Waltz with Bashir (Valčík s Bašírem) 2008

Valčík s Bašírem je fil­mem, kte­rý se stal záhy po svém uve­de­ní do kin hitem. Podle mého názo­ru zce­la zaslou­že­ně. Tento váleč­ně pro­ti­vá­leč­ný sní­mek izra­el­ské­ho reži­sé­ra Ariho Folmana divá­ko­vi před­sta­vu­je tzv. „prv­ní liba­non­skou vál­ku“ v osm­de­sá­tých letech. Nahlíženo je z per­spek­ti­vy izra­el­ských vojá­ků, a to hned něko­li­ka. Důvodem toho jest, že hlav­ní hrdi­na pří­bě­hu - jaký­si Ari, že by šlo o čás­teč­ně auto­bi­o­gra­fic­ké zpra­co­vá­ní? - trpí jakousi ztrá­tou pamě­ti. Jeho mozek se brá­ní vrá­tit se k udá­los­tem v Beirutu. Ari se pokou­ší kon­tak­to­vat své fron­to­vé kama­rá­dy a zjis­tit, co se teh­dy sku­teč­ně sta­lo. Pravda však obvykle v tako­vých­to pří­pa­dech nebý­vá moc hezká...Na fil­mu Valčík s Bašírem mno­zí oce­ňu­jí prá­vě ani­ma­ci (a to jis­tě zce­la opráv­ně­ně), kte­rá mi mís­ty při­po­mně­la sní­mek „Temný obraz“. Právě ani­ma­ce umož­ňu­je tvůr­cům sno­vé výle­ty a cel­ko­vé zob­ra­ze­ní poe­ti­ky fil­mu. Nejedná se tedy o váleč­ný film v kla­sic­kém slo­va smys­lu. Spíše o jakési zamyš­le­ní nad lid­skou selek­tiv­ní pamě­tí a nepo­cho­pi­tel­nou kru­tos­tí a lhos­tej­nos­tí.
Valčík s Bašírem je skvě­lým fil­mem a neměl by unik­nout pozor­nos­ti žád­né­ho fil­mo­vé­ho fanouš­ka. Minimálně dob­rý důvod pro to navští­vit kino.