Marvelovský bůh hromu se vyrovnává s láskou a ztrátou a zároveň je vystaven výzvě ze strany božího zabijáka ve filmu Thor: Láska jako hrom, čtvrtém dílu filmového světa Marvelu a druhém dílu Thora od režiséra Taiky Waititiho. Na rozdíl od bleskové zábavy z filmu Thor: Ragnarok má však tento snímek blíže k vleklému Thor: Temný svět.
Velká část filmu Thor: Láska a hrom žije na stejné vlně jako Ragnarok: Waititiho trademarkový neotřelý humor, několik zábavných cameí a pestrá komiksová paleta, která jako by byla vytržena z kreslených seriálů ze sobotního rána 80. let.
Film se ale také pokouší nacpat do krátké (na poslední filmy MCU) stopáže až příliš mnoho příběhových vláken a žádné z nich nepůsobí plně dotaženě. Také tón filmu nepříjemně kolísá mezi praštěnou komedií a vážnějšími prvky a nikdy nedosáhne rovnováhy předchozího filmu.
Thor: Láska a hrom začíná sluncem rozpáleným mimozemšťanem Gorrem (Christian Bale), který se toulá pouštní krajinou a pohřbívá do písku svou mrtvou dceru. Narazí na oázu, v níž se shodou okolností nachází Dionýsos (Simon Russell Beale), bůh, k němuž se celá ta léta modlil, a zeptá se ho, proč nezachránil svůj lid nebo svou dceru - na tuto otázku se setká s odmítavou arogancí a hrozbou bezprostřední smrti.
Hned vedle Gorra se však shodou okolností nachází bůh-zabiják Nekrosword, který si ho shodou okolností vybere jako svého dalšího hostitele, jenž bude řezat bohy. To ho přivede na cestu za zabitím nejen vlastního arogantního boha, ale i všech bohů napříč MCU.
Na rozdíl od Thanose z Infinity War se s Gorrovým osudem okamžitě ztotožníme: každý bůh, kterého jsme v tomto vesmíru viděli, je bezcitná, sebestředná bytost, která si zaslouží existenční ohrožení; to se týká i Thora Chrise Hemswortha, který je zde představen jako hrdinný, ale otupělý šašek (odstíny Zapa Branigana z Futuramy), a Dia, jehož s přehnaným řeckým přízvukem ztvárnil Russell Crowe v prodlouženém cameu, které si ukradlo scénu.
Bale se plně věnuje ztvárnění Gorra, k němuž patří nápadná vyhublost a vkusný výkon, v němž i komediální údery působí hrozivě. Gorr mohl být jedním z mála dobře propracovaných záporáků MCU; ale kvůli všemu ostatnímu, co se v Thor: Láska a hrom děje, má Bale k dispozici jen asi čtyři scény, v nichž může zprostředkovat komplexní oblouk postavy.
Thor: Láska a hrom také po krátké úvodní scéně odhazuje Strážce Galaxie (víc než jednu repliku má jen Chris Pratt, který Thorovi nabídne radu vytaženou z Tennysona) a Valkýru Tessy Thompson, která měla v předchozím filmu tak silnou charakterizaci, odhazuje do pozadí.
Naopak je tu k vidění nový bůh: Z nějakého důvodu se z Thorovy staré lásky Jane Fosterové (Natalie Portmanová) stal další Thor... Spojí se se svým bývalým nápadníkem, aby zachránila děti Nového Asgardu, které unesl Gorr a odnesl je do říše stínů.
Klimatické události v Thor: Láska a hrom podtrhují jednu z největších chyb filmu: zápletku, která se řídí spíše náhodami a výmysly než dokonce komiksovou logikou. Zahrnuje výskyt Věčnosti, nezapomenutelné postavy z marvelovských komiksů, která je zde představena jako džin, jenž dokáže splnit jediné přání jedné osobě a lusknutím prstů vyřešit zápletku.
Na rozdíl od některých slabších filmů MCU, jako jsou Avengers: Věk Ultrona, se Thor: Láska a hrom nikdy nepromění v totální tahanici a po většinu prvních dvou dějství si vystačí s komedií a jasným vizuálem. V temném a ponurém závěrečném dějství filmu je však jen malá šance se byť jen pousmát, a čím déle po sobě tito zdánlivě nepřemožitelní bohové házejí CGI efekty, tím méně zábavný film je (i když černobílá sekvence v říši stínů vypadá skutečně skvěle).
Ačkoli Thor: Láska a hrom rozhodně není úplný propadák, bezesporu patří ke slabším filmům MCU; po podobných reakcích na Věčné a Doctora Strange v Multivesmíru šílenství je to poprvé po zhruba deseti letech, kdy marvelovská série nestála na tak pevných základech. Přichází po jednom z nejlepších filmů MCU Thor: Ragnarok a do značné míry promarňuje skvělý výkon Christiana Balea, tento Thorovský výlet je obzvlášť zklamáním.
Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový
Nejnovější komentáře