Žiješ jenom dvakrát - Jediná Bondovka, kde uvidíte ruce Jana Wericha.

ZijesJenom2x

James Bond (Sean Connery) se tajně vydává do Japonska, protože Zemi hrozí 3. světová válka. Z oběžné dráhy kolem planety totiž zmizela americká družice i s posádkou a stejný osud potká i kosmonauty ze Sovětského svazu. Ohrožuje to křehké vztahy mezi supervelmocemi. Agentu 007 nezbývá, než rozkrýt tajemství obří sopky. Málokterá země však skrývá pro cizího agenta tolik nejrůznějších nebezpečí jako Japonsko. Bond tentokrát pomoc místní půvabné ženy opravdu potřebuje...

Žiješ jenom dvakrát v hierarchii všech bondovek představuje zásadní moment, který se stal následně pro sérii jednou za čas standardem- Šlo totiž o první film po kterém v následujícím filmu James Bond změnil tvář- Ano, Sean Connery se po následujícím filmu V tajných službách jejího veličenstva ještě vrátil ve filmu Diamanty jsou věčné a o pár let později také v neoficiální bondovce Nikdy neříkej nikdy (což je vlastně remake Thunderballu), tehdy ale platilo, že bude Žiješ jenom dvakrát poslední Conneryho film v roli Jamese Bonda. A v tomhle případě šlo pronést frázi o tom, že se Connery rozloučil ve vrcholné formě.

Pro režiséra Lewise Gilberta šlo o první bondovku v jeho kariéře (později se ještě vrátil v rámci bondovek Agent, který mne miloval a Moonraker) a natočil tehdy po Goldfingerovi nejlepší bondovku. Žiješ jenom dvakrát je velkolepá, epická a naprosto pocitově vtahující bondovka, která předvádí to nejlepší ztvárnění Bondova dost možná nejslavnějšího protivníka- Ernst Stafro Blofelda.

Stačilo málo a Žiješ jenom dvakrát málem mělo velmi výraznou českou stopu- Původně si totiž měl roli záporáka Blofelda, jehož přítomnost byla patrná už v rámci série předtím zahrát sám Jan Werich. Werich natáčel 5 dní a ve filmu jsou v jednom záběru vidět jeho ruce, háček byl ovšem v tom, že Werich nefungoval jako ideální záporák, ale spíš jako hodný strejda (jisté příběhy ovšem tradují, že si Werich nakonec ve filmu nezahrál kvůli nátlaku KSČ) a tak byl nahrazen tou nejlepší možnou náhradou- Donaldem Pleasencem!

Pleasence si Blofelda zahrál pouze jednou a přesto se stal tou nejlepší a nejznámější inkarnací velitele organizace Spectre. I díky tomuto padouchovi má Žiješ jenom dvakrát opravdu napínavý nádech a scéna kdy se Bond a Blofeld konečně setkávají tváří v tvář do velké míry funguje právě díky Pleasenceovi. Blofeld za celou historii bondovek vystřídal dohromady více představitelů než samotný Bond, Pleasence ale přesto dodnes zůstává tím nejlepším.

Celkový nápad zasadit dění do Japonska byl velice dobrý nápad. Žiješ jenom dvakrát je v tomhle ohledu dost možná jedna z nejoriginálnějších bondovek, která sice opět představujte trademarky představené především v Goldfingerovi, ale přesto působí svěžím dojmem.

Jsou tu ninjové, výborná sekvence s vrtulníky a především ta naprosto úžasná výprava většinu času pramenící z japonského prostředí. Žiješ jenom dvakrát je do roku 1967 dost možná vizuálně nejkrásnější bondovkou a stejnojmenná píseň Nancy Sinatry patří mezi nejlepší bondovské songy všech dob.

Jako na většině starších bondovek se na Žiješ jenom dvakrát možná podepsal zub času, přesto je ale Žiješ jenom dvakrát skutečně představuje druhou nejlepší bondovku ze 60. let. Tempo možná ze začátku tolik nefunguje a praktické efekty využité pro falešné rakety zestárli velice směšným způsobem. Přesto jde ale pořád o bravurní bondovku, která tehdy skutečně pro Conneryho představovala tu nejlepší možnou rozlučku. Jenom škoda, že se Connery nakonec přece jen nechal později zlákat na návrat. A že si Guy Hamilton (režisér nejlepší Conneryho bondovky Goldfinger) u Diamanty jsou věčné nevybral lepší chvilku. Ale to je zase jiný příběh.

Trailer:

Verdikt: 4 z 5


Photo © United Artists Corporation


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

1 komentář

  1. Pan Werich byl pře­ob­sa­zen pří­mo pro­du­cen­tem, tato infor­ma­ce je na bonu­so­vých DVD dostup­ných i v ČR odvy­prá­vě­ná někým ze štá­bu. Asi pátý natá­če­cí den nabě­hl do stu­dií pro­du­cent pan Brocolli, uvi­děl pana Wericha a zeptal se, kdo je ten hod­ný děde­ček s koč­kou. Pak si nechal zavo­lat pro­du­cen­ta a řekl mu, že točí film za 100.000 USD den­ně a mís­to padou­cha mu tam sedí pohád­ko­vý dědě­ček. Komunisty bych zde do toho neta­hal, to jsou lido­vé báchor­ky, ti by byli ješ­tě za valu­ty rádi. Pana Wericha tak muse­li bles­ko­vě pře­ob­sa­dit. Jak to dopadlo s jeho hono­rá­řem už nezjis­tí­me, ale v těhle situ­a­cích může herec poža­do­vat 100% hono­rář, přes­to­že ve fil­mu nako­nec nevy­stu­pu­je.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,26727 s | počet dotazů: 206 | paměť: 48065 KB. | 28.01.2021 - 09:18:03