­los­tí této těž­ké a tem­né doby.

Napadlo mi, že i já jsem tako­vý pes na sto­pě, že hle­dám ve sta­rých dopi­sech, úřed­ních dokla­dech a vzpo­mín­kách pamět­ní­ků pře­ru­šo­va­nou, pra­chem času zavá­tou linii, kte­rá by mě doved­la až k pacha­te­li dáv­né­ho zlo­či­nu. Pokud to byl vůbec zlo­čin....

Pochopit kamufláž pacha­te­lů, uvě­do­mit si, na co se vlast­ně dívám, dát si do spo­ji­tos­ti věci, kte­ré spo­lu na prv­ní pohled nesou­vi­sí, v tom vězí nej­vět­ší umě­ní úspěš­né­ho pát­ra­če.

Kromě toho se mu navíc i jemu samot­né­mu vyno­řu­jí vzpo­mín­ky na dáv­no ztra­ce­né dět­ství, a hlav­ně na neza­po­me­nu­tel­né a kou­zel­né chví­le po bohu své­ho milo­va­né­ho dědeč­ka Karla. Na dědu, a na sil­né pou­to, kte­ré se za ty roky mezi nimi vytvo­ři­lo, a kte­ré bylo pod­mí­ně­no mož­ná i tím, že jej jeho vlast­ní otec igno­ro­val a nechá­pal.

Poslední slo­va dědy: Doba je zlá, chlap­če. Ale ona nikdy neby­la dob­rá. S tím nic nena­dě­láš, svět nemě­níš. Hlavně vždyc­ky zůstaň sám sebou a drž se jen toho, čemu bez zbyt­ku věříš. Drž se. Jsi Hofman. A Hofmanovi se nikdy nevzdá­va­li!

Kniha je vel­mi čti­vá, sro­zu­mi­tel­ná a snad­no se čte. Jsou zde spo­je­né jak napí­na­vé pasá­že, tak i rutin­ní sko­ro až detek­tiv­ní pát­rá­ní s vel­mi titěr­nou pra­cí při sklá­dá­ní celé mozai­ky dáv­no již ztra­ce­né minu­los­ti. Nechybí tu roz­plé­tá­ní jed­not­li­vých pří­bě­hů, a i tak tro­chu vysvět­le­ní, proč jaká posta­va prav­dě­po­dob­ně kdy­si v minu­los­ti rea­go­va­la tím­to způ­so­bem, jaké k tomu měla pohnut­ky. Postavy jsou krás­ně popsá­ny, že si o nich doká­že­te vytvo­řit uce­le­ný obrá­zek a doká­že­te i odhad­nout, jak budou dále rea­go­vat, jak se asi v dal­ších situ­a­cí sami zacho­va­jí.

Samotné čte­ní celé­ho pří­bě­hu je napí­na­vé a doslo­va vás vtáh­ne do děje, a vy sami si bude­te přát tomu vše­mu při­jít na kloub, roz­luš­tit „mož­ná“ už ztra­ce­ná vodít­ka minu­los­ti. V kni­ze při­ná­ší pát­rá­ní v minu­los­ti dost čas­to pře­kva­pi­vé zvra­ty a vel­mi milá pře­kva­pe­ní, kte­rá bych nera­da pro­zra­di­la. Já osob­ně jsem hlav­ní­ho hrdi­nu obdi­vo­va­la za to, jak pre­ciz­ně a s jakou zod­po­věd­nos­tí se této poměr­ně těž­ké a nezá­vi­dě­ní­hod­né prá­ce zhos­til, a jakým způ­so­bem doká­zal doslo­va vytě­žit z mini­ma napros­té maxi­mum.

Nemusíš to dělat za kaž­dou cenu. Není nic hor­ší­ho, než se nutit do něče­ho, k čemu máš odpor. V živo­tě je vždyc­ky spous­ta jiných mož­nos­tí. Než tu život­ní hru vzdáš, mož­ná sto­jí za pokus pro­zkou­mat i jiné ces­ty. Možná je tam někde ta tvo­je, na kte­ré prá­vě ty budeš hlav­ní hrdin­kou.

Pan Prokeš až do posled­ní chví­le pev­ně dou­fal, že se o svém dědeč­ko­vi Edovi Ševčíkovi dozví něco pozi­tiv­ní­ho, co by koneč­ně očis­ti­lo celou jeho rodi­nu, ale ne vždyc­ky tomu tak může být. Povede se Petrovi panu Proškovi před­lo­žit něja­ké důka­zy? Ale co když nako­nec z doku­men­tů vyply­ne úpl­ně něco jiné­ho, než v co pan Prošek dou­fal? Ustojí tuto prav­du ane­bo bude i dál pokra­čo­vat v hle­dá­ní i bez Petra Hofmana?

Nesmíme už nikdy dopus­tit, aby se něco podob­né­ho opa­ko­va­lo, aby mla­dí lidé byli bez­dů­vod­ně vrhá­ni chřtá­nu smr­ti a aby byli pozna­me­ná­ní cej­chem zla.

Kniha „Zločin štáb­ní­ho stráž­mis­t­ra“ je pěk­ně zpra­co­va­ná, čti­vá se správ­ným nača­so­vá­ním jed­not­li­vé­ho napě­tí a drob­ných zvra­tů. Kromě toho nechy­bí ani hle­dá­ní ces­ty k srd­ci své milo­va­né dce­ry Lenky, mož­nos­ti se jí více při­blí­žit a upev­nit tak vzá­jem­ný vztah na důvě­ře a respek­tu. A nao­pak kdo milu­je hádan­ky a luš­tě­ní tajem­ství s náde­chem dáv­né minu­los­ti, bude tou­to kni­hou doslo­va pohl­cen a vta­žen do samot­né­ho děje. Knihu dopo­ru­ču­ji i jako milé odpo­čin­ko­vé čte­ní.

ZLOČIN ŠTÁBNÍHO STRÁŽMISTRA

Napsal: Otomar Dvořák

Vydala Moravská Baste MOBA, s.r.o.

Brno, 2019

Počet stran: 229

ISBN: 978-80-243-8873-1


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
  • Všude číhá "STÍNOVÝ VRAH"6. února 2020 Všude číhá "STÍNOVÝ VRAH" Příběh „Stínový vrah“ se odehrává na ostrově Island, konkrétně ve městě Reykjavíku, a je zasazen do válečného období druhé světové války, kdy se na ostrov koncentruje nejen britská, ale i […] Posted in Recenze knih
  • Rodina v podkroví..... jeden dům, dvě rodiny, tři těla6. června 2021 Rodina v podkroví..... jeden dům, dvě rodiny, tři těla Toužíte-li po čtení, které je plné intrik a děsivých událostí, po kterých vám bude běhat nejen mráz po zádech, ale  možná budete i tak trochu znechuceni, a na druhou stranu rádi rozplétáte […] Posted in Recenze knih
  • V každém z nás klíčí "Kořeny zla"13. ledna 2020 V každém z nás klíčí "Kořeny zla" Kořeny zla jsou klasickou anglickou detektivkou ze série, kde dominuje skvělá dvojice vyšetřovatelů v podání Jess Campbellové a Iana Cartera, před kterými se musí mít všichni zločinci […] Posted in Články, Recenze knih
  • Zmizelé z Cooley Ridge - Nikdo neřekl pravdu. Nikdo není bez viny2. srpna 2022 Zmizelé z Cooley Ridge - Nikdo neřekl pravdu. Nikdo není bez viny Toužíte-li si přečíst thriller, který sice napne, ale jinak nepřinese žádné velké napětí a emoce, rozhodně pro zahřátí sáhněte po knize "Zmizelé z Cooley Ridge" od autorky Megan Mirandy, […] Posted in Recenze knih
  • ILUZE. Mentalista 128. července 2022 ILUZE. Mentalista 1 Na knihu ILUZE od autorů Camilly Lackberg a Henrika Fexeuse, které vydala GRADA Publishing, a.s., jsem se moc těšila. Anotace zněla velmi zajímavě a rozsah knihy o počtu 575 stran byl pro […] Posted in Recenze knih
  • Sedmé dítě od autora Erika Valeura16. února 2022 Sedmé dítě od autora Erika Valeura Román Sedmé dítě, jak už název napovídá, se točí kolem sedmi malých dětí, jejichž osudy byly navzájem propojeny už od samotného narození až po dospělost. Všechny se totiž narodily na […] Posted in Recenze knih
  • Poprava18. října 2021 Poprava Kniha Poprava, od nejlepší severské autorky Yrsy Sigurdadóttir, je detektivka s mrazivými prvky thrilleru, díky němuž pochopíte, že všechny utajené zločiny svého viníka nakonec stejně […] Posted in Recenze knih
  • DÍVKA BEZE JMÉNA18. srpna 2021 DÍVKA BEZE JMÉNA Dívka beze jména je dalším případem ambiciózní policistky Josei Quinnové, s kterou jsme se již dříve mohli seznámit v prvním díle této série s názvem "Mizející dívky", od celosvětově […] Posted in Recenze knih
  • Černá ruka16. srpna 2021 Černá ruka Černá ruka "La Mano Nera" je kniha věnující se italské, či lépe italsko-americké zločinecké organizaci působící na americké půdě na počátku 20. století. Tohoto tématu se bravurně zhostil […] Posted in Recenze knih
  • NA HRANĚ24. července 2022 NA HRANĚ Pokud milujete detektivky s příměsí psychologického románu, určitě si nenechte ujít novinku od Grada Publishing, a.s. "Na hraně", kterou napsal René Manzor, držitel prestižní ceny PRIX […] Posted in Recenze knih
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.


|

Stránka načtena za 2,54233 s | počet dotazů: 243 | paměť: 58115 KB. | 08.08.2022 - 13:51:24