Černobyl - The Happiness of All Mankind (Štěstí celého lidstva) (E04)

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Když se dívám na dva hlav­ní tvůr­ce, scé­na­ris­tu a reži­sé­ra, hod­ně se divím, jak doká­za­li vytvo­řit seri­ál, kte­rý pat­ří mezi ty nej­lep­ší za posled­ních x desí­tek let. Vzali si oprav­do­vou his­to­ric­kou udá­lost, nastu­do­va­li si vše­mož­né veřej­né (snad i taj­né) infor­ma­ce a nato­či­li „doku­men­tár­ní“ his­to­ric­kou pěti­díl­nou sérii.

• páje­cí sta­ni­ce
• mul­ti­me­t­ry 

Začneme tím, že ten­to­krát sle­du­je­me dal­ší důle­ži­tou oso­bu, to  je pří­běh Pavla (Barry Keoghan), kte­rý se svý­mi spo­luvo­já­ky dosta­ne za úkol  zabí­jet zví­řa­ta v ozá­ře­né oblas­ti. Pro člo­vě­ka, kte­rý snad ani neza­bil mou­chu je zabí­je­ní bez­bran­ných domá­cích zví­řat (psů, koček..) dost těž­ký úkol, se kte­rým mu pomů­že voják z Afganistanu, kte­rý, na roz­díl od něj, zabí­jel i lidi.

Druhým důle­ži­tým pří­bě­hem před­po­sled­ní­ho dílu je záchra­na vybuchlé­ho reak­to­ru. Hlavní dvo­ji­ce Boris Shcherbina a Valery Legasov se sna­ží zachrá­nit co se dá a zba­vit okol­ní stře­chy kolem reak­to­ru šíle­ně radi­o­ak­tiv­ní­ho gra­fi­tu. Tím, že se s tak vel­kou radi­o­ak­ti­vi­tou nedá moc pra­co­vat, veš­ke­rá elek­tro­ni­ka „umře“, tak obě­tu­jí tisí­ce vojá­ků, kte­ří na 90 sekund vystou­pí na stře­chu a sho­dí gra­fit do reak­to­ru.

Jak prv­ní hlav­ní pří­běh, tak dru­hý, je vel­mi depre­siv­ní a pokud nemá člo­věk odstup od seri­á­lu, tak jej osud lidí pozna­me­ná. Poznamená jej to, že jsou nato­če­ny věci tak reál­ně, aby tele­viz­ní fanouš­ci vědě­li, že se jed­ná o vel­kou kata­stro­fu. Atomový výbuch, kte­rý by pozna­me­nal celou Evropu, pokud by se kvů­li odstra­ně­ní radi­o­ak­ti­vi­ty ze správ­ných míst neobě­to­va­lo tisí­ce lidí.

Nesmíme zapo­me­nout i na vdo­vu po jed­né z prv­ních obě­tí, hasi­če, kte­rý byl prv­ní u zása­hu u hoří­cí­ho reak­to­ru. Tím, že strá­vi­la svůj čas u umí­ra­jí­cí­ho man­že­la, kte­rý byl sil­ně radi­o­ak­tiv­ní, tak obě­to­va­la svo­jí nena­ro­ze­nou dce­ru.

Tím, že se postup­ně dozví­dám, že vět­ši­na z postav ze seri­á­lu děla­lo, to co jejich sku­teč­né před­lo­hy v roce 1986, tím je zpra­co­vá­ní jed­not­li­vých epi­zod ješ­tě lep­ší. Neříkám, že nejsou někte­ré sku­teč­nos­ti upra­ve­né v rám­ci sce­náris­tic­ké licen­ce, ale oprav­do­vé pří­běhy lidí, kte­ří pro­ži­li radi­o­ak­tiv­ní zká­zu, je pro seri­ál to nej­lep­ší.

Další epi­zo­da, kte­rá spl­ňu­je nej­přís­něj­ší kri­té­ria na to, aby dosta­la hod­no­ce­ní na plných 100 %.