Kritiky.cz > Filmové recenze > Wallace a Gromit: Prokletí králíkodlaka

Wallace a Gromit: Prokletí králíkodlaka

„Dejte mi kus plas­te­lí­ny, já uplá­cám Wallace a Gromita, kte­říž­to pohnou svě­tem, a všich­ni tři za to ješ­tě shráb­nem Oscara.“

Když už se Nick Park do něče­ho pus­tí, je více než prav­dě­po­dob­né, že si ve své vit­rín­ce bude muset udě­lat mís­to pro dal­ší zla­tě­soš­ko­vý pří­růs­tek. Tentokrát se Parkovy posta­vič­ky sýro­fil­ní­ho pleša­té­ho Anglána a jeho nad­mí­ru inte­li­gent­ní­ho psí­ka dočka­ly tolik vytou­že­né­ho celo­ve­čer­ní­ho fil­mu. Je však něco pro­hni­lé­ho v krá­lov­ství čes­kém, a tak jsem bohu­žel nabyl dojmu, že ten­to sní­mek u nás nedo­sá­hl ze stra­ny divá­ků ani zda­le­ka tako­vých ohla­sů, jaké by si beze­spo­ru zaslou­žil (nepo­čí­tám nad­šen­ce, kte­ří mají na stě­nách tape­ty se vzor­kem kos­ti, v  led­ni­ci tři­cet dru­hů sýrů, ve spí­ži pytel kre­krů a na noč­ním stol­ku Elektroniku pro psy)…

Přiznám se, že asi nej­vět­ším pře­kva­pe­ním pro mě byl fakt, že se děj ten­to­krát neto­čí kolem sýra, ale kolem zele­ni­ny. Wallace a  Gromita už zřej­mě omr­ze­lo létá­ní na Měsíc, s pro­na­jí­má­ním poko­jů nemě­li zrov­na nej­lep­ší zku­še­nos­ti, umý­vá­ní oken už nej­spíš taky nevy­ná­še­lo, a  tak se pus­ti­la neroz­luč­ná dvoj­ka do ochra­ny zahrá­dek a humán­ní likvi­da­ce (=šoup­nu­tí do skle­pa) zahrad­ních škůd­ců, kon­krét­ně krá­lí­ků. V době, kdy se celé měs­teč­ko tře­se na sou­těž o  nej­krás­něj­ší zele­ni­no­vý výpěs­tek, se jed­ná o veli­ce výnos­ný a pres­tiž­ní job… A  co by to bylo za Wallace s Gromitem, aby neby­li pro svou prá­ci doko­na­le vyba­ve­ni typic­ký­mi par­ko­vi­na­mi typu Králíkocucu 6000 a  dal­ší­mi „high-tech“ hrač­ka­mi. Problémy však do vše­ho záhy vne­se (podob­ně jako v reál­ném svě­tě) žena-greenpeaceově ladě­ná zákaz­ni­ce lady Tottington. Té se chce Wallace nato­lik zavdě­čit, že se dokon­ce roz­hod­ne posta­vit pro­ti pří­ro­dě, dohnat svou humán­nost k doko­na­los­ti a pomo­cí nej­no­věj­ší­ho vyná­le­zu, myš­len­ko­vé­ho mani­pu­lo­ma­tu, vští­pit svým krá­li­čím zajat­cům nechuť ke vše­mu, co obsa­hu­je chlo­ro­fyl. Taková blá­ho­vost nemů­že pocho­pi­tel­ně zůstat bez důsled­ků, a aby toho neby­lo málo, obje­vu­je se na scé­ně straš­li­vá stvůra-asi pěti­tu­no­vý a věč­ně nena­syt­ný krá­lí­kodlak, jenž ohro­žu­je koná­ní tolik oče­ká­vá­né zeli­nář­ské sou­tě­že…

Technika cla­y­mati­on (plas­te­lí­na naplá­ca­ná na drá­tě­ných kostrách), ve kte­ré je Park mis­trem nad mis­try, dosáh­la v Králíkodlakovi sku­teč­ně doko­na­los­ti. Pryč jsou ty časy v porov­ná­ní s  dneškem poměr­ně hrubých mode­lů ve W&> prvo­ti­ně Grand day out! Nejvíce si ten­to fakt uvě­do­mí­te, když se zamě­ří­te na fan­tas­tic­kou mimi­ku pej­ska Gromita, jehož obli­čej je vlast­ně jeho jedi­ným výra­zo­vým pro­střed­kem. Zaryté fan­dy plas­te­lí­ny snad neod­ra­dí, že v celém fil­mu tvůr­ci pou­ži­li poměr­ně vel­ké množ­ství počí­ta­čo­vých efek­tů. Ale žád­ný strach, W&> jsou pořád W&>, divák si ve vět­ši­ně pří­pa­dů ani neu­vě­do­mí, kdy a kde bylo tře­ba něja­kou tu CGI fin­tu pou­žít.

Samostatnou kapi­to­lou jsou detai­ly. Všímáte-li si všech mož­ných detai­lů a odka­zů, kte­ré film ský­tá (a ský­tá jich požeh­na­ně), máte o dal­ší pytel důvo­dů víc, proč se zasmát. No, a pokud ale­spoň tro­chu vlád­ne­te ang­lič­ti­nou a nene­chá­te si jen tak ujít růz­né nápi­sy nebo tře­ba titul­ky v  novi­nách, pro­dlou­ží­te si smí­chem život mini­mál­ně o měsíc (bez záru­ky)

Wallace a Gromit: Prokletí krá­lí­kodla­ka je pros­tě nášup. Pokud máte máte rádi jem­ný brit­ský humor v kom­bi­na­ci s  plas­te­lí­nou a vůní čeda­ru, jed­no­du­še musí­te ten­to sní­mek vidět. Jo, a abych neza­po­mněl: „Sýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýr“.


Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Další naše články...
WP2Social Auto Publish Powered By : XYZScripts.com