The magic of Belle Isle

Představivost.. Ta nej­vět­ší síla, kte­rou kdy lidé měli.

Neskutečně odzbro­ju­jí­cí film. Slova jako „super,pecka,mazec“ nelze pou­žít u něče­ho podob­ně krás­ný­ho. Původně mě napadlo pro srov­ná­ní Eastwoodovo Gran Torino pro srov­ná­ní, ale Eastwood je sta­rý ška­ro­hlíd a mrzout, tak­že tenhle film je úpl­ně jin­de. Pana Reinera si tím­to píšu na seznam ostře sle­do­va­ných reži­sé­rů.

Pro Reinera obec­ně pla­tí, že si bere malá sous­ta, jen malé pří­běhy, ale doká­že se na nich napl­no vyřá­dit. Freeman je navíc pros­tě tří­da a je to radost ho sle­do­vat, a ačko­liv děj na pře­by­tek zvra­tů netr­pí, čas utí­ká neú­měr­nou rych­los­tí. Možná by se hodi­lo vytvo­řit nový ter­mín „krás­ný film“ a to už jenom kvů­li The magic of Belle Isle. Hrozně špat­ně se dáva­jí do slov poci­ty, kte­rý­mi je film napl­něn, pro­to­že se nechá­vá­te uná­šet hez­ký­mi myš­len­ka­mi posklá­da­ný­mi v uhla­ze­ných větách… Ono je to všech­no tolik sen­ti­men­tál­ní a asi i tro­chu při­slád­lé…

Ale.. vždyť je to tak krás­ný!