Kritiky.cz > Zajímavosti > TOP 10 nejlepších PC her všech dob

TOP 10 nejlepších PC her všech dob

Mafia1
Mafia1
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Seřazeno chro­no­lo­gic­ky, od těch co jsem obje­vil v dět­ství, a stá­le mají i dodnes vyso­ký stu­peň zno­vu­hra­tel­nos­ti.

1# Worms Armageddon

Absolutní kla­si­ka. Hra, kte­rá mě donu­ti­la uvě­do­mit si, že milu­ju pc hry, a jsem na nich abso­lut­ně závis­lej. Zažil jsem kla­sic­ké com­pe­ti­ti­ve matche se spo­lu­žá­ky u jed­no­ho PC, (kolem roku 2000) i hard­co­re pařbu přes inter­net (kolem roku 2012) až dodnes. Hrdě pro­hla­šu­ji, že jsem jed­ním z mála skille­rů se zbra­ní Ninja Rope, a doká­žu ji plně vyu­ží­vat v módech Shopper a Fly Shopper, kte­ré mají i v ten­to den tisí­ce pla­ye­rů po celém svě­tě. Platilo nepsa­né pra­vi­dlo, že kaž­dý spo­lu­žák musí mít hru nain­sta­lo­va­nou, aby se dal v pří­pa­dě potře­by pořá­dat oka­mži­tý deathmatch. Kdo ji měl jen na Playstation ten byl whack. Již v dese­ti letech mého živo­ta bylo roz­hod­nu­to. Jsem a navždy budu PC Master Race.

 

Foto: Team17, Atari SA

2# Abe’s Oddysey/Abe’s Exoddus

V dobách kdy jsem byl hoch svě­ta nezna­lý, jsem již znal „abí­ka“ a jeho pří­běh. Nejprve u spo­lu­žá­ků na Playstationu jed­na, poté i na vlast­ním PC. Abe měl neo­pa­ko­va­tel­nou atmo­sfé­ru, půso­bil dětin­sky, ale záro­veň dospě­le, a jeho atmo­sfé­ry i nepřá­tel jsem se tro­chu bál. Do pamě­ti se mi nesma­za­tel­ně zara­zi­ly zvu­ky při ovlád­nu­tí nepřá­tel - (Typické „ňounyňouňounyňou“ nebo Sligovo „Hey“ „what?“ „Hahaha“ při jeho ovlád­nu­tí.
Hra byla až úchyl­ně ima­gi­na­tiv­ní. V dneš­ní době hra­je­te hry vět­ši­nou za lidi a žije­te jejich pří­běhy, ne však v Abovi. Hráli jste za zot­ro­če­né­ho Muddokona se seši­tou pusou, kte­rý měl na sta­ros­ti záchra­nu jeho mimo­zem­ské­ho svě­ta a ostat­ních mud­do­ko­nů v něm. Na KAŽDÉM kro­ku ve hře, jsem stá­le, zas a zno­vu, nará­žel na neotře­lý her­ní design, geni­ál­ní nápa­dy - (Kde jin­de jste moh­li ovlá­dat léta­jí­cí prdy, a nechat je vybouch­nout u nic netu­ší­cích nepřá­tel?) a cel­ko­vě Abík měl pros­tě styl, což se o jeho remas­te­rech ale­spoň pro mne říci nedá.

Foto: Oddworld Inhabitants

3# Unreal Tournament

Ve Věku dese­ti let si uvě­do­mu­ji, že se mi líbí ve hrách stří­le­ní, futu­ris­mus, a umí­ra­jí­cí lidé. V podob­ném věku jsem viděl i film Matrix. Starší a odrost­lej­ší potom­ci kama­rá­dů rodi­čů nám hru s chu­tí uka­zo­va­li. Demo bylo sma­že­no done­ko­neč­na. Tehdy pro nás nee­xis­to­va­lo inter­ne­to­vé při­po­je­ní, tak­že se hrá­lo s Boty. Vůbec to neva­di­lo.

Foto: Epic Games, Inc.

4# GTA 2

Už Gta 1 jsme u kama­rá­da vní­ma­li jako cosi výji­meč­né­ho. Namačkáni v lož­ni­ci, kde měli jeho rodi­če sado­ma­so pomůc­ky, jsme sma­ži­li jed­nič­ku do zblb­nu­tí. Kdo zvlá­dl pře­jet na jeden zátah celou „škol­ku“ (Tak jsme říka­li sku­pi­ně oran­žo­vých panďu­lá­ků,) ten byl bůh. Gta 2 ovšem řadím výš, pro­to­že jsme se k němu s bra­t­rem dosta­li abso­lut­ně pokout­ným způ­so­bem, a to tím, že jsme zma­ni­pu­lo­va­li naše­ho otce v NĚMECKU, aby nám CD rom ver­zi kou­pil. Ve věku cca dese­ti let. Hra byla teh­dy pod přís­ným cen­zor­ským dohle­dem, a mám i pocit že ji o pár let poz­dě­ji v němec­ku upl­ně zaká­za­li. Proto jsem na její hra­ní, (niko­liv však kom­plet­ní ode­hrá­ní, kte­ré si mys­lím, že je nemož­né) veli­ce hrdý.

Foto:Rockstar Games


5# Max Payne 1/Mafia 1

Ach Bože. Bože jo. Tyhle dvě ultra game­sy „vyšly“ v ČR v podob­né době, tak­že jest­li jsi neměl aspoň jed­nu z nich nain­sta­lo­va­nou na pc u rodi­čů, byl jsi pro spo­lu­žá­ky v roz­me­zí let 2001 až 2003 whack. Já a můj bra­tr jsme bohu­žel whack byli. počí­tač, kte­rý sta­čil na zahrá­ní obou hitů, jsme dosta­li až o mno­ho let poz­dě­ji, tak­že jsme si tyto smaž­by moh­li uží­vat jedi­ně u spo­lu­žá­ků.

Přesto mne atmo­sfé­ra u obou her uhra­nu­la. Určitě jsem nejdřív četl v teh­dej­ším maga­zí­nu Level recen­zi na Mafii 1, a už jen ta recen­ze...? Už ta svěd­či­la o tom, že se bude jed­nat o výji­meč­nou hru. Sám nevím jest­li jsem dohrál víc­krát Mafii nebo Maxe. Myslím, že Maxe, svým bullet timem a nihi­lis­tic­ky bez­na­děj­ným fee­lin­gem je mi pře­ci­jen bliž­ší, ale Mafia zase byla ČESKÁ, s čím­si, co by se dalo nazvat open world svě­tem. Obě hry měly úžas­nou hra­tel­nost a úžas­nou hud­bu a atmo­sfé­ru. V dospě­los­ti se k Mafii, tak jak k Maxovi čas­to vra­cím. Obě hry jsem dohrál nesčet­ně­krát na nej­vyš­ší obtíž­nost. Srovnání je na mís­tě, obě hry jsou ze tře­tí­ho pohle­du, obě o gan­gs­te­rech a poli­caj­tech, v obou se stří­lí a doká­žou být pří­jem­ně obtíž­né. Také jejich pokra­čo­vá­ní byla sice dob­rá, ale pro mne už to tak nějak neby­lo ono. Čestné tře­tí mís­to.

Foto: Illusion Softworks
Foto: Rockstar Games

6# Roller Coaster Tycoon 1 (2,3, Deluxe Edition)

Nevím už přes­ně jak, ale tahle bom­ba se ke mně a bra­t­ro­vi do poko­jíč­ku na naše sta­ré Pentium něja­kým způ­so­bem dosta­la. Myslím, že uča­ro­va­la hlav­ně bra­t­ro­vi, ale i já jsem byl fee­lin­gem hor­ských drah a mini­a­tur­ních lidi­ček výsost­ně uhra­nut. Tehdy jsem ale ješ­tě nedo­sa­ho­val pat­řič­né men­tál­ní kapa­ci­ty, na to abych si mohl užít challen­ge, kte­rou ský­ta­jí úko­ly typu: „Měj za tři roky v par­ku 2,100 hos­tů, vydě­lej jen na hor­ských dra­hách mini­mál­ně 10 000 USD měsíč­ně,“ apod. Tyhlencty Challenge jsem začal plnit až ve věku 32 let, s covi­dem vari­an­tou Delta, a říkám Vám, že jsem si to kurev­sky užil!

foto: Chris Sawyer Productions


7# Half-Life 2/Counter Strike: Source

Bylo mi 15 a dosta­li jsme mís­to Pentia od našich hod­ných rodi­čů k Vánocům koneč­ně tro­chu dělo s při­po­je­ním na inter­net. Mé logic­ké kro­ky tedy ved­ly k nain­sta­lo­vá­ní služ­by Steam a HL2 a Counter Striku. Říkal jsem si: „Jojo, ten half life je dob­rej, pěk­ná hra, ale já hle­dám něco víc.“ Jaké bylo moje pře­kva­pe­ní, že to něco víc ský­tal prá­vě CS:Source a jeho neko­neč­né hodi­ny onli­ne zába­vy. Na CS: Source jsem se stal regu­lér­ně závis­lý, neje­dl jsem, nespal, a jenom pařil Source, ať už s cizí­mi, nebo s kama­rá­dy. Došlo to tak dale­ko, že když jsem se vzdá­lil od pc tře­ba na tábor nebo ško­lu v pří­ro­dě, po CS: Source se mi reál­ně stýska­lo, a také jsem vní­mal někte­rá mís­ta v Praze jako loka­ce ze hry. Zajímavé je, že po sedm­nác­ti letech mne už CS: Source neba­ví, zatím­co k HL2 se vždyc­ky vrá­tím rád. Btw - Starý Counter stri­ke byl na mne i spo­lu­žá­ky pří­liš zasta­ra­lý, a Global Offensive pří­liš kon­zo­lo­vý. Zkrátka 2004 až 07 fore­vr.

Foto: Valve
Foto:Valve


8# F.E.A.R.

Ještě snad před érou half laj­fů se mi dostal do rukou F.E.A.R. Demo jsem sma­žil done­ko­neč­na a natá­čel z něj dokon­ce fil­meč­ky, kam jsem dával svou oblí­be­nou hud­bu. Šíleně moc se mi líbi­la bullet time akce, hláš­ky nepřá­tel­ských vojá­ků, cre­e­py hol­čič­ka Alma, a všu­dypří­tom­ná atmo­sfé­ra stra­chu a děsu. Grafika byla na rok 2005 napros­to výji­meč­ná! Nedávno jsem si dohrál F.E.A.R. zno­vu, a musím říct, že stá­le vypa­dá skvě­le! Výjimečná a neprá­vem tro­chu zapo­me­nu­tá hra.

Foto: Monolith



9# Dead Space 2

Pár let mne žád­ný titul pří­liš nechy­til za srd­ce ani jiné orgá­ny, ale potom to při­šlo! Varlata mi zara­zi­la do bři­cha bez­vý­chod­ná sur­vi­val atmo­sfé­ra toho­to titu­lu, mozek zas potrá­pi­ly jem­né hádan­ky, tou­hu po krvi spl­ni­ly stov­ky odpor­ných mon­ster, se kte­rý­ma se bylo potře­ba pokaž­dé vypo­řá­dat s mini­mem nábo­jů ve futu­ris­tic­kých zbra­ních. Před dvoj­kou jsem hrál i jed­nič­ku, a ta mě zda­le­ka nepo­hl­ti­la tolik, jako toto dílo. Snad pro­to, že Isaac začal mlu­vit, snad díky skvě­lé­mu sys­té­mu leve­lo­vá­ní, zalé­zá­ní do „bud­ky“ a tri­um­fál­ní návrat Isaaca v novém, vylep­še­ném oble­kudupá­ní mon­st­rům na hla­vu „pro jis­to­tu“ aby zno­vu nepo­vsta­la z mrtvých... Geniální hra, s geni­ál­ní atmo­sfé­rou. Pokud bych u před­cho­zích titu­lů našel mož­ná někdy něja­ké malé chyb­ky, dead spa­ce 2 nemo­hu vytknout abso­lut­ně nic.
(Stejně jako praž­ský raper James Cole, jsem hru dohrál i na nej­vyš­ší obtíž­nost se tře­mi savy za level, což si nesmím zapo­me­nout dát do sívíč­ka.)

Foto: Visceral Games



10# Deus Ex: Human Revolution/Deus Ex: Mankind Divided

Deus Ex? Ten je zkrát­ka skvě­lej. A to napros­to. Tam, kde Vás ostat­ní hry vodí za ručič­ku, a někte­rým úko­nům se nemá­te šan­ci vyhnout, tam Ti oba díly Deus Ex nabíd­nou neu­vě­ři­tel­nou vari­a­bi­li­tu hra­ní a řeše­ní misí a pří­bě­hů. Můžeš ovliv­ňo­vat dokon­ce i dia­lo­go­vý mezi­scé­ny! Hra tedy není nikdy za žád­ných okol­nos­tí nud­ná a půso­bí vždy obsáh­le a pro­ma­ka­ně. V tako­vým Tomb Raideru nemáš na výběr - nepřá­te­le pros­tě někdy musíš zabít. Cutscény si musíš pus­tit, i když tě neza­jí­ma­jí.
Deus Ex se napro­ti tomu dá dohrát bez jedi­né­ho zabi­tí. ...(I když mož­ná mimi­mál­ně u Human Revolution tro­chu kecám, vzpo­mněl jsem si na povin­né sou­bo­je s bossy, kte­ré se neda­ly pře­sko­čit, a uke­cat je taky nej­spíš nešlo.) V pokra­čo­vá­ní Mankind Divided toto jde. Souboji s finál­ním Bossem jsem se napří­klad vyhnul tak, že jsem pro­pátral celou základ­nu, až jsem našel dál­ko­vé ovlá­dá­ní destruk­ce jeho oble­ku, kte­ré jsem v násled­né cut­scé­ně bez pro­blé­mu pou­žil. Jak mě tře­ba neba­ví v Tomb Raideru pro­lé­zá­ní hro­bek a obje­vo­vá­ní tajem­ství dáv­ných azté­ků nebo koho pořád, v obou Deus Ex dílech mě neko­neč­né šmejdě­ní po fik­tiv­ních loka­cích neu­vě­ři­tel­ně bavi­lo, a kaž­dé dostá­ní se k bed­ně s živo­ta­dár­ným mate­ri­á­lem, hac­ko­va­cím soupra­vám, hypo­sti­mům, nebo kufří­ku se zbra­ně­ma, bylo doo­prav­dy zábav­nou výzvou!

Obě hry jsou ve své pod­sta­tě ste­al­th, ale pře­střel­ky jsou nato­lik zábav­né a intu­i­tiv­ní, že hra se dá dohrát jak­ko­liv. U deus Ex: Mankind Divided se pyš­ním zvlád­nu­tím obtíž­nos­ti na „Give me Deus Ex“ a sto­pro­cent­ní kom­ple­ta­cí, a nesmír­ně se těším na dal­ší díl.

(Mimochodem jest­li ješ­tě pořád váháš jest­li si ale­spoň Mankind Divided poří­dit, věz, že se celá hra ode­hrá­vá ve futu­ris­tic­ké Praze, kde byla údaj­ně roku 2016 zvo­le­na prv­ní pre­zi­dent­ka, kte­rá ji necha­la rekon­stru­o­vat a posta­vit čtvr­ti jako jsou „Čapkova Fontána“ „Libuše Apartments“ „Růžička Station“ a mno­ho dal­ších 🙂

DX HR 2
Eidos Montreal
Eidos Montreal


Čestné zmín­ky:

  • Knytt Stories
  • Postal 2
  • Dying Light
  • The Evil Within
  • Tomb Raider (2013)
  • Noita
  • Blasphemous
  • Heart Of Darkness
  • Rollcage
  • Jagged Alliance 2
  • Huntdown (!!!)

A na závěr video z mého leve­lu pro hru Knytt Stories 🙂



Náhledové foto: Illusion Softworks


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 2,88665 s | počet dotazů: 260 | paměť: 71966 KB. | 29.03.2024 - 08:06:26