Útěk (Flukt) - 58%

V obdo­bí stře­do­vě­ku řádil v sever­ských zemích něko­lik let mor. Proto se na ces­tu za lep­ším živo­tem vydá­vá chudá rodi­na - mat­ka, otec, dospí­va­jí­cí dce­ra Signe a syn. Putují s povo­zem krás­nou a na pohled klid­nou kra­ji­nou, kte­rá má ale svá tem­ná zákou­tí. Na ces­tě zahléd­nou i něko­lik hrobů, tak­že otec je stá­le ve stře­hu. Když pro­jíž­dí jed­ním z údo­lí, jsou napa­de­ni ozbro­je­nou a nemi­lo­srd­nou sku­pi­nou ban­di­tů. Všichni jsou nelí­tost­ně zma­sa­kro­vá­ni, kro­mě Signe. Tu nechá­vá drs­ná vůd­ky­ně ban­di­tů, Dagmar, žít. Má s ní totiž své plá­ny, pro­to ji vez­mou s sebou do tábo­ra. Tam je i malá Frigg, dív­ka, o kte­rou se Dagmar sta­rá jako mat­ka. Mezi dív­ka­mi poma­lu vzni­ká pou­to, díky němuž se doká­žou odhod­lat k útě­ku. A tak začí­ná jejich ces­ta za svo­bo­dou, boj o život před ban­di­ty.

Ve fil­mu si hlav­ní roli Signe zahrá­la Isabel Christine Andreasen, pro kte­rou je Útěk fil­mo­vou prvo­ti­nou. Do role mla­dé, nezku­še­né dív­ky, skvě­le zapadla a její herec­ký výkon je dob­rý. Další hlav­ní roli, neo­hro­že­nou Dagmar, ztvár­ni­la Ingrid Bolso Berdal (Ledová smrt, Jeníček a Mařenka:Lovci čaro­děj­nic). Tato mla­dá hereč­ka se své role zhos­ti­la na výbor­nou. Přesvědčivě hra­je roz­hod­nou, nelí­tost­nou a drs­nou šéf­ku ban­dy. Trojici žen pak dopl­ňu­je mla­dič­ká Milla Olin v roli Frigg, jejíž výkon je ješ­tě ne úpl­ně herec­ky vyzrá­lý.

Scénář k fil­mu napsal Thomas Moldestad, za kame­ru si sedl John Christian Roselund (Jediná lás­ka), hud­bu zkom­po­no­val Magnus Beite a střih dělal Christian Siebenherz. Režie se ujal Roar Uthaug. Kromě Roselunda a Siebenherze  se všich­ni podí­le­li na fil­mech Ledová smrt.

Pro reži­sé­ra sním­ku, Roara Uthauga, je film Útek prv­ním akč­ním dílem. Jeho před­cho­zí fil­my Ledová smrt a Ledová smrt II může­me ozna­čit jako thrille­ry a horo­ry. Jedinou výjim­kou v jeho fil­mo­gra­fii je zatím dob­ro­druž­ný film pro děti, Magické stří­bro.

Film Útěk je zasa­zen do obdo­bí stře­do­vě­ku. Stejně tak by se ale mohl ode­hrá­vat v sou­čas­nos­ti či budouc­nos­ti. Násilí a boj pro­ti němu je totiž věč­né a nikdy nekon­čí­cí téma. Děj fil­mu je pak jed­no­du­chý, jas­ný, bez zby­teč­ných záple­tek. To je ale tro­chu ško­da, pro­to­že je divák ochu­zen o dal­ší dějo­vé lin­ky. Navíc od počát­ku divák pod­vě­do­mě tuší, že než zís­ka­jí ute­čen­ci svo­bo­du, budou o ni muset svést těž­ký a boj. Vidíme sice pro­mě­nu hlav­ní posta­vy v hrdin­ku, ale její vítěz­ství je pak dílem náho­dy a štěs­tí, než schop­nos­tí a doved­nos­tí. Můžeme se tak jen inspi­ro­vat v tom, že nega­tiv­ní zku­še­nost nás sra­zí na kole­na, ale může­me s ní bojo­vat, pří­pad­ně nad ní zví­tě­zit a vyjít z boje sil­něj­ší a pou­če­něj­ší.