Účastníci zájezdu

(zatím nehodnoceno)

Loading...

roz­ho­vor s Bobem Kleplem

Jak bys­te cha­rak­te­ri­zo­val tatín­ka Slávka, kte­ré­ho ve fil­mu hra­je­te?

Já jsem ho chtěl pojmout jako tako­vé­ho prudér­ní­ho fotří­ka, já tomu říkám „šebán­kov­ský styl“. Naštěstí mě pan reži­sér rych­le zara­zil. Slávek je tako­vej uťápnu­tej pade­sát­ník. Naštvaný, má ostrou ženu, dce­ru nepro­vda­nou, dovo­le­ná ho roz­či­lu­je, všech­no je v hajzlu… ale nako­nec se uká­že, že na dovo­le­né je doce­la spo­ko­je­nej. Myslím, že jsem měl vel­mi dob­ré vede­ní od Jirky Vejdělka, kte­rý mi nedo­vo­lil jít prvo­plá­no­vě po posta­vě, což jsem měl původ­ně tro­chu v úmys­lu. Ale on mne veli­ce rych­le zara­zil, a tak jsme, mys­lím, vytvo­ři­li tako­vou doce­la zají­ma­vou figu­ru. Je to tako­vý star­ší méďa.

S Evou Holubovou hra­je­te man­že­le a Eva sama říká, že tak tro­chu man­že­lé jste. Může vás Eva jako fil­mo­vá man­žel­ka a kole­gy­ně při natá­če­ní něčím pře­kva­pit nebo dokon­ce vyvést z míry?

Na pla­ce u fil­mu je to troš­ku jiné, tam mě neza­sko­čí, ale v diva­dle tam se jí to občas pove­de. Zaskočí mě svý­mi fígly a odbou­rá­vač­ka­mi. Máme teď tako­vé odbou­rá­va­cí obdo­bí, a tak spo­lu nemů­že­me hrát moc čas­to. Je fakt, že na pla­ce někdy reži­sér nevě­děl, jest­li se hádá­me, nebo už komu­ni­ku­je­me jako posta­vy, což je ale doce­la dob­ré, ne? My už to takhle s Evičkou máme, že člo­věk neví: jsou to man­že­lé nebo už hra­jou…

Jak se vám pra­co­va­lo s mla­dým reži­sé­rem, kte­rý ve fil­mu debu­tu­je?

Když jsem ho viděl popr­vé, říkal jsem si: to bude něja­ký chla­pe­ček, švih­nu tam „Šebánka“. Chci ho hroz­ně, ale straš­ně moc pochvá­lit. Je nesmír­ně cíle­vě­do­mý, ale záro­veň prag­ma­tic­ký reži­sér. Nepustí mili­me­tr výra­zu. Já jsem v něj pojal tako­vou důvě­ru, že jsem se pak úpl­ně nechal nést jeho pra­cí a jeho posto­jem k posta­vě, že jsem se mu ode­vzdal. I když jsem někdy nesou­hla­sil s jeho názo­rem, on mi vždyc­ky řekl: Bobe, věř mi, takhle to bude lep­ší a musím říct, že měl prav­du. Vždycky!

Anna Polívková se při­zna­la, že byť jste se na počát­ku natá­če­ní nezna­li, v jeho prů­bě­hu se mezi vámi vytvo­ři­lo veli­ce pří­jem­né, rodin­né pou­to?

Jo, my jsme se pozna­li až tam. Anička měla dlou­ho pro­blém mi začít tykat, ale pak se to naštěs­tí nau­či­la. Eva jako man­žel­ka a mat­ka to stme­li­la nato­lik, že nás tak tro­chu řídi­la, co bude­me dělat nejen na pla­ce. Jediné, čemu jsem se vyhnul bylo, když jsme jako rodi­na měli jet do Benátek, ale niko­liv natá­čet, fakt sou­kro­mě. To jsem zamí­tl, tak vzni­kl troš­ku rozkol a nako­nec jela děv­ča­ta sama. Ale kdy­ko­liv se potká­me, mám pocit, že jsme tro­chu rodi­na.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře