Téměř dokonalá tajemství - další verze „prý“ nejvíce remakované italské komedie

Na spo­leč­né veče­ři se sejde něko­lik párů a po pár sklen­kách se roz­hod­nou, že svo­je tele­fo­ny polo­ží na stůl a všech­ny zprá­vy, vzka­zy i tele­fo­ná­ty budou ten večer sdí­let. Zprávy se pře­čtou nahlas, hovo­ry budou nahlas. Vždyť o nic nejde, bude zába­va. Jenže prá­vě naši chytří a mobil­ní kama­rá­di o nás vědí úpl­ně všech­no, zna­jí naše taj­nos­ti, dru­hé živo­ty, drob­né lži, milen­ky i milen­ce. Nevinná hra se nejdří­ve vyví­jí jako báječ­ná legra­ce, pak ale začnou cho­dit zprá­vy, kte­ré se svý­mi part­ne­ry či přá­te­li radě­ji nesdí­lí­te. Rozjede se série šíle­ných situ­a­cí a tra­pa­sů, něko­mu u sto­lu bude nepří­jem­ně hor­ko a brzo bude hor­ko úpl­ně všem. Odejdou domů part­ner­ské páry, kte­ré při­šly, nebo budou v jiném slo­že­ní nebo budou po veče­ři všich­ni sin­gle?

V roce 2016 se v Itálii obje­vi­la kome­die Naprostí cizin­ci ve kte­rém se sešla ban­da přá­tel a při­šli s nápa­dem, že si dají mobi­ly na stůl a budou sdí­let kaž­dou SMS či tele­fon­ní hovor. V roce 2017 se poté film dočkal rema­keu ve Španělsku. A v roce 2018 poté rema­keu ve Francii, Turecku, Jižní Koreji. A loni krom ver­ze pol­ské vznik­la také ver­ze němec­ká. Nevím jest­li se do pár let nedo­čká­me i ver­ze ame­ric­ké, čes­ké či čín­ské a jak dale­ko k doko­na­los­ti mají původ­ní film a před­cho­zí zpra­co­vá­ní, po němec­ké ver­zi mě to ale nej­spíš zce­la neza­jí­má, pro­to­že si sto­jím nejen za tím, že má ten­to film k doko­na­los­ti hod­ně dale­ko ale také za tím, že abych někdy strá­vil čas u podob­né­ho fil­mu bych potře­bo­val hod­ně sil­nou moti­va­ci. Zvláště pokud ten film pros­tě nemá šan­ci utáh­nout hodi­nu a půl nebo v tomhle pří­pa­dě dvě hodi­ny.

Chápu, že je straš­ně těž­ké utáh­nout celo­ve­čer­ní film, kte­rý se celý ode­hrá­vá více­mé­ně v jed­né míst­nos­ti s pár her­ci. Jenomže to doká­zal tře­ba Sidney Lumet ve výbor­ných Dvanácti rozhně­va­ných mužích nebo loni u nás Jiří Havelka se svý­mi Vlastníky. Bora Dagtekin, reži­sér a scé­náris­ta tri­lo­gie Fakjů pane uči­te­li (z nichž je prv­ní film ješ­tě oukey a neu­rá­že­jí­cí, zby­lé dvě pokra­čo­vá­ní jsou ale nej­zby­teč­něj­ší pokra­čo­vá­ní od dob Bastardů) ale tohle u své­ho zpra­co­vá­ní pros­tě nedo­ká­zal utáh­nout. A to dost mož­ná i proto,že mně osob­ně už při­jde celá základ­ní myš­len­ka děje totál­ně div­ná a zvrh­lá.

Upřímně bych na podob­né přá­tel­ské veče­ři k podob­né hře pros­tě nesvo­lil. A to ne pro­to, že bych se bál, že by o mně kama­rá­di zjis­ti­li něco čeho bych se bál ale spí­še pro­to, že jim může být moje sou­kro­mí pros­tě ukra­de­né. Fakt, že všech 7 pro­ta­go­nis­tů nako­nec ke hře svo­lí a hra­jí tuhle zvrhlou hru oprav­du přes hodi­nu a půl mi tedy při­jde nevě­ro­hod­ný, pro­to­že si pros­tě sto­jím za tím, že za nor­mál­ních okol­nos­tí by ale­spoň jeden člo­věk byl ve finá­le pro­ti tako­vé­mu zvrhlé­mu nápa­du i když je mož­né, že by se samo­se­bou nechal par­tou strh­nout. Celé tohle nakouk­nu­tí do sou­kro­mí ostat­ních jinak při­ve­de nave­nek tako­vé tajem­ství, že se mož­ná odha­lí, že má někdo afér­ku, někdo tají svou sexu­a­li­tu a někdo tře­ba tají, že si dopi­su­je s býva­lým part­ne­rem. Jako soci­ál­ní expe­ri­ment mož­ná zají­ma­vé téma a je pořád mož­né, že ital­ská nebo tře­ba jiho­ko­rej­ská ver­ze doká­že z toho­hle pře­ce jen zají­ma­vé­ho nápa­du něco vykře­sat tak ta němec­ká ne. Německá ver­ze je oba­le­na vti­py, kte­ré asi byli nato­če­ny tak aby byli vtip­né i když jsou vlast­ně smut­né, zdů­raz­ně­ním, že je vět­ši­na žen­ských hrdi­nek femi­nist­ka­mi a sil­ný­mi žena­mi i když jsou vykres­le­ny spí­še sexis­tic­ky a fak­tem, že jakmi­le se pro­va­lí, že je mož­ná někdo gay tak se na něj kama­rá­di začnou kou­kat skrz prs­ty. Je prav­dě­po­dob­né, že v tak houf­ném davu je mož­ná někte­rý z vašich kama­rá­dů homó­fob­ní a může na váš coming out rea­go­vat tro­chu zdě­še­ně, zvláš­tě když vás zdá už od dět­ství. To co ale z téhle pod­zá­plet­ky scé­nář vykře­še je pros­tě fakt zlé, nevtip­ně trap­né a fakt nere­a­lis­tic­ké. Co se týče nere­a­lis­tič­nos­ti postav má tahle kome­die cel­ko­vě vel­ký pro­blém a nej­vět­ší pro­blém, kte­rý s posta­va­mi mám je asi ten, že na kon­ci je vlast­ně neče­ká žád­ný cha­rak­ter­ní vývoj a jsou více­mé­ně stej­ní jako na začát­ku. A navíc ten film nazna­čí, že nevě­ra je pře­ce jen někdy v něja­kém mož­ném vzta­hu ke pro­spě­chu. Možná na tom něco je, když se vám ale tenhle film sna­ží nejdřív tako­vou věc vylou­čit a násled­ně zase obrá­tí tak je něco špat­ně.

Téměř doko­na­lá tajem­ství neza­ujmou kdo­ví­jak ani vizu­ál­ně a i když se her­ci sna­ží tak z toho­hle scé­ná­ře pře­ce jen asi nešlo vykře­sat zase kdo­ví­jak moc. Elyas M´Barek, Woltan Wilke Mohring nebo Florian David Fitz se sna­ží, zby­tek ale kdo­ví­jak neza­ujme a pře­de­vším vykres­le­ní žen­ských hrdi­nek je v tomhle fil­mu oprav­du totál­ně mimo. A femi­nist­ky by při zjiš­tě­ní vza­li už samot­né sepsá­ní scé­ná­ře úto­kem, což je vtip­né, pro­to­že se jed­nu z hlav­ních hrdi­nek sna­ží film vykres­lit jako femi­nist­ku. (dokon­ce pár­krát zazní, že je femi­nist­ka, stej­ně ale jako něko­lik věcí to nikam neve­de.)

Celý to pře­ce jen na svou dél­ku odsý­pá a pár fórů se pove­de, násled­ně jsou ale zase chví­le kdy se film vle­če a má zápla­vu nevtip­ných vti­pů. Postavy postup­ně mění své cha­rak­te­ro­vé posto­je, cho­va­jí se jinak a ve finá­le vám to vlast­ně je už asi jed­no, pro­to­že to vypa­dá jako by to i při sepi­so­vá­ní scé­ná­ře bylo všem jed­no. A když se nevzte­kal scé­náris­ta, nemu­sí se vzte­kat ani divák.

Téměř doko­na­lá tajem­ství mají k doko­na­los­ti oprav­du dale­ko a i když se jed­ná o sne­si­tel­něj­ší film než v pří­pa­dě Fakjů pane uči­te­li 2 a 3, pořád bolí a nefun­gu­je ani jako kome­die ani jako pokus o leh­ké dra­ma. K polo­vi­ně postav se nedá vytvo­řit ani kou­sek leh­kých sym­pa­tií, dru­hou polo­vi­nu bys­te nej­rad­ši zabi­li a celé to je pros­tě už od své­ho počát­ku tak zvrh­lé, že to fakt nefun­gu­je. Pořád tím nechci odsu­zo­vat ten tucet před­cho­zích zpra­co­vá­ní, roz­hod­ně si ale sto­jím za tím, že němec­ká ver­ze fun­gu­je. A i kdy­by u nás točil čes­kou ver­zi Jiří Havelka tak bych se začí­nal bát. Tohle totiž Německo nezvládlo a potvr­zu­je, že co se týče kome­dií má tenhle národ ve fil­mo­vém odvět­ví výraz­ný pro­blém. Ale ztě­les­ně­ní nej­vět­ší­ho fil­mo­vé­ho pek­la to pořád roz­hod­ně není.....

Trailer:

Verdikt: 2 z 5

---

Foto: Constantin Film DE

---

---