Černočerná tma - Přežili havárii, ovšem na této planetě záchranu nenajdou. Poté co padne tma, začnou všichni litovat, že nezemřeli už při přistání.

Photo © 2000 USA Films

 Hlubokým vesmí­rem plu­je obchod­ní loď, kte­rá kro­mě kla­sic­ké­ho nákla­du pře­vá­ží i 40 ces­tu­jí­cích růz­ných ras, nábo­žen­ství a povo­lá­ní. Náhle se loď střet­ne s nezná­mou pře­káž­kou, posád­ka je pro­bu­ze­na ze spán­ku, jen­že loď je poško­ze­ná a je nut­no co nej­rych­le­ji při­stát, než dojde ke kata­stro­fě. Mladé Carolyn se stej­ně nepo­da­ří hlad­ké při­stá­ní a navíc se muse­la zba­vit vět­ši­ny „zátě­že“. Trosečníci jsou doslo­va uvěz­ně­ni na pla­ne­tě, kolem kte­ré obí­ha­jí tři slun­ce a jedi­ný­mi znám­ka­mi, že tu byl život, je hro­ma­da vel­kých kos­ter a opuš­tě­ný výzkum­ný tábor. Nikdo nemá ani tuše­ní, že kaž­dých 22. let nasta­ne zatmě­ní a z hlu­bin opus­tí svá tem­ná dou­pa­ta tisí­ce krve­žíz­ni­vých mon­ster. Jejich jedi­nou záchra­nou je opra­va poško­ze­né­ho záchran­né­ho modu­lu a Riddick. Jde o nebez­peč­né­ho zabi­já­ka, kte­rý měl být trans­por­to­ván do věze­ní. Tento chlad­no­krev­ný vrah a zlo­či­nec doká­že vidět ve tmě, ale dá se mu věřit? 

Český název: Černočerná tma

Režie: David Twohy

Rok výro­by: 2000

Délka: 100. min

Země: Austrálie / USA

Hrají:

Vin Diesel …………………..(Richard B. Riddick)

Radha Mitchell ………………(Carolyn Fry)

Cole Hauser ………………….(William J. Johns)

Keith David …………………..(Abu „Imam“ al-Walid)

Rhiana Griffith ………………...(Jack / Jackie)

…a dal­ší

Po dlou­hé době jsem opět neo­do­lal a pus­tit si ten­to kle­not scifi-hororového žán­ru. Viděl jsem ho už něko­li­krát a nikdy to neo­mr­zí. Režisér Twohy doká­zal vytvo­řit nesku­teč­ně ponu­rou atmo­sfé­ru, kte­rá je oko­ře­ně­na spous­tou akce, napě­tí, sluš­ný­mi herec­ký­mi výko­ny a dob­rý­mi efek­ty. Začátek je sice troš­ku slab­ší, ale jakmi­le pad­ne tma, nastá­vá ten správ­ný TEROR. Nejprve se však musí­me sezná­mit s oprav­du pes­t­ro­ba­rev­ně vykres­le­ný­mi posta­va­mi, z nichž mno­zí mají svá tajem­ství. To samé se dá říci i o pus­té pla­ne­tě. Režisér pood­krý­vá trum­fy pěk­ně poma­lu, což se mi na tom líbi­lo nej­víc.

Tvůrci vědo­mi si toho, že na pla­cu pobí­há zby­teč­ně moc lidí, zača­li vel­mi rych­le pra­co­vat na tom, aby se počet postav rych­le sni­žo­val. Což samo­zřej­mě divá­ci kvi­to­va­li s povdě­kem. Sice bych troš­ku měl výtku k někte­rým digi scé­nám, kte­ré byli už na prv­ní pohled lehce odflák­nu­té, ale zas na dru­hou stra­nu samot­né mon­stra – to byla nád­he­ra. Nezklamaly ani hrát­ky na city, dojem­ným situ­a­cí tu bylo víc než dost. Sem šlo sice o již zaži­té „klišé“, ale to se dá tomu­to australsko-americkému fil­mu odpus­tit. Hlavní bylo, že jsem se nenu­dil. 

Staral se o to hlav­ně Riddick. Tenhle holo­hla­vý bastard, kte­ré­mu bych nevě­řil ani nos mezi oči­ma, se za celý prů­běh nestal žád­ným klad­ným hrdi­nou, ale pone­chal si svou aro­gant­nost a bez­cit­nost, což mne na něm okouz­lo­va­lo nej­víc. Několikrát sice ostat­ním sku­teč­ně pomohl, ale jinak se sobec­ky sta­ral hlav­ně o vlast­ní pře­ži­tí. Proč taky ne. Kdo by chtěl ris­ko­vat prdel kvů­li ban­dě vypatlan­ců, kte­ří mno­hem lépe poslou­ži­li jako návna­da? K jeho smů­le mu však věč­ně dýchal na záda žol­dák Johns, tak­že potyč­ky mezi obě­ma byli rov­něž víta­ným zpes­t­ře­ním. Pitch Black se tak stal ved­le prv­ní­ho a dru­hé­ho Vetřelce a Horizontu udá­los­tí dal­ším mým nej­ob­lí­be­něj­ším fil­mem ode­hrá­va­jí­cím se ve vesmí­ru. Samozřejmě i díky mé oblí­be­né hereč­ce (Radha Mitchell).

Hodnocení: 80 %