Simpsonovi: Nejlepší hlášky

Simpsonovi

Homer na inter­ne­tu:
A teď se kouk­nu na rekla­my. Jů, mlu­ví­cí los chce čís­lo mojí kre­dit­ky. Proč ne.

Vědkyně: Tohle je detek­tor lži. Položím Vám něko­lik otá­zek, na kte­ré prav­di­vě odpo­ví­te „ano“ nebo „ne“. Rozuměl jste mi?
Homer: Ano. (detek­tor lži vybuchl)

Bart: Jak můžeš ris­ko­vat můj život, aby sis zachrá­nil svůj?
Homer: Až budeš mít svo­je děti, tak to pocho­píš.

Milhouse: Myslíš, že hmyz cítí bolest?
Bart: Jestli ne, tak jsem pro­mr­hal pořád­nej kus živo­ta.

Levák Bob: Sedím za něco, co jsem neu­dě­lal. Že prej pokus o vraž­du. Co je to za hova­di­nu? Dává se snad Nobelova cena za pokus o che­mii?

Kent Brockman: Může být Homer Simpson komu­nis­ta? Zeptali jsme se jeho otce.
Děda Simpson: Můj Homer není komu­nis­ta. Je to mož­ná lhář, žrout, idi­ot, komu­nis­ta, ale v žád­ném pří­pa­dě není por­nohvězda.

Homer: Už si ani nevzpo­mí­nám, kdy jsem napo­sle­dy takhle bre­čel.
Líza: Když sis oblé­kl obrá­ce­ně tri­ko?
Homer: Jó… A do krku mě pak dře­la cedul­ka…

Nelson má zbraň.
Bart: Půjčíš mi ji někdy?
Nelson: Jasně, cizí otis­ky se na zbra­ni vždyc­ky hodí.

Marge: To je apo­ka­ly­psa! Barte, máš čis­té prádlo?
Bart: Teď už ne.

Bart: Promiň, že jsme se naro­di­li.
Homer: Hochu, tohle jsem chtěl sly­šet už dáv­no.

Bart: Kdyby táta zabil kaž­dý­ho, komu to sli­bo­val, kdo z nás by tu teď seděl?

Homer: Prý bez­peč­nost­ní zásuv­ky! Nakreslím pros­tě na ty naše krá­líč­ky, a to Maggie zastra­ší!
Marge: Ale Maggie se nebo­jí krá­líč­ků!
Homer: Teď už bude…

šerif Wiggum: Tady tať­ka med­věd. Sledujte pode­zře­lé­ho muže, kte­rý jede... V něja­kém autě, po sil­ni­ci smě­rem do... No, jak tam pro­dá­vaj ten guláš! Zvláštní zna­me­ní: je bez klo­bou­ku.

Milhouse: V mojí poste­li spí babič­ka a ta chrá­pe jako sbí­ječ­ka.

Homer: Zdřímnout si v hla­vě tyra­no­sau­ra není nezá­kon­né.
Ostraha: Jenže vy spí­te v alo­sau­ro­vi.
Homer: Chci ihned mlu­vit se svým pale­on­to­lo­gem.

Marge: Bart má letos lep­ší znám­ky, ale zato Líza se nějak zhor­ši­la.
Homer: Proč máme vždyc­ky jed­no lep­ší a dru­hé hor­ší dítě? Nemůžou být obě stej­né?
Marge: Homere, ale my máme tři děti!
Homer: Marge! Pes se mezi děti nepo­čí­tá!

Líza: Dědo, jak se jme­nu­ješ křest­ním jmé­nem?
Děda Simpson: Víte, když jsem zma­te­nej, tak se kouk­nu na spoďá­ry. Skrejvá se tam odpo­věď na všech­ny důle­ži­tý otáz­ky... Říkejte mi Abraham Simpson!
Líza: Dědo, jak sis sun­dal spoďá­ry, a při­tom nestáh kalho­ty?
Děda Simpson: Já nevím, nevím!

Kent Brockman ve zprá­vách: Dnes pro vás máme závaž­nou zprá­vu.
Homer: Ha! Našly se moje klí­če!

Homer: Jde prásk­nout, že tu máme fet!
Marge: Žádný fet tu nemá­me!
Homer: Ne, jas­ně že ne…

Homer: Marge, já teď s Lízou nemlu­vím, moh­la bys mi podat ten sirup?
Marge: Prosím tě, podej otci sirup, Lízo.
Líza: Barte, řek­ni táto­vi, že mu podám sirup pou­ze v pří­pa­dě, že jím nepo­le­je žád­né maso!
Bart: Ty si máčíš pár­ky v siru­pu?
Homer: Marge, řek­ni Bartovi, že si chci dát skle­ni­ci siru­pu jako kaž­dé ráno.
Marge: Řekni mu to sám! Ignoruješ Lízu, ne Barta!
Homer: Barte, řek­ni mat­ce, že jí děku­ju!
Marge: Homere, máš mlu­vit na mě, a za dru­hé jsem sly­še­la, co jsi řekl!
Homer: Lízo, řek­ni mat­ce, ať do mě nere­je!
Bart: Tati, s Lízou pře­ce nemlu­víš!
Homer: Barte, do poko­je!!!

Šáša Krusty údaj­ně zemřel. Bart je smut­ný. Homer ho uklid­ňu­je:
Přestaň se koneč­ně trá­pit tou smr­tí. Člověk umře jed­na dvě, sotva prs­tem lusk­neš. I my se ráno může­me pro­bu­dit mrt­ví... No... Dobrou.

Homer: A tys nevě­ři­la, že něco vydě­lám. Našel jsem dolar, když jsem čekal na auto­bus.
Marge: Zatímco jsi vydě­lá­val ten dolar, při­šel jsi o čty­ři­cet dola­rů, že jsi nebyl v prá­ci. Volali a říka­li, že jest­li se zít­ra neob­je­víš, nemu­síš cho­dit ani v pon­dě­lí.
Homer: Jupí! Dlouhej víkend!

Marge: Homie, copak chceš dědeč­ka až do svý smr­ti igno­ro­vat?
Homer: Ovšem, že ne, Marge, jenom do jeho smr­ti.

Bart: Ach jo, vůbec si neu­ži­ju letoš­ní léto.
Homer: Neboj se, chlap­če! Až budeš pra­co­vat jako já, neu­ži­ješ si žád­ný léto!

Bart: Vono je půl pátý taky ráno?!!

Bart: Máme doma dědeč­ka, ten nám zplo­dil blbeč­ka.

Bart: Jak to, že má Líza poní­ka?
Homer: Protože mě pře­sta­la mít ráda.
Bart: Já tě taky nemám rád! Chci mope­da!

Bart zpí­vá kole­du: Rolničky, prd­lač­ky, Batman je pako, po hla­vě spad do hno­je, smr­dí mu sako.

Děda Simpson: Pojď ke mně a vem si žid­li, syn­ku.
Homer: Copak je táto?
Děda Simpson: Tak blíz­ko ne, táh­ne z tebe chlast!

Homer na tele­fo­nu: Haló, Vegas? Vsázím sto na čer­nou… Červená?! Ano, jis­tě, že pošlu šek.

Homer: Marge, jak jsi moh­la dopus­tit, abych takhle ztloust­nul?
Marge: Já? Dávám ti snad já más­lo do kávy?

Homer: Kdyby bůh nechtěl, abychom v kos­te­le jed­li, udě­lal by z obžer­ství hřích.

Líza: Tati, neměl by sis vzít hel­mu?
Homer: Ne, roz­cu­chal bych si vla­sy!

Luigi: Když mě nechá­te jít, dám vám ke kaž­dé zakou­pe­né piz­ze zdar­ma tutéž navíc. Nabídka nepla­tí od úter­ka do nedě­le, v pon­dě­lí máme zavře­no.

Krustyho dce­ra: Máma byla v armá­dě. Měla hně­dé vla­sy, tako­vá pla­chá... Zabila dva­a­tři­cet lidí.

Homer u sou­du.
Soudkyně: Budete mu muset zapla­tit náhra­du, je-li to vůbec mož­né…
Homer mls­ně: Hm, jeli­to…

Homer: Dobře, děti, pojď­me domů...
Bart: My jsme doma!
Homer: To byla rych­lost!

Homera pro­ná­sle­du­jí neto­pý­ři: Mám je ve vla­sech! Pane Bože!

Marge: Myslíš, že to, co dělá­me, je správ­né?
Homer: Nevím, že bych kdy udě­lal něco špat­né­ho.

Dr. Dlaha: A také jste sně­dl nebez­peč­né množ­ství zemi­ny.
Homer: Vždycky jste říkal, abych jedl více zemi­ny.
Dr. Dlaha: Říkal jsem zele­ni­ny, Homere.

Děda Simpson: Ty jsi při­šel za mnou, abych ti pomohl vzpo­me­nout si? To je jako požá­dat své­ho koně o pomoc s vypl­ňo­vá­ním daňo­vé­ho při­zná­ní! Což jsem udě­lal v roce 1998…

Bart a Líza se díva­jí na tele­vi­zi.
Bart: Vidíš tu žen­skou s kní­rem? To jsi ty!
Líza: Vidíš toho hro­cha vále­jí­cí­ho se v blá­tě? Tak ty jsi to blá­to.

Marge: Homere, před­sta­vo­val sis takhle naše man­žel­ství?
Homer: Skoro. Akorát nejez­dí­me po měs­tě a neře­ší­me záha­dy.

Patty: Nemůžu uvě­řit, že Homer zka­zil dal­ší rodin­ný pik­nik.
Homer: Hele, kaž­dý někdy čůrá do bazé­nu!
Selma: Ale ne ze ská­ka­cí­ho prk­na!

Homer: Kolikrát se ješ­tě budu muset omlu­vit?
Marge: Ty ses ješ­tě neo­mlu­vil!
Homer: Myslel jsem, že tře­ba nebu­du muset.

Marge: Homie, pada­jí mi vla­sy.
Homer: Neboj, zla­to, mám svý zku­še­nos­ti. Naučím tě česat se tak, že to nikdo nepo­zná.

Homer: Mám tři děti, a žád­ný pení­ze. Proč nemůžu mít žád­ný děti a tři pení­ze?

pan Burns: Nevím, co mé zaměst­nan­ce nutí ris­ko­vat svo­ji prá­ci, a dokon­ce svůj život, když mě žáda­jí o pení­ze.

škol­ník Willie: Stačí slo­vo a sek­nu ho touhle moty­kou do zad. Bude to vypa­dat jako sebe­vraž­da.

Homer: Před Smrtonosnou zbra­ní 2 by mě nikdy nena­padlo, že bych mohl mít v zácho­dě bom­bu. Od té doby se vždyc­ky rad­ši kouk­nu.

Marge: Jen váš otec může pra­co­vat na půl úvaz­ku, a při­tom si zne­přá­te­lit mezi­ná­rod­ní mafii.

Marge: Homere, nemáš jet do prá­ce?
Homer: Říkali mi, že jest­li při­jdu zase poz­dě, pole­tím. Nechci ris­ko­vat!

ste­ward­ka: Pane, dáte si steak, nebo dva stea­ky?
Homer: A můžu obo­jí?

Homer: Jednou z tebe bude dob­rý otec, Barte.
Bart: Z tebe taky, tati.

Líza: Tati, už jsi ode­vzdal daňo­vé při­zná­ní?
Homer: Ale Lízo, ode­vzdal jsem ho už více než před rokem.

Marge: To ti pisál­ci! Štvou mě víc než, ehm, neto­pýr v říji!

Bart: Tý jo, Bůh je fakt pruďas!
Homer: Ano. Je to moje oblí­be­ná fik­tiv­ní posta­va.

Homer: Ze všech šíle­ných věcí, kte­ré jsem kdy udě­lal, je tahle nej­ší­le­něj­ší! A to ji děláš ty!

Líza: Mami, zabi­je nás tatí­nek?
Marge: Musíme počkat, až jak to dopad­ne.

Homer: To tady mám čekat od deví­ti do pěti? Kolik je to vlast­ně hodin? Deset děle­no jede­nác­ti... Hmm, kde je Líza, když ji potře­bu­ju?

Homer dělá roz­hod­čí­ho a vysvět­lu­je, co zna­me­ná být nestran­ný:
Lízo, když se nacpu do těchhle tre­ný­rek, nejsem tvůj táta! A pod­le toho, jak jsou těs­ný, už asi ani ničí nebu­du.

Homer: Jsem vel­ká pocuk­ro­va­ná kob­li­ha. Už nikdy nevy­le­zu ze své­ho pelíš­ku... Sakra, musím na záchod.

Vočko: Na dneš­ní večer zaví­rám hos­po­du.
Homer: Cože? Nemůžeš zavřít, budu muset domů a pít lep­ší pivo za polo­vič­ní cenu v při­ro­ze­ném svět­le!

Marge: Víte, děti, vaše teta chce totiž vstou­pit do šťast­né­ho man­žel­ství se ženou.
Líza: A neří­ka­las, že teta čeká na toho pra­vé­ho muže?
Bart: Na roz­díl od tebe, kte­rá si vza­la prv­ní­ho špe­kou­na, co šel kolem.

Patty: Byla to děs­ná roman­ti­ka. Jako z holly­wo­od­ské­ho fil­mu.
Homer: Jo, Ples pří­šer.

Patty: Marge, až mě budeš schop­ná při­jmout tako­vou, jaká oprav­du jsem, ráda tě uvi­dím na obřa­du. Když ne, uvi­dí­me se na Homerově pohřbu.

Homer: Áááááááá! Plameny, páli­vá bolest, čer­ná kočka! To musím být v nebi!

Bart: No tak tati, naštval jsi mě a já ti to jenom vrá­til. Jak jsem měl vědět, že rodi­če maj taky city?

Pan Burns: Mohl by mi někdo otevřít tuto láhev s pla­cen­tou vlčí sami­ce?

Homer: Pro otce je rodin­ná dovo­le­ná očis­tec čty­ři­a­dva­cet hodin den­ně! Namazal ses opa­lo­vá­kem? Koupeš se, nebo se topíš? Proč musím bejt zrov­ná já u budo­vá­ní kaž­dý­ho hra­du z pís­ku? A pak se dítě ztra­tí, nasta­ne abso­lut­ní pani­ka, dokud se nena­jde u baru v bazé­nu, jak jí ham­bur­ger za 30 dola­rů, kte­rej mu nako­nec spad­ne do vody. A co je vůbec nej­hor­ší, nebu­du ani chvil­ku o samo­tě se svou ženou, pro­to­že všich­ni bude­me spát v jed­nom poko­ji!

Více na Kritiky.cz
Šestý smysl Je to thriller, při kterém se Vám bude tajit dech. Napětí ve stylu Hitchcocka Vás bude prováz...
Tiché místo - ABBOTOVI Hned na začátku Krasinski dal své ženě, Emily Blunt, velmi vyhledávané britské herečce, kte...
DUŠE JAKO KAVIÁR Hvězdně obsazená česká komedie plná peripetií, nadsázky a humoru o životních ...
Duhová kulička: Jan Bártek a Vendula Vilímovská ...
Nejlepší seriálové znělky (15.-11. místo): před branami TOP 10 zůstala Hra o trůny či kultovní MacGyver Ještě než se po hlavě vrhneme do první poloviny našeho třicetičlenného žebříčku, rád b...

Robot: Poslyš mla­dí­ku, jaký je to pocit mít city?
Bart: Nevím, jsem člo­věk, ne hol­ka.

Bart: Dědo, trá­ví­me teď spo­lu tolik času, že mi při­jde, jako bys byl sou­čás­tí naší rodi­ny.

Homer: Myslím, že si mě vybral kvů­li mým moti­vač­ním schop­nos­tem. Všichni vždyc­ky říka­jí, že musí pra­co­vat víc, když jsem tam já.

Dr. Nick: Všechny vaše pří­zna­ky indi­ku­jí kostus erup­tus... A to je hro­zi­vá cho­ro­ba, při níž se kost­ra pokou­ší vysko­čit ústy a opus­tit tělo.

Homer: Víš, Marge, my dva jsme v někte­rých ohle­dech kaž­dý úpl­ně jiný.

Homer: Proboha, mimo­zemš­ťa­ni! Nežerte mě. Mám ženu a děti. Sežerte je!

Homer: Viděl jsem to ve fil­mu o auto­bu­su, kte­rej se musel pořád pro­há­nět po měs­tě nejmíň stov­kou. Kdyby zpo­ma­lil, tak by bouch­nul. Myslím, že se to jme­no­va­lo... Autobus, kte­rý nemohl zpo­ma­lit.

Reverend Lovejoy: Vzpomínám si na jiné­ho návštěv­ní­ka z nebes. Přišel v míru a zemřel, jen aby mohl být zno­vu vzkří­šen. Jmenoval se... E. T., oka­tý mimo­zemšťan. Měl jsem ho moc rád.

Homer: A tak jsem udě­lal to, co by udě­lal kaž­dý milu­jí­cí man­žel... Obrátil jsem se na násil­nic­ký mafi­á­ny.

Ředitel Skinner: Barte, chci, abys byl prv­ní, kdo to ví. Hodlám požá­dat o ruku tvo­ji tetu Patty.
Bart: To jste sebe­vrah.

Bart: Tati, pocti­vě jsem pra­co­val a vydě­lal si jen pár šlu­pek. Takže jsem dospěl k názo­ru, že prá­ce je pro blb­ce.
Homer: Synku, ty jseš hla­vič­ka. Já jsem na to při­šel až jako dospě­lej.

Bart: Já chci vidět Santu. Třeba mi řek­ne, proč mi dal prázd­nou kra­bi­ci od PlayStationu a v ní oma­lo­ván­ky.

Ralph: Připadám si jako sle­pič­ka. Zrovna jsem sne­sl do kalhot vej­ce.

Líza: Nikdy bych neřek­la, že ame­ric­ké auto, navr­že­né v Německu, smon­to­va­né v Mexiku, ze sou­čás­tek z Kanady, může být tak skvě­lé.

Bart: Kdo by to řekl? Kočky žerou mou­chy.
Milhouse: Kdyby tak něja­ká kočka žra­la mě.

Homer: Zdá se, že mamin­ka má něja­ké sta­ros­ti. Měl bych si s ní pro­mlu­vit... Až začnou rekla­my.

Homer: Děti, měly jste obě dvě sna­hu, ale poho­ře­ly jste. Poučení zní: nikdy se nesnaž­te.

Homer: Manželství je jako ohří­va­če vody, celé roky jsou v pořád­ku, dokud nebouch­nou a nezni­čí vše, co máš.

Líza: A tak jsem se nau­či­la, že nezá­le­ží na tom, jak moc jsou věci hroz­né, pro­to­že vždyc­ky můžou být ješ­tě o dost hor­ší.

Homer: Jsem tvůj otec a tre­nér. A jeli­kož nikdo neměl zájem, taky tvůj kmo­tr. Padej na stří­dač­ku!

Homer: Nebeský Otče, vím, že jsi pří­te­lem jed­lí­ků. Vytvořil jsi nedě­li, abychom moh­li mít brunch. Prosím tě, ó, Bože, zahlť mě svý­mi bož­ský­mi dob­růt­ka­mi a dej mi pár vaječ­ných rolek. Nebo piz­zu. Nebo hot dogy. Cokoli, co můžu jíst při říze­ní. Neboť tvé jsou kyt­ky a omáč­ky navě­ky. A men… u by taky bod­lo. Díky.

Ohodnoťte článek

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Tiskové materiály

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Související příspěvky: