Kritiky.cz > Filmové recenze > Retro filmové recenze > Valkýra - jeden z posledních úspěšných filmů Briana Singera

Valkýra - jeden z posledních úspěšných filmů Briana Singera

Valkyra

Film je o němec­kých důstoj­ní­cích v čele s Tomem Cruisem, kte­rý hod­la­jí spáchat aten­tát na Adolfa Hitlera. V posled­ní době spí­še nebla­ze pro­slu­lý scien­to­log Tom Cruise se vra­cí do pozi­ce áčko­vé holly­wo­od­ské hvězdy jako čel­ní před­sta­vi­tel němec­ké­ho národ­ní­ho odbo­je Claus von Stauffenberg v napí­na­vé his­to­ric­ké rekon­struk­ci Bryana Singera.
Hvězda Toma Cruise v posled­ních letech poně­kud sko­mí­ra­la. Této holly­wo­od­ské per­só­ně se dostá­va­lo pozor­nos­ti spí­še kvů­li bul­vár­ním eska­pá­dám a pletkám se scien­to­lo­gic­kou církví než kvů­li herec­kým výko­nům. V důsled­ku toho začal být Cruise mno­ha divá­kům pro­tiv­ný a také se pro ně stal pří­liš výraz­nou osob­nos­tí, kte­rou již nemoh­li plně zto­tož­ňo­vat s role­mi, jež měl ztvár­ňo­vat, ale vní­ma­li ho jako toho pro­tiv­né­ho Cruise, co se sna­ží tvá­řit pře­svěd­či­vě. Tohle všech­no se ze sebe Cruise sna­ží smýt v novém sním­ku Valkýra, kde se mu poda­ři­lo zba­vit se glo­ri­o­ly medi­ál­ně pro­pí­ra­né osob­nos­ti a stát se věro­hod­ným jed­not­liv­cem v cel­ku, byť je to jed­not­li­vec nato­lik hlav­ní, že prak­tic­ky vůbec nesle­ze z plát­na. To je však urči­tě také z čás­ti záslu­ha muže z dru­hé stra­ny kame­ry – reži­sé­ra Bryana Singera, kte­rý už své kva­li­ty pro­ká­zal v něko­li­ka pře­de­šlých sním­cích.

Valkýra je pří­běh popi­su­jí­cí sku­teč­né udá­los­ti v nacis­tic­kém Německu za 2. svě­to­vé vál­ky. Příběh začí­ná v roce 1942, kdy je sice moc Německa ješ­tě na výši, ale obje­vu­je se čím dál více lidí, jež jsou s vývo­jem vál­ky a s nacis­tic­ký­mi prak­ti­ka­mi nespo­ko­je­ni. Poté, co se k odbo­ji při­po­jí z váleč­ných bojů lehce zmr­za­če­ný plu­kov­ník von Stauffenberg, je naplá­no­vá­na vel­ko­le­pá akce, kte­rá začne aten­tá­tem na Hitlera a poslé­ze vyu­ži­je jeho vlast­ní­ho zálož­ní­ho plá­nu Valkýra k odstra­ně­ní význam­ných pohla­vá­rů a umož­ní tak odbo­já­řům pře­vze­tí moci v Říši.

Největší záslu­hy na tom, že se Valkýra, ačko­li snad­no moh­la být sucho­pár­nou děje­pis­nou exkur­zí, tolik poved­la, má beze­spo­ru reži­sér Bryan Singer. Jeho schop­nost vybu­do­vat napě­tí ve fil­mu, jehož rozuz­le­ní zná kaž­dý, kdo absol­vo­val základ­ní ško­lu, je neu­vě­ři­tel­ná. Ačkoli pře­dem víte, jak vše dopad­ne, v něko­li­ka scé­nách ani nedý­chá­te. Po tro­chu vlaž­něj­ším začát­ku, kdy je tře­ba osvět­lit všech­ny sou­vis­los­ti, nabí­rá Valkýra str­hu­jí­cí tem­po, tak­že vás ani na oka­mžik nena­pad­ne mrk­nout na hodin­ky a jen zou­fa­le fan­dí­te v pře­dem mar­ném boji. Když si k tomu při­po­čí­tá­te pro­pra­co­va­né detai­ly a funkč­ně chlad­nou reži­sér­skou pre­ciz­nost, je jas­né, že z toho­to hle­dis­ka je Valkýra nato­če­na asi nej­lé­pe, jak jen to bylo mož­né.

Druhou fun­gu­jí­cí slož­kou musí být herec­ké výko­ny, a ani s tím tu nemám pro­blém. O úska­lí obsa­ze­ní Toma Cruise už jsem se zmi­ňo­va­la a jeho výkon ve Valkýře je dob­rý, nestr­há­vá na sebe pozor­nost víc než je tře­ba, není pro­blém ho vní­mat pou­ze skrz roli a navíc podo­ba s reál­ným Stauffenbergem tu je, tak proč ne. Možná ale pře­ci jenom zamr­zí, že více pro­sto­ru nema­jí ostat­ní skvě­lí her­ci jako Bill Nighy, Kenneth Branagh či Tom Wilkinson.

U fil­mů o 2. svě­to­vé vál­ce také bývá pocho­pi­tel­ně vel­ká pozor­nost věno­vá­na obsa­ze­ní Hitlera. Ve Valkýře ho hra­je David Bamber, kte­rý mu prav­da není úpl­ně nej­po­dob­něj­ší, ale o to tu ani tak nejde, pro­to­že Singer skvě­le posta­vu Hitlera vyu­ží­vá pou­ze jako tako­vý tem­ný stín v poza­dí. Hitlera si málo­kdy pořád­ně pro­hléd­ne­te, je čas­to zabí­rán pou­ze zeza­du, z čás­teč­né­ho pro­fi­lu nebo jako shr­be­ná pohy­bu­jí­cí se silu­e­ta. Díky tomu půso­bí oprav­du jako tako­vá vzdá­le­ná nedo­tknu­tel­ná vše­moc­ná síla. Jde zde vlast­ně jen o něj, stá­le se o něm hovo­ří, ale málo­kdy ho vidí­te. A když už ho vidí­te, oprav­du vzbu­zu­je strach (pře­de­vším ve scé­ně, kdy mu Stauffenberg pře­dá­vá k pod­pi­su upra­ve­né instruk­ce k ope­ra­ci Valkýra).

V sou­vis­los­ti s Valkýrou se obje­vo­va­ly urči­té oba­vy, zda film nebu­de pří­liš ame­ric­ký a holly­wo­od­sky pokrou­ce­ný. Co se týče his­to­ric­ké přes­nos­ti, nejsem zas až tako­vý zna­lec, abych posou­di­la, jak moc se tvůr­ci v méně pod­stat­ných lini­ích odchý­li­li od pro­ká­za­ných sku­teč­nos­tí, ale hlav­ní pří­běh je odvy­prá­věn tak, jak se stal. Velmi oce­ňu­ji také to, že se Valkýra vyhý­bá veš­ke­ré­mu pato­su a pří­liš­né hero­i­za­ci, kte­rá by se nabí­ze­la. Ano, Stauffenberg je tu kla­ďas par excellen­ce, ale přes­to to není tak vyhro­ce­né, aby nám to zásad­ně vadi­lo. Nakonec tedy může­me Valkýře vyčí­tat ame­ri­ka­ni­za­ci v jedi­ném prv­ku – ang­lič­ti­ně. Vím, že je to ame­ric­ký film, tak­že vyčí­tat mu ang­lič­ti­nu je jako vyčí­tat roman­tic­ké­mu fil­mu pří­běh o lás­ce, ale když v někte­rých scé­nách na poza­dí zazní auten­tic­ká něm­či­na, uvě­do­mí­te si, jaká je to ško­da, že si tvůr­ci při veš­ke­ré sna­ze o his­to­ric­kou přes­nost neda­li zále­žet i na tomhle.


Foto: Metro-Goldwyn-Mayer


Recenze z 13. břez­na 2009


Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Další naše články...
WP2Social Auto Publish Powered By : XYZScripts.com