Všechno je v pohodě - Celý život máte pocit, že toho strašně moc potřebujete. A pak odjedete jenom s mobilem, peněženkou a fotkou svojí mámy.

Marin za sebou necha­la celý svůj život, s nikým ze své minu­los­ti nemlu­vi­la a ani její nej­lep­ší kama­rád­ka Mabel neví, co se s ní sta­lo, ani proč se roz­hod­la s nikým nemlu­vit. Jenomže teď při­chá­ze­jí zim­ní prázd­ni­ny a Marin je v kam­pu­su ško­ly sama. Na návště­vu při­jíž­dí Mabel a tak se bude muset vše­mu posta­vit čelem.

Kniha Všechno je v poho­dě byla zvlášt­ní v dob­rém slo­va smys­lu. Styl vyprá­vě­ní byl vel­mi ori­gi­nál­ní. Více než děj byly popi­so­va­né emo­ce. Zajímavý námět pový­šil kni­hu na napros­to jinou úro­veň, než jsem oče­ká­va­la. Bonusové body hod­no­ce­ní při­da­ly krás­né a zají­ma­vé myš­len­ky. Bez zavá­há­ní říkám, že jsem se do kni­hy zami­lo­va­la.

„Vím, že i obklo­pe­ná lid­mi jsem neu­stá­le sama, a tak tu prázd­no­tu pus­tím dovnitř.” (str. 12)

 Kdybych kni­hu měla nějak ozna­čit, řek­la bych, že je poe­tic­ká a emo­ci­o­nál­ní. Na kaž­dé strán­ce jsem našla něco, co mě něja­kým způ­so­bem zasáh­lo. Postavy byly skvě­le roze­psa­né, tak­že jsem se do nich moh­la skvě­le vžít, což je pokaž­dé dob­ré zna­me­ní.

Co mě na kni­ze ovšem tro­chu mrze­lo, tak to, že někte­ré čás­ti moh­ly být více roze­psa­né. Neřekla bych, že je autor­ka odby­la, ale moh­la z nich vytě­žit mno­hem více a jako čte­nář bych to oce­ni­la.

„Já ale vědě­la, že ve sku­teč­nos­ti jen chce být někde jin­de, kde spo­lu nebu­de­me uvěz­ně­né v míst­nos­ti nabi­té věc­mi, kte­ré neří­ká­me nahlas.” (str. 60)

 Nina LaCour je, pod­le mě, skvě­lá autor­ka, kte­rá píše vel­mi čti­vě a doká­že čte­ná­ře k pří­bě­hu při­pou­tat. Doufám, že se budou pře­klá­dat i její dal­ší kni­hy. I když cílo­vá sku­pi­na jsou spí­še nác­ti­le­tí, mys­lím, že svý­mi pří­běhy může něco pře­dat spous­tě lidem a ne jenom nác­ti­le­tým.

Knihu bych dopo­ru­či­la všem, co mají rádi poe­tic­ké a emo­ci­o­nál­ní vyprá­vě­ní. Jde o zají­ma­vou kni­hu, kte­rá ale urči­tě nepad­ne všem. Určitě kni­ha není jenom pro nác­ti­le­té, toho se nemu­sí­te obá­vat. Knihu hod­no­tím jako nad­prů­měr­nou a urči­tě vám má co pře­dat.

„Přeju jí víc štěs­tí, než se do jedi­né oso­by může vejít. Přeju jí ten druh štěs­tí, kte­rý pře­té­ká.” (str. 170)