„Ve znamení býka“ KVIFF 2022 recenze: Machine Gun Kelly si prochází peklem

Poutavý por­trét člo­vě­ka, kte­rý má úpl­ně všech­no, a záro­veň nemá vůbec nic, a ješ­tě více mož­ná je to pohled do živo­ta jeho přá­tel a rodi­ny, kte­ré svým cho­vá­ním ovliv­ňu­je.

Cole vlast­ně před­sta­vu­je celou jed­nu gene­ra­ci rap­pe­rů, kte­ří si v posled­ních letech pro­šli podob­ným pří­bě­hem (Mac Miller, Lil Peep, Juice WRLD - ostat­ně sám Tim Sutton je uve­dl jako někte­ré z inspi­ra­cí), a ve vět­ším měřít­ku i hudeb­ní­ky či jiné celebri­ty z dob minu­lých jako např. Kurt Cobain, Amy Winehouse a celý Club 27; zkrát­ka iko­ny, kte­ré boj se slá­vou, stre­sem, depre­se­mi či obrov­skou zod­po­věd­nos­tí nezvládly.

Film v tom­to ohle­du nena­bí­zí nic moc nové­ho, ovšem zpra­co­vá­ním této lát­ky si divá­ko­vu pozor­nost zís­ká a udr­ží. Po řeme­sl­né strán­ce se jed­ná o skvě­lý sní­mek, ať už jde o pre­ciz­ně napsa­né posta­vy, výbor­nou a nápa­di­tou prá­ci s kame­rou či soun­d­track, kte­rý vyplý­vá z děje. Pro Colsona Bakera ali­as Machine Gun Kellyho v hlav­ní roli jde oči­vid­ně o veli­ce osob­ní pro­jekt, více než čím jiným je sní­mek inspi­ro­ván prá­vě jeho živo­tem (pro­blémy ve vzta­zích, odlou­če­ní od dce­ry, dro­gy, alko­hol, skan­dá­ly, či násled­né poku­sy o zlep­še­ní sebe sama), a je poznat, že do něj dal vel­kou část sebe a vzal jej oprav­du váž­ně. Výsledkem toho je pak zatím nej­lep­ší výkon jeho kari­é­ry (což tedy není až tak vyso­ká lať­ka), ze kte­ré­ho čiší spous­ta péče.

80%

Zajímavé je mimo­cho­dem srov­nat ten­to film a Bakerův nedáv­ný doku­ment „Machine Gun Kelly: Můj růžo­vý život“, kte­rý Bakera zob­ra­zu­je v podob­né situ­a­ci, ve kte­ré se zde nachá­zí Cole - na roz­ces­tí mezi vrcho­lem a dnem.