Zdeněk Troška

Zdeněk Troška se naro­dil r. 1953 v Hošticích u Volyně. Už od dět­ství rád poslou­chal pohád­ko­vé pří­běhy a spo­lu s mlad­ším bra­t­rem Pavlem (1956) insce­no­va­li ves­nic­ké ama­tér­ské diva­dlo. Střední ško­lu slav­ný reži­sér vystu­do­val ve Francii (matu­ro­val v Dijonu), režii na praž­ské FAMU absol­vo­val v r.1978 - uve­dl se prvo­ti­na­mi - VÁŠEŇ a ODEJÍT ZA SVÍTÁNÍ. O rok poz­dě­ji už jako samo­stat­ný reži­sér natá­čí povíd­ko­vý film JAK RODÍ CHLAP, nicmé­ně až v r. 1983 bodu­je sním­kem ze škol­ní­ho pro­stře­dí BOTA JMÉNEM MELICHAR. A pak už natá­čí jeden trhák za dru­hým, na mno­hých se podí­lí i jako scé­náris­ta - nej­po­pu­lár­něj­ší se beze­spo­ru sta­la jeho tri­lo­gie SLUNCE, SENO..., kde obsa­dil do men­ších, ale i vět­ších rolí spous­tu hoštic­kých oby­va­tel (včet­ně své rodi­ny). K natá­če­ní těch­to divác­ky vel­mi úspěš­ných a čas­to reprí­zo­va­ných kome­dií se váže mno­ho humor­ných his­to­rek a po 20ti letech od uve­de­ní 1. dílu byl nato­čen i medai­lon SLUNCE, SENO, HELENA, kte­rým Z. Troška vzdal hold všem účin­ku­jí­cím. Bohužel to bylo jed­no z posled­ních vystou­pe­ní p. Heleny Růžičkové, jeho vel­ké pří­tel­ky­ně, kte­rá zane­dlou­ho pod­leh­la zhoub­né rako­vi­ně. Dnes je z Hoštic jaký­si pří­rod­ní skan­zen, pořá­da­jí se tam zájezdy a reži­sér Troška s lid­mi bese­du­je i pořá­dá neo­fi­ci­ál­ní auto­gra­mi­á­dy.

Natočil řadu fil­mů, pře­váž­ně kome­dií a pohá­dek. Mezi jeho díla pat­ří  také his­to­ric­ké sním­ky – Poklad hra­bě­te Chamaré nebo „čes­ká Angelika“ – Andělská tvář. Hoštický rodák se hod­ně věno­val i pohád­ko­vé tvor­bě - O PRINCEZNĚ JASNĚNCE A LÉTAJÍCÍM ŠEVCI (1987), PRINCEZNA ZE MLEJNA 1 a 2 (1994 a 2000), Z PEKLA ŠTĚSTÍ (1999 a 2001), NEJKRÁSNĚJŠÍ HÁDANKA (2008), ČERTOVA NEVĚSTA  (2010). Na čes­kých i slo­ven­ských diva­del­ních scé­nách se věnu­je i režii oper. Kupříkladu v praž­ském Národním diva­dle mj. insce­no­val Dona Carlose, Carmen či Rusalku. Pro Otáčivé hle­diš­tě v Českém Krumlově zre­ží­ro­val ope­ru Čarostřelec…

Režisér Zdeněk Troška napsal také kuchař­ku Nebe v hubě, kte­rá se sta­la nesmír­ně popu­lár­ní a se svý­mi vese­lý­mi his­tor­ka­mi z natá­če­ní i ze živo­ta jez­dí po Čechách i Moravě.

Je svo­bod­ný, bezdět­ný, ale jak sám čas­to říká - šťast­ný a spo­ko­je­ný. Mezi jeho život­ní pří­tel­ky­ně pat­ři­la hereč­ka Helena Růžičková, kte­rá jej vel­mi ovliv­ni­la. I on pro­to razí její život­ní mot­to: “Nikdy neza­po­meň­te na úsměv! Je to svět­lo, kte­ré při pohle­du do očí pro­zra­dí, že je srd­ce doma.“