Tři barvy: Červená (Trois Couleurs: Rouge)

Třetí barva fran­couz­ské vlaj­ky vyja­dřu­je bra­tr­ství. Poslední film Krzysztofa Kiéslowského s jeho tri­lo­gie Tři bar­vy je však s tím­to téma­tem spo­jen jen vel­mi vol­ně. Podstatu bra­tr­ství se mu však přes­to poda­ři­lo vystih­nout, i když občas jen s obtíž­nou pocho­pi­tel­nos­tí a nepa­tr­ný­mi názna­ky.Je večer a Valentine Dussautová (Iréne Jacobová) se vra­cí autem domů z prá­ce. Cestou nešťast­nou náho­dou pora­zí psa a vez­me ho k vete­ri­ná­ři. Nechá jej ošet­řit a poté zví­ře odve­ze na adre­su uve­de­nou na oboj­ku. Jeho maji­te­lem je vel­mi podi­vín­ský sta­rý soud­ce, kte­rý vše­chen svůj vol­ný čas trá­ví odpo­slou­chá­vá­ním tele­fo­nic­kých hovo­rů svých sou­se­dů. Cynicky a vět­ši­nou se sto­pro­cent­ní přes­nos­tí před­po­ví­dá jejich osu­dy, osob­ní i rodin­né udá­los­ti apod. Člověk, kte­rý se ze začát­ku cho­val odpu­di­vě se při dal­ších setká­ních s tou­to ženou postup­ně mění a vychá­zí ze své­ho uza­vře­né­ho svě­ta.

Kdybych chtěl být na tom­to mís­tě zjed­no­du­šu­jí­cí, napíšu že Červená je prav­dě­po­dob­ně z celé tri­lo­gie nej­lep­ší, nebo ale­spoň nej­ví­ce pří­stup­ná řado­vé­mu divá­ko­vi. Protože to, ale udě­lat nechci je potře­ba tro­chu roz­vést to o čem film vyprá­ví a hlav­ně jaký­mi pro­střed­ky. Celý pra­cu­je hlav­ně s prav­dě­po­dob­nos­tí a náho­dou, kte­rá vedou jed­na k dru­hé spo­ju­jí růz­né lidi a to pak ovliv­ňu­je jejich cho­vá­ní. Kdyby hlav­ní hrdin­ka např. v úvo­du nepře­je­la toho psa, celý ten­to pří­běh by neby­lo mož­né vyprá­vět. Jak už jsem říkal posta­vy se v prů­bě­hu vyprá­vě­ní vyví­je­jí, ale opět je to ztvár­ně­no spíš pomo­cí růz­ných emo­cí, než pomo­cí dia­lo­gů. Kamera sní­má mís­ta a oka­mži­ky, kte­ré čas­to nedá­va­jí moc smy­sl vzhle­dem k pro­bí­ha­jí­cí­mu ději, ale jejich důle­ži­tost vyjde naje­vo poz­dě­ji. Závěr Červené pak spo­ju­je drob­né naráž­ky všech tří fil­mů - Modré (1993), Bílé (1994) a Červené- kde se dojem­ně pro­ple­tou a uza­vřou osu­dy pro­ta­go­nis­tů všech tří fil­mů. Jedno rýpnu­tí si však neod­pus­tím. Konec může při­pa­dat dojem­ný jak komu, mož­ná se dá tvr­dit, že to na celou tri­lo­gii vrhá nové svět­lo, mož­ná… Mě však konec při­pa­dal jako doce­la jed­no­du­chý (netvr­dím, že špat­ný) trik jak ukon­čit a uzavřít tri­lo­gii. Ale to je samo­zřej­mě indi­vi­du­ál­ní a kaž­dý to může vní­mat jinak.

I Červená byla nomi­no­vá­na na řadu cen, na Oscara pro kame­ra­ma­na Piotra Sobocinského, za režii Krzysztofa Kiéslowského a za scé­nář Krzysztofa Kiéslowského a Krzysztofa Piesiewicze.

Získala Zlatou pal­mu na MFF v Cannes pro Krzysztofa Kiéslowského.

Hodnocení:  80%