Partnerské stránky: Simpsonovi.Blog | Rick a Morty | Rozčarování | Futurama
Kritiky.cz > Speciály > Vykoupení z věznice Shawshank

Vykoupení z věznice Shawshank

SS
SS
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...

Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank je ame­ric­ký dra­ma­tic­ký film z roku 1994, kte­rý napsal a reží­ro­val Frank Darabont pod­le nove­ly Stephena Kinga Rita Hayworthová a vykou­pe­ní z věz­ni­ce Shawshank z roku 1982. Vypráví pří­běh ban­ké­ře Andyho Dufresnea (Tim Robbins), kte­rý je navzdo­ry své­mu tvr­ze­ní o nevi­ně odsou­zen na doži­vo­tí ve stát­ní věz­ni­ci Shawshank za vraž­du své man­žel­ky a její­ho milen­ce. Během násle­du­jí­cích dvou dese­ti­le­tí se spřá­te­lí se spo­luvěz­něm, paše­rá­kem kon­tra­ban­du Ellisem „Redem“ Reddingem (Morgan Freeman), a sta­ne se nástro­jem v ope­ra­ci pra­ní špi­na­vých peněz, kte­rou vede ředi­tel věz­ni­ce Samuel Norton (Bob Gunton). Ve ved­lej­ších rolích se obje­ví William Sadler, Clancy Brown, Gil Bellows a James Whitmore.

Darabont zakou­pil prá­va na zfil­mo­vá­ní Kingova pří­bě­hu v roce 1987, ale vývoj začal až o pět let poz­dě­ji, kdy během osmi týd­nů napsal scé­nář. Dva týd­ny po před­lo­že­ní scé­ná­ře spo­leč­nos­ti Castle Rock Entertainment zís­kal Darabont roz­po­čet 25 mili­o­nů dola­rů na pro­duk­ci fil­mu Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank, jehož před­pro­duk­ce zača­la v led­nu 1993. Ačkoli se děj fil­mu ode­hrá­vá v Maine, hlav­ní natá­če­ní pro­bí­ha­lo od červ­na do srp­na 1993 téměř výhrad­ně v Mansfieldu v Ohiu, kde jako titul­ní věz­ni­ce slou­ži­la stát­ní polep­šov­na v Ohiu. Projekt při­lá­kal do role Andyho mno­ho teh­dej­ších hvězd, včet­ně Toma Hankse, Toma Cruise a Kevina Costnera. Hudbu k fil­mu slo­žil Thomas Newman.

Přestože Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank skli­di­lo při svém uve­de­ní do kin pochval­né kri­ti­ky, zejmé­na pro svůj pří­běh a výko­ny Robbinse a Freemana, bylo kasov­ním zkla­má­ním a během prv­ní­ho uve­de­ní v kinech vydě­la­lo pou­ze 16 mili­o­nů dola­rů. Jako pří­či­ny neú­spě­chu se teh­dy uvá­dě­lo mno­ho důvo­dů, včet­ně kon­ku­ren­ce fil­mů jako Pulp Fiction a Forrest Gump, obec­né neob­lí­be­nos­ti vězeň­ských fil­mů, absen­ce žen­ských postav a dokon­ce i názvu, kte­rý byl pova­žo­ván za matou­cí pro divá­ky. Film byl násled­ně něko­li­krát nomi­no­ván na ceny, včet­ně sed­mi nomi­na­cí na Oscara, a dočkal se reprí­zy v kinech, kte­rá spo­lu s mezi­ná­rod­ní­mi trž­ba­mi zvý­ši­la trž­by fil­mu na 73,3 mili­o­nu dola­rů.

Po celých Spojených stá­tech bylo dodá­no přes 320 000 kopií z půj­čo­ven VHS a díky nomi­na­cím na ceny a úst­ní­mu podá­ní se stal jed­ním z nej­půj­čo­va­něj­ších video­fil­mů roku 1995. Po zakou­pe­ní Castle Rocku spo­leč­nos­tí Turner Broadcasting System byla zís­ká­na vysí­la­cí prá­va a od roku 1997 byl film pra­vi­del­ně vysí­lán na sta­ni­ci TNT, což ješ­tě zvý­ši­lo jeho popu­la­ri­tu. I po dese­ti­le­tích od své­ho uve­de­ní se film stá­le pra­vi­del­ně vysí­lal a je popu­lár­ní v něko­li­ka zemích, divá­ci a zná­mé osob­nos­ti jej uvá­dě­jí jako zdroj inspi­ra­ce a v růz­ných anke­tách jej ozna­ču­jí za svůj oblí­be­ný. V roce 2015 knihov­na Kongresu Spojených stá­tů ame­ric­kých vybra­la film k ucho­vá­ní v Národním fil­mo­vém regis­t­ru, pro­to­že jej shle­da­la „kul­tur­ně, his­to­ric­ky nebo este­tic­ky význam­ným“.

Děj

V roce 1947 je v Portlandu ve stá­tě Maine ban­kéř Andy Dufresne odsou­zen za vraž­du své ženy a její­ho milen­ce a je odsou­zen ke dvě­ma po sobě jdou­cím doži­vot­ním tres­tům ve stát­ní věz­ni­ci Shawshank. Spřátelí se s Ellisem „Redem“ Reddingem, věz­něm a paše­rá­kem kon­tra­ban­du, kte­rý si odpy­ká­vá doži­vot­ní trest. Red pro Andyho obsta­rá kamen­né kla­di­vo a vel­ký pla­kát Rity Hayworthové. Andy je při­dě­len na prá­ci ve vězeň­ské prá­del­ně, kde je čas­to sexu­ál­ně obtě­žo­ván „sestra­mi“ a jejich vůd­cem Bogsem.

V roce 1949 Andy zaslech­ne, jak si kapi­tán dozor­ců Byron Hadley stě­žu­je na zda­ně­ní dědic­tví, a nabíd­ne mu, že mu pomů­že pení­ze legál­ně ukrýt. Poté, co útok Sester Andyho málem zabi­je, Hadley Bogse zbi­je a zmr­za­čí a ten je násled­ně pře­ve­zen do jiné věz­ni­ce. Andy již není zno­vu napa­den. Ředitel věz­ni­ce Samuel Norton se s Andym setká a pře­řa­dí ho do vězeň­ské knihov­ny, aby pomá­hal star­ší­mu věz­ni Brooksovi Hatlenovi, což je zástěr­ka, kte­rá má Andymu umož­nit spra­vo­vat finanč­ní zále­ži­tos­ti pro ostat­ní zaměst­nan­ce věz­ni­ce, dozor­ce z jiných věz­nic i samot­né­ho ředi­te­le. Andy začne kaž­dý týden psát dopi­sy stát­ní­mu záko­no­dár­né­mu sbo­ru, v nichž žádá o finanč­ní pro­střed­ky na zlep­še­ní chát­ra­jí­cí vězeň­ské knihov­ny.

Brooks je v roce 1954 po odpy­ká­ní pade­sá­ti let pod­mí­neč­ně pro­puš­těn, ale nedo­ká­že se při­způ­so­bit vněj­ší­mu svě­tu a nako­nec se obě­sí. Zákonodárný sbor pošle knihov­ně dar, jehož sou­čás­tí je nahráv­ka Figarovy svat­by; Andy pře­hra­je úry­vek z ope­ry přes veřej­ný roz­hlas a je potres­tán samot­kou. Po pro­puš­tě­ní ze samot­ky Andy vysvět­lu­je, že nadě­je je to, co mu pomá­há pře­ko­nat čas, což Red odmí­tá. V roce 1963 začí­ná Norton vyu­ží­vat vězeň­skou pra­cov­ní sílu pro veřej­né prá­ce, pro­fi­tu­je z pod­hod­no­co­vá­ní nákla­dů na kva­li­fi­ko­va­nou prá­ci a při­jí­má úplat­ky. Andy pere pení­ze pod pře­zdív­kou „Randall Stephens“.

Tommy Williams je v roce 1965 uvěz­něn za vlou­pá­ní. Andy a Red se s ním spřá­te­lí a Andy mu pomů­že slo­žit zkouš­ku vše­o­bec­né­ho vzdě­lá­ní (GED). O rok poz­dě­ji Tommy Redovi a Andymu pro­zra­dí, že se jeho spo­luvě­zeň v jiné věz­ni­ci při­hlá­sil k odpo­věd­nos­ti za vraž­dy, za kte­ré byl Andy odsou­zen. Andy se s tou­to infor­ma­cí obrá­tí na Nortona, ale ten ho odmí­tá vyslech­nout, a když se Andy zmí­ní o pra­ní špi­na­vých peněz, pošle ho Norton zpět na samot­ku. Norton nechá Hadleyho zavraž­dit Tommyho pod zámin­kou poku­su o útěk. Andy se poku­sí s pra­ním peněz pře­stat, ale ustou­pí poté, co mu Norton pohro­zí, že zni­čí kni­hov­nu, zba­ví Andyho ochra­ny před dozor­ci a pře­mís­tí ho do hor­ších pod­mí­nek. Andy je po dvou měsí­cích pro­puš­těn ze samot­ky a skep­tic­ké­mu Redovi řek­ne, že sní o živo­tě v mexic­kém pobřež­ním měs­tě Zihuatanejo. Andy mu také řek­ne o urči­tém sení­ku poblíž Buxtonu a požá­dá Reda - jakmi­le bude pro­puš­těn - aby vyzve­dl balí­ček, kte­rý tam Andy zako­pal. Red se obá­vá o Andyho bla­ho, zvláš­tě když se dozví, že Andy požá­dal spo­luvěz­ně o 6 stop (1,8 m) pro­va­zu.

Při nástu­pu dal­ší­ho dne najdou dozor­ci Andyho celu prázd­nou. Rozzuřený Norton hodí kámen na pla­kát Raquel Welchové visí­cí na stě­ně cely a odha­lí tak tunel, kte­rý Andy za posled­ních 19 let vyko­pal kla­di­vem na kame­ny. Předchozí noc Andy pomo­cí lana ute­kl tune­lem a vězeň­ským odpad­ním potrubím a odne­sl si Nortonův oblek, boty a účet­ní kni­hu s důka­zy o pra­ní špi­na­vých peněz. Zatímco po něm strá­že pát­ra­jí, Andy se vydá­vá za Randalla Stephense, vybe­re z něko­li­ka bank přes 370 000 dola­rů (v pře­poč­tu 2,95 mili­o­nu dola­rů v roce 2020) z vypra­ných peněz a pošle účet­ní kni­hu a dal­ší důka­zy o korup­ci a vraž­dách v Shawshanku míst­ním novi­nám. Do Shawshanku při­jíž­dí stát­ní poli­cie a Hadleyho vez­me do vaz­by, zatím­co Norton spáchá sebe­vraž­du, aby se vyhnul zatče­ní.

Následujícího roku je Red po odpy­ká­ní 40 let koneč­ně pod­mí­neč­ně pro­puš­těn. Těžko se při­způ­so­bu­je živo­tu mimo věze­ní a obá­vá se, že se mu to nikdy nepo­da­ří. Vzpomene si na slib, kte­rý dal Andymu, navští­ví Buxtona a najde skrýš s peně­zi a dopi­sem, v němž ho žádá, aby při­jel do Zihuatanejo. Red poru­ší pod­mín­ku, odces­tu­je do texaské pev­nos­ti Fort Hancock a pře­kro­čí hra­ni­ce do Mexika, při­čemž při­zná­vá, že koneč­ně cítí nadě­ji. Na plá­ži v Zihuatanejo najde Andyho a oba zno­vushle­da­ní přá­te­lé se šťast­ně obe­jmou.

Obsazení

-Tim Robbins jako Andy Dufresne:

Bankéř odsou­ze­ný v roce 1947 na doži­vo­tí za vraž­du své ženy a její­ho milen­ce

-Morgan Freeman jako Ellis Boyd „Red“ Redding:

Vězeňský paše­rák, kte­rý se spřá­te­lí s Andym

-Bob Gunton jako Samuel Norton:

Zbožný a kru­tý ředi­tel věz­ni­ce Shawshank

-William Sadler jako Heywood:

Člen Redova gan­gu dlou­ho­le­tých trestan­ců

-Clancy Brown jako Byron Hadley:

Brutální kapi­tán vězeň­ské strá­že

-Gil Bellows jako Tommy Williams:

Mladý tresta­nec uvěz­ně­ný za vlou­pá­ní v roce 1965

-James Whitmore jako Brooks Hatlen:

Zastaralý vězeň­ský kni­hov­ník, věz­ně­ný od počát­ku deva­de­sá­tých let minu­lé­ho sto­le­tí

V obsa­ze­ní dále účin­ku­jí např: Mark Rolston jako Bogs Diamond, šéf gan­gu „Sester“ a vězeň­ský násil­ník; Jeffrey DeMunn jako žalob­ce v Dufresnově pro­ce­su; Alfonso Freeman jako Fresh Fish Con; Ned Bellamy a Don McManus jako vězeňští dozor­ci Youngblood a Wiley; a Dion Anderson jako Head Bull Haig. Renee Blaineová ztvár­ňu­je Andyho man­žel­ku a Scott Mann její­ho milen­ce Glenna Quentina, instruk­to­ra gol­fu. Frank Medrano hra­je Tlusťocha, jed­no­ho z Andyho nových spo­luvěz­ňů, kte­ré­ho Hadley ubi­je k smr­ti, a Bill Bolender hra­je Elma Blatche, odsou­ze­né­ho, kte­rý je mož­ná sku­teč­ně zod­po­věd­ný za zlo­či­ny, za něž je Andy odsou­zen. James Kisicki a Claire Slemmer ztvár­ňu­jí ředi­te­le Maine National Bank, respek­ti­ve poklad­ní.

Analýza

Film je inter­pre­to­ván jako zalo­že­ný na křes­ťan­ské mysti­ce. Andy je nabí­zen jako mesi­áš­ská posta­va podob­ná Kristu, při­čemž Red o něm na začát­ku fil­mu říká, že má auru, kte­rá ho pohl­cu­je a chrá­ní před Shawshankem. Scénu, v níž Andy a něko­lik věz­ňů smo­lí stře­chu věz­ni­ce, lze pova­žo­vat za rekon­struk­ci Poslední veče­ře, kdy Andy zís­ká­vá pivo/víno pro dva­náct vězňů/učenců, kte­ré Freeman popi­su­je jako „pány vše­ho stvo­ře­ní“ a dovo­lá­vá se Ježíšova požeh­ná­ní. Režisér Frank Darabont odpo­vě­děl, že to nebyl jeho záměr, ale chtěl, aby si lidé ve fil­mu našli svůj vlast­ní význam. Objevení des­ky Figarovy svat­by je ve scé­ná­ři popsá­no jako něco podob­né­ho jako nale­ze­ní sva­té­ho grá­lu, což při­vá­dí věz­ně k zasta­ve­ní a způ­so­bu­je, že nemoc­ní vstá­va­jí ze svých poste­lí.

Na začát­ku fil­mu citu­je ředi­tel Norton Ježíše Krista, když se Andy popi­su­je slo­vy: „Já jsem svět­lo svě­ta“, čímž se pro­hla­šu­je za Andyho spa­si­te­le, ale ten­to popis může odka­zo­vat i na Lucifera, nosi­te­le svět­la. Ředitel věz­ni­ce totiž nevy­má­há dodr­žo­vá­ní obec­né­ho pra­vi­dla záko­na, ale roz­ho­du­je se pro­sa­zo­vat svá vlast­ní pra­vi­dla a tres­ty, jak uzná za vhod­né, a stá­vá se tak záko­nem sám pro sebe, podob­ně jako se cho­vá Satan. Správce bývá také při­rov­ná­ván k býva­lé­mu pre­zi­den­to­vi Spojených stá­tů Richardu Nixonovi. Nortonovo vystu­po­vá­ní a veřej­né pro­je­vy lze pova­žo­vat za zrca­dlo Nixonova vystu­po­vá­ní. Stejně tak Norton vytvá­ří obraz sva­té­ho muže, kte­rý sva­touš­kov­sky pro­mlou­vá k ser­vil­ním masám a záro­veň pro­vá­dí korupč­ní pod­vo­dy, z nichž byl obvi­něn Nixon.

Setkání Andyho a Reda bylo nato­če­no v Sandy Point National Wildlife Refuge na ost­ro­vě Saint Croix na Amerických Panenských ost­ro­vech. Místo bylo inter­pre­to­vá­no jako for­ma úni­ku nebo ráje.

Zihuatanejo bylo inter­pre­to­vá­no jako obdo­ba nebe nebo ráje. Andy ji ve fil­mu popi­su­je jako mís­to bez pamě­ti, kte­ré nabí­zí roz­hře­še­ní od hříchů tím, že na ně zapo­me­ne nebo je nechá splách­nout Tichým oce­á­nem, jehož jmé­no zna­me­ná „mír“. Možnost útě­ku do Zihuatanejo se obje­ví až poté, co Andy při­zná, že se cítí zod­po­věd­ný za smrt své ženy. Stejně tak si Red svo­bo­du zaslou­ží až poté, co při­jme, že se nemů­že zachrá­nit ani odči­nit své hří­chy. Freeman popsal Redův pří­běh jako pří­běh spá­sy, pro­to­že na roz­díl od Andyho, kte­rý nachá­zí vykou­pe­ní, není nevin­ný ve svých zlo­či­nech. Zatímco někte­ří křes­ťan­ští divá­ci inter­pre­tu­jí Zihuatanejo jako nebe, fil­mo­vý kri­tik Mark Kermode napsal, že jej lze vyklá­dat také jako nie­tz­s­che­ov­skou for­mu bez­ú­hon­nos­ti dosa­že­nou mimo tra­dič­ní poje­tí dob­ra a zla, kde nabí­ze­ná amné­zie je spí­še zni­če­ním než odpuš­tě­ním hříchů, což zna­me­ná, že Andyho cíl je seku­lár­ní a ate­is­tic­ký. Stejně jako lze Andyho inter­pre­to­vat jako posta­vu podob­nou Kristu, lze ho vní­mat jako Zarathustrovi podob­né­ho pro­ro­ka, kte­rý nabí­zí únik pro­střed­nic­tvím vzdě­lá­ní a pro­žit­ku svo­bo­dy. Filmový kri­tik Roger Ebert tvr­dil, že Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank je ale­go­rií pro zacho­vá­ní poci­tu vlast­ní hod­no­ty, když se člo­věk ocit­ne v bez­vý­chod­né situ­a­ci. Důležitým téma­tem pří­bě­ho­vé linie je Andyho inte­gri­ta, zejmé­na ve věze­ní, kde inte­gri­ta chy­bí.

Sám Robbins se domní­vá, že kon­cept Zihuatanejo u divá­ků rezo­nu­je, pro­to­že před­sta­vu­je for­mu úni­ku, kte­ré­ho lze dosáh­nout po mno­ha letech pře­ží­vá­ní v jakém­ko­li „věze­ní“, v němž se někdo ocit­ne, ať už jde o špat­ný vztah, prá­ci nebo pro­stře­dí. Podle Robbinse je důle­ži­té, že tako­vé mís­to pro nás exis­tu­je. Isaac M. Morehouse nazna­ču­je, že film posky­tu­je skvě­lou ilu­stra­ci toho, jak mohou být posta­vy svo­bod­né, i když jsou ve věze­ní, nebo uvěz­ně­né, i když jsou na svo­bo­dě, a to na zákla­dě jejich pohle­du na život. Filosof Jean-Paul Sartre popsal svo­bo­du jako trva­lý pro­jekt, kte­rý vyža­du­je pozor­nost a odol­nost, bez níž začne být člo­věk defi­no­ván ostat­ní­mi nebo insti­tu­ce­mi, což odrá­ží Redovo pře­svěd­če­ní, že věz­ni se stá­va­jí závis­lý­mi na věze­ní, kte­ré defi­nu­je jejich život. Andy pro­je­vu­je odol­nost pro­střed­nic­tvím vzpou­ry, když pouš­tí hud­bu z vězeň­ské­ho repro­duk­to­ru a odmí­tá pokra­čo­vat v pod­vo­du s pra­ním špi­na­vých peněz.

Mnoho prv­ků lze pova­žo­vat za poctu síle fil­mu. Ve vězeň­ském kině věz­ni sle­du­jí film Gilda (1946), ale původ­ně měl být v této scé­ně pro­mí­tán film Ztracený víkend (1945). Zaměnitelnost fil­mů pou­ži­tých ve vězeň­ském diva­dle nazna­ču­je, že klí­čo­vý pro scé­nu je fil­mo­vý záži­tek, niko­liv téma, kte­ré mužům umož­ňu­je unik­nout rea­li­tě jejich situ­a­ce. Bezprostředně po této scé­ně je Andy v pro­mí­ta­cí míst­nos­ti napa­den sestra­mi a k jejich zahná­ní si pomá­há fil­mo­vým kotou­čem. Na kon­ci fil­mu Andy pro­jde otvo­rem v cele skry­tým za fil­mo­vým pla­ká­tem, aby uni­kl jak z cely, tak nako­nec i z věz­ni­ce Shawshank.

Vztah Andyho a Reda byl popsán jako nese­xu­ál­ní pří­běh dvou mužů, kte­rý nabí­zí jen málo jiných fil­mů, pro­to­že přá­tel­ství není posta­ve­no na pro­vá­dě­ní kapří­ků, auto­mo­bi­lo­vých honič­kách nebo roz­ví­je­ní vzta­hu k ženám. Filozof Alexander Hooke tvr­dil, že sku­teč­nou svo­bo­dou Andyho a Reda je jejich přá­tel­ství, schop­nost sdí­let vzá­jem­ně radost a humor.

Produkce

Režisér Frank Darabont (na sním­ku z roku 2011) kou­pil prá­va na adap­ta­ci Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank za 5 000 dola­rů v roce 1987

Vývoj

Darabont popr­vé spo­lu­pra­co­val se spi­so­va­te­lem Stephenem Kingem v roce 1983 na adap­ta­ci povíd­ky „Žena v poko­ji“, když od něj kou­pil prá­va za 1 dolar - dola­ro­vý obchod, kte­rý King pou­ží­val, aby pomohl novým reži­sé­rům vybu­do­vat si živo­to­pis adap­ta­cí jeho poví­dek. Poté, co Darabont v roce 1987 zís­kal svůj prv­ní scé­náris­tic­ký kre­dit za film A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors, vrá­til se ke Kingovi s část­kou 5 000 dola­rů, aby od něj kou­pil prá­va na adap­ta­ci Rity Hayworthové a Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank, 96stránkové nove­ly z Kingovy sbír­ky Different Seasons z roku 1982, kte­rou napsal, aby se věno­val i jiným žánrům než horo­ro­vým povíd­kám, jimiž byl běž­ně zná­mý. Ačkoli King nechá­pal, jak by se pří­běh, zamě­ře­ný pře­váž­ně na Reda roz­jí­ma­jí­cí­ho nad svým spo­luvěz­něm Andym, mohl pro­mě­nit v celo­ve­čer­ní film, Darabont věřil, že je to „jas­né“. King šek na 5 000 dola­rů od Darabonta nikdy nepro­pla­til; poz­dě­ji ho zará­mo­val a vrá­til Darabontovi spo­lu s poznám­kou, kte­rá zně­la: „Pro pří­pad, že bys někdy potře­bo­val pení­ze na kau­ci. S lás­kou, Steve.“

O pět let poz­dě­ji napsal Darabont scé­nář během osmi týd­nů. Rozšířil prv­ky Kingova pří­bě­hu. Z Brookse, kte­rý je v nove­le ved­lej­ší posta­vou, jež zemře v domo­vě důchod­ců, se sta­la tra­gic­ká posta­va, kte­rá se nako­nec obě­si­la. Tommy, kte­rý v nove­le vymě­ní důka­zy očiš­ťu­jí­cí Andyho za pře­lo­že­ní do hez­čí věz­ni­ce, je ve scé­ná­ři zavraž­děn na pří­kaz ředi­te­le Nortona, kte­rý je slo­že­ni­nou něko­li­ka postav ředi­te­lů věz­nic v Kingově pří­bě­hu. Darabont se roz­ho­dl vytvo­řit jedi­nou posta­vu dozor­ce, kte­rá by slou­ži­la jako hlav­ní anta­go­nis­ta. Mezi svý­mi inspi­ra­ce­mi Darabont uve­dl díla reži­sé­ra Franka Capry, včet­ně fil­mů Pan Smith jede do Washingtonu (1939) a Je to báječ­ný život (1946), a ozna­čil je za vyso­ké pohád­ky; Darabont při­rov­nal Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank spí­še k vyso­ké pohád­ce než k vězeň­ské­mu fil­mu. Jako inspi­ra­ci uve­dl také sní­mek Dobrodruzi (Goodfellas, 1990), kte­rý ve scé­ná­ři pou­ží­vá dia­lo­gy ilu­stru­jí­cí ply­nu­tí času, a vězeň­ské dra­ma Pták z Alcatrazu (Birdman of Alcatraz, 1962) reži­sé­ra Johna Frankenheimera. Při poz­děj­ším prů­zku­mu natá­če­cích loka­cí Darabont náho­dou nara­zil na Frankenheimera, kte­rý pro­vá­děl prů­zkum pro svůj vlast­ní pro­jekt Against the Wall (Proti zdi) z vězeň­ské­ho pro­stře­dí. Darabont vzpo­mí­nal, že Frankenheimer si vzal na chví­li vol­no a posky­tl Darabontovi povzbu­ze­ní a rady.

V té době neby­ly fil­my z vězeň­ské­ho pro­stře­dí pova­žo­vá­ny za prav­dě­po­dob­né kasov­ní úspě­chy, ale Darabontův scé­nář si pře­čet­la teh­dej­ší pro­du­cent­ka spo­leč­nos­ti Castle Rock Entertainment Liz Glotzerová, jejíž zájem o vězeň­ské pří­běhy a reak­ce na scé­nář ji při­mě­ly pohro­zit odcho­dem, pokud Castle Rock nebu­de pro­du­ko­vat Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank. Scénář se líbil i reži­sé­ro­vi a spo­luza­kla­da­te­li Castle Rock Robu Reinerovi. Nabídl Darabontovi 2,4 až 3 mili­o­ny dola­rů za to, že ho bude reží­ro­vat sám. Reiner, kte­rý již dří­ve adap­to­val Kingovu nove­lu Tělo z roku 1982 do fil­mu Stůj při mně z roku 1986, plá­no­val obsa­dit Toma Cruise do role Andyho a Harrisona Forda do role Reda.

Castle Rock nabí­dl, že bude finan­co­vat jaký­ko­li dal­ší film, kte­rý bude chtít Darabont nato­čit. Darabont o nabíd­ce váž­ně uva­žo­val, odvo­lá­val se na to, že vyrůs­tal v chu­do­bě v Los Angeles, věřil, že to pozved­ne jeho posta­ve­ní v bran­ži, a že Castle Rock ho mohl pod­le smlou­vy vyho­dit a film stej­ně pře­dat Reinerovi, ale roz­ho­dl se zůstat reži­sé­rem a v roz­ho­vo­ru pro Variety v roce 2014 řekl: „Můžete dál odklá­dat své sny výmě­nou za pení­ze a, víte, zemřít, aniž bys­te kdy udě­la­li věc, kte­rou jste si před­se­vza­li“. Reiner mís­to toho půso­bil jako Darabontův men­tor v pro­jek­tu. Během dvou týd­nů od před­ve­de­ní scé­ná­ře Castle Rocku měl Darabont na nato­če­ní fil­mu roz­po­čet 25 mili­o­nů dola­rů (bral plat 750 000 dola­rů za scé­nář a režii plus pro­cen­ta z čis­té­ho zis­ku) a v led­nu 1993 zača­la před­pro­duk­ce.

Osazení

Freeman byl obsa­zen na návrh pro­du­cent­ky Liz Glotzerové, kte­rá igno­ro­va­la popis posta­vy bílé­ho Ira pře­zdí­va­né­ho „Red“ v nove­le. Freemanova posta­va na tuto vol­bu nará­ží, když se ho Andy zeptá, proč se mu říká Red, a odpo­ví: „Možná pro­to, že jsem Ir“. Freeman se roz­ho­dl svou roli nezkou­mat a řekl: „Hrát roli něko­ho, kdo je uvěz­ně­ný, nevy­ža­du­je žád­né spe­ci­fic­ké zna­los­ti o uvěz­ně­ní ... pro­to­že muži se nemě­ní. Jakmile se jed­nou ocit­ne­te v tako­vé situ­a­ci, pros­tě dodr­žu­je­te jakou­ko­li linii, kte­rou musí­te dodr­žo­vat.“ Darabont znal Freemana už z jeho men­ší role v jiném vězeň­ském dra­ma­tu Brubaker (1980), zatím­co Robbins byl nad­še­ný, že bude pra­co­vat po jeho boku, pro­to­že na něm vyrůs­tal v dět­ském tele­viz­ním pořa­du The Electric Company.

Darabont si pro roli Andyho Dufresnea původ­ně vyhlé­dl někte­ré ze svých oblí­be­ných her­ců, napří­klad Genea Hackmana a Roberta Duvalla, ale ti neby­li k dis­po­zi­ci; uva­žo­va­lo se také o Clintu Eastwoodovi a Paulu Newmanovi. Nabídku dosta­li Tom Cruise, Tom Hanks a Kevin Costner, kte­ří roli odmít­li - Hanks kvů­li hlav­ní roli ve fil­mu Forrest Gump a Costner kvů­li hlav­ní roli ve fil­mu Vodní svět. V růz­ných fázích se uva­žo­va­lo také o Johnnym Deppovi, Nicolasi Cageovi a Charliem Sheenovi. Cruise se zúčast­nil čte­ní scé­ná­ře, ale odmí­tl pra­co­vat pro nezku­še­né­ho Darabonta. Darabont uve­dl, že Robbinse obsa­dil poté, co viděl jeho výkon v psy­cho­lo­gic­kém horo­ru Jacob’s Ladder z roku 1990. Když byl Robbins obsa­zen, trval na tom, aby Darabont pou­žil zku­še­né­ho kame­ra­ma­na Rogera Deakinse, kte­rý s ním spo­lu­pra­co­val na fil­mu The Hudsucker Proxy. Při pří­pra­vě na roli Robbins pozo­ro­val zví­řa­ta v kle­cích v zoo­lo­gic­ké zahra­dě, strá­vil odpo­led­ne na samot­ce, mlu­vil s věz­ni a dozor­ci a měl něko­lik hodin spou­ta­né ruce a nohy.

Původně obsa­ze­ný do role mla­dé­ho trestan­ce Tommyho Brad Pitt po úspě­chu ve fil­mu Thelma & Louise od natá­če­ní odstou­pil (roli dostal debu­tu­jí­cí Gil Bellows); James Gandolfini odmí­tl ztvár­nit vězeň­ské­ho násil­ní­ka Bogse. Bob Gunton natá­čel film Demolition Man (1993), když šel na kon­kurz na roli ředi­te­le věz­ni­ce Nortona. Aby stu­dio pře­svěd­čil, že se Gunton na roli hodí, zaří­di­li mu Darabont a pro­du­cent Niki Marvin, aby během vol­né­ho dne v Demolition Manovi nato­čil kame­ro­vé zkouš­ky. Nechali mu vyro­bit paru­ku, pro­to­že kvů­li roli v Demolition Manovi měl oho­le­nou hla­vu. Gunton chtěl Nortona ztvár­nit s vla­sy, pro­to­že ty by pak moh­ly být šedi­vé, aby se na plát­ně pro­je­vi­lo jeho stár­nu­tí v prů­bě­hu fil­mu. Gunton pro­ve­dl s Robbinsem kame­ro­vé zkouš­ky, kte­ré nato­čil Deakins. Po potvr­ze­ní role pou­ží­val paru­ku v prv­ních scé­nách fil­mu, dokud mu vla­sy nedo­rost­ly. Gunton řekl, že Marvin a Darabont vidě­li, že posta­vě rozu­mí, což hrá­lo v jeho pro­spěch, stej­ně jako fakt, že jeho výš­ka byla podob­ná Robbinsově, což Andymu umož­ni­lo věro­hod­ně pou­žít oblek ředi­te­le věz­ni­ce.

Představitel hlav­ní­ho dozor­ce Byrona Hadleyho Clancy Brown dostal od styč­né­ho důstoj­ní­ka pro­duk­ce mož­nost pro­mlu­vit si s býva­lý­mi dozor­ci, ale odmí­tl to, pro­to­že se domní­val, že by neby­lo dob­ré říkat, že jeho bru­tál­ní posta­va byla něja­kým způ­so­bem inspi­ro­vá­na pří­sluš­ní­ky stát­ní věz­ni­ce v Ohiu. William Sadler, kte­rý ztvár­nil Heywooda, uve­dl, že ho Darabont oslo­vil v roce 1989 při natá­če­ní tele­viz­ní­ho seri­á­lu Příběhy z kryp­ty, kde půso­bil jako sce­náris­ta, aby si zahrál v adap­ta­ci, kte­rou hod­lal nato­čit. Freemanův syn Alfonso má cameo jako mla­dý Red na foto­gra­fi­ích z pře­pa­de­ní a jako vězeň kři­čí­cí „čer­stvá ryba“, když Andy při­jíž­dí do věz­ni­ce Shawshank. Mezi kom­par­zis­ty, kte­ří byli ve fil­mu pou­ži­ti, byli býva­lý ředi­tel a býva­lí věz­ni polep­šov­ny a aktiv­ní dozor­ci z neda­le­ké­ho vězeň­ské­ho zaří­ze­ní. Původní název nove­ly při­lá­kal do kon­kur­zu na nee­xis­tu­jí­cí roli Rity Hayworthové něko­lik lidí, včet­ně muže v drag oble­če­ní.

Natáčení

Jako fik­tiv­ní věz­ni­ce Shawshank slou­ži­la stát­ní polep­šov­na Ohio, zná­má také jako Mansfieldská polep­šov­na

Z roz­počtu 25 mili­o­nů dola­rů pro­bí­ha­lo hlav­ní natá­če­ní tři měsí­ce od červ­na do srp­na 1993. Natáčení si pra­vi­del­ně vyžá­da­lo až 18hodinové pra­cov­ní dny, šest dní v týd­nu. Freeman popsal natá­če­ní jako napja­té: „Většinu času bylo napě­tí mezi her­ci a reži­sé­rem. Vzpomínám si, že jsem zažil špat­nou chvil­ku s reži­sé­rem, měl jsem jich něko­lik.“ Freeman se zmí­nil o tom, že Darabont vyža­do­val více zábě­rů scén, kte­ré pod­le něj nemě­ly žád­né zna­tel­né roz­dí­ly. Například scé­na, v níž Andy popr­vé oslo­ví Reda, aby mu obsta­ral kla­di­vo na kámen, se natá­če­la devět hodin a Freeman v ní po celou dobu házel a chy­tal base­ballo­vý míček s jiným věz­něm. Počet nato­če­ných zábě­rů vedl k tomu, že se Freeman násle­du­jí­cí den dosta­vil na natá­če­ní s rukou v závě­su. Freeman někdy jed­no­du­še odmí­tl natá­čet dal­ší zábě­ry. Robbins uve­dl, že dlou­hé dny byly nároč­né. Darabont měl pocit, že ho natá­če­ní fil­mu hod­ně nau­či­lo: „Režisér oprav­du potře­bu­je mít vnitř­ní baro­me­tr, aby doká­zal změ­řit, co kte­rý herec potře­bu­je“. Zjistil, že nej­čas­tě­ji bojo­val s Deakinsem. Darabont upřed­nost­ňo­val více scé­nic­kých zábě­rů, zatím­co Deakins měl pocit, že neu­ka­zo­vá­ní vněj­ší­ho pro­sto­ru věz­ni­ce dodá­vá fil­mu pocit klaus­tro­fo­bie, a to zna­me­na­lo, že když se pou­ži­je širo­ký scé­nic­ký záběr, má vět­ší dopad.

Marvin strá­vil pět měsí­ců obhlí­že­ním věz­nic po celých Spojených stá­tech a Kanadě, hle­dal mís­to, kte­ré by mělo nad­ča­so­vou este­ti­ku a bylo zce­la opuš­tě­né, a dou­fal, že se vyhne slo­ži­té­mu natá­če­ní potřeb­ných zábě­rů, a to kaž­dý den po něko­lik hodin v aktiv­ní věz­ni­ci s bez­peč­nost­ní­mi potí­že­mi, kte­ré by to obná­še­lo. Marvin si nako­nec vybral stát­ní polep­šov­nu v ohij­ském Mansfieldu, kte­rá poslou­ži­la jako fik­tiv­ní stát­ní věz­ni­ce Shawshank v Maine, s odka­zem na její kamen­né a cih­lo­vé budo­vy v gotic­kém sty­lu. Zařízení bylo uza­vře­no o tři roky dří­ve, v roce 1990, kvů­li nelid­ským život­ním pod­mín­kám.

Pravovárna o roz­lo­ze 15 akrů, v níž se nachá­ze­la vlast­ní elek­trár­na a far­ma, byla krát­ce po dokon­če­ní natá­če­ní čás­teč­ně zbou­rá­na, zůsta­la z ní hlav­ní správ­ní budo­va a dva blo­ky cel. V polep­šov­ně bylo nato­če­no něko­lik zábě­rů inte­ri­é­rů spe­ci­a­li­zo­va­ných vězeň­ských zaří­ze­ní, jako jsou při­jí­ma­cí míst­nos­ti a kan­ce­lář ředi­te­le. Interiér inter­ná­tu, kte­rý pou­ží­va­jí Brooks a Red, se nachá­zel ve správ­ní budo­vě; exte­ri­é­ro­vé zábě­ry inter­ná­tu byly poří­ze­ny jin­de. Vnitřní scé­ny ve vězeň­ských celách se natá­če­ly na zvu­ko­vé kuli­se posta­ve­né v neda­le­ké zavře­né továr­ně Westinghouse Electric. Protože Darabont chtěl, aby cely věz­ňů byly obrá­ce­ny pro­ti sobě, téměř všech­ny scé­ny v celách se natá­če­ly na spe­ci­ál­ně posta­ve­né kuli­se umís­tě­né v továr­ně Westinghouse, s výjim­kou scé­ny, v níž Elmo Blatch při­zná­vá vinu za zlo­či­ny, za kte­ré byl Andy odsou­zen. Ta se natá­če­la v jed­né ze sku­teč­ných vězeň­ských cel. Scény se natá­če­ly také v Mansfieldu a v sou­sed­ním Ashlandu ve stá­tě Ohio. Dub, pod nímž Andy pohřbí­vá svůj dopis Redovi, se nachá­zel poblíž stát­ní­ho par­ku Malabar Farm ve měs­tě Lucas ve stá­tě Ohio; v roce 2016 jej zni­čil vítr.

Bissmanova budo­va v Mansfieldu v Ohiu slou­ži­la jako dům na půl ces­ty, ve kte­rém Brooks a poz­dě­ji Red byd­le­li po pro­puš­tě­ní z věze­ní

Stejně jako věze­ní v Ohiu nahra­di­lo fik­tiv­ní věze­ní v Maine, scé­na na plá­ži, kte­rá uka­zu­je Andyho a Redovo shle­dá­ní v mexic­kém Zihuatanejo, se ve sku­teč­nos­ti natá­če­la v Karibiku na ost­ro­vě Saint Croix, jed­nom z ame­ric­kých Panenských ost­ro­vů. Pláž v „Zihuatanejo“ je Sandy Point National Wildlife Refuge, chrá­ně­ná oblast pro moř­ské žel­vy kožat­ky. Mezi scé­ny natá­če­né v Upper Sandusky pat­ři­la scé­na ve vězeň­ské truh­lár­ně, kde Red a jeho spo­luvěz­ni poslou­cha­jí Figarovu svat­bu (truh­lár­na se nyní jme­nu­je Shawshank Woodshop), a úvod­ní soud­ní scé­na, kte­rá se natá­če­la v soud­ní budo­vě Wyandot County. Mezi dal­ší natá­če­cí loka­ce pat­ři­la Pugh Cabin ve stát­ním par­ku Malabar Farm, kde Andy sedí ven­ku, zatím­co se jeho žena oddá­vá milost­né­mu román­ku, Butler v Ohiu před­sta­vo­val Buxton ve stá­tě Maine a Bissman Building v Mansfieldu slou­žil jako dům na půl ces­ty, kde Brooks pobý­val po pro­puš­tě­ní.

Pro scé­nu zob­ra­zu­jí­cí Andyho útěk z věze­ní si Darabont před­sta­vo­val, že Andy pou­ži­je své mini­a­tur­ní kamen­né kla­di­vo, aby pro­ra­zil kana­li­zač­ní potru­bí, ale usou­dil, že to není reál­né. Místo toho se roz­ho­dl pou­žít vel­ký kus ská­ly. Zatímco ve fil­mu je zob­ra­ze­na iko­nic­ká scé­na, kdy Andy uni­ká na svo­bo­du kana­li­zač­ním potrubím popsa­ným jako „řeka sra­ček“, Robbins se pla­zí smě­sí vody, čoko­lá­do­vé­ho siru­pu a pilin. Potok, do něhož se Robbins vyno­ří, byl pod­le scé­no­gra­fa Terence Marshe sku­teč­ně cer­ti­fi­ko­ván che­mi­kem jako toxic­ký. Produkční tým potok pře­hra­dil, aby byl hlub­ší, a pomo­cí chlo­ra­ce ho čás­teč­ně dekon­ta­mi­no­val. Robbins o této scé­ně řekl: „Když dělá­te film, chce­te být dob­rým vojá­kem - nechce­te být tím, kdo [se] posta­ví do ces­ty. Takže jako herec udě­lá­te věci, kte­ré jsou kom­pro­mi­sem pro vaše fyzic­ké zdra­ví a bez­peč­nost“. Scéna měla být mno­hem del­ší a dra­ma­tič­těj­ší, měla popi­so­vat Andyho útěk přes pole a do vla­ku, ale vzhle­dem k tomu, že na nato­če­ní sek­ven­ce byla k dis­po­zi­ci pou­ze jed­na noc, byla zkrá­ce­na na zob­ra­ze­ní Andyho sto­jí­cí­ho vítěz­ně ve vodě. Deakins tuto scé­nu pova­žu­je za jed­nu ze svých nejmé­ně oblí­be­ných a tvr­dí, že ji „pře­sví­til“. Darabont v reak­ci na to s Deakinsovým sebe­hod­no­ce­ním nesou­hla­sil. Řekl, že čas a pre­ciz­nost, kte­ré Deakins potře­bo­val, a jejich ome­ze­ný natá­če­cí plán zna­me­na­ly, že musel být přes­ný v tom, co a jak mohl nato­čit. V roz­ho­vo­ru z roku 2019 uve­dl, že litu­je, že to zna­me­na­lo, že nemohl nato­čit detail­ní záběr Robbinsovy tvá­ře, když vylé­zal z díry z cely.

Co se týče scé­ny, kdy Andy rebel­sky pouš­tí hud­bu přes vězeň­ský hlás­ný sys­tém, byl to Robbinsův nápad, aby Andy hud­bu zesí­lil a nevy­pnul ji. Zatímco v hoto­vém fil­mu se věz­ni díva­jí na Ritu Hayworthovou ve fil­mu Gilda (1946), původ­ně měli sle­do­vat film Billyho Wildera Ztracený víkend (1945), kte­rý pojed­ná­vá o nebez­pe­čí alko­ho­lu. Jelikož bylo pří­liš náklad­né zís­kat ten­to mate­ri­ál od Paramount Pictures, obrá­til se pro­du­cent Niki Marvin na drži­te­le práv na domá­cí dis­tri­buci fil­mu The Shawshank Redemption, spo­leč­nost Columbia Pictures, kte­rá nabíd­la seznam lev­něj­ších titu­lů, mezi nimiž byla i Gilda. Vzhledem k tomu, že natá­če­ní pro­bí­ha­lo pře­váž­ně ve věz­ni­ci a jejím oko­lí, byly scé­ny čas­to natá­če­ny v téměř chro­no­lo­gic­kém pořa­dí odpo­ví­da­jí­cím růz­ným obdo­bím zob­ra­ze­ným v pří­bě­hu. To napo­má­ha­lo herec­kým výko­nům, pro­to­že jejich sku­teč­né vzta­hy se vyví­je­ly spo­leč­ně se vzta­hy jejich postav. Darabont uve­dl, že scé­na, v níž Andy vyprá­ví Redovi o svých snech o ces­tě do Mexika, byla jed­nou z posled­ních nato­če­ných scén, ke kte­ré se při vzpo­mín­kách na natá­če­ní fil­mu nej­ví­ce vra­cel. Pochválil Robbinse a Freemana za to, že scé­nu dokon­či­li během něko­li­ka málo zábě­rů.

Postprodukce

Konečný sestřih fil­mu uve­de­né­ho do kin trvá 142 minut a byl věno­ván Allenu Greenovi, Darabontovu býva­lé­mu agen­to­vi, kte­rý zemřel během natá­če­ní na AIDS. První sestřih fil­mu trval téměř dvě a půl hodi­ny, což Glotzer pova­žo­val za „dlou­hé“, a něko­lik scén bylo vystři­že­no, včet­ně del­ší sek­ven­ce, v níž si Red zvy­ká na život po uvěz­ně­ní; Darabont uve­dl, že při zku­šeb­ních pro­jek­cích se zdá­lo, že divá­ci začí­na­jí být u této scé­ny netr­pě­li­ví, pro­to­že už byli pře­svěd­če­ni, že Red to nepře­ži­je. Další vystři­že­ná scé­na uka­zo­va­la vězeň­ské­ho dozor­ce, kte­rý zkou­má Andyho úni­ko­vý tunel; to mělo zpo­ma­lit děj. Film měl původ­ně stu­de­ný úvod, kte­rý roze­hrá­val Andyho zlo­čin, při­čemž jeho soud­ní pro­ces se hrál po celou dobu úvod­ních titul­ků, ale tyto scé­ny byly sestří­há­ny dohro­ma­dy, aby vzni­kl „úder­něj­ší“ úvod. Jedna scé­na ze scé­ná­ře, kte­rou Darabont ozna­čil za svou nej­lep­ší prá­ci, zůsta­la kvů­li natá­če­cí­mu plá­nu nena­to­če­na. V této scé­ně je sní­cí Red vta­žen do pla­ká­tu Rity Hayworthové, aby se oci­tl sám a bez­vý­znam­ný na pobře­ží Pacifiku a řekl: „Jsem vydě­še­ný, není ces­ty domů.“ V této scé­ně se Red oci­tl sám a bez­vý­znam­ný na pobře­ží Pacifiku. Darabont pro­hlá­sil, že litu­je, že tuto scé­nu nemohl nato­čit.

V původ­ní Darabontově vizi kon­ce fil­mu je Red viděn, jak jede auto­bu­sem smě­rem k mexic­ké hra­ni­ci, při­čemž jeho osud zůstá­vá nejas­ný. Glotzer trval na zařa­ze­ní scé­ny, v níž se Red a Andy zno­vu setká­va­jí v Zihuatanejo. Řekla, že Darabont měl pocit, že je to „komerč­ní, sen­ti­men­tál­ní“ konec, ale Glotzerová chtě­la, aby je divá­ci vidě­li spo­lu. Castle Rock sou­hla­sil s finan­co­vá­ním natá­če­ní této scé­ny, aniž by poža­do­val její zařa­ze­ní, a zaru­čil tak Darabontovi koneč­né roz­hod­nu­tí. Ve scé­ně se původ­ně obje­vi­lo del­ší shle­dá­ní, v němž Andy a Red reci­to­va­li dia­lo­gy z jejich prv­ní­ho setká­ní, ale Darabont řekl, že to půso­bí „gól-gee-ne-jsme-roztomilí“, a vystři­hl to. Scéna shle­dá­ní na plá­ži byla divác­ky nej­ob­lí­be­něj­ší; Freeman i Robbins měli pocit, že poskyt­la potřeb­né uza­vře­ní. Darabont sou­hla­sil se zařa­ze­ním scé­ny poté, co viděl reak­ce tes­to­va­cí­ho pub­li­ka, a řekl:„Myslím, že je to kou­zel­né a povzná­še­jí­cí mís­to, kam se naše posta­vy dosta­nou na kon­ci své dlou­hé ságy...“

Hudba

Hudbu k fil­mu slo­žil Thomas Newman. Měl pocit, že už bez hud­by vyvo­lá­vá tak sil­né emo­ce, že pro něj bylo obtíž­né slo­žit tako­vou, kte­rá by scé­ny povznes­la, aniž by od nich odvá­dě­la pozor­nost. Skladba „Shawshank Redemption“, kte­rá zazní během Andyho útě­ku z věz­ni­ce Shawshank, měla původ­ně tříhlasý motiv, ale Darabont měl pocit, že má pří­liš „tri­um­fál­ní roz­mach“, a požá­dal, aby byla zmír­ně­na na jed­no­hlasý motiv. „So Was Red“, kte­rá zazní po Redově pro­puš­tě­ní z věze­ní a vede k obje­ve­ní Andyho skrý­še, se sta­la jed­nou z Newmanových nej­ob­lí­be­něj­ších skla­deb. Skladba byla původ­ně napsá­na pro sólo­vý hoboj, až Newman neo­chot­ně sou­hla­sil s při­dá­ním har­mo­ni­ky - odkaz na har­mo­ni­ku, kte­rou Red dostá­vá od Andyho, aby pokra­čo­val ve svém posel­ství nadě­je. Podle Darabonta hráč na fou­ka­cí har­mo­ni­ku Tommy Morgan „nenu­ce­ně před­ve­dl něco mrt­vol­ně doko­na­lé­ho na prv­ní záběr“, a to je sly­šet i v hoto­vém fil­mu. Newmanova hud­ba byla tak úspěš­ná, že úryv­ky z ní byly ješ­tě něko­lik let poté pou­ží­vá­ny ve fil­mo­vých upou­táv­kách.

Vydání

Kino

Před uve­de­ním do kin byl film zku­šeb­ně pro­mí­tán veřej­nos­ti. Ty byly ozna­če­ny za „prů­cho­zí“ a Glotzerová je ozna­či­la za jed­ny z nej­lep­ších, jaké kdy vidě­la. Bylo roz­hod­nu­to, že jmé­no Stephena Kinga bude z vět­ší čás­ti vyne­chá­no z jaké­ko­li rekla­my, pro­to­že stu­dio chtě­lo při­lá­kat „pres­tiž­něj­ší pub­li­kum“, kte­ré by moh­lo film od spi­so­va­te­le zná­mé­ho pře­de­vším díky pulp ficti­on dílům jako Osvícení nebo Cujo odmít­nout.

Po pre­mi­é­rách na začát­ku září v diva­dle Renaissance v Mansfieldu a na Mezinárodním fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Torontu se Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank zača­lo 23. září 1994 v ome­ze­ném počtu pro­mí­tat v Severní Americe. Během pre­mi­é­ro­vé­ho víken­du film vydě­lal 727 000 dola­rů ve 33 kinech - v prů­mě­ru 22 040 dola­rů na kino. Podle holly­wo­od­ské tra­di­ce navště­vo­vat v pre­mi­é­ro­vou noc různá kina, aby vidě­li, jak divá­ci sle­du­jí jejich film naži­vo, se Darabont a Glotzer vyda­li do Cinerama Dome, ale niko­ho tam nena­šli. Glotzer tvr­dil, že dvo­ji­ce sku­teč­ně pro­da­la dva líst­ky před kinem s pří­sli­bem, že pokud se kupu­jí­cím film nebu­de líbit, mohou požá­dat Castle Rock o vrá­ce­ní peněz. Kritici film chvá­li­li, ale Glotzer se domní­val, že nevý­razná recen­ze v Los Angeles Times odra­di­la davy divá­ků. Film se dočkal širo­ké­ho uve­de­ní 14. říj­na 1994, kdy expan­do­val do cel­kem 944 kin a vydě­lal 2,4 mili­o­nu dola­rů - v prů­mě­ru 2 545 dola­rů na kino - a skon­čil jako devá­tý film víken­du, hned za sexu­ál­ní kome­dií Exit to Eden (3 mili­o­ny dola­rů) a těs­ně před his­to­ric­kým dra­ma­tem Quiz Show (2,1 mili­o­nu dola­rů), kte­ré bylo v kinech pátý týden. Film Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank skon­čil na kon­ci lis­to­pa­du 1994 po dese­ti týd­nech s při­bliž­nou cel­ko­vou trž­bou 16 mili­o­nů dola­rů. Film byl pova­žo­ván za kasov­ní bom­bu, pro­to­že se mu nepo­da­ři­lo zís­kat zpět roz­po­čet 25 mili­o­nů dola­rů, nepo­čí­ta­je v to nákla­dy na mar­ke­ting a škr­ty pro­vo­zo­va­te­lů kin.

Filmu kon­ku­ro­va­ly také fil­my Pulp Fiction (108 mili­o­nů dola­rů), kte­rý měl pre­mi­é­ru rov­něž 14. říj­na po zís­ká­ní Zlaté pal­my, a Forrest Gump (330 mili­o­nů dola­rů), kte­rý byl upro­střed úspěš­né­ho 42týdenního běhu v kinech. Oba fil­my se sta­ly cito­va­tel­ný­mi kul­tur­ní­mi feno­mé­ny. Proti komerč­ní­mu úspě­chu Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank půso­bil i vše­o­bec­ný divác­ký trend akč­ních fil­mů s Brucem Willisem a Arnoldem Schwarzeneggerem v hlav­ních rolích. Freeman obvi­ňo­val název, že je neza­pa­ma­to­va­tel­ný, zatím­co Robbins vzpo­mí­nal, že se ho fanouš­ci pta­li: „Co to bylo za Shinkshank Redukce?“. Před uve­de­ním fil­mu do kin se obje­vi­lo něko­lik alter­na­tiv­ních názvů kvů­li oba­vám, že se nejed­ná o pro­dej­ný titul. Nízké trž­by byly také při­čí­tá­ny nedo­stat­ku žen­ských postav, kte­ré by roz­ší­ři­ly demo­gra­fic­ké spek­trum divá­ků, obec­né nepo­pu­la­ri­tě vězeň­ských fil­mů a ponuré­mu tónu pou­ži­té­mu v mar­ke­tingu.

Po nomi­na­ci na něko­lik Oscarů na začát­ku roku 1995 byl film v úno­ru až břez­nu zno­vu uve­den do kin a vydě­lal dal­ších 12 mili­o­nů dola­rů. Celkově film vydě­lal 28,3 mili­o­nu dola­rů ve Spojených stá­tech a Kanadě a 45 mili­o­nů dola­rů z ostat­ních trhů, což celo­svě­to­vě činí 73,3 mili­o­nu dola­rů. Ve Spojených stá­tech se stal 51. nej­vý­dě­leč­něj­ším fil­mem roku 1994 a 21. nej­vý­dě­leč­něj­ším fil­mem s ratingem R roku 1994.

Po vydání v kinech

I přes neu­spo­ko­ji­vé kasov­ní zis­ky, což bylo v té době pova­žo­vá­no za ris­kant­ní krok, doda­la spo­leč­nost Warner Home Video v roce 1995 320 000 kopií z video­půj­čo­ven po celých Spojených stá­tech. Film se stal jed­ním z nej­půj­čo­va­něj­ších fil­mů roku. Ve Spojených stá­tech byl sed­mým nej­půj­čo­va­něj­ším videem roku 1995. Za klíč k úspě­chu fil­mu v půj­čov­nách byla pova­žo­vá­na pozi­tiv­ní dopo­ru­če­ní a opa­ko­va­ná zhléd­nu­tí ze stra­ny zákaz­ní­ků a také to, že byl dob­ře při­jat jak muž­ským, tak žen­ským pub­li­kem.

Ted Turner’s Turner Broadcasting System zís­kal Castle Rock v roce 1993, což umož­ni­lo jeho tele­viz­ní­mu kaná­lu TNT zís­kat prá­va na kabe­lo­vé vysí­lá­ní fil­mu. Podle Glotzera moh­la TNT vzhle­dem k níz­kým kasov­ním čís­lům vysí­lat film s vel­mi níz­ký­mi nákla­dy, ale přes­to si účto­vat pré­mi­o­vé reklam­ní saz­by. Film se začal pra­vi­del­ně vysí­lat na této tele­viz­ní sta­ni­ci v červ­nu 1997. Televizní vysí­lá­ní fil­mu zazna­me­na­lo rekord­ní čís­la a jeho opa­ko­va­né vysí­lá­ní bylo pova­žo­vá­no za zásad­ní pro to, aby se z fil­mu po jeho sla­bém kasov­ním výsled­ku stal kul­tur­ní feno­mén. Darabont se domní­val, že zlo­mo­vým bodem pro úspěch fil­mu byly nomi­na­ce na Oscara: „Nikdo o tom fil­mu nesly­šel a ten rok se o něm v osca­ro­vém vysí­lá­ní zmi­ňo­va­li sedm­krát“. V roce 1996 zís­ka­la prá­va na Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank spo­leč­nost Warner Bros Pictures, a to po fúzi její mateř­ské spo­leč­nos­ti Time Warner s Turner Broadcasting System.

Do roku 2013 se Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank vysí­la­lo v 15 základ­ních kabe­lo­vých sítích a v tom­to roce zabra­lo 151 hodin vysí­la­cí­ho času, čímž se vyrov­na­lo Zjizvené tvá­ři (1983) a zao­sta­lo pou­ze za Paní Doubtfireovou (1993). Na kaná­lech Spike, Up, Sundance TV a Lifetime pat­řil mezi 15 % nej­na­vště­vo­va­něj­ších fil­mů mezi dospě­lý­mi ve věku 18 až 49 let. Navzdory pře­váž­ně muž­ské­mu obsa­ze­ní byl nej­sle­do­va­něj­ším fil­mem na síti OWN zamě­ře­né na ženy. V člán­ku Wall Street Journal z roku 2014 se uvá­dí, že na zákla­dě mar­ží, kte­ré si stu­dia berou z kasov­ních zis­ků, pro­de­je domá­cích nosi­čů a tele­viz­ních licen­cí, vydě­lal film Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank odha­dem 100 mili­o­nů dola­rů. Jeff Baker, teh­dej­ší výkon­ný vice­pre­zi­dent a gene­rál­ní ředi­tel Warner Bros. Home Entertainment, uve­dl, že pro­dej domá­cí­ho videa vydě­lal asi 80 mili­o­nů dola­rů. Finance za licen­co­vá­ní fil­mu pro tele­vi­zi sice nejsou zná­my, ale v roce 2014 sou­čas­ní i býva­lí mana­že­ři Warner Bros. potvr­di­li, že se jed­ná o jeden z nej­hod­not­něj­ších majet­ků v knihov­ně stu­dia v hod­no­tě 1,5 mili­ar­dy dola­rů. V témže roce Gunton uve­dl, že k desá­té­mu výro­čí fil­mu v roce 2004 stá­le dostá­val šes­ti­míst­né zbyt­ko­vé plat­by a stá­le z něj měl „znač­ný pří­jem“, což bylo tolik let po jeho uve­de­ní pova­žo­vá­no za neob­vyk­lé.

Příjetí

Kritické ohlasy

Kritika oce­ni­la kame­ru Rogera Deakinse a za svou prá­ci zís­kal cenu Americké spo­leč­nos­ti kame­ra­ma­nů za vyni­ka­jí­cí kame­ra­man­ské výko­ny

Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank se dočka­lo vesměs pozi­tiv­ních recen­zí. Někteří recen­zen­ti film při­rov­ná­va­li k jiným dob­ře hod­no­ce­ným vězeň­ským dra­ma­tům, např: Pták z Alcatrazu, Přelet nad kukač­čím hníz­dem, Chladnokrevná ruka Luka a Vzpoura v blo­ku 11. Gene Siskel řekl, že stej­ně jako Přelet nad kukač­čím hníz­dem je Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank inspi­ra­tiv­ním dra­ma­tem o pře­ko­ná­vá­ní pano­vač­ných auto­rit.

Owen Gleiberman z časo­pi­su Entertainment Weekly uve­dl, že Freeman půso­bí v posta­vě Reda oprav­do­vě a „živě“. Janet Maslinová z The New York Times uved­la, že Freeman je nená­pad­ně půso­bi­vý, ale lito­va­la, že Redova role ve fil­mu má ome­ze­ný roz­sah, ome­zu­je se na pozo­ro­vá­ní Andyho. Freemanův veli­tel­ský výkon z něj pod­le ní udě­lal mno­hem sil­něj­ší posta­vu než pou­hé­ho pozo­ro­va­te­le. Maslinová uved­la, že Freemanův výkon byl obzvlášť dojem­ný, když popi­so­val, jak se Red stal závis­lým na živo­tě mezi zdmi věze­ní. Leonard Klady z Variety nazna­čil, že Freeman měl „výstav­něj­ší“ roli, což mu umož­ni­lo „půvab a důstoj­nost, kte­ré při­šly při­ro­ze­ně“, aniž by se kdy sta­ly banál­ní­mi, a Desson Howe z The Washington Post ozna­čil Freemana za „mis­tra“ kome­di­ál­ní a dojem­né kaden­ce. Dokonce i recen­ze Kennetha Turana v Los Angeles Times, kte­rá pod­le Glotzera zma­ři­la kasov­ní úspěch fil­mu, Freemana pochvá­li­la a uved­la, že jeho „nenu­ce­ná pří­tom­nost na plát­ně pro­půj­ču­je fil­mu Shawshank to nej­bliž­ší, co se mu může poda­řit“.

O Robbinsově výko­nu Gleiberman řekl, že ve své „lako­nic­ké roli kla­ďa­se, neo­ga­ry­ho Coopera, není [Robbins] scho­pen navá­zat s Andym kon­takt s divá­ky“. Maslin nao­pak uve­dl, že Andy má tlu­me­něj­ší roli, ale Robbins ho ztvár­ňu­je inten­ziv­ně a účin­ně vykres­lu­je posta­vu při pře­cho­du od nové­ho věz­ně ke stár­nou­cí otcov­ské posta­vě, a Klady pro­hlá­sil, že jeho „str­hu­jí­cí, neo­ká­za­lý ... přes­ný, upřím­ný a bez­pro­blé­mo­vý“ výkon film ukot­vu­je. Howe uve­dl, že ačko­li je posta­va „kýčo­vi­tě mesi­áš­ská“, pro­to­že všech­ny snad­no okouz­lí na svou stra­nu, a při­rov­nal ji k „Forrest Gump jde do věze­ní“, Robbins vyza­řu­je doko­na­lý druh nevin­nos­ti, kte­rý pří­běh pro­dá­vá. Hollywood Reporter uve­dl, že Freeman i Robbins poda­li vyni­ka­jí­cí, vrs­tev­na­té výko­ny, kte­ré jejich posta­vám vtisk­ly oso­bi­tost, a Peter Travers z Rolling Stone řekl, že dvo­ji­ce vytvo­ři­la něco „nepo­pi­ra­tel­ně sil­né­ho a dojem­né­ho“. Guntona a Browna ozna­čil Klady za „mimo­řád­ně věro­hod­né padou­chy“, zatím­co Howe opo­no­val, že Guntonův dozor­ce je kli­šo­vi­tá posta­va, kte­rá vychva­lu­je nábo­žen­ské ctnos­ti a při­tom nechá­vá vraž­dit lidi.

Maslin ozna­čil film za půso­bi­vý režij­ní debut, kte­rý vyprá­ví jem­ný pří­běh s pře­kva­pi­vou dáv­kou lás­ky­pl­né péče, zatím­co Klady řekl, že jedi­né nedo­stat­ky při­šly, když se Darabont pří­liš dlou­ho sou­stře­dil na ved­lej­ší posta­vy nebo při­krášlo­val ved­lej­ší pří­běh. Hollywood Reporter ozna­čil režii i scé­nář za svě­ží, záro­veň však kri­ti­zo­val dlou­hou sto­páž fil­mu. Klady uve­dl, že dél­ka a tón, i když zmír­ně­né humo­rem a neče­ka­ný­mi udá­lost­mi, utlu­mí main­stre­a­mo­vou při­taž­li­vost fil­mu, ale pří­běh nabí­zí fas­ci­nu­jí­cí por­trét vro­ze­né lid­skosti věz­ňů. Gleibermanovi se nelí­bi­lo, že zlo­či­ny věz­ňů byly pře­hlí­že­ny, aby byli vykres­le­ni spí­še jako kla­ďa­so­vé. Turan podob­ně pro­tes­to­val pro­ti tomu, co vní­mal jako extrém­ní nási­lí a scé­ny zná­sil­ně­ní, a pro­ti tomu, aby vět­ši­na věz­ňů vypa­da­la jako „ban­da skvě­lých a měk­ko­srd­ca­tých chla­pí­ků“, aby se vězeň­ská zku­še­nost odě­la do „růžo­vé záře“. Klady shr­nul film jako „hod­not­nou a stra­ši­del­nou zába­vu“ a při­rov­nal jej k suro­vé­mu dia­man­tu s drob­ný­mi chy­ba­mi, ale Howe jej kri­ti­zo­val za odboč­ky s mno­ha pod­zá­plet­ka­mi a za pato­lí­zal­ství, když se roz­ho­dl vyře­šit pří­běh shle­dá­ním Andyho a Reda, mís­to aby pone­chal tajem­ství. Ebert pozna­me­nal, že pří­běh fun­gu­je, pro­to­že není o Andym jako hrdi­no­vi, ale o tom, jak ho Red vní­má.

Deakinsova kame­ra byla běž­ně chvá­le­na, Hollywood Reporter ji ozna­čil za „před­ví­da­vou“ a „dob­ře zpra­co­va­nou“ a Travers řekl, že „kaž­do­den­ní ago­nie vězeň­ské­ho živo­ta jsou peč­li­vě vykres­le­ny ... téměř cítí­te frustra­ci a vztek, kte­ré se vsa­ku­jí do kůže věz­ňů“. Gleiberman pochvá­lil výběr kulis a napsal, že „mechem tma­vé, syté obra­zy půso­bí smy­sl­ně; máte pocit, jako bys­te se moh­li natáh­nout a dotknout se vězeň­ských zdí“. Hollywood Reporter o Newmanově hud­bě napsal, že „v nej­lep­ších momen­tech září záři­vý­mi tex­tu­ra­mi a sviž­ný­mi gra­ci­éz­ní­mi tóny, kte­ré pěk­ně sym­bo­li­zu­jí ústřed­ní téma fil­mu“, a Klady ji ozna­čil za „správ­nou rov­no­váhu mezi ponu­ros­tí a absur­di­tou“.

Ocenění

Film byl v roce 1995 nomi­no­ván na sedm Oscarů, což je nej­ví­ce pro fil­mo­vou adap­ta­ci Stephena Kinga: Marvin), nej­lep­ší herec (Freeman), nej­lep­ší adap­to­va­ný scé­nář (Darabont), nej­lep­ší kame­ra (Deakins), nej­lep­ší střih (Richard Francis-Bruce), nej­lep­ší zvuk (Robert J. Litt, Elliot Tyson, Michael Herbick a Willie D. Burton) a nej­lep­ší původ­ní hud­ba (Newman, jeho prv­ní nomi­na­ce na Oscara). Film nezví­tě­zil v žád­né kate­go­rii. Získal dvě nomi­na­ce na Zlatý gló­bus za nej­lep­ší muž­ský herec­ký výkon ve fil­mu pro Freemana a za nej­lep­ší scé­nář pro Darabonta.

Robbins i Freeman byli v roce 1995 nomi­no­vá­ni za mimo­řád­ný muž­ský herec­ký výkon v hlav­ní roli na prv­ním roč­ní­ku Screen Actors Guild Awards. Darabont byl v roce 1994 nomi­no­ván na cenu Directors Guild of America za nej­lep­ší režii celo­ve­čer­ní­ho fil­mu a na cenu Writers Guild of America za nej­lep­ší adap­to­va­ný scé­nář. Deakins zís­kal cenu Americké spo­leč­nos­ti kame­ra­ma­nů za mimo­řád­ný pří­nos kine­ma­to­gra­fii a pro­du­cent Niki Marvin byl v roce 1994 nomi­no­ván na cenu Zlatý vav­řín udě­lo­va­nou Cechem ame­ric­kých pro­du­cen­tů.

Dědictví

Darabont poz­dě­ji adap­to­val a reží­ro­val dal­ší dva Kingovy pří­běhy, Zelenou míli (1999) a Mlhu (2007). V roz­ho­vo­ru z roku 2016 King uve­dl, že Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank je ved­le fil­mu Stůj při mně jeho nej­ob­lí­be­něj­ší adap­ta­cí jeho díla.

Dub, pod nímž Andy zane­chá Redovi vzkaz, kte­rý ho nasmě­ru­je do Zihuatanejo, se pro svou roli ve fil­mu stal sym­bo­lem nadě­je a je pova­žo­ván za iko­nic­ký. V roce 2016 deník The New York Times uve­dl, že strom kaž­do­roč­ně při­lá­ká tisí­ce návštěv­ní­ků. Strom byl čás­teč­ně zni­čen 29. čer­ven­ce 2011, kdy ho roz­ští­pl blesk; zprá­vy o poško­ze­ní se obje­vi­ly po celých Spojených stá­tech ve zpra­vo­daj­ství, v novi­nách a na inter­ne­to­vých strán­kách až v Indii. Silný vítr strom zce­la pora­zil 22. čer­ven­ce 2016 nebo kolem toho­to data a jeho zbyt­ky byly poká­ce­ny v dub­nu 2017. Zbytky byly pro­mě­ně­ny v pamět­ní před­mě­ty z fil­mu Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank, včet­ně kamen­ných kla­div a mag­ne­tů.

Místo věz­ni­ce, kte­ré mělo být po skon­če­ní natá­če­ní zce­la str­že­no, se sta­lo turis­tic­kou atrak­cí. Mansfield Reformatory Preservation Society, sku­pi­na nad­šen­ců fil­mu, kou­pi­la v roce 2000 budo­vu a poze­mek od stá­tu Ohio za jeden dolar a uja­la se jeho udr­žo­vá­ní jako his­to­ric­ké památ­ky, a to jak z hle­dis­ka jeho úče­lu jako věz­ni­ce, tak jako mís­ta natá­če­ní. Zpráva z roku 2019 odha­du­je, že atrak­ce vydě­lá­vá 16 mili­o­nů dola­rů roč­ně. Mnoho míst­nos­tí a rekvi­zit zde zůsta­lo, včet­ně faleš­né rou­ry, kte­rou Andy utí­ká, a čás­ti dubu z finá­le, poté co byl v roce 2011 poško­zen. Okolí věz­ni­ce navště­vu­jí také fanouš­ci, zatím­co míst­ní pod­ni­ky pro­dá­va­jí „Shawshanwiches“ a buch­ty ve tva­ru věz­ni­ce. Podle Mansfield/Richland County Convention and Visitors Bureau (poz­dě­ji pře­jme­no­va­né na Destination Mansfield) se turis­tic­ký ruch v oblas­ti od pre­mi­é­ry Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank kaž­do­roč­ně zvy­šu­je a v roce 2013 při­lá­kal 18 000 návštěv­ní­ků a více než 3 mili­o­ny dola­rů do míst­ní eko­no­mi­ky. Od roku 2019 pro­vo­zu­je Destination Mansfield Shawshank Trail, sérii 15 zna­če­ných zastá­vek po mís­tech spo­je­ných s fil­mem v Mansfieldu, Ashlandu, Upper Sandusky a St Croix. V roce 2018 stez­ka vydě­la­la 16,9 mili­o­nu dola­rů.

Koncem srp­na 2014 se v Mansfieldu kona­la řada akcí na osla­vu 20. výro­čí fil­mu, včet­ně pro­mí­tá­ní fil­mu v diva­dle Renaissance Theatre, auto­bu­so­vé pro­hlíd­ky někte­rých míst natá­če­ní a koktej­lu v polep­šov­ně. Některých akcí se zúčast­ni­li her­ci z fil­mu, včet­ně Guntona, Scotta Manna, Renee Blaine a Jamese Kisického. Podobně se v srpnu 2019 sla­vi­lo 25. výro­čí. Mezi hos­ty byli Darabont, Blaine, Mann, Gunton, Alfonso Freeman, Bellows, Rolston, Claire Slemmer a Frank Medrano. Darabont uve­dl, že tepr­ve na této akci, kdy se popr­vé vrá­til do Mansfieldu, si mohl uvě­do­mit trva­lý dopad fil­mu, a pro­hlá­sil: „Je to vel­mi surre­a­lis­tic­ký pocit, když se po toli­ka letech vrá­tí­te a lidé o něm stá­le mlu­ví.“

Kritické přehodnocení

Současný web pro shro­maž­ďo­vá­ní recen­zí Rotten Tomatoes dává fil­mu 91 bodů. ppří­z­ni­vé hod­no­ce­ní od 81 kri­ti­ků s prů­měr­ným hod­no­ce­ním 8,40/10. Shoda zní: „Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank je povzná­še­jí­cí, hlu­bo­ce uspo­ko­ji­vé vězeň­ské dra­ma s cit­li­vou režií a skvě­lý­mi herec­ký­mi výko­ny.“. Film má také na ser­ve­ru Metacritic na zákla­dě 21 kri­ti­ků skó­re 81 bodů ze 100, což zna­me­ná „vše­o­bec­né uzná­ní“.

V roce 1999 zařa­dil fil­mo­vý kri­tik Roger Ebert Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank na svůj seznam Velkých fil­mů. Film byl nomi­no­ván nebo se obje­vil na sezna­mech Amerického fil­mo­vé­ho insti­tu­tu osla­vu­jí­cích 100 nej­lep­ších fil­mů nebo témat sou­vi­se­jí­cích s fil­mem. V roce 1998 byl nomi­no­ván na seznam AFI 100 Years...100 Movies a v roce 2007 se v revi­do­va­ném sezna­mu umís­til na 72. mís­tě, čímž před­sti­hl fil­my Forrest Gump (76) a Pulp Fiction (94). Byl také na 23. mís­tě v sezna­mu AFI 100 Years...100 Cheers (2006), kte­rý mapu­je inspi­ra­tiv­ní fil­my. Postavy Andyho a ředi­te­le Nortona byly nomi­no­vá­ny na seznam AFI 100 Years...100 Heroes & Villains (100 let...100 fil­mo­vých hlá­šek); na seznam AFI 100 Years...100 Movie Quotes (100 fil­mo­vých hlá­šek) za hláš­ku „Get busy livin“, or get busy dyin“ “ (Zabývej se živo­tem, nebo se zabý­vej smr­tí); na seznam AFI 100 Years...100 Songs (100 pís­ní) za hláš­ku „Sull’aria ...“ (Sull’aria ...). che soa­ve zef­fi­ret­to“ (z Figarovy svat­by); a AFI’s 100 Years of Film Scores za Newmanovo dílo.

V roce 2005 zařa­di­la Asociace ame­ric­kých sce­náris­tů Darabontův scé­nář na 22. mís­to své­ho sezna­mu 101 nej­lep­ších scé­ná­řů a v roce 2006 jej spo­leč­nost Film4 zařa­di­la na 13. mís­to své­ho sezna­mu 50 fil­mů, kte­ré musí­te vidět, než zemře­te. V roce 2014 bylo Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank ozna­če­no za čtvr­tý nej­ob­lí­be­něj­ší film Hollywoodu na zákla­dě prů­zku­mu mezi 2 120 čle­ny zábav­ní­ho prů­mys­lu v Hollywoodu; nej­ví­ce se k fil­mu při­klo­ni­li práv­ní­ci z oblas­ti zábav­ní­ho prů­mys­lu. V roce 2017 jej deník The Daily Telegraph ozna­čil za 17. nej­lep­ší vězeň­ský film všech dob a USA Today jej zařa­dil mezi 50 nej­lep­ších fil­mů všech dob. V roce 2019 uve­dl ser­ver GamesRadar jeho závěr jako jeden z nej­lep­ších fil­mů všech dob.

Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank se obje­vi­lo na něko­li­ka sezna­mech nej­lep­ších fil­mů 90. let, kte­ré sesta­vi­ly např: Paste a NME (2012), Complex (2013), CHUD.com (2014), MSN (2015), TheWrap, Maxim a Rolling Stone (všech­ny 2017).

Kulturní dopad

V lis­to­pa­du 2014 osla­vi­la Akademie fil­mo­vé­ho umě­ní a věd 20. výro­čí fil­mu spe­ci­ál­ní jed­no­den­ní pro­jek­cí v Samuel Goldwyn Theater v Beverly Hills v Kalifornii. V roce 2015 byl film vybrán Knihovnou Kongresu Spojených stá­tů ame­ric­kých k ucho­vá­ní v Národním fil­mo­vém regis­t­ru, pro­to­že je „kul­tur­ně, his­to­ric­ky nebo este­tic­ky význam­ný“. Darabont na to rea­go­val: „Nedokážu si před­sta­vit vět­ší poctu, než aby byl film Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank pova­žo­ván za sou­část fil­mo­vé­ho dědic­tví naší země.“ Variety uve­dl, že při slo­vě „Shawshank“ si lze oka­mži­tě vyba­vit před­sta­vu věz­ni­ce.

Významné a trva­lé veřej­né uzná­ní fil­mu bylo pro kri­ti­ky čas­to obtíž­né defi­no­vat. Freeman v jed­nom roz­ho­vo­ru řekl: „Asi všu­de, kam při­jde­te, lidé říka­jí: „Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank - nej­lep­ší film, jaký jsem kdy viděl“ “ a že tako­vá chvá­la „z nich pros­tě padá“. Robbins řekl: „Přísahám Bohu, že po celém svě­tě - kam­ko­li při­jdu, všu­de se najdou lidé, kte­ří říka­jí: „Ten film mi změ­nil život“ “. Stephen King v samo­stat­ném roz­ho­vo­ru řekl: „Pokud to není nej­lep­ší [adap­ta­ce mých děl], tak je to jed­na ze dvou nebo tří nej­lep­ších, a urči­tě je v mys­lích fil­mo­vých divá­ků prav­dě­po­dob­ně nej­lep­ší, pro­to­že se obec­ně umis­ťu­je na před­ních mís­tech v těch­to anke­tách, kte­ré mají o fil­mech. .... Nikdy jsem neče­kal, že se s ním něco sta­ne.“ V člán­ku pro Variety z roku 2014 Robbins pro­hlá­sil, že se mu o své lás­ce k fil­mu svě­řil jiho­af­ric­ký poli­tik Nelson Mandela, a jako zdroj inspi­ra­ce jej uved­lo něko­lik spor­tov­ců včet­ně Jonnyho Wilkinsona (Velká Británie), Agustína Pichota (Argentina), Ala Charrona (Kanada) a Dana Lyla (USA) a Sarah Fergusonové, vévod­ky­ně z Yorku. Gunton uve­dl, že se setkal s fanouš­ky v Maroku, Austrálii, Jižní Americe, Německu, Francii a na Bora Bora. Režisér Steven Spielberg o fil­mu řekl, že je to „film jako žvý­kač­ka - když na ni šláp­ne­te, při­le­pí se vám na botu“. Darabont při pří­le­ži­tos­ti 25. výro­čí fil­mu řekl, že star­ší gene­ra­ce se o něj dělí s mlad­ší­mi, což při­spí­vá k jeho dlou­ho­vě­kos­ti.

Od roku 2008, kdy film před­sti­hl Kmotra, je na prv­ním mís­tě žeb­říč­ku 250 nej­lep­ších fil­mů pod­le uži­va­te­lů IMDb a na vrcho­lu nebo v jeho blíz­kos­ti se drží od kon­ce 90. let. Ve Velké Británii jej čte­ná­ři časo­pi­su Empire zvo­li­li nej­lep­ším fil­mem 90. let, v roce 2006 nej­lep­ším fil­mem všech dob a v roce 2008 se umís­til na čtvr­tém mís­tě v sezna­mu „500 nej­lep­ších fil­mů všech dob“ časo­pi­su Empire a v roce 2017 v jejich sezna­mu „100 nej­lep­ších fil­mů“. V břez­nu 2011 byl film poslu­cha­či BBC Radio 1 a BBC Radio 1Xtra zvo­len jako jejich nej­ob­lí­be­něj­ší film všech dob. Pravidelně se obje­vu­je v žeb­říč­ku 100 nej­lep­ších fil­mů časo­pi­su Empire, v anke­tě Sky UK z roku 2013 byl ozna­čen za nej­lep­ší film, kte­rý nezís­kal Oscara za nej­lep­ší film (pro­hrál s Forrestem Gumpem), a v anke­tě YouGov z roku 2015 se umís­til jako nej­ob­lí­be­něj­ší film Britů. Když Britský fil­mo­vý insti­tut ana­ly­zo­val demo­gra­fic­ké roz­dě­le­ní prů­zku­mu YouGov, pozna­me­nal, že Vykoupení z věz­ni­ce Shawshank neby­lo nej­lé­pe hod­no­ce­ným fil­mem v žád­né sku­pi­ně, ale bylo jedi­ným fil­mem, kte­rý se obje­vil v prv­ní pat­náct­ce v kaž­dé věko­vé sku­pi­ně, což nazna­ču­je, že doká­že zaujmout kaž­dou dota­zo­va­nou věko­vou sku­pi­nu, na roz­díl od fil­mu Pulp Fiction, kte­rý si vedl lépe u mlad­ších voli­čů, a fil­mu Gone with the Wind (1939) u star­ších voli­čů.

V prů­zku­mu, kte­rý v roce 2017 pro­ved­lo letiš­tě Gatwick, byl ten­to film také ozna­čen za čtvr­tý nej­lep­ší, kte­rý lze sle­do­vat během letu. Když fil­mo­vý kri­tik Mark Kermode zpo­ví­dal řadu ame­ric­kých fil­mo­vých divá­ků, při­rov­ná­va­li ho k „nábo­žen­ské­mu zážit­ku“. V anke­tě z roku 2015 byl také zvo­len nej­ob­lí­be­něj­ším fil­mem Nového Zélandu. Trvalé uzná­ní fanouš­ků ved­lo k tomu, že je pova­žo­ván za jeden z nej­ob­lí­be­něj­ších fil­mů všech dob.

Překvapivě se jed­ná o jeden z nej­ob­lí­be­něj­ších fil­mů všech dob.


  • Zdroj: Anglická Wikipedie
  • Photo © 1994 Columbia Pictures

 


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Vykoupení z věznice Shawshank21. října 2021 Vykoupení z věznice Shawshank Drama režírované Frankem Darabontem nominované na sedm Oskarů a dva Zlaté globy se odehrává v Nové Anglii dvacátého století v nechvalně známé věznici Shawshank. Viceprezident významné […] Posted in Retro filmové recenze
  • Vykoupení z věznice Shawshank - Další velmi povedená adaptace knihy Stephena Kinga.16. ledna 2021 Vykoupení z věznice Shawshank - Další velmi povedená adaptace knihy Stephena Kinga. Jako televizní tip  si dovoluji předložit vám film poměrně starý, ale to neznamená, že ne skvělý. Měl premiéru už v roce 1994, ale mám pocit, že přesto není veřejnosti příliš znám. Film […] Posted in Retro filmové recenze
  • Zelená míle27. prosince 2021 Zelená míle Snad první film, o kterém nevím, co napsat, je to jedno z nejatypičtějších děl poslední doby (posledních několika let), které jsem shlédl a to jsem jich viděl opravdu dost a to dokonce […] Posted in Retro filmové recenze
  • Air Force One17. srpna 2022 Air Force One Copak s Indianou Jonesem, když se dostaví kmetský věk? Stane se prezidentem Spojených států. Američané se potřebují aspoň jednou do roka prostřednictvím filmové tvorby ujistit, že kdyby […] Posted in Retro filmové recenze
  • Terminál – příběh muže, který čekal20. listopadu 2022 Terminál – příběh muže, který čekal Když se řekne jméno Steven Spielberg, každému se vybaví filmy jako E.T., Jurský park, Minority Report, případně Indiana Jonesové nebo vojín Ryan.  Po Chyť mě, když to dokážeš je tu Tom […] Posted in Retro filmové recenze
  • Hvězdná pěchota6. října 2022 Hvězdná pěchota Na Hvězdnou pěchotu jsem se velice těšil. Za prvé protože mám příběhy Roberta Heinleina rád, za druhé protože jsem jeho knížku Starship Troopers před rokem a půl přečetl jedním dechem, a […] Posted in Retro filmové recenze
  • Nesmiřitelní26. srpna 2022 Nesmiřitelní Není mnoho herců, kteří by svým přirozeným charismatem dokázali bez jediného slova vytvořit tajemnou atmosféru hodnou prozkoumání. Těžko byste hledali lepšího představitele tohoto popisu, […] Posted in Retro filmové recenze
  • Nespoutaný Django23. června 2022 Nespoutaný Django Trvalo velmi dlouho, než se Quentin Tarantino a žánr westernu potkali. Jejich první setkání skončilo ideálním sňatkem, jaký bychom jim mohli pouze závidět, kdyby se s námi nepodělili o […] Posted in Retro filmové recenze
  • Top Gun31. května 2022 Top Gun Top Gun je americký akční film z roku 1986, který režíroval Tony Scott a produkovali Don Simpson a Jerry Bruckheimer ve spolupráci s Paramount Pictures. Scénář napsali Jim Cash a Jack Epps […] Posted in Speciály
  • Asfaltová džungle – noir a mladá Marilyn22. dubna 2022 Asfaltová džungle – noir a mladá Marilyn Čas od času se Filmfanatic s chutí vydá proti proudu času, aby si doplnil filmové vzdělání některým klasickým kouskem. Nevím, jak pro vás, ale pro mě černobílý film rozhodně není […] Posted in Retro filmové recenze
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

1
0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 2,02871 s | počet dotazů: 246 | paměť: 62181 KB. | 03.12.2022 - 20:07:28