Kritiky.cz > Recenze knih > Václav Havel - Odcházení (2008)

Václav Havel - Odcházení (2008)

Než se vhů­ru do oblak vzne­se poký les rukou, kte­ré začnou upo­zor­ňo­vat na zce­la důle­ži­tý, ele­men­tár­ní fakt, že „Odcházení“ není ani tak kni­ha, jako spí­še padel­ní hra, tak bych chtěl rov­něž upo­zor­nit na důle­ži­tý ele­men­tár­ní fakt, že hru jsem nevi­děl, jen četl.

Z Havlových her jsem viděl v padle pou­ze Pokoušení, zby­tek jsem „jen“ četl, byť to je - dle Havla - čin­nost obdob­ná zachá­ze­ní s polo­to­va­rem :-).

Mnoho se o (zatím) posled­ní Havlově hře napsa­lo.... a prá­vem! Nestává se pře­ce tak čas­to, aby býva­lý pre­zi­dent napsal padel­ní hru, navíc od jeho posled­ní hry uplynulo...pokud mě paměť neple­te cca něco málo přes 20 let. To už je pěk­ná řád­ka let vhod­ných pro kon­tem­pla­ci.

I v této hře však Havel zůstá­vá věr­ný „své­mu“ žán­ru - absurd­ní­mu dra­ma­tu. Hlavní posta­vou je Rieger, býva­lý kanc­léř, kte­rý odchá­zí ze své funk­ce, balí si věci, stě­hu­je se a má být ve funk­ci násle­do­ván ambi­ci­oz­ním Vlastíkem Kleinem, kte­rý se sice zaklí­ná podob­ný­mi etic­ký­mi prin­ci­py jako Rieger, ale to vše je jen zástěr­ka pro ple­ně­ní a zis­kuchti­vost.

Do hry samot­né však vstu­pu­je i autor, a to for­mou pro­mluv z pás­ku z repro­duk­to­ru. Jsou to pro­mlu­vy poměr­ně vtip­né, vhod­ně glo­su­jí­cí děj (např. Havel v nich nabá­dá her­ce k tomu, aby se zby­teč­ně nepitvo­ři­li, či pře­mýš­lí o tom, co jej při­mě­lo napsat prá­vě tak­to tuto danou scé­nu), dovo­lu­ji si jed­nu z nich cito­vat, „Co chví­li se mi sta­ne, že si vzpo­me­nu na něco, na co jsem zapo­mněl, ale vzá­pě­tí zapo­me­nu, na co jsem si vzpo­mněl. Začíná to být váž­né. Každou chvil­ku napří­klad zapo­me­nu, kdo je na jeviš­ti a kdo ode­šel, zda někdo něko­mu tyká nebo vyká, jakou měl nála­du, když ode­šel, a tak dále a tak dále. Může se mi klid­ně stát, že někdo při­jde a už nikdy neo­de­jde, ane­bo nao­pak ode­jde hned na začá­ku a už nikdy nepři­jde, ane­bo má při­jít, ačko­li už je na scé­ně, nebo má ode­jít dva­krát za sebou, aniž mezi­tím při­šel. Budu psát bás­ně...“

Hodně lidí spe­ku­lo­va­lo nad „skry­tý­mi význa­mi“ Havlovy nové hry. Budiž jim uči­ně­no zadost, námě­tů k pře­mýš­le­ní mají dost. Je Vlastík Klein - V. Klausem? Je Riegerova pří­tel­ky­ně Irena D. Havlovou? Nevím a abych se při­znal podob­né věci mě ani moc neza­jí­ma­jí. Je asi cel­kem pocho­pi­tel­né, že dlou­hé obdo­bí v poli­ti­ce se jis­tě muse­lo pode­psat i na oso­bě Havla - dra­ma­ti­ka, ale zásad­ní pro význam hry to pod­le mého názo­ru není.


Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Další naše články...
WP2Social Auto Publish Powered By : XYZScripts.com