Žert – jeden z nejlepších filmů Josefa Somra

Univerzitní poslu­chač Ludvík Jahn (Josef Somr) pošle z jaké­ho­si ško­le­ní své dív­ce a záro­veň kole­gy­ni Markétě (Jaroslava Obermaierová) pohled­ni­ci, na níž mimo jiné napsal: Optimismus je opi­um lid­stva! Zdravý duch pách­ne blbos­tí. Ať žije Trockij! A pro­to­že se píší léta pade­sá­tá, násled­ky na sebe nene­cha­jí dlou­ho čekat. Dívka, jatá posvát­ným citem stra­nic­ké povin­nos­ti, pře­dá pohled­ni­ci fakult­ní orga­ni­za­ci, Jahn je vylou­čen ze stra­ny, vyho­zen z fakul­ty a jako oby­čej­ný voják poslán do trest­ní­ho pra­cov­ní­ho útva­ru nazý­va­né­ho Černý pra­por a pověst­né­ho mimo­řád­ně suro­vým zachá­ze­ním...

Za soci­a­lis­mu muse­lo do tre­zo­ru jít mno­ho pro sou­dru­hy neho­dí­cích se fil­mo­vých pecek. Jaromil Jireš poté v rám­ci Československé nové vlny poté nej­spíš není tak pro­va­ře­ným jmé­nem jako Miloš Forman, Jiří Menzel či Věra Chytilová, jeho Žert adap­tu­jí­cí stej­no­jmen­ný román Milana Kundery ovšem pat­ří jeden z těch nej­pa­měti­hod­něj­ších tre­zo­ro­vých fil­mů. A nejen díky čer­stvé­mu úmr­tí Josefa Somra v jed­né z jeho nej­lep­ších rolí se na film dá vzpo­mí­nat poměr­ně čas­to. I pro­to, že je po 50 letech pořád bra­vur­ní.

Na fil­mo­vém Žertu se ved­le Jireše po sce­náris­tic­ké strán­ce podí­lel i sám Milan Kundera a neby­lo tak nut­né se obá­vat zne­svě­ce­ní Kunderovy romá­no­vé prvo­ti­ny. Samotný román vyšel v roce 1965 a Kundera byl s fil­mo­vou adap­ta­cí vel­mi spo­ko­je­ný. Doba vydá­ní a teh­dej­ší poli­tic­ké pomě­ry ovšem byli základ­ním kame­nem úra­zu, při­čemž je Žert jed­ním z těch fil­mů, kte­rý si zaká­zá­ní vyslou­žil pře­de­vším díky fak­tu, že byl kri­ti­kou teh­dej­ší poli­tic­ké situ­a­ce a je tak jíz­li­vou sati­rou, že nej­spíš musel i pár sou­dru­hům pro­mlu­vit do duše. A pro­to musel rych­le zmi­zet z lid­ské­ho dohle­du.

Samotná záplet­ka se při­tom dle samot­né­ho titu­lu vlast­ně roz­je­de zce­la nevin­ně a bez hlub­ších úmys­lů, uta­ho­vá­ní si ze soci­a­lis­tic­kých ide­á­lů a cílů ovšem jed­no­du­še bylo nepří­stup­né. Žert tak fun­gu­je jako výpo­věď o době, kte­rou si sice někte­ří stá­le mají potře­bu ide­a­li­zo­vat a říkat, že za komoušů pře­ci jen bylo líp, Žert si ovšem svůj zákaz vyslou­žil pře­de­vším díky fak­tu, že sku­teč­ně nasa­zu­je zrca­dlo a při­po­mí­ná nemi­lé obdo­bí čes­ko­slo­ven­ských dějin.

Josef Somr tu ved­le výprav­čí­ho Hudičky z Ostře sle­do­va­ných vla­ků před­vá­dí prav­dě­po­dob­ně svůj nej­vý­raz­něj­ší výkon ve své kari­é­ře, kdy doká­zal přes­ně vystih­nout oběť zhnuse­nou a kra­pet znudě­nou stan­dar­dy pomě­rů teh­dej­ší doby, kdy se s lid­mi jed­na­lo jako s pochyb­ný­mi exis­ten­ce­mi, aby se z člo­vě­ka rázem morál­ně pochyb­ná exis­ten­ce sta­la. Iniciativě Ludvíka v podá­ní Somra se tak v pod­sta­tě nelze divit, kdy by sice šel snad­no ozna­čit za tra­gic­ké­ho anti­hr­di­nu, kte­ré­mu jeho doba nepře­je ani s dosáh­nu­tím cílů v rám­ci ven­de­ty, výpo­věď Žertu je ovšem nejen tra­gic­ká, ale i rea­lis­tic­ká. Monstra tvo­ří jen dal­ší mon­stra.

Žert v souč­tu vyzní­vá tragi­ko­mic­ky, kdy člo­věk nemu­sí nut­ně na svě­tě pobý­vat něko­lik dekád, aby mu došlo, že se tady řeže do pra­vé­ho masa. Někteří se s pokra­ču­jí­cí soci­a­lis­tic­kou nad­vlá­dou smí­ři­li, jiní (v pří­pa­dě doži­tí) trpě­li až do roku 1989. Filmový Žert je navíc i díky účas­ti Kundery tím typem adap­ta­ce, kte­rý stě­žej­ní moti­vy a pře­sah původ­ní­ho díla neo­se­kal a nespláchl, v rám­ci fla­shbac­ku sáze­jí­cích na POV a řadě­ním Jireše mezi Československou novou vlnu spo­jo­va­nou pře­de­vším s výji­meč­ný­mi a pře­sa­ho­vý­mi díly, kte­rým Žert bez pochy­by je...

Verdikt: 5 z 5

---