To nic, drahá

Olivia Wilde a její ambi­ci­óz­ní psy­cho­lo­gic­ký Thriller z 50. let evo­ku­jí­cí Stepfordské panič­ky měl být dra­ho­ka­mem roku, ale je to jen obstoj­ná žánrov­ka, kte­rá neu­ra­zí ani nena­dchne.

Zasazení do 50. let je moc pěk­né, uto­pic­ká expe­ri­men­tál­ní komu­ni­ta je atrak­tiv­ní námět, Florence Pugh je sexy i boží hereč­ka záro­veň a potě­ší i Chris Pine a finál­ní twist, kte­rý má něco do sebe, ale čekal jsem jak­si více. Aby nej­lep­ší scé­nou v Thrilleru byl orál Pugh na sto­le mi při­jde málo.

Přišlo mi, že se celý film až moc drží na uzdě. Nedojde zde k žád­né­mu nási­lí, žád­né­mu pořád­né­mu vyhro­ce­ní situ­a­ce, dle trai­le­ru jsem oče­ká­val vylo­že­ně mind fuck scé­ny pohrá­va­jí­cí si s divá­ko­vou mys­lí, kte­ré mě budou šoko­vat i fas­ci­no­vat záro­veň a to se Oliwii bohu­žel neda­ří.

Měl jsem nej­spíš až pře­vel­ká oče­ká­vá­ní, ale film to urči­tě špat­ný není, za vidě­ní roz­hod­ně sto­jí, nenu­dil jsem se, jsou tu svět­lé momen­ty i sil­né herec­ké esa a vizu­ál s atmo­sfé­rou se tak­též vel­mi poved­ly. V kině by to záži­tek mož­ná umoc­ni­lo na sil­něj­ší hod­no­ce­ní, doma jen za sil­né 3.

65 %