Wolfenstein 3D aneb 6 syrových lekcí přežití

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Střílečka z pro­pad­liš­tě dějin nebo stá­le jeden z prubíř­ských kame­nů ovlá­dá­ní her­ní­ho umu?

Dnešní gene­ra­ce mla­dých pařa­nů sebou při vyslo­ve­ní jmé­na Wolfenstein mož­ná tro­chu cuk­ne, ale to bude asi tak všech­no. Představí si prav­dě­po­dob­ně spí­še nověj­ší mode­ly typu Return to Castle Wolfenstein nebo zatím nej­no­věj­ší New Order. Wolfenstein s podti­tu­lem 3D, pří­pad­ně prequel Spear of Destiny pat­ří do sta­ré her­ní gene­ra­ce, což ale ani zda­le­ka nezna­me­ná, že by nemě­la dneš­ní­mu hrá­či co říci. Ono je totiž hrát a hrát a prá­vě na sta­rých kous­cích se toho člo­věk může obvykle nej­ví­ce nau­čit

Hluboko v laby­rin­tu Třetí říše…

Příběh je pros­tý. Přebíráte úlo­hu kapi­tá­na Williama Josepha Blackovitze, agen­ta OSA (Office of Secret Actions), kte­rý na počát­ku utí­ká z věze­ní v hlu­bi­nách hra­du Wolfenstein. Paradoxem je, že pokud hra­je­te všech 6 epi­zod od začát­ku, začí­ná­te od pro­střed­ka. Příběhovým začát­kem jsou totiž epi­zo­dy 4 – 6 a tou finál­ní epi­zo­da 3, ve kte­ré v posled­ním leve­lu popra­ví­te Adolfa Hitlera.

Kromě jeho Vůdcovské malič­kos­ti na vás v kaž­dém finál­ním pod­la­ží čeká jeden boss obvykle vyba­ve­ný dvě­ma rotač­ní­mi kulo­me­ty, masiv­ní por­cí zdra­ví a obklo­pe­ný armá­dou jed­no­tek, kte­ré se záhy roz­pad­nou pod vaší kano­ná­dou. Nebo vás sejmou, pokud bude­te poma­lí a neschop­ní.

Klasika, kte­rá nic neod­pouš­tí

Wolfenstein 3D na vás chys­tá hod­ně zálud­nos­tí, nevo­dí za ručič­ku a z cel­kem ome­ze­né­ho množ­ství prv­ků sesta­vu­je dal­ší a dal­ší zákru­ty, ve kte­rých pro­vě­ří váš postřeh, rych­lou spoušť a pohyb­li­vost. To posled­ní je dosti důle­ži­té, pro­to­že hra je více než co jiné­ho o tom nezů­stá­vat na mís­tě.

Zapomeňte na to, že by vás někam smě­řo­va­la a uka­zo­va­la vám správ­nou ces­tu šip­ka­mi s nápo­vě­dou. V mno­ha úrov­ních není pro­blém se ztra­tit. Zapomeňte na to, že by vám zdra­ví nebo muni­ce pada­ly do náru­če nebo se coko­li z toho obno­vo­va­lo samo od sebe. Pokud neza­ži­je­te moment, kdy se s posled­ní­mi bodí­ky zdra­ví a něko­li­ka posled­ní­mi nábo­ji plí­ží­te bun­krem, tak hra­je­te pod své mož­nos­ti. Odměnou za věč­nou stís­ně­nost, lekač­ky a zpo­ce­né prs­ty na klá­ve­sách či myši (ovlá­dá­ní růz­né v růz­ných klo­nech a vylep­še­ných ver­zích) je kro­mě občas­né­ho taj­né­ho vcho­du i vědo­mí, že tady oprav­du hra­je­te něco, co po vás chce schop­nos­ti a um.

Mnoho obra­zů z něko­li­ka prv­ků

Wolfenstein nabí­zí v kla­sic­ké ver­zi jen něko­lik ene­mí­ků. Je ti voják s přil­bou, kte­rý klič­ku­je a na střel­bu se musí zasta­vit. Jeho občas­ný před­voj tvo­ří podob­ně klič­ku­jí­cí němec­ký ovčák. Pak je tu mod­rý ese­sák se samo­pa­lem, jed­not­ka s nej­vyš­ší výdr­ží, kte­rá umí hlav­ně ve vět­ším počtu dost zato­pit. A pak bílý důstoj­ník, kte­rý fun­gu­je stej­ně jako základ­ní voják, ako­rát je mno­hem rych­lej­ší. K nim se prů­běž­ně při­dá­va­jí zom­bie se samo­pa­lem na hrud­ní­ku.

Tomuhle spol­ku dopl­ně­né­mu o bossy čelí­te pomo­cí nože, pis­to­le, samo­pa­lu a rotač­ní­ho kulo­me­tu. To je všech­no. Ale věř­te mi, že i z toho­hle plus něko­li­ka typů pro­stře­dí vytvo­ři­li auto­ři dosta­tek misí, kte­ré hrá­če pro­vě­ří na kost.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře