Tereza Kopáčová: Vůbec jsem netušila, jak velká byla ta malá lidská blbost, co dokázala způsobit šílenou kauzu

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Co jste děla­la v září 2012, když afé­ra vypuk­la, a jak jste ji vní­ma­la?

Točili jsme ten­krát pro Českou tele­vi­zi prv ní řadu Nevinných lží a doma jsem měla dvou­le­té dítě, na nic jiné­ho už nebyl čas a tvr­dý alko­hol jsem nepi­la. Takže mi zprá vy do hla­vy ani pro­hi­bi­ce do živo­ta moc neza­sáh­ly. Napadlo mne ten­krát jen: moh lo by se to stát i jin­de, nebo je to pro nás typic­ké, pro­to­že jsme národ, kte­rý hod­ně pije, hod­ně fal­šu­je a v nic nevě­ří – kro­mě peněz? Nestihla jsem ani pokus o odpo věď a taky mi ten­krát nedo­šlo, že je to vel­ké téma. Naštěstí to došlo sce­nárist­ce Lence Szántó.

Co dělá z kau­zy Metanol lát­ku pro fi mový pří­běh?

Vyklenuté dra­ma boje dob­ra se zlem, o to sil­něj­ší, že je reál­né. A v nad­stav­bě prá­vě ty otáz­ky, na kte­ré jsem si ten­krát neod­po vědě­la. A taky že jed­na malá lid­ská blbost doká­že způ­so­bit šíle­nou kau­zu. Ale i jiný ty pic­ký rys naší pova­hy – že v oprav­du váž ných chví­lích jsme schop­ni vel­kých výko­nů a spo­lu­prá­ce. Někteří tak nějak samo­zřej­mě.

Je to vět­ší zod­po­věd­nost točit pod­le sku­teč­ných udá­los­tí?

Je, mno­hem. Dávali jsme  pozor,  abychom se přes nut­nou fil­mo­vou licen­ci a dra­ma­ti zaci nedo­pus­ti­li něja­kých nepřes­nos­tí, opo menu­tí nebo zra­ně­ní. Podle sku­teč­né udá los­ti navíc zna­me­ná, že jsou lidé, kte­ří vel­mi přes­ně zna­jí díl­čí část pří­bě­hu. Takových lidí může být hod­ně a v pří­pa­dě kau­zy Metanol tisí­ce. Chtěli jsme být důvě­ry­hod­ní i pro ty, kte­ří jsou zna­lí.

Když jste do kau­zy pro­ni­ka­la hlou­bě­ji, co Vás nej­ví­ce zasko­či­lo, pře­kva­pi­lo, naštva­lo?

Vůbec jsem netu­ši­la, jak vel­ká byla ta malá lid­ská blbost, co doká­za­la způ­so­bit šíle­nou kau­zu. A za jak malý zisk se to celé muse­lo stát. Nechci říct, že bych chá­pa­la, kdy­by šlo o mili­o­ny, ale dispro­por­ce mezi pří­či­nou a ná sled­ky je v pří­pa­dě kau­zy Metanol oprav­du zará­že­jí­cí a… tako­vá smut­ně čes­ká. Na dru hou stra­nu člo­vě­ka napl­ní rados­tí a nadě­jí výko­ny poli­cis­tů ve všech dotče­ných kra­jích nebo tře­ba i to, jak se oka­mži­tě a bez­pod­mí nečně zapo­ji­ly všech­ny slož­ky sys­té­mu – od cel­ní­ků přes hasi­če až po „hol­ky z Frenštá tu“ (to už pou­ží­vám poli­cej­ní han­týr­ku pro spe­ci­a­li­zo­va­né labo­rant­ky). Systém zafun goval, aby chrá­nil zdra­ví a živo­ty.

Je to nej­vět­ší pro­ces u nás. Obviněno bylo na 70 osob, koli­ka z nich se film více věnu­je?

Nejen obvi­ně­né, ale i obě­ti, a dokon­ce i ty, kte­ří vyšet­řo­va­li a nako­nec za znač­ných osob ních obě­tí úspěš­ně vyšet­ři­li, jsme muse­li zhus tit a per­so­ni­fi­ko­vat v mno­hem men­ším počtu postav. V reál­ném obsa­ze­ní celé kau­zy by se divák neměl šan­ci zori­en­to­vat na plo­še dvou fil­mů. Mimochodem i po vel­kém zhuš­tě­ní mají ty dva fil­my asi 70 postav a já jsem měla pro blém se zori­en­to­vat i na pla­ce. Občas se mi sta­lo, že při­šel herec na scé­nu a já muse­la při znat: Promiňte, já zapo­mně­la, koho vy vlast­ně hra­je­te? Což bych asi nemě­la při­zná­vat.

Jak jste při­stu­po­va­la k obsa­ze­ní? Přece jen, Lukáš Vaculík (ale­spoň done­dáv­na) nebyl prv­ní vol­bou pro „zápo­rá­ka“…

Chtěli jsme být auten­tič­tí, tak­že záměr byl obsa­dit nezná­mé nebo méně zná­mé her ce. Přesto mi Lukáš Vaculík do role dis tri­bu­to­ra teku­té smr­ti nasko­čil intu­i­tiv­ně jako prv­ní. Hraje svůj pro­ti­pól: mlčen­li­vé ho, roz­váž­né­ho, vlast­ní vol­bou nevý­raz ného obchod­ní­ka. Měl zaká­zá­no všech no, co by při­po­mí­na­lo  Vaculíka  tak,  jak ho zná­me. Až jsme ho dosta­li do leh­ké schi­zofre­nie. I těch pár dal­ších zná­mých tvá­ří se obje­ví v jiných podo­bách a polo hách, než je pro  ně  obvyk­lé.  Jinak  jsme se hod­ně sna­ži­li obsa­zo­vat her­ce ze Zlína a Ostravy, a daři­lo se.

Když jste na režii Metanolu kýv­la, co bylo Vaším cílem? Jaký fi m jste chtě­la nato­čit, s jakým posel­stvím?

Jak kýv­la? Já si to muse­la vydu­pat! Ohro mila mne už roz­sáh­lá rešer­še se vše­mi ži vočiš­ný­mi   detai­ly.   Mimochodem   vět­ši­nu z nich jsme nako­nec prá­vě s ohle­dem na reál­né posta­vy nemoh­li pou­žít. Chtěla jsem nato­čit film o tom, že když jsou pení­ze hlav ním měřít­kem úspě­chu, což je mys­lím náš vel­ký pro­blém, může to dopad­nout i takhle hroz­ně… A taky mne moc láka­lo, že bych si zku­si­la jiný žánr a tako­vou klu­či­čí věc…

Máte v daném žán­ru něja­ké refe­renč­ní vzo­ry, kte­rým jste se chtě­la při­blí­žit nebo se jimi necha­la inspi­ro­vat?

Pouštěli jsme si růz­né fil­my (jest­li mám být kon­krét­ní, tak kro­mě růz­ných kri­mi­nál­ních seri­á­lů tře­ba Spotlight, Sázku na nejis­to­tu nebo i Nelítostný sou­boj) s vědo­mím, že potře­bu­je­me rych­le vyprá­vět infor­mač­ně dost  zahuš­tě­ný  scé­nář,  pra­co­vat  s  hod­ně posta­va­mi, ve kte­rých je nut­no rych­le se zori­en­to­vat a při­tom nere­zig­no­vat na osob­ní moti­va­ce jed­not­li­vých postav pří běhu. Ale když jsem pak na pla­ce, v čes kých pod­mín­kách, v čes­kém svět­le  o není meta­fo­ra, pros­tě je jiné než ve Skan diná­vii nebo Kalifornii) a v tom čase, kte rý na natá­če­ní mám, nebo spíš nemám, stej­ně jedu spe­ci­fic­ky po svém tak, aby se to vůbec dalo zvlád­nout odvy­prá­vět. Vý sle­dek je mys­lím… vel­mi čes­ký. Zpočátku mi to bylo tro­chu líto, ale dneska už bych sko­ro řek­la, že je to dob­ře.

Ve své před­cho­zí prá­ci jste vel­mi čas­to pra­co­va­la se žen­ský­mi téma­ty. Metanol je pak výraz­ně „klu­či­čí pří­běh“, jak jste jej sama cha­rak­te­ri­zo­va­la. Za scé­ná­řem i režií ale sto­jí ženy. Napsal by to chlap jinak? Režíroval by to chlap jinak?

Tak to asi bude muset posou­dit kri­tik či divák, já  to  neu­mím.  A  děle­ní  na  žen­ská a muž­ská téma­ta jsem  do  té  doby  nera da sly­še­la, až jsem se sama pře­kva­pi­la, když jsem mlu­vi­la o klu­či­čím pří­bě­hu, se kte­rým nemám zku­še­nos­ti. Ale  mys­lím, že zrov­na já a Lenka Szántó nejsme úpl­ně typic­ké před­sta­vi­tel­ky něž­né­ho poko­le­ní. Navíc nás jis­ti­li muži, kte­ré vel­mi ctí­me – šéf tvůr­čí sku­pi­ny Michal Reitler, dra­ma turg Matěj Podzimek, kame­ra­man Pavel Berkovič. Jestli je v Metanolu něco žen­ské ho, pak bych ráda, aby to byla výhrad­ně empa­tie a respekt k živo­tu i prá­ci jiných. Ve scé­ná­ři, při natá­če­ní i v tom reál­ném pří­bě­hu.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře