Vymítač ďábla - nejslavnější horor z 70. let.

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Klasika. Co jinak říci, kaž­dý fanou­šek horo­ro­vých sním­ku musí ten­to film veli­ce dob­ře znát. Mně samot­né­mu poměr­ně dlou­ho uni­kal (až jsem si říkal, že v tom musí být něja­ký vyš­ší záměr 🙂 ), načež mi dopu­to­val na můj krás­ný 16 giga­baj­to­vý har­d­disk ve for­mě pro­stin­ké­ho sou­bo­ru s magic­kou kon­cov­kou .avi.

Tak tedy, hrdin­kou fil­mu je mla­dič­ká sle­čin­ka (cca 12 let), kte­rá je roz­to­mi­louč­ká, má milouč­kou tvá­řič­ku, hez­ky se usmí­vá, pros­tě radost pohle­dět. Má jen jed­nu tako­vou muš­ku (prav­da, muš­ka je tro­chu vět­ší, s mucho­lap­kou by vám asi urva­la i celý lustr), je totiž posed­lá ďáblem. Co s tím? Doktoři neza­bí­ra­jí, psy­chi­at­ři také nic nezmů­žou.. Zbývá obrá­tit se na moc duchov­ní, v tom­to pří­pa­dě repre­zen­to­va­nou kato­lic­kou církví (což je cel­kem zvlášt­ní, v USA pře­vlá­da­jí pro­tes­tan­té). Ta nám ze sle­čin­ky jis­tě démo­na vyže­ne! Jistě, asi tuší­te, jak ten­to film skon­čí, démon je vyhnán a sle­čin­ka zachrá­ně­na, což zna­me­ná, že namís­to ošk­li­vé, pách­nou­cí, zjiz­ve­né hrů­zy, kte­rá se nám uhníz­di­la v poko­ji milouč­ké sle­čin­ky tu máme opět roz­to­mi­louč­kou, tvá­řič­ku, kte­rá se hez­ky usmí­vá a je na ní radost pohle­dět.

Jo, to byly časy, kdy se v USA děla­ly horo­ry, na kte­ré se dalo kou­kat (dnes to jsou jen ubo­hos­ti tře­tí­ho řádu a japon­ské rema­ky). Vymítač ďáb­la pat­ří mezi fil­my, na kte­ré se kou­kat dá - i po těch letech, jež nás dělí od jeho vzni­ku. Není to sice sní­mek, u kte­ré­ho se bude­te ješ­tě rok tete­lit stra­chy když usly­ší­te něja­ký nei­den­ti­fi­ko­va­tel­ný zvuk (tře­ba sou­se­da na vaší zahra­dě), ale hrů­zu vám jis­tě naže­ne. Navíc vás neu­stá­le drží v napě­tí a já jsem se sil­ně při­sti­hl u toho, že knězům ve fil­mu držím pal­ce a pro­ží­vám s nimi kaž­dý „amen“, kte­rým vyhá­ně­jí odpor­né­ho démo­na z těla sle­čin­ky s roz­to­mi­louč­ky milouč­kou tvá­řič­kou, kte­rá se hez­ky usmí­vá, pros­tě radost pohle­dět.

Těm, kdo ten­to horor nevi­dě­li (a nema­jí k podob­né­mu žán­ru vel­ké výhra­dy) jej mohu jen dopo­ru­čit…. a mys­lím to upřím­ně.
Hodnocení: 90%.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře