Všechny cesty vedou do hrobu

Million ways to die in the West by moh­lo mít podti­tul Million ways to kill humour. Počáteční barev­né sce­né­rie z divo­ké­ho zápa­du ve vás navna­dí atmo­sfé­ru dob­rých wes­ter­nů, aby Vás po chví­li zača­li trá­pit svou hloupostí typu Kameňáku, kdy děj a posta­vy jsou tak hloupé a plo­ché, že to snad nemů­že být hor­ší.

Skeče jsou tak dětin­ské, že se tomu musí smát už jen pěti­le­té dítě, jako napří­klad vtip s pro­jí­madlem, kde ne jed­nou, ale dva­krát během jed­né minu­ty zopa­ku­jí tu samou nevtip­nou scé­nu se sra­ním do klo­bou­ku, a aby těch vti­pů o hov­nech neby­lo málo, při­ho­dí dal­ší bobek pod pol­štář a dva­krát se sta­ne, že dokon­ce vtip oka­mži­tě vysvět­lí, pro­to­že scé­náris­té měli nej­spíš ten pocit, že vtip bez poin­ty umoc­ní tím, že ho oka­mži­tě vysvět­lí s tím, že ješ­tě pomr­ká­va­jí po kom­par­zis­tech a pta­jí se, zda to pocho­pi­li.

K těm lep­ším strán­kám fil­mu mohu při­po­číst pove­de­né vti­py, kte­rých je jako šafrá­nu, sym­pa­tic­ký cas­ting, Charlize Theron a Liama Neesona, kte­ří i přes tak špat­ný scé­nář vykouz­li­li z hov­na bič, jed­nu Border kolii a dvě camea postav z jiných wes­ter­nů, kte­rá ve Vás oka­mži­tě vyvo­la­jí otáz­ku, proč sle­du­je­te toto, když exis­tu­jí dva mno­hem lep­ší wes­ter­ny, kte­ré nám zde byli při­po­me­nu­ty.