Tenet - Opět to prostě stojí za to!

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Hlavní zbra­ní Protagonisty (John David Washington) akč­ní­ho sci-fi spek­tá­klu fil­mo­vé­ho vizi­o­ná­ře Christophera Nolana je jedi­né slo­vo - TENET. V tem­ném svě­tě mezi­ná­rod­ní špi­o­ná­že boju­je o záchra­nu celé­ho svě­ta. Vydává se na extrém­ně kom­pli­ko­va­nou misi, ve kte­ré pro časo­prostor nepla­tí pra­vi­dla, tak jak je zná­me.

Christopher Nolan je bez­po­chy­by (mini­mál­ně) jed­ním z nej­lep­ších fil­mo­vých tvůr­ců sou­čas­nos­ti, kte­rý sice začí­nal u men­ších fil­mů jako Memento či Insomnia, svým šikov­ným talen­tem se ale dostal k Batmanovi začí­ná a krom toho, že doká­zal ze své­ho Batmana udě­lat celou tri­lo­gii mu Warneři zača­li důvě­řo­vat i u jiných vel­kých pro­jek­tů a Nolan se tak prak­tic­ky stal v Hollywoodu jed­ním z mála fil­ma­řů, kte­rý si už více­mé­ně mohl dělat co chce když z mega­hi­tů udě­lal ori­gi­nál­ní sci-fi Počátek a Interstellar či váleč­né dra­ma Dunkerk. Především po kva­li­ta­tiv­ní strán­ce jsou ale Nolanovy bloc­kbus­te­ry jas­ným vrcho­lem a Nolan se už u vět­ši­ny fil­mo­vých divá­ků stál více­mé­ně tako­vou sáz­kou na jis­to­tu u kte­ré se divák začne těšit na kaž­dý nový film i přes­to, že o něm zpo­čát­ku neví nic. Jeho nej­no­věj­ší film Tenet poté koneč­ně po ška­tu­la­tech s vydá­ním kvů­li COVID-19 dorá­ží do kin a už infor­ma­ce o tom, že Nolan film dával dohro­ma­dy přes 20 let nebo fakt, že jsme dosta­li kam­paň, kte­rá byla sice napros­to parád­ní ale nepro­zra­di­la téměř nic vytvo­ři­la dal­ší napja­tě oče­ká­va­nou fil­mo­vou udá­lost u kte­ré se jen muse­lo čekat na to zda to Nolan oprav­du opět zvlá­dl.... a za mně roz­hod­ně dorá­ží pozi­tiv­ní odpo­věď!

Až Tenet mi dal vlast­ně odpo­věď na otáz­ku co mě na Christopheru Nolanovi fas­ci­nu­je nejmíň- Nolan je totiž spe­ci­ál­ní kom­bi­na­ci bloc­kbuste­ro­vé­ho, umě­lec­ké­ho a expe­ri­men­tál­ní­ho reži­sé­ra, kte­rý si vět­ši­nou ukou­sá­vá vel­ká sous­ta a naštěs­tí je vět­ši­nou doká­že více než výbor­ně strá­vit. Trilogie o Temném rytí­ři pat­ří mezi nej­vý­raz­něj­ší komik­so­vé adap­ta­ce a Nolan jí celou pojmul jako vnitř­ní sou­boj hlav­ní­ho hrdi­ny se stra­chem, cha­o­sem a boles­tí, v Počátku před­sta­vil napros­to bra­vur­ní kon­cept a do detai­lů pro­myš­le­ný svět snů, Interstellar je poté nej­lep­ším zástup­cem sci-fi žán­ru posled­ních let a i když je Dunkerk v porov­ná­ní s ostat­ní­mi vel­ký­mi Nolanovými fil­my méně revo­luč­ní a pře­de­vším nedo­dá tak per­fekt­ní zavr­še­ní, kte­ré vět­ši­nou skrý­vá vel­mi sil­ný zvrat tak jde pořád o výbor­né fil­mař­ské řemes­lo, kte­ré je navíc uni­kát­ní díky své­mu stři­hu. Ze všech těch­to zmí­ně­ných fil­mů má Tenet nej­blíž prá­vě k Počátku, záro­veň je ale vlast­ně vel­mi zvlášt­ní tyto fil­my srov­ná­vat, pro­to­že to Nolan opět nato­čil tak tro­chu jinak. A opět to pros­tě sto­jí za to!

Christopher Nolan je vel­ký fanou­šek Jamese Bonda a vždy si tou­žil vlast­ní bon­dov­ku nato­čit. A u fil­ma­řů se tak stá­vá, že když mají něja­ký oblí­be­ný film tak se u něj vel­mi výraz­ně inspi­ru­jí. Už u Počátku se v rám­ci celé jed­né sek­ven­ce inspi­ro­val Bondem, tady jde Nolan ale ješ­tě o kus dál a jed­no­du­še si vlast­ně nato­čil vlast­ní Bondovku. Ovšem Bondovku na dro­gách. Takovou tu Bondovku jako kdy­by si někdo po roce 1977 a Moonrakeru (ve kte­rém se Bond dostal do vesmí­ru) řekl, že zajdou ješ­tě dál a vznik­lo by něco jako Tenet. Tenet je špi­o­náž­ní film, záro­veň ale Nolan ser­ví­ru­je dal­ší napros­to bra­vur­ně vymyš­le­ný námět a s ním spo­je­ný scé­nář, kte­rý dohro­ma­dy dává nejen jas­ný povin­ný kino­zá­ži­tek ale pře­de­vším roz­hod­ně zásad­ní fil­mo­vý mil­ník, kte­rým se Nolan vydá­vá zase o kus dál.

Tenet je vrchol­ná vyso­ká fil­ma­ři­na, kte­rá je doko­na­lá v téměř kaž­dém aspek­tu. Kameraman Hoyte van Hoytema si snad nikdy neza­slou­žil Oscara za kame­ru víc, pro­to­že téměř kaž­dý libo­vol­ný záběr Tenetu bych si za sebe pově­sil do rámeč­ku. Záběry ze vzdu­chu nebo na růz­né fil­mo­vé loka­ce jsou radost jed­na báseň a Hoytema se u mně asi ofi­ci­ál­ně stá­vá lep­ším kame­ra­ma­nem než Nolanův před­cho­zí dvor­ní kame­ra­man Wally Pfister. Nolan se ten­to­krát musel obe­jít bez Hanse Zimmera, mís­to něho se ale soun­d­trac­ku ujmul Ludwig Göransson a po Black Pantherovi dodal dal­ší paměti­hod­ný soun­d­track. Zároveň vel­mi sil­ně nesou­hla­sím s názo­ry, že se Göransson pokou­ší imi­to­vat Zimmera nebo názo­ry, že se hud­ba k fil­mu neho­dí. A pře­de­vším si u Tenetu dal někdo (kon­krét­ně zvu­ka­ři Richard King a Gary A. Rizzo) vylo­že­ně sak­ra těž­kou prá­ci se zvu­kem, pro­to­že kaž­dej výstřel z pis­to­le, kaž­dej auto­mo­bi­lo­vej náraz nebo hud­ba z Göranssonova soun­d­trac­ku zní nej­lé­pe jak může. Čím lep­ší plát­no a čím lep­ší zvu­ko­vé kino­vy­ba­ve­ní tak tím vět­ší divá­ka čeká záži­tek, za sebe ale musím potvr­dit, že v IMAXU je mož­ná někdy u toho­to fil­mu sku­teč­ně na ohluch­nu­tí. Ale za ten záži­tek to roz­hod­ně sto­jí.

Tenet si divá­ka zami­lu­je pod­le toho jak pozor­ný bude- Tohle totiž není Počátek, kde se v něja­kých pasá­žích vysvět­lo­va­lo jak vlast­ně stroj na sny fun­gu­je a více­mé­ně se všech­na pra­vi­dla v rám­ci fil­mu vysvět­li­li. U Tenetu je tomu přes­ně naopak- vše se vysvět­lu­je za pocho­du a roz­hod­ně se záro­veň nevy­svět­lí vše. Člověk, kte­rý u Tenetu chvil­ku vypne mozek se tak mož­ná bude ztrá­cet v tro­chu tom jak fun­gu­je tohle a jak fun­gu­je tam­to a jak se sta­lo toto. Za sebe musím upřím­ně říct, že jsem více­mé­ně všech­no pochy­til, roz­hod­ně i mně ale dru­hé zhléd­nu­tí pro­spě­je i pro­to, že opět jako je u Nolanovek zvy­kem dora­zí zvrat, kte­rý celou věc obrá­tí vzhů­ru noha­ma. A u žád­né Nolanovky to snad nepla­tí tak moc jako prá­vě u Tenetu.

Opět se najdou lidé, kte­ří budou prs­kat na to, že se Nolan sna­ží šoko­vat za kaž­dou cenu a někdo bude zase říkat, že se Nolan vlast­ně točí v kru­hu. Právě tato posled­ní věta je ale totál­ní hloupost, pro­to­že Tenet je opět něčím úpl­ně jiným a ze samot­né­ho nápa­du násled­ným kon­cep­tem, expo­zi­cí a bra­vur­ním pro­ve­de­ním vzni­ká dal­ší bloc­kbuste­ro­vá tre­fa do čer­né­ho, pro­to­že jde pros­tě o nej­do­ko­na­lej­ší ukáz­ku jak bloc­kbus­te­ry dělat- Má sil­nou autor­skou vizí a s ní také maxi­mál­ně doko­na­lé pro­ve­de­ní.

Protagonista (to je jedi­né jmé­no kte­ré v celém fil­mu má) v podá­ní Johna Davida Washingtona mož­ná v rám­ci Nolanovek není tak parád­ním hrdi­nou jako Bruce Wayne, Dominic Cobb nebo Joseph Cooper, Washington je ale sym­paťák co má nesku­teč­ný cha­rizma (což prav­dě­po­dob­ně zdě­dil po tatí­ko­vi Denzelovi), kte­ré­mu jde akč­ní polo­ha uvě­řit a pře­de­vším násled­ně mezi ním a posta­vou Neila v podá­ní Roberta Pattinsona vzni­ká postup­ně budo­va­né a uvě­ři­tel­né přá­tel­ství. Pattinson je jinak výbor­ný a jeho posta­vu je vel­mi snad­né si oblí­bit. Stejně tak je tu vel­mi fajn fem­me fata­le (ale vlast­ně ne úpl­ně) Elizabeth Debicki, kte­rá má ve fil­mu své opod­stat­ně­ní a pře­de­vším straš­ně dob­rý zápo­rák rus­ký oli­gar­cha Sator v podá­ní Kennetha Branagha. Branaghův zápo­rák je sice jas­ně čis­tě zlý, záro­veň má ale vlast­ně více­mé­ně pocho­pi­tel­nou moti­va­ci a pře­de­vším sku­teč­ně fun­gu­je jako pro­tiv­ník. Často jsem ve spo­ji­tos­ti s Tenetem nara­zil na názor, že Branagh pře­hrá­vá a nemůžu více než krou­tit hla­vou. Branagh totiž pořád za mně pat­ří mezi nej­lep­ší brit­ské her­ce a toho­hle rus­ké­ho padou­cha ztvár­nil vel­mi dob­ře. Michael Caine jinak nesmí kla­sic­ky u Nolanova fil­mu chy­bět a v jeho cameu se vel­mi výraz­ně před­ve­de a potě­ší, že tu šan­ci před­vést se dosta­nou i Aaron Taylor-Johnson nebo Himish Patel.

Především jde ale sku­teč­ně o vrchol audi­o­vi­zu­ál­ních fil­mo­vých orgií, kte­rá před­vá­dí něko­lik napros­to doko­na­lých akč­ních sek­ven­cí a bra­vur­ní pro­log, jenž se již před pár měsí­ci obje­vil v IMAXU a napros­to skvě­le vykres­lí cha­rak­ter hlav­ní­ho hrdi­ny už na začát­ku není roz­hod­ně před­čas­ným vrcho­lem. Jakmile poté ale nastou­pí zvrat upro­střed a celé vyprá­vě­ní oto­čí vzhů­ru noha­mi tak už bez­po­chy­by je jas­né, že je Tenet zásad­ním vypra­věč­ským fil­mo­vým mil­ní­kem, kte­ré se díky­bo­hu Nolanovi neroz­padlo a fun­gu­je jako ta nej­lep­ší mož­ná sklá­dač­ka puzzle.

Christopher Nolan měl pravdu- Tento film byl sku­teč­ně stvo­řen pro vel­ké plát­no a vám jenom pad­ne čelist nad tím jak to do sebe vše ve finá­le skvě­le zapad­ne. Jak je u Nolana zvy­kem tak se dá o jeho fil­mech říct, že se mu moh­li snad­no roz­pad­nout pod ruka­mi. Platilo to o Počátku i o Interstellaru a pla­tí to dost mož­ná ješ­tě víc o Tenetu. Ten mož­ná není vrcho­lem Nolanovy fil­mo­gra­fie a nena­bí­zí tak sil­né finá­le jako posled­ní dva díly Trilogie o Temném rytí­ři, Počátek či Interstellar, pořád jde ale o výbor­né zavr­še­ní vel­ké fil­mo­vé jízdy, kte­rou je vel­mi snad­né odsou­dit kvů­li tomu, že nedá­vá smy­sl. Jenomže ve sku­teč­nos­ti je v téhle vari­an­tě vel­mi prav­dě­po­dob­ně spí­še nepo­cho­pe­ná, pro­to­že tady ten film oprav­du vyža­du­je pozor­nost. I pro­to dost mož­ná budou mít někte­ří divá­ci s novým Nolanem pro­blém, nut­no ale dodat, že to pros­tě opět je vrchol­ná fil­ma­ři­na a vel­mi prav­dě­po­dob­ně už teď jeden z nej­vět­ších (ne-li vůbec nej­vět­ší) fil­mo­vých zážit­ků sou­čas­né­ho roku. Zároveň je vlast­ně jed­no, že byla tahle let­ní fil­mo­vá sezó­na vel­mi hube­ná. Jeden Tenet totiž boha­tě vysta­čí!

Trailer:

Verdikt: 5 z 5

Photo © Warner Bros

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře