Partnerské stránky: Simpsonovi.Blog | Rick a Morty | Domacírady
Kritiky.cz > Speciály > Vlasy - O FILMU

Vlasy - O FILMU

vlasy

Miloš Forman měl se svým spo­lu­pra­cov­ní­kem sce­náris­tou Jeanem­-Claudem Carrièrem už od roku 1968 v plá­nu zfil­mo­vat muzi­kál Vla­sy, kte­rý se kon­cem šede­sá­tých let hrál s ohrom­ným úspě­chem na Broadwayi. Bylo ovšem nesmír­ně obtíž­né zjis­tit, kdo k muzi­ká­lu vlast­ní fil­mo­vá prá­va. Forman se mno­ho­krát sešel s lid­mi, kte­ří tvr­di­li, že je mají, ale vždy se z nich vyklu­ba­li pod­vod­ní­ci. Až mu jed­no­ho dne roku 1977 zavo­lal Lester Persky a řekl, že vlast­ní prá­va a navíc má za sebou holly­wo­od­ské stu­dio United Artists, kte­ré by film rádo vyro­bi­lo.

Forman měl pod­le svých slov po zjiš­tě­ní, že Persky mlu­ví prav­du, nohy jako led. Najednou mu došlo, že má obrov­skou šan­ci nato­čit sku­teč­ný holly­wo­od­ský film a že se koneč­ně vyma­nil z poci­tu, že jeho auto má praž­skou pozná­va­cí znač­ku. Na jed­nu stra­nu to bylo povzná­še­jí­cí zjiš­tě­ní, na dru­hou stu­de­ná spr­cha. Uvědomil si totiž, že se za nece­lou deká­du Amerika zásad­ně změ­ni­la. Dlouhé vla­sy už neby­ly zna­kem revol­ty, nosi­li je práv­ní­ci i ban­ké­ři a nikdo se nad tím nepo­za­sta­vo­val. Válka ve Vietnamu dáv­no skon­či­la, hip­pies byli minu­los­tí, dro­gy byly pořád zaká­za­né a niko­ho ani nena­padlo zpo­chybňovat, že pení­ze jsou důle­ži­té. Formanovi se navíc od začát­ku zdá­lo, že muzi­kál má vel­mi říd­ký pří­běh, pro­to si chtěl původ­ně vy­pomoci nápa­dem nato­čit diva­dlo ve fil­mu. Vzít myš­len­ku muzi­ká­lu, mla­dé lidi a jejich pro­ti­vá­leč­ný postoj, pone­chat pís­nič­ky a atmosfé­ru a celé to zaba­lit do oba­lu zbru­su nové­ho pří­bě­hu. Bylo mu jas­né, že musí najmout ame­ric­ké­ho sce­náris­tu, nej­lé­pe něko­ho, jehož osob­nost se utvá­ře­la prá­vě v šede­sá­tých letech a kdo je obraz­ně řeče­no měl pod kůží. Persky sepsal dlou­hý seznam mla­dých auto­rů.

Forman se s mla­dý­mi sce­náris­ty schá­zel a poslou­chal jejich nápa­dy. Autoři při­chá­ze­li na schůzku s reži­sé­rem nepři­pra­ve­ní, báli se sdělo­vat své nápa­dy, aby jim je ten muž s podiv­ným výcho­do­ev­rop­ským pří­zvu­kem nese­bral, a hlá­sa­li jed­no pla­ká­to­vé hes­lo o nesmyslnos­ti vál­ky a morál­nos­ti pro­tes­tu za dru­hým. Až se obje­vil malý sně­dý

mla­dík jmé­nem Michael Weller a Forman se ho zeptal, zda o tom muzi­ká­lu pře­mýš­lel. Weller odpo­vě­děl klad­ně, pak se podí­val režisé­rovi zpří­ma do očí a pro­ne­sl: „Pane Formane, abych se při­znal, vím hov­no, jak na to.“ A Forman odpo­vě­děl: „Říkej mi Miloši, já vím stej­ný hov­no jako ty.“ A za urput­ných hádek spo­lu napsa­li scé­nář.

Na cas­ting Vlasů při­šla spous­ta zájem­ců, napří­klad v té době napros­to nezná­má dív­ka a poz­děj­ší popo­vá diva Madonna, kte­rá se Formanovi bohu­žel ztra­ti­la v davu, ane­bo dnes respek­to­va­ná cha­rakterní hereč­ka Kathy Batesová, před­sta­vi­tel­ka Misery ze slavné­ho horo­ru pod­le Stephena Kinga. Forman poz­dě­ji hoř­ce lito­val, že neroz­po­znal její talent. Forman si pozval štáb a her­ce, a jeli­kož mu bylo jas­né, že málo­kdo umí číst scé­nář tak, jak ho chce nato­čit, film všem pře­de­hrá­val. Nejprve pro­du­cen­tům a pak i her­cům. Na pozi­ci hlav­ní­ho kame­ra­ma­na se poda­ři­lo anga­žo­vat Miroslava Ondříčka. Ten byl sice po pří­jez­du do Ameriky hod­ně ner­vóz­ní, ale po prv­ní pro­jekci den­ních pra­cí bylo pro­du­cen­tům jas­né, že kame­ra­man je to je­dinečný. Forman mu hned vyse­kl poklo­nu: „Tak si mys­lím, chla­peč­ku, žes to neza­po­mněl.“

Na natá­če­ní se sta­lo i něko­lik vel­kých prů­švi­hů. Jeden z nich vzni­kl kvů­li nápa­du šven­k­ra, aby Ondříček umís­til kame­ru pod leta­dlo, kte­ré se mělo zved­nout až těs­ně před nimi. Ondříček nesou­hla­sil, kamero­vou posád­ku pře­su­nul do bez­peč­né vzdá­le­nos­ti a kame­ru spus­til na dál­ko­vé ovlá­dá­ní. Letadlo při rolo­vá­ní nabí­ra­lo rych­lost a najed­nou se ozva­la rána jako z děla a kame­ra byla na cuc­ky. Změnil se vítr a pilot včas neza­re­a­go­val. Při pomyš­le­ní, co všech­no se moh­lo stát, Ondří­ček zble­dl jako kří­da a z natá­če­ní ho odvez­li rov­nou do nemoc­ni­ce se srdeč­ní pří­ho­dou.

Obrovskou davo­vou scé­nu demon­stra­ce pro­du­cen­ti inze­ro­va­li v no­vinách měsíc pře­dem s tím, aby na natá­če­ní dora­zil kaž­dý, kdo má dlou­hé vla­sy a doma oble­če­ní odpo­ví­da­jí­cí kvě­ti­no­vé­mu hnu­tí. Nakonec dora­zi­la spous­ta rocko­vých kapel a hip­pies, kte­ří vytvo­ři­li neopa­kovatelnou atmo­sfé­ru.

Když Forman potře­bo­val vojá­ky, zavo­lal ame­ric­ké­mu minis­tro­vi obra­ny a požá­dal ho o pomoc. Ministr se ale zdrá­hal, tak na něj Forman spus­til, že je ame­ric­ký občan, pla­tí daně a tím při­spí­vá na armá­du, tak­že si mys­lí, že si do zábě­ru armá­du zaslou­ží. Dostal celý pluk.

Forman nikdy neměl pří­liš v lás­ce fil­my o hudeb­ních skla­da­te­lích, ješ­tě méně muzi­ká­ly. Přechod mezi dia­lo­go­vou scé­nou a násled­ným chvil­ko­vým zatem­ně­ním mys­li, kdy někdo odho­dí zábra­ny a začne zpí­vat, ho při­vá­děl jem­ně řeče­no do roz­pa­ků. A poprav­dě, kte­ré­ho divá­ka ne. Jenže zatím­co auto­ři muzi­ká­lů vědí, že s rea­lis­tič­nos­tí da­leko nedo­jdou, Forman ji vyža­do­val. A bohu­žel si na ní vylá­mal zuby. Látka tolik úspěš­ná na jeviš­ti na plát­ně nefun­go­va­la, jak oče­ká­val. Pro divá­ky byly Vlasy v době pre­mi­é­ry zasta­ra­lé a obe­cen­stvo nelá­kaly. Forman navíc poru­šil základ­ní pra­vi­dla holly­wo­od­ské­ho muzi­kálu, pro­to­že pro­ti zvyk­los­tem neob­sa­dil do fil­mu žád­nou herec­kou hvězdu, na kte­rých muzi­ká­ly tra­dič­ně stá­ly. Film se nese­tkal s klad­ným při­je­tím divá­ků a kri­ti­ci mu vyčí­ta­li nepo­cho­pe­ní typic­ké­ho ho­llywoodského žán­ru.

Vlasy se mož­ná netre­fi­ly do nála­dy pub­li­ka v roce 1979, to ale nezna­mená, že je to špat­ný film. Naopak. Z pohle­du dneš­ní­ho divá­ka jsou Vlasy mno­hem zají­ma­věj­ší podí­va­ná než v době své­ho vzni­ku. Navíc se film spo­leč­ně se sním­kem Bezstarostná jíz­da na fil­mo­vých fakul­tách uka­zu­je jako mis­trov­ská ukáz­ka fil­mo­vé­ho stři­hu. Z tech­nic­ké­ho hle­dis­ka je film vel­mi zají­ma­vý i pro­to, že se natá­čel v teh­dy revoluč­ním sys­té­mu Dolby Stereo.

V Československu měl pre­mi­é­ru až v roce 1989.

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.


|

Stránka načtena za 1,85988 s | počet dotazů: 235 | paměť: 53351 KB. | 27.09.2021 - 17:02:35