Země nomádů (Nomadland) – Recenze – 70%

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Země nomá­dů, ame­ric­ký nezá­vis­lý sní­mek půvo­dem čín­ské reži­sér­ky a sce­nárist­ky Chloé Zhao, byl na Oscarech jas­ným favo­ri­tem. Předtím již sti­hl obdr­žet mimo jiné Zlatý gló­bus za nej­lep­ší dra­ma, cenu pro nej­lep­ší film na fes­ti­va­lu v Benátkách a divác­kou cenu pro nej­lep­ší film na fes­ti­va­lu v Torontu – a ze šes­ti osca­ro­vých nomi­na­cí nako­nec pro­mě­nil tři, a to v kate­go­ri­ích pro nej­lep­ší film, režii a hereč­ku v hlav­ní roli. Za vzni­kem Země nomá­dů stá­la kni­ha ame­ric­ké novi­nář­ky Jessicy Bruder, popi­su­jí­cí feno­mén novo­do­bých kočov­ní­ků, jenž se v USA roz­mohl v důsled­ku eko­no­mic­ké kri­ze v roce 2008, po níž se znač­né množ­ství stár­nou­cích Američanů uchý­li­lo k živo­tu v obyt­ných dodáv­kách a kara­va­nech. Film ten­to život­ní styl demon­stru­je pro­střed­nic­tvím hlav­ní hrdin­ky, šede­sát­ni­ce Fern (Frances McDormand), kte­rá se sta­la člen­kou nomád­ské komu­ni­ty po smr­ti man­že­la a po náh­lém uza­vře­ní zkra­cho­va­lé továr­ny v nevad­ské pouš­ti a záni­ku při­lehlé­ho děl­nic­ké­ho měs­teč­ka, kte­ré jim obě­ma zajiš­ťo­va­ly byd­le­ní a zaměst­ná­ní.

Photo © Searchlight Pictures

Země nomá­dů je doku-drama, nato­če­né takřka doku­men­tár­ním sty­lem, avšak obsa­hu­jí­cí řadu fik­tiv­ních prv­ků. Herečka Frances McDormand v něm ztvár­ni­la fik­tiv­ní posta­vu, během něko­li­ka­mě­síč­ní­ho natá­če­ní se nicmé­ně pohy­bo­va­la mezi auten­tic­ký­mi kočov­ní­ky, kte­ří ces­to­va­li kří­žem krá­žem od jed­né sezón­ní prá­ce ke dru­hé, a sama si při­tom řadu těch­to pra­cí vyzkou­še­la a po celou dobu byd­le­la stej­ně jako oni v obyt­né dodáv­ce, kte­rou si upra­vi­la dle vlast­ních pre­fe­ren­cí. Režisérka Chloé Zhao se i ve své před­cho­zí tvor­bě zabý­va­la lid­mi z okra­je spo­leč­nos­ti a obvykle do svých fil­mů obsa­zo­va­la neher­ce, v čemž Země nomá­dů není výjim­kou. Řadu ved­lej­ších i drob­ných rolí v ní ztvár­ni­ly nej­růz­něj­ší osob­nos­ti z kočov­nic­ké komu­ni­ty, jejichž osudům se věno­va­la ve své lite­rár­ní před­lo­ze již Jessica Bruder, opro­ti níž je však Chloé Zhao mno­hem jem­něj­ší a mír­něj­ší co do kri­ti­ky špat­ně nasta­ve­né­ho a nesta­bil­ní­ho ame­ric­ké­ho soci­ál­ní­ho sys­té­mu, v němž se postup­ně ztrá­cí střed­ní spo­le­čen­ská tří­da a lidé při­chá­ze­jí o jis­to­ty důcho­du, byd­le­ní a finanč­ní­ho zajiš­tě­ní.

Film tak reflek­tu­je pro­ble­ma­ti­ku svě­to­vé eko­no­mic­ké kri­ze a dění v ame­ric­ké spo­leč­nos­ti a sou­čas­ně vyprá­ví i pří­běh hlav­ní hrdin­ky, kte­rá si po něko­li­ka­ná­sob­né těž­ké ztrá­tě budu­je vlast­ní novou identi­tu a při­vy­ká si nové­mu a zce­la svo­bod­né­mu způ­so­bu živo­ta, jemuž ve finá­le i přes zjev­nou osa­mě­lost a občas­né potí­že (zima a hlad, poru­cha vozu, nedo­sta­tek pra­cov­ních mož­nos­tí) dá před­nost před nabíd­kou zahr­nu­jí­cí na pohled poho­dl­něj­ší a sta­bil­něj­ší byd­le­ní v zabez­pe­če­né domác­nos­ti u poten­ci­ál­ní­ho nové­ho part­ne­ra. Snímek v tom­to ohle­du vykres­lu­je novo­do­bé nomá­dy jako hrdé a dušev­ně vyzrá­lé indi­vi­du­ál­ní jedin­ce, kte­ří se těší z vlast­ní svo­bo­do­my­sl­né exis­ten­ce a soběstač­nos­ti, ze setká­ní s přá­te­li u ohně v auto­kem­pu a z pří­ro­dy, kte­rá je obklo­pu­je. Žijí sice na spo­le­čen­ském okra­ji, leč ve své situ­a­ci pro sebe nachá­ze­jí vnitř­ní sílu a nepo­tře­bu­jí obvi­ňo­vat sys­tém, jenž má na té jejich situ­a­ci svůj podíl. Film činí to samé – nehle­dá viní­ky v poli­ti­ce, ani v tvr­dých pod­mín­kách vysi­lu­jí­cí děl­nic­ké prá­ce v nad­ná­rod­ních fir­mách, ani nikde jin­de. Naopak hle­dá sílu v komu­nit­ním živo­tě, vzá­jem­ném setká­vá­ní lidí sdí­le­jí­cích své pří­běhy, v krá­se pří­ro­dy a mož­nos­ti oprav­du svo­bod­né vol­by.

Země nomá­dů je melan­cho­lic­kým por­trétem živo­ta na okra­ji, kte­rý není vylo­že­ně depre­siv­ní, neb v sobě zahr­nu­je i vel­kou por­ci nadě­je a štěs­tí, nicmé­ně není ani pří­vě­ti­vě hla­di­vý a vese­lý, jeli­kož se nevy­hý­bá smut­ku, těž­kos­tem a kom­pli­ka­cím, kte­ré tako­vý styl živo­ta dopro­vá­ze­jí. Celkové atmo­sfé­ře výraz­ně pomá­há poe­tic­ká kame­ra, kla­vír­ní hudeb­ní dopro­vod (mož­ná až pří­liš tkli­vý) a pře­de­vším auten­tic­ky půso­bí­cí herec­ký pro­jev utrá­pe­ně se tvá­ří­cí Frances McDormand, kte­rá byla dří­ve oce­ně­na Oscarem za výkon v hlav­ní roli i v pří­pa­dě sním­ků Fargo (1996) a Tři bill­bo­ar­dy kou­sek za Ebbingem (2017).

Zároveň je potře­ba říct, že jde o film divác­ky poměr­ně nároč­ný, spí­še umě­lec­ký a pře­mýš­li­vý, kte­rý zpra­co­vá­vá upřím­ný náhled do pro­stře­dí kočov­ní­ků bez důra­zu na hlav­ní dějo­vou lin­ku a mnoh­dy repe­ti­tiv­ní struk­tu­ru. Tu správ­nou atmo­sfé­ru a beze­slov­ný soci­ál­ní komen­tář navo­zu­je tře­ba i pomo­cí dlou­hých táh­lých zábě­rů a z hle­dis­ka obsa­hu postra­da­tel­ných scén. A pou­ta­vá vyprá­vě­ní lidí z peri­fe­rie dopro­vá­zí medi­ta­tiv­ním tem­pem a meta­fo­ric­kým upo­mí­ná­ním na podob­nos­ti s kočov­ným živo­tem původ­ních oby­va­tel a někte­rých dáv­ných osad­ní­ků, v němž se zra­čí část duše sou­čas­né Ameriky a její kul­tu­ry. To ale nezna­me­ná, že by Země nomá­dů byla divác­ky nepří­vě­ti­vá nebo špat­ně stra­vi­tel­ná, prá­vě nao­pak je díky své­mu zamě­ře­ní na obec­né hod­no­ty lid­ské­ho bytí a na pozi­tiv­ní a nepří­liš kri­tic­ké vidě­ní svě­ta uni­ver­zál­ně sro­zu­mi­tel­ná a de fac­to i konej­ši­vá a povzná­še­jí­cí.

Photo © Searchlight Pictures

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře