Kritiky.cz > Speciály > Všichni dobří rodáci

Všichni dobří rodáci

Photo © Filmové studio Barrandov / Jaromír Komárek
Photo © Filmové studio Barrandov / Jaromír Komárek
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Všichni dob­ří rodá­ci je čes­ko­slo­ven­ský film reži­sé­ra Vojtěcha Jasného z roku 1968. Jasného styl, pova­žo­va­ný za „nej­česčí­ho“ ze sou­čas­ných fil­ma­řů, byl pře­de­vším lyric­ký. Dokončení scé­ná­ře trva­lo téměř 10 let a jed­na­lo se o jeho vrchol­né dílo. Film byl nato­čen na moti­vy sku­teč­ných lidí z Jasného rod­né­ho měs­ta Kelče. Film byl zaká­zán a reži­sér radě­ji ode­šel do exi­lu, než aby se odvo­lal. V roce 1969 byl film uve­den na fes­ti­va­lu v Cannes, kde Jasný zís­kal cenu za nej­lep­ší režii.

Děj

Film začí­ná v roce 1945 a sle­du­je sezón­ní či roč­ní změ­ny, kte­rý­mi pro­chá­zí malá morav­ská ves­ni­ce, až do Epilogu, kte­rý je někdy po roce 1958.

(1945) První část nasto­lu­je nevin­nost a kama­rád­ství ves­ni­ce na poza­dí pová­leč­né kra­ji­ny. Děti si hra­jí se zbra­ně­mi a při orbě pole je obje­ve­na mina. Skupina ves­ni­ča­nů ji odpá­lí a noc zakon­čí tan­cem a pitím v míst­ní hos­po­dě. Za úsvi­tu, kdy slun­ce vychá­zí nad krás­nou idy­lic­kou kra­ji­nou, odchá­ze­jí a po kochá­ní se výhle­dem se zasta­ví, aby přespa­li pod stro­mem.

(1948) Je to jen něko­lik měsí­ců poté, co se komu­nis­té v úno­ru uja­li moci. Z repro­duk­to­rů se ozý­vá pro­pa­gan­da a ohla­šu­jí se pří­dě­ly, zatím­co sed­lák František pra­cu­je. Zjišťujeme, že čty­ři hlav­ní ves­ni­ča­né kon­ver­to­va­li, a to var­ha­ník Očenáš, foto­graf Plecmera, poš­ťák Bertin a Zejvala. Měšťané jimi pohr­da­jí. Statkář musí vykli­dit svůj poze­mek, aby se mohl stát kolek­ti­vem; jeho žena se slza­mi v očích odstra­ňu­je ze zdí obráz­ky Ježíše a Panny Marie, což stat­kář kri­ti­zu­je: „Doufám, že se o tohle mís­to sta­ráš, tvo­je vlast­ní vypa­dá jako chlí­vek.“ Na to komu­nis­té zlo­věst­ně rea­gu­jí: „Nebojte se! My vám uká­že­me, co umí­me!“ Komunisté si lač­ně pro­hléd­nou svou výhru (zví­řa­ta, dům, hro­ma­du dře­va) a začnou rabo­vat pro sebe. Mezitím si krej­čí se svou ženou a s pomo­cí přá­tel zalo­ží obchod, kte­rý ho varu­je, že komu­nis­té jeho dob­ré­mu osu­du uči­ní pří­trž. Skupina komu­nis­tů sku­teč­ně při­jde a poža­du­je, aby ode­vzdal maje­tek, za kte­rý prá­vě utra­til celo­ži­vot­ní úspo­ry, a mís­to toho vedl krej­čov­ský kolek­tiv.

(1949) Pošťák Bertin je zastře­len krát­ce poté, co vidí­me, jak jemu a jeho nastá­va­jí­cí Machačové upra­vu­jí sva­teb­ní šaty. Následuje pohřeb, po němž poli­cie zatý­ká ty, kte­ré pova­žu­je za viní­ky. Urozený sed­lák František vede masu měš­ťa­nů, kte­ří poža­du­jí, aby poli­cie vyda­la někte­ré z neprá­vem obvi­ně­ných pacha­te­lů, jme­no­vi­tě kně­ze. Varhaník Očenáš, jemuž je vyhro­žo­vá­no smr­tí, na nalé­há­ní své ženy odchá­zí. Fotografova žena, tou­ží­cí po posta­ve­ní a novém domě, pro­sí své­ho muže, aby obsa­dil mís­to po Očenášovi.

(1951) Zášinek se vra­cí domů opi­lý z noč­ní návštěvy baru. Má halu­ci­na­ce o duchu své býva­lé ženy, židov­ky. Rozvedl se s ní, pro­to­že se bál Němců a ona zemře­la v kon­cen­t­rač­ním tábo­ře. Její duch mu řek­ne, že mu odpus­ti­la. Přesto ho pocit viny dohá­ní k šílen­ství. Znovu ji spat­ří na odpo­led­ním večír­ku a krát­ce si s ní zatan­čí. Mezitím se na stej­ném večír­ku obje­ví Machačová, „vese­lá vdo­va“, s měst­ským zlo­dě­jem Jořkou. Ten byl něko­lik dní před­tím před­vo­lán do věze­ní a my pocho­pí­me, že se má odpo­led­ne hlá­sit. Po tan­ci se s ní roz­lou­čí a odchá­zí, prav­dě­po­dob­ně smě­rem k věze­ní. Zastaví se a poli­je si levou nohu kyse­li­nou, kte­rá začne syčet a vřít. Vrátí opra­ve­né hodi­ny, kte­ré ukra­dl, jejich prá­vo­plat­né­mu maji­te­li, pak se zhrou­tí ze zra­ně­ní a umí­rá, když ho jako sníh pokry­je bílé husí peří.

(Podzim 1951) Zášinek je stá­le roz­ru­še­ný ze své viny. Navštíví kos­tel, aby se vyzpo­ví­dal. Později se uka­zu­je v hos­po­dě upro­střed přá­tel a vese­lé vdo­vy. Povečeří a brzy začnou tan­čit, při­čemž jsou poma­lo­va­ní. Obraz pře­chá­zí od bez­tva­rých tva­rů přes nevý­raz­né hos­ty až po zbě­si­lý tanec, při­čemž Zášinek je brzy zob­ra­zen jako čert s leb­kou. Druhý den ráno se vra­cí domů opi­lý, je pro­bod­nut vol­ně pobí­ha­jí­cím býkem a umí­rá.

(1952) Františkův una­ve­ný otec komen­tu­je, jak mu s věkem ubý­va­jí síly. Na schůzi zastu­pi­tel­stva komu­nis­té ozná­mí, že budou brát dal­ší půjč­ky; pane­lá­ci si navzá­jem tles­ka­jí. Obecenstvo net­les­ká; František se vyslo­ví pro­ti roz­hod­nu­tí a odvá­dí ves­ni­ča­ny pryč. Komunisté se ho sna­ží zni­čit, pro­to­že „dokud tu bude on, nic se neu­dě­lá“. Je zatčen; poli­cie se sna­ží při­mět ostat­ní, aby pode­psa­li pro­hlá­še­ní o jeho vině, ale bez oka­mži­té­ho úspě­chu - ves­ni­ča­né se drží, dokud jim nevy­hro­žu­jí.

(1954) Vrací se komu­nis­ta, kte­rý kra­dl v původ­ním zaba­ve­ném domě. Je ozna­čen za ostu­du a pro­puš­těn. František ute­kl z věze­ní, ale je nemoc­ný a blíz­ko smr­ti.

(1955) Františkovo zdra­ví se odra­zí ode dna. Nemá už nic, ale kou­pí si koně a zno­vu se pus­tí do prá­ce. Vypravěč se ptá: „Co sne­se víc, člo­věk nebo kůň? Člověk, pro­to­že musí.“

(1957) Komunisté si uvě­do­mu­jí, že se ves­ni­ce shro­máž­di­la kolem ušlech­ti­lé­ho Františka, a tak ho požá­da­jí, aby pře­svěd­čil ostat­ní, aby vyhlá­si­li žně. František odmí­tá. Po donu­ce­ní všich­ni ves­ni­ča­né kro­mě Františka pode­pí­ší.

(1958) František je odve­den do domu, kte­rý byl původ­ně zaba­ven stat­ká­ři. Je o něj špat­ně posta­rá­no; sou­hla­sí, že se ho ujme a sta­ne se vedou­cím kolek­ti­vu. Cestou k pře­vze­tí této funk­ce ho i s kočá­rem jeho dce­ry zasta­ví maso­pust­ní prů­vod ves­ni­ča­nů v mas­kách s hla­va­mi zví­řat a pří­šer. Jsou k němu las­ka­ví a on se smě­je, jak pokra­ču­je dál. Dav se pře­su­ne ved­le při­jíž­dě­jí­cí­ho auta. Je to foto­graf a jeho žena. Zastaví ho, vytáh­nou je ven a tan­čí. Fotografovo vese­lí je pře­ru­še­no, pro­to­že se chyt­ne za hruď a s infark­tem padá na sníh. Později si měš­ťa­né shro­máž­dě­ní u hos­po­dy sun­da­jí zví­ře­cí mas­ky a pozna­me­na­jí: „brzy všich­ni lidé zmi­zí a zůsta­nou jen zví­řa­ta“.

(Epilog) Očenáš se vra­cí do ves­ni­ce. Narazí na již sle­pé­ho a roz­ve­de­né­ho foto­gra­fa, kte­rý se potá­cí u moci. Očenáš se vyptá­vá na Františka, o němž zjiš­ťu­je, že nedáv­no zemřel. Fotograf pozna­me­ná: „nej­lep­ší lidé odchá­ze­jí a čer­ní pasa­žé­ři zůstá­va­jí“. Očenáš navští­ví Františkovu rodi­nu a hovo­ří s jeho dce­ra­mi, kte­ré mu sdě­lí, že posled­ní slo­va sed­lá­ka byla, aby „poslou­chal děl­ní­ky na poli“ - „bude líp, až zase začnou zpí­vat“. Očenáš odjíž­dí na kole a opuš­tě­ně se ohlí­ží na kra­ji­nu, jak naří­ká: „Ustlali jsme si a teď v nich musí­me ležet. Ale ustla­li jsme si je sami? Co jsme to udě­la­li, spíš co jsme to roze­bra­li, všich­ni moji kra­ja­né?“

Další pokračování

V roce 1977 vznik­lo neo­fi­ci­ál­ní duchov­ní pokra­čo­vá­ní Země morav­ská. Jeho reži­sé­rem byl Antonín Kachlík. Film měl být pro­ti­vá­hou fil­mu Všichni moji blíz­cí. Řada her­ců ze Všech mých rodá­ků si zahrá­la i ve fil­mu Země morav­ská. Prezentoval kolek­ti­vi­za­ci jako pozi­tiv­ní věc.

Vojtěch Jasný nato­čil v roce 1999 film Návrat do ztra­ce­né­ho ráje. Volně nava­zu­je na film Všichni moji rodá­ci. V hlav­ní roli čes­ké­ho emi­gran­ta, kte­rý se po pádu komu­nis­tic­ké­ho reži­mu vra­cí domů, se v něm obje­vu­je Vladimír Pucholt. Pochází z ves­ni­ce, kte­rá byla uká­zá­na ve fil­mu Všichni moji rodá­ci. Některé posta­vy se v tom­to pokra­čo­vá­ní vrá­ti­ly.

Zdroj: Anglická Wikipedie

Foto © Filmové stu­dio Barrandov / Jaromír Komárek


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Všichni dobří rodáci23. května 2022 Všichni dobří rodáci Když jsem začal chodit na gympl, objevil jsem v domě svých prarodičů doslova poklad: Staré ročníky časopisu Kino, zrovna z druhé poloviny šedesátých let, kdy se stala československá […] Posted in Filmová klasika
  • Návštěvníci slaví 40 let od první klapky v Pelhřimově22. června 2021 Návštěvníci slaví 40 let od první klapky v Pelhřimově Návštěvníci je československý sci-fi televizní seriál pro děti z let 1981 až 1983. Vznikl v koprodukci Československé televize a několika dalších evropských zemí. Seriál se vysílal i v […] Posted in Zajímavosti
  • Chalupáři: Kultovní seriál z 70. let10. července 2023 Chalupáři: Kultovní seriál z 70. let Pokud máte rádi českou komedii, jistě znáte seriál Chalupáři, který se stal fenoménem své doby. Seriál vypráví o dvou pražských rodinách, které si splnily sen o vlastní chalupě na venkově. […] Posted in Zajímavosti
  • Noc na Karlštejně23. června 2022 Noc na Karlštejně Dlouho už jsem se takhle nenatrápil. Na Noc na Karlštejně jsme se dívali v rámci povinné výuky v hodinách dějepisu, jakožto "příjemné" zakončení školního roku. Samozřejmě se to neobešlo […] Posted in Retro filmové recenze
  • „Marečku, podejte mi pero!“ - filmový debut Tomáše Holého8. června 2023 „Marečku, podejte mi pero!“ - filmový debut Tomáše Holého „Marečku, podejte mi pero!“ je jedna z nejslavnějších a nejvtipnějších českých filmových komedií. Natočil ji v roce 1976 režisér Oldřich Lipský podle scénáře Ladislava Smoljaka a Zdeňka […] Posted in Speciály
  • Ostře sledované vlaky26. prosince 2021 Ostře sledované vlaky Ostře sledované vlaky je československý film režiséra Jiřího Menzela z roku 1966, jeden z nejznámějších produktů československé nové vlny. Ve Velké Británii byl uveden pod názvem Closely […] Posted in Speciály
  • Helena Růžičková: Velká žena s velkým talentem8. ledna 2024 Helena Růžičková: Velká žena s velkým talentem Právě dnes je tomu dvacet let, kdy nás navždy po prohraném boji s rakovinou opustila jedna z vůbec nejoblíbenějších českých hereček, tehdy sedmašedesátiletá Helena Růžičková. Pojďme si […] Posted in Profily osob
  • Kdo je kdo v Pelíšcích - Herci21. prosince 2023 Kdo je kdo v Pelíšcích - Herci MIROSLAV DONUTIL, otec Šebek Miroslav Donutil (*1951) se po absolutoriu na brněnské JAMU stal stálým členem Divadla na provázku, kde ztvárnil výrazné role především v inscenacích Balada […] Posted in Profily osob
  • Kdo je kdo v Pelíšcích - Tvůrci21. prosince 2023 Kdo je kdo v Pelíšcích - Tvůrci Petr Jarchovský (*1966) a Jan Hřebejk (*1967) společně vystudovali Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici a v letech 1987 - 1991 katedru scenáristiky a dramaturgie na pražské filmové a […] Posted in Profily osob
  • Pelíšky: Lidé (a zajímavosti) kolem Pelíšků21. prosince 2023 Pelíšky: Lidé (a zajímavosti) kolem Pelíšků „Film, jako je Pelíšky, vyžaduje účast výrazných hereckých osobností," říká režisér JAN HŘEBEJK. „Potřebovali jsme lidi, kteří nám postavy nejenom odehrají, ale kteří vnesou do příběhu své […] Posted in Speciály
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,46599 s | počet dotazů: 262 | paměť: 72104 KB. | 29.03.2024 - 05:53:50