Kritiky.cz > Ze života > Třinácté znamení

Třinácté znamení

milenec

Včera jsem sedě­la se svý­mi nej­lep­ší­mi kama­rád­ka­mi v kavár­ně. A co mys­lí­te, že jsme pro­bí­ra­ly? Jak jinak, než muže. A shod­ly jsme se na tom, že zna­me­ní zvě­ro­kru­hu nemá jen dva­náct zna­me­ní, ale tři­náct. Tím tři­nác­tým je MUŽ.

Jsme tři nej­lep­ší kama­rád­ky a kaž­dá máme své pro­blémy. Když se sejde­me, tak si samo­zřej­mě poví­dá­me o všem. O dětech, byd­le­ní, módě, kos­me­ti­ce. Ale nej­víc času nám asi zabe­re poví­dá­ní si o mužích. Někdy jsou to úsměv­né his­tor­ky, jin­dy to jsou smut­né pří­běhy plné boles­ti a nepo­cho­pe­ní. Muži jsou někdy pros­tě poně­kud „jiní“. Jak se říká s chla­pem to je na levač­ku a bez něho také.

Nedávno jsem čet­la pří­běh jed­né ženy, kte­rá bez své­ho man­že­la neu­dě­la­la ani krok. Chodili spo­lu na náku­py, na kafe, vozil ji do prá­ce, z prá­ce ji vyzve­dá­val. Psala, že měla ide­ál­ní život. Nepotřebovala ani kama­rád­ku, všech­no řeši­la jen s ním. Jenže…on pak bohu­žel zemřel. A najed­nou ona zůsta­la na všech­no sama. Tím, že si za celou dobu jejich man­žel­ství nena­šla žád­nou kama­rád­ku a ty kte­ré měla, tak s nimi se nestý­ka­la a časem se od sebe odci­zi­ly, byla úpl­ně sama. Její man­žel si nepřál, aby bez něho někam cho­di­la a ona ho poslech­la. Neměla ani žád­né koníč­ky, pro­to­že pokud něco děla­la, tak jedi­ně s man­že­lem a spí­še to byl jeho koní­ček, než její. Zůstala se svou boles­tí sama, nemě­la, komu by se vypo­ví­da­la.

Ten pří­běh na mě sil­ně zapů­so­bil, pro­to­že si neu­mím před­sta­vit život bez svých holek. Sice měla krás­né man­žel­ství a měla pocit, že ji nic nechy­bí, ale neu­vě­do­mi­la si, že by se jí moh­lo stát, to, co jí potka­lo. Pokoušela oži­vit sta­rá přá­tel­ství, ale to se už nepo­da­ři­lo. Takže trá­vi­la dny a veče­ry sama a najed­nou lito­va­la, že zni­či­la přá­tel­ství, kte­ré by teď tak potře­bo­va­la a také, že své­ho muže ve všem poslou­cha­la. Já bych takhle zkrát­ka žít nemoh­la. Mám ráda vol­nost. Když něko­ho milu­ji, nezna­me­ná to, že ho vlast­ním. Pokud je ve vzta­hu důvě­ra a tole­ran­ce, tak pak je to zdra­vý vztah, kte­ré­mu jen pro­spě­je, když kaž­dý z part­ne­rů má svůj okruh přá­tel a koníč­ků. Navíc kaž­dá žena by měla mít svou hrdost, nau­čit se, mít se ráda a nene­chat se sebou mani­pu­lo­vat, jen pro­to, že ji někdo „milu­je“.

Ale zpět k tři­nác­té­mu zna­me­ní. Muži jsou zvlášt­ní, někdy mám pocit, že jejich myš­len­ko­vé pocho­dy vůbec nechá­pu (stej­ně tak oni mlu­ví o ženách). Jeden můj kama­rád, mimo­cho­dem do tři­nác­té­ho zna­me­ní roz­hod­ně pat­ří, má názor ten, že muž je od pří­ro­dy lovec a stá­le musí lovit (a tako­vých s tímhle názo­rem, jsem pozna­la oprav­du něko­lik). Takže si cho­dí na dis­ko­té­ky, píše si s žena­mi a jeho man­žel­ka nemů­že vlast­ně nic a tohle mu „musí“ tole­ro­vat, pokud prý s ním chce být. A ona s tím sou­hla­sí, bere to jako důkaz lás­ky, pro­to­že prý na ní žár­lí, pro­to nikam nesmí. To mně nutí k zamyš­le­ní, že zřej­mě tři­nác­té zna­me­ní není poslední…Několikrát jsem si s ním vymě­ni­la názor a hlav­ně můj názor, že on kra­lu­je tři­nác­té­mu zna­me­ní, se nejed­nou potvr­dil.

Mám i jed­nu roz­ve­de­nou kama­rád­ku, nebo spíš zná­mou, kte­rá celé roky byla doma jen s dět­mi. Když jsem ji chtě­la vytáh­nout poba­vit se, nebo aspoň jít na náku­py, aby při­šla na jiné myš­len­ky, než jen co uva­ří k veče­ři, jak stih­ne všech­no vyprat…nechtěla. Bála se, že by s ní její man­žel nemlu­vil, pro­to­že zkrát­ka pod­le jeho řečí, žena má být pou­ze u plot­ny a s dět­mi. Před šes­ti lety se s ním roz­ved­la. Víte proč? Protože na její­ho man­že­la prask­la nevě­ra. Ale ne oby­čej­ná! Měl léta ješ­tě jed­nu rodi­nu! A zase to tři­nác­té zna­me­ní. Nejhorší jsou ti, kte­ří své ženy týra­jí, ať už psy­chic­ky, nebo fyzic­ky. To je oprav­du nej­vět­ší ubo­host a selhá­ní muž­ské­ho ple­me­ne. A nej­hor­ší je, že tolik mužů v dneš­ním zvlášt­ním svě­tě, při­bý­vá. Proto zřej­mě to tři­nác­té zna­me­ní.

Asi bych se roze­psa­la více, pro­to­že jsem vyslech­la a i zaži­la mno­ho pří­bě­hů, kte­ré prá­vě díky mužům šťast­né neby­ly. Ale samo­zřej­mě všich­ni muži nejsou stej­ní a najdou se mezi nimi i tací, co oprav­du sto­jí za to. Takže milé ženy, může­me si jen přát, aby do tři­nác­té­ho zna­me­ní pat­ři­lo co nejmé­ně mužů a my se necho­va­ly tak, aby vznik­lo zna­me­ní čtrnácté…Hezký den!

Dům bez knih, je jako tělo bez duše.... Julius Zeyer Jsem redaktorkou na tomto webu a mimo jiné píšu knihy, články a povídky, které mi dodávají elán a energii do života.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 3,38965 s | počet dotazů: 209 | paměť: 52964 KB. | 24.06.2021 - 22:59:45