Věčně tvá nevěrná

(zatím nehodnoceno)

Loading...

VILMA CIBULKOVÁ (teta Marta)

Ve fil­mu hra­je­te roli pře­pra­co­va­né rodin­né porad­ky­ně, či jak se dnes říká medi­á­tor­ky v man­žel­ských vzta­zích. Jak sama rela­xu­je­te a odpo­čí­vá­te, co je pro vás nej­vět­ším dru­hem odpo­čin­ku?

Jak kdy a od čeho si potře­bu­ji odpo­či­nout, zda je to časo­vě nebo dušev­ně nároč­ná prá­ce. Jsem jar­ní dítě, tudíž hůře sná­ším zim­ní měsí­ce, vět­ši­nou v tom obdo­bí čer­pám ener­gii a inspi­ra­ci nad kni­ha­mi a rela­xu­ji v bazé­nu, ve slu­neč­něj­ších měsí­cích odpo­čí­vám pra­cí vše­ho dru­hu, spor­tem a turis­ti­kou. K jaké­mu­ko­li odpo­čin­ku ale potře­bu­ji pohyb.

Teta Marta, kte­rou ve fil­mu hra­je­te, si jde odpo­či­nout ke svým pří­buz­ným, kde zjiš­ťu­je, že jejich man­žel­ství je v tros­kách. Myslíte si osob­ně, že insti­tut man­žel­ské­ho pora­den­ství může pomo­ci zachrá­nit man­žel­ství?

Upřímně, já osob­ně bych si u svých pří­buz­ných, byť sebe­bliž­ších, nikdy neod­po­či­nu­la. Teta Marta vlast­ně také ne, ale našla, co postrá­da­la. Lásku. V závě­ru fil­mu ale pro­ná­ší jed­nu vel­mi pád­nou větu, a to, že své man­žel­ství zachrá­ní jen ti, co ho zachrá­nit chtě­jí, a já s tím napros­to sou­hla­sím. Navíc, proč by jim v této bohu­mi­lé sna­ze nemoh­lo dopo­mo­ci i neza­u­ja­té tře­tí oko, a tím vět­ši­nou man­žel­ské pora­den­ství bývá.

Co vy osob­ně bys­te moh­la dopo­ru­čit man­žel­ským párům balan­cu­jí­cím nad pro­pas­tí nevě­ry, lží, pod­vá­dě­ní a řítí­cím se spo­leč­ný­mi sila­mi k roz­vo­du. Máte něja­ké uni­ver­zál­ní dopo­ru­če­ní?

Že by bylo nej­mou­dřej­ší jít od sebe. Inu, je-li man­žel­ství pro­vá­ze­no nevě­rou, lží a pod­vo­dy mno­ha tvá­ří, pak si snad i laik polo­ží otáz­ku, zda krá­čí vůbec o man­žel­ství. Lásku ctí kaž­dý z nás po svém, pova­žu­ju ji za schop­nost posvát­nou a nevě­řím, že na umě­ní milo­vat pla­tí něja­ká uni­ver­za.

Jiří Lábus, kte­rý ztvár­nil ve fil­mu roli spi­so­va­te­le Pruta, se v prů­bě­hu děje fil­mu zami­lu­je do tety Marty, tedy do vás. Jaká byla vaše vzá­jem­ná spo­lu­prá­ce a máte pro divá­ky něja­ký vzkaz? K téma­tu lás­ka kve­te v kaž­dém věku apod.?

S Jiřím Lábusem jsem se ani před kame­rou nepo­tka­la popr­vé, i v osob­ním živo­tě je slu­neč­ná bytost. Asi nejdel­ší čas jsme spo­lu moh­li díky Milanu Cieslarovi strá­vit při prá­ci na fil­mu Krev zmi­ze­lé­ho. Potkali jsme se také při spo­leč­né prá­ci v Divadle pod Palmovkou. Několik nej­krás­něj­ších dia­lo­gů, kte­ré jsme spo­lu ve fil­mu ved­li, bylo obsa­že­no pou­ze v šir­ší čtyř­díl­né ver­zi pro ČT. Bohužel je divá­ci měli šan­ci zhléd­nout pou­ze jed­nou, v již nikdy nere­prí­zo­va­né pre­mi­é­ře. Ale pro­to­že je Jiří Lábus vlast­ní­kem jed­no­ho z nej­vět­ších srd­cí, kte­ré znám, kaž­dé setká­ní s ním je mi vždy nesmír­ným potě­še­ním. Ať jde o osob­ní, či pra­cov­ní, vždy je pro­tká­no jeho něž­nou las­ka­vos­tí, kte­rá půso­bí na své oko­lí až dojem­ně a neza­po­me­nu­tel­ně. A ty milé chví­le s ním mi žád­ný fil­mo­vý střih ze srd­ce nikdy nevy­střih­ne.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře