Temný úsvit - Mohlo to vyjít jen na VHS. A tak buďme rádi aspoň za to DVD.

Photo © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)

Dieter Dengler snil už jako malý o tom, že se bude vzná­šet v obla­cích. Přesněji řeče­no, vzná­šet a kro­pit. Jen málo­ko­mu se poštěs­tí zhmot­nit dět­ská přá­ní, Dieterovi však ano. V ces­tě za kok­pi­tem nevá­há opus­tit němec­kou vlast, při­jmout ame­ric­ké občan­ství a při­hlá­sit se do poho­to­vost­ní jed­not­ky USA. V Severním Vietnamu mezi­tím vrcho­lí váleč­né nepo­ko­je a na mla­dé­ho Němce čeká prv­ní vzduš­ná výpa­dov­ka. Bohužel – prv­ní a nadlou­ho posled­ní. Dieterovi se totiž poštěs­tí svrh­nout nejen bom­by, ale i vlast­ní letoun.

Kluk nešťastná to samozřejmě přežije, ale…

…uznej­te sami. Procházet se sadem úhlav­ní­ho nepří­te­le a pokři­ko­vat na všech­ny svě­to­vé stra­ny „Help!“ – to si kole­du­je o prů­ser. Dieter však nemá na výběr, a tak cel­kem logic­ky násle­du­je uví­ta­cí cere­mo­ni­ál „poho­do­vých“ domo­rod­ců. Pětice hlav­ní namí­ře­ných mezi oči, kou­pá­ní ve stud­ni o prů­mě­ru čty­ři­ce­ti cen­ti­me­t­rů a pole­há­vá­ní na slu­níč­ku s při­vá­za­ný­mi kon­če­ti­na­mi…

Samozřejmě, tohle je jen demo­ver­ze. Ty pra­vé rado­ván­ky čeka­jí na Dietera až v zaja­tec­kém tábo­ře. V tom tábo­ře, ze kte­ré­ho údaj­ně „není úni­ku“…

Neděkujem, vypad­ně­te. Ano, občas má hla­va nepo­bí­rá, čeho vše­ho je čes­ká (a poslé­ze svě­to­vá) dis­tri­buce schop­ná. Předevčírem mě „uchvá­til“ puber­ťác­ký dabing Sylvestera Stallonea na DVD Ve jmé­nu Angela (ukaž­te mi viní­ka, nos­ní dír­kou mu nacpu nosič do zad­ku) a o den poz­dě­ji mi kýže­nou rege­ne­ra­ci pře­ka­zil Temný úsvit, kým­si nepo­cho­pi­tel­ně odříz­nu­tý od zaslou­že­né ces­ty do kina. Herzogovu dra­ma­tu o pře­ži­tí by totiž bílé plát­no slu­še­lo. Navzdory všem pro­ti vyřče­ným v nad­chá­ze­jí­cím odstav­ci.

Ale dob­rá. Asi se cosi podě­la­lo. Herzog musel pro­vést stu­diu něco moc nehez­ké­ho. Jinak si nedo­ká­žu vysvět­lit, proč by mu někdo tak dras­tic­ky sra­zil kapes­né. Temný úsvit je totiž lev­ný. Tak lev­ný, až se divák táže sám sebe, jest­li v něm Bale nehra­je zadar­mo. Mírné pochy­by vzbu­zu­jí hned ze star­tu tele­viz­ně zpra­co­va­né titul­ky, násle­du­je bom­bo­vý nálet, kte­rý jako by vypa­dl z jiné­ho fil­mu (cha­rak­te­ru Úsvitu vskut­ku nepří­slu­ší), načež hned záhy je do úst divá­ko­vých vpra­ve­na posled­ní hoř­ká pilul­ka. Srandování na bitev­ní lodi, něja­ké to heco­vá­ní v ochu­ze­ných inte­ri­é­rech a pře­de­vším – tri­ko­vě odflák­nu­tá letec­ká havá­rie.

Začíná to „hezky“, že ano?

Prvotní dojmy jsou ovšem faleš­né. Nezdravě nepro­pe­če­ný úvod ke sním­ku nepat­ří. Je k němu při­le­to­ván jen pro­to, aby dával smy­sl, niko­liv aby s ním spo­lu­pů­so­bil jako celek vzbu­zu­jí­cí emo­ce. Proto ta špat­ná prá­ce ani­má­to­rů, pro­to ta nezvykle chudá výpra­va. Zkrátka - to se takhle sešla par­tič­ka tvůr­ců, slo­vo dalo slo­vo a povin­ně se zalo­vi­lo ve vlast­ní peně­žen­ce. Jak jinak také. Když se točí film „od srd­ce pro srd­ce“, je vcel­ku jed­no, koli­ka­míst­nou část­ku se poda­ří vybrat. Nicméně pozor. Byť se ani Stallone nepo­tý­kal s vlíd­nou náru­čí pro­du­cen­tů, ten­to­krát je situ­a­ce mír­ně odliš­ná. Nekoná se žád­ná dru­há Barma, žád­ná devasta­ce ple­ve­lu pro­ti­le­ta­dlo­vým kanó­nem… Herzogův titul opa­no­vá­vá sku­pin­ka obě­ta­vých her­ců (a mož­ná i neher­ců), pět exte­ri­é­rů, hrst­ka bam­bu­so­vých chý­ší a něja­ké ty vrtu­l­ní­ky, kte­ré se ujmou slo­va až v samot­ném závě­ru. Toť vše, co je mni­chov­ským rodá­kem pova­žo­vá­no za nezbyt­ně nut­né.

Je oprav­du pozo­ru­hod­né, s čím si Herzog trouf­ne na dort. Snímek při­tom neo­plý­vá dějem, na jehož kon­ci by nedo­čka­vě pře­šla­po­va­lo posel­ství, neže­ne se kupře­du nikterak závrat­nou rych­los­tí (vyjma úvo­du, kte­rý však k fil­mu nepat­ří) a čas­to­krát se spo­ko­ju­je s táh­lý­mi obra­zy beze slov. Což ale boha­tě sta­čí. Wernerovi kry­je záda vlast­ní scé­nář, kte­rý nepře­žvý­ká­vá „jen dal­ší rafi­no­va­ný úprk“. Herzog roz­třiš­ťu­je lid­skou obál­ku v mik­ro­sko­pic­ká zrn­ka a moud­ře se zamě­řu­je na věro­hod­ný roz­klad osob­nos­ti - až na samou hra­ni­ci šílen­ství a práh vní­ma­né boles­ti. Šetří se nejen nábo­ji, rýží a slo­vy, ale poně­kud para­dox­ně i vyko­ná­va­nou tyra­nií. V tom­to smě­ru by se dalo pou­žít nepa­tr­ně pře­krou­ce­né pří­slo­ví. Může pršet. Byť jen kape.

Neuspěchaně kom­po­no­va­ný útěk a trpě­li­vá režie, to je pou­ze jed­na stra­na suges­tiv­ně zablá­ce­né min­ce. Pochvalu zaslou­ží rov­něž Zeitlingerova kame­ra (decent­ně epi­lep­tic­ká a sym­pa­tic­ky neotře­lá – co se pře­ko­ná­va­né tra­jek­to­rie týče) a záměr­ně nená­pad­ná Badeltova hud­ba. Ta nijak nevy­ční­vá, neu­sa­zu­je se snad­no v uších, přes­to vše pod­stat­né nále­ži­tě umoc­ňu­je

No a pak…

Herecké obsazení.

Silné sesta­vě při­tom nevé­vo­dí Christian Bale. Waleský rodák má váha­vý roz­jezd a dob­rých pat­náct minut se ohá­ní důvěr­ně zná­mým ser­vi­sem „Jsem fra­jer a nikdy mě nesestře­lí“. Co je ale nej­dů­le­ži­těj­ší - „Oni toho fra­je­ra naštěs­tí sestře­lí“. Naštěstí pro vývoj fil­mu, naštěs­tí pro samot­né­ho Balea. V tu chví­li musí machro­vin­ky stra­nou, stej­ně jako blbé prů­po­víd­ky. Dieterovi dochá­zí vcel­ku rych­le, že je zle a že měl být pozor­něj­ší, když mu před odle­tem pro­mí­ta­li doku­ment „Jak pře­žít v džun­g­li s kapes­ním noží­kem v kap­se“.

Což o to, že se Bale občas neuhlí­dá a nezkro­tí obli­čejo­vé sval­stvo pod­le potře­by, i ten­to­krát odvá­dí svůj stan­dard­ně nad­stan­dard­ní výkon. Poloha nebo­žá­ka, kte­rý se nechce smí­řit s více či méně jis­tou kul­kou mezi oči, mu vyslo­ve­ně sedí. A oprav­du, jeho výkon stou­pá – pří­mo­ú­měr­ně s dél­kou vou­sů, nepří­mo­ú­měr­ně s ubý­va­jí­cí­mi kilo­gra­my. Ne nadar­mo pak ustá­vá veš­ke­ré nápo­ry šílen­ství a nebý­va­le objem­nou dáv­ku pato­su v samot­ném závě­ru.

Přesto…

Jedničku s hvěz­dič­kou zaslu­hu­jí jiné per­so­ny. Jsou jimi Steve Zahn (Sahara) a Jeremy Davies (Dogville). Tak pre­ciz­ně zahra­né trosky, kte­ré sto­jí jed­nou nohou v hro­bě a dru­hou v lao­ském bahně, to se jen tak nevi­dí. A obzvlášť v pří­pa­dě Daviese lze smě­le hovo­řit o výko­nu na hra­ni­ci sebe­obě­to­vá­ní. Byť sho­dil ze všech pro­ta­go­nis­tů nejmé­ně (jen pro upřes­ně­ní: Bale 25 kg, Zahn 18 kg a Davies 15 kg), pohled na jeho kost­ru je suve­rén­ně nej­hro­zi­věj­ší.

Ale dost už plá­cá­ní. Mazejte do nej­bliž­ší DVD půj­čov­ny. Ten film se nějak zapla­tit musí a sám to nezvlád­nu.