Život je krásný

V roce 1997 nato­čil Ital Roberto Benigni film Život je krás­ný, se kte­rým dobyl Hollywood a po záslu­ze zís­kal Oskara za nej­lep­ší nean­g­lic­ky mlu­ve­ný film, nej­lep­ší­ho her­ce (Robert Benigni osob­ně v hlav­ní roli) a hud­bu .... Škoda, že se od té doby Benignimu už zno­vu zabo­do­vat nepo­da­ři­lo...

Dovolil bych si říci geni­ál­ní film je o vel­ké lás­ce mezi Guidem, číš­ní­kem a poz­dě­ji maji­te­lem kni­hov­nic­tví, mužem s vel­kou výřeč­nos­tí, a paní uči­tel­kou Dorou. Při něko­li­ka náhod­ných setká­ních Guido Doru okouz­lí svým ori­gi­nál­ním myš­le­ním a svo­jí galant­nos­tí a výřeč­nos­tí ji doslo­va uhra­ne. Tak se rodí vel­ká lás­ka, kte­rá napl­no pro­puk­ne až poté, co mla­dá žena odmít­ne při zásnu­bách své­ho cti­te­le (lep­ší je mít chudé­ho man­že­la, kte­ré­ho budu milo­vat). Zanedlouho se vez­mou a mají spo­lu dítě - klu­ka.

Jenže pak při­chá­zí vál­ka (přes něko­lik let se pře­ne­se­me vtip­ně udě­la­ným pro­stři­hem ze zahra­dy) a na mla­dou rodin­ku neče­ka­jí už jen samé pří­jem­né věci. Guidův židov­ský původ posí­lá jeho i syn­ka do kon­cen­t­rač­ní­ho tábo­ra. Dora je stej­né­ho osu­du ušet­ře­na, ví však, že beze zbyt­ku rodi­ny jí život nebu­de při­ná­šet radost a požá­dá pro­to o to, aby moh­la nastou­pit do stej­né­ho „kon­cen­t­rač­ní­ho“ vla­ku.

Film se v dru­hé polo­vi­ně ode­hrá­vá na samých nehez­kých mís­tech v kon­cen­t­rač­ním tábo­ře, jen­že prá­vě tam zís­ká­vá na půso­bi­vos­ti. Válečné hrů­zy zůstá­va­jí skry­ty a obje­vu­jí se pou­ze pomo­cí Guidových inter­pre­ta­cí, tzn. vel­mi pře­krou­ce­né. Guido totiž vymys­lí pro malé­ho syna úžas­nou hru, kte­rá mu ho pomá­há zaba­vit. Syn oprav­du vše chá­pe jako urči­tý způ­sob zába­vy a druh prázd­ni­no­vé­ho tábo­ra, a sna­ží se zís­kat co nej­víc bodů (body jsou za něco, co otec chce, aby syn udě­lal). Jakým způ­so­bem otec jed­ná se svým synem a sdě­lu­je mu, co se prá­vě děje! Nadále sním­kem pro­stu­pu­je také obrov­ská lás­ka, kte­rou Guido cho­vá k „prin­ceznič­ce“ Doře a doká­že jí sdě­lit i za vel­mi obtíž­ných pod­mí­nek, že ji milu­je.

Osobně pova­žu­ji Život je krás­ný za jeden z nejdo­jem­něj­ších fil­mů, kte­ré jsem kdy viděl. Romantičností se někte­ré momen­ty blí­ží pohla­ze­ním v Amélii z Montmartru. Benigniho ctí i samot­ný závěr v tom­to duchu, kte­rým nevy­bo­čil z pří­jem­ně vede­né­ho pro­ti­vá­leč­né­ho děje. Vida, že není prav­da, že krás­ný a dob­rý závěr musí být sto­pro­cent­ně šťast­ný...

O filmu:

La vita e bel­la
Režie: Roberto Benigni
Scénář: Roberto Benigni, Vincenzo Cerami
V hlav­ních rolích: Roberto Benigni, Nicoletta Braschi, Giustino Durano, Lidia Alfonsi, Sergio Bini Bustric
Itálie 1997, 113 minut