Všiváci [45%]

Miki (Ondřej Vetchý) a Mikuláš (Jiří Langmajer) sice vyrůs­ta­li jako brat­ři, nicmé­ně díky jed­no­mu momen­tu v živo­tě se nyní nemo­hou vystát. Zatímco jeden vystu­do­val vyso­kou ško­lu a stal se z něj špič­ko­vý neu­ro­chi­rurg, dru­hý se stal vojá­kem a část své­ho živo­ta strá­vil na vojen­ských misích, napo­sle­dy v Afghánistánu, odkud se před něja­kou dobou vrá­til domů, ke svým dvě­ma dce­rám. Finanční pro­blémy jej ovšem nutí hle­dat způ­sob, jak zajis­tit Róze (Tereza Voříšková) pení­ze na vyso­ko­škol­ská stu­dia. To jej sve­de dohro­ma­dy s jeho býva­lým kole­gou s vojen­ské jed­not­ky Oldou (Ondřej Malý), se kte­rým při­pra­vu­jí akci, při kte­ré se zao­pat­ří na zby­tek živo­ta. Zatímco se však upí­ná k této mož­nos­ti jak vyře­šit všech­ny své pro­blémy, jeho život se začí­ná kom­pli­ko­vat a zane­dlou­ho jej osud sve­de dohro­ma­dy s jeho bra­t­rem.

To co ve vás Všiváci po shléd­nu­tí jsou pře­de­vším roz­pa­ky. Důvod? Zpracováním totiž tenhle tuzem­ský film vypa­dá doo­prav­dy dob­ře a doká­zal by sám sebe pro­dat jako béč­ko­vá pro­duk­ce svě­to­vé­ho for­má­tu. Tvlrci totiž apli­ku­jí zku­še­nos­ti štá­bu se zahra­nič­ní­mi vel­ko­pro­duk­ce­mi aVšiváci tak vypa­da­jí na čes­ké pomě­ry parád­ně (podob­ně jako nedáv­ný slo­ven­ský Kandidát). Problém ale je, že podob­ně jako slo­ven­ský sní­mek sto­jí a pada­jí na scé­ná­ři. A ten je tu trestu­hod­ně špat­ný. Příběh spo­le­há na spous­tu neprav­dě­po­dob­ných a nelo­gic­kých zvra­tů a cho­vá­ní postav, kte­ré jsou záro­veň do urči­té míry kari­ka­tu­ry samy sebe. To vše pod­tr­hu­jí nevy­rov­na­né herec­ké výko­ny vět­ši­ny hlav­ních postav a nesku­teč­ně otrav­ný Kryštof Hádek, kte­ré­mu se tuhle polo­hu neda­ří pro­dat, i přes­to, že to neu­stá­le zkou­ší přes Bobule, Signál a já nevím co ješ­tě.

Takže zatím­co seVšivákům daří pro­dat jak akci, tak atmos­fe­ric­ké obra­zy ze živo­ta Mikuláše, se zbyt­kem už to tak slav­né není. Filmová ilu­ze se díky frag­men­tár­nos­ti vytrá­cí a film tak fun­gu­je spí­še jako něko­lik samo­stat­ných sek­ven­cí, spí­še než jako jed­na celist­vá zku­še­nost. A něko­lik dob­rých nápa­dů neza­chrá­ní jinak ve všech ohle­dech prů­měr­nou a vykon­stru­o­va­nou sto­ry se vše­mi její­mi podiv­ný­mi zákru­ty ve tře­tím aktu fil­mu.

Ve výsled­ku je tahle čes­ká pro­duk­ce jas­ným uka­za­te­lem toho, že i u nás se dají točit sty­lo­vé podí­va­né, kte­ré mohou vypa­dat svě­to­vě, nicmé­ně sce­náris­tic­ky tak zbabra­ná, že málo­kdo ji bude chtít při­jít na jmé­no. Pořád se ovšem jed­ná o roz­hod­ně zají­ma­vý pokus, kte­rý je vždy lep­ší, než zby­teč­né lpě­ní na době minu­lé a pro­chá­ze­ní těch už něko­li­krát pro­ji­tých ces­ti­ček s tou­hou jít na jis­to­tu. Jen by se zkrát­ka hodi­lo příš­tě tro­chu víc prá­ce se scé­ná­řem.