Kritiky.cz > Recenze > Vlajky našich otců -

Vlajky našich otců -

Vlajky našich otců - Recenze

29.March.2007 Recenze Autor: Tomáš Lojík

O váleč­ném fil­mu Clinta Eastwooda Dopisy z Iwo Jimy už jsme zde psa­li. Teď ale při­chá­zí do kin dru­hý (nebo snad prv­ní?) film popi­su­jí­cí bitvu o ost­rov Iwo Jima z dru­hé stra­ny bari­ká­dy – popi­su­je udá­los­ti z pohle­du Američanů. Pokud jste čet­li recen­zi na již zmi­ňo­va­né „dopi­sy“, urči­tě ale­spoň tuší­te, jak film dopa­dl. I když je ale film od stej­né­ho reži­sé­ra, roz­hod­ně není o tom samém, nejde pou­ze o popis bitvy, zde půjde o něco tro­chu jiné­ho, ale o tom až poz­dě­ji…
Nejdříve však ujas­ním, jak je to s tím pořa­dím. Clint Eastwod si chtěl doza­jis­ta po osca­ro­vém Million Dollar Baby dopřát dal­ší skvě­lý film, avšak ten­to­krát zabrouz­dal do váleč­né­ho žán­ru. A když už pořád­ný váleč­ný film, tak proč ne rov­nou dva najed­nou? Žádný pro­blém, a tak je to tady. Máme tu jeden ost­rov, jed­nu bitvu, ale dvě stra­ny a tudíž i dva fil­my. Jako prv­ní při­šly do kin v USA prá­vě Vlajky našich otců a krát­ce po něm Dopisy z Iwo Jimy. V čes­kých kinech je to však úpl­ně nao­pak. Nejdříve při­šli do kin „dopi­sy“ a až poté „vlaj­ky“. Ono je to ale úpl­ně jed­no, fil­my na sebe nena­va­zu­jí, jen se vzá­jem­ně dopl­ňu­jí, tak­že pro pocho­pe­ní není důle­ži­té, v jakém pořa­dí film uvi­dí­te, nebo zda shléd­ne­te jen jeden. Vše je pou­ze na vás.

//
Nyní si poví­me něco o pří­bě­hu. Snímek nevy­prá­ví tra­dič­ní pří­běh z vál­ky, kte­rý už jste moh­li vidět mno­ho­krát, ale zamě­řu­je se na pří­běh foto­gra­fie a lidí, kte­ří jsou na ní vyob­ra­ze­ni. Není to ale jen oby­čej­ná foto­gra­fie, je to ta, kte­rá byla poří­ze­na na ost­ro­vě Iwo Jima a kte­rá změ­ni­la vní­má­ní vál­ky v celých Spojených stá­tech. Hlavní hrdi­no­vé, šes­ti­ce vojá­ků, kte­ří bojo­va­li u ost­ro­va Iwo Jima a násled­ně byli vyfo­ce­ni u vzty­če­ní vlaj­ky jsou sta­že­ní zpět do USA, aby ces­to­va­li po jejich zemi a pre­zen­to­va­li bitvu a celou vál­ku USA pro­ti Japonsku. Vše to mělo ale jen jedi­ný záměr…získání peněz pro dal­ší boje… Fotka však neza­chy­ti­la prv­ní vzty­če­ní vlaj­ky, ale až to dru­hé, tak­že ti co vzty­čo­va­li prv­ní vlaj­ku a nešťast­nou náho­dou poté při­šli o život neby­li nikdy oce­ně­ni. Naopak ti co si to zaslou­ži­li nejmé­ně, těm se dosta­lo oné slá­vy až pří­liš. To si vel­mi dob­ře uvě­do­mu­je i mla­dý voják, indi­án Ira Hayes(Adam Beach). Ten vše bere jako vel­ké diva­dlo, ve kte­rém už za žád­nou cenu hrát nechce a tak všech­ny akce úspěš­ně naru­šu­je a za to je poslán zpět do váleč­né vřa­vy… Aby toho neby­lo málo, pří­běh se ješ­tě občas pře­su­ne do vzpo­mí­nek vojá­ků na bitvu o ost­rov. Prožijeme tedy celou bitvu od vylo­dě­ní až po vzty­če­ní legen­dár­ní vlaj­ky na nej­vyš­ším bodě ost­ro­va a v závě­ru se tak dozví­me nejen to, co se sta­lo po bitvě, ale i to, jak pro­bí­ha­la.
Pojďme se podí­vat, jak dopadly jed­not­li­vé čás­ti. Začneme tou, kte­rá se ode­hrá­vá na ost­ro­vě Iwo Jima. Tato pasáž se totiž mně osob­ně líbi­la nej­ví­ce. Bitva má spád a vlast­ně za polo­vi­nu fil­mu se dosta­ne­me od plá­no­vá­ní až po vzty­če­ní vlaj­ky a doby­tí celé­ho ost­ro­va. Jednotlivé pasá­že jsou tedy poměr­ně zkrá­ce­né, ale to je spí­še ku pro­spě­chu věci. Audiovizuální zpra­co­vá­ní je na vyni­ka­jí­cí úrov­ni a lep­ší měly snad jen váleč­né fil­my Stevena Spielberga. Ten mimo­cho­dem film spo­lu­pro­du­ku­je, tak­že se asi není čemu divit. Atmosféra také pat­ří mezi to lep­ší, co může­me na poli váleč­ných fil­mů nalézt, neboť občas máte pocit, že jste na bojiš­ti také a kaž­dou chví­li máte strach, aby vás netre­fi­la něja­ká kul­ka z hlav­ně nepří­te­le. Pohled na bitvu je tedy oprav­do­vý záži­tek a ode mne pro­za­tím zís­ká­vá 5/5.
Hlavní roz­díl opro­ti ostat­ním fil­mům je však tro­chu jin­de. Daleko od ost­ro­va v USA, kde se ode­hrá­vá hlav­ní část sním­ku. Ta také nedo­padla nej­hůř, více než na audi­o­vi­zu­ál­ní strán­ku je zde kla­den důraz na herec­ký výkon her­ců a na jejich pro­ží­vá­ní situ­a­ce, kte­rá po návra­tu nasta­la. Každý se s tím vyrov­ná­vá jinak, jeden si to uží­vá, ale dru­hý to nao­pak nemů­že vystát. Clint Eastwood obsa­dil do hlav­ních rolí méně zná­mé her­ce, ale i přes­to pat­ří jejich herec­ké výko­ny mezi to lep­ší, co dnes může­me nalézt. Hercům může­te to, co hra­jí věřit a jejich osu­dy vás při­táh­nou tak, že vám v žád­ném pří­pa­dě není jed­no, co se s nimi nako­nec sta­ne.
Jediné, co mě u fil­mu zkla­ma­lo, je to že posled­ní půl­ho­din­ka je mož­ná až pří­liš nata­že­ná, opro­ti před­ch­zí­mu ději nezá­živ­ná a ke kon­ci už vás bude doce­la dost nudit. Zkrácení ale­spoň o dva­cet minut by mož­ná vůbec neva­di­lo, spí­še nao­pak.
Verdikt: Velice kva­lit­ní film s neob­vyk­lým pří­bě­hem, kte­rý vyprá­ví o hrdi­nech z Iwo Jimy. Určitě dopo­ru­ču­ji zhléd­nout, neboť tako­vý­to váleč­ný film tu dlou­ho nebyl. Škoda jen poně­kud slab­šho kon­ce…
Hodnocení : 4/5

Komentáře

Jméno (requi­red)
E-mail (requi­red)
Website
Text komen­tá­ře:

Prosím opiš­te „ff5324“:

/* */


Ohodnoťte článek


Profilový obrázek

Tento článek napsal redaktor již zaniklého webu PlayAll.cz
Na Kritiky.cz umístěno se svolením majitele webu v době uveřejnění článku.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Další naše články...