Hodnocení článku
(7 hlasů, průměr: 3,14 z 5)
Loading...Jestli se o nějakém filmu na KVIFFu nesly téměř až magické zvěsti, byly to rozhodně Vlny. I proto bylo možné jen pár dní po světové premiéře vidět na pokladnách cedule, které dopředu upozorňovaly na to, že na jejich další karlovarskou projekci už dávno lístky nelze sehnat. Naštěstí na Šary Vary je ještě možné sehnat bylo, a tak jsem se v neděli večer vydal do Aera, abych se na ten filmový zázrak podíval.
Za filmem stojí, jak už jistě víte, český herec, scénárista a režisér Jiří Mádl. Co se týká režie, jedná se v pořadí o jeho třetí film. Jeho prvotinou byl originálně pojatý film o klukovi, který se chce stát filmařem (Pojedeme k moři, 2014) a druhým počinem byl lehce prapodivný film Na střeše (2019), který se snažil reflektovat soužití Čechů s vietnamskou komunitou. Pak se autor na pár let odmlčel, aby dokončil práce na svém největším projektu, na kterém údajně pracoval přes deset let. Vlny vypráví příběh novinářů z Redakce mezinárodního života v Československém rozhlase za srpnové okupace v roce 1968. A ano, je to takové jak to zní. Další dlouhé historické drama, kde se dojímáme nad vlastní historií.
Jak víme, babrání se ve vlastní (ale vlastně i cizí) historii je vedle pití piva také tak trochu naším národním sportem. Jen namátkou si pojďme připomenout vítěze Českého lva z posledních let: Bratři, Il Boemo, Šarlatán, Zátopek, Masaryk, Hořící keř, Pouta, Protektor... a vsaďme se, že tam letos přibudou i Vlny. Na druhou stranu Mádlovo dílo se od výše zmíněných titulů něčím odlišuje. Když jsem totiž po projekci přemýšlel, k čemu bych to přirovnal, vzpomněl jsem si na Petra Jákla a jeho Jana Žižku. Samozřejmě Žižka byl extrabizár, protože Jákl si kvůli americké distribuci a absenci dostatku informací musel hodně situací a vlastně celý film dost vycucat z prstu, ale nějaké styčné body s Mádlem tam jsou. Vlny, stejně jako Žižka, musely mít gigantický rozpočet, jenom od Státního fondu kinematografie dostaly 15 milionů korun. Díky tomu si mohly dovolit zaplatit dobré lidi a výsledek tak velmi slušně vypadá. A když se šikovní lidé spojí s Mádlovým scénářem, který je záměrně postaven, tak aby Vás nejdříve uchvátil dynamickou a rychlou hereckou i střihovou akcí a následně Vás dojmul, vypadává z toho na první pohled slušně vypadající dílo. Vzhledem k tomu, kolik toho Mádl nad scénářem proseděl, dává pak i smysl, že je to víceméně historicky přesné (protože když točíte film o událostech, které si spousta lidí živě pamatuje, nemůžete je moc měnit, že). Navíc Mádl má jako herec také výborný cit pro režijní vedení herců a casting. Což je mimochodem věc, na které ten film dost stojí, a je to poznat už z plakátu. Jeho autora totiž zřejmě nenapadl žádný kloudný motiv z příběhu, a tak tam po vzoru amerických marvelovek poskládal hlavní hrdiny. Když pak výše zmíněné ingredience dáte dohromady, je jasné, že z toho nemohla vypadnout úplně blbost. Na druhou stranu je tu prostě spousta faktorů (téma, hraní na divákovy city, kýčovité momenty), které z toho dělají průměrnou věc, která akorát opět posbírá filmové ceny na festivalech i akademických udíleních a nenechá vyniknout jakémukoli jinému dílu. Ve spoustě scén spatřuji tu mnohokrát omílanou prvoplánovou snahu dojímat, vynášet obyčejné lidi na úroveň polobohů a v mnoha případech film dle mého názoru sklouzává až ke kýči. Ono vlastně, když se na to podíváte, a pak si přečtete definici kýče („...druh umění, které se snaží sentimentálně zapůsobit pomocí jednoduchých, přehnaných emocí. Ty se snaží prezentovat jako velkolepější, než ve skutečnosti jsou.“), neubráníte se pocitu, že tento film této definici odpovídá téměř dokonale.
Většina médií, která informovala o premiéře Vln již ve Varech, se zmiňovala o potlesku ve stoje. Ani já to bych toto důležité téma nerad vynechal, ale přidal bych k tomu informaci, že filmy, které mají premiéru ve Velkém sále hotelu Thermal, ten potlesk ve stoje dostávají tak nějak automaticky (pravda, ten Mádlův byl abnormálně dlouhý). Protože v takto prestižním sále a na takto prestižní události se prostě nemohou uvádět brakové divnofilmy. Nyní již ale otázka klasika: Co říci závěrem? Jak již psali mnozí na letterboxu i čsfd, Vlny jsou velmi dobře udělaným dvouhodinovým výukovým videem, které můžeme našim žákům pouštět v hodinách dějepisu, aby věděli, co se v roce 1968 stalo. Bez nadsázky to připomíná propagandistické filmy 50. a 70. let, které heroizovali obyčejné lidi a říkali mládeži (která na to dost často musela chodit povině), co je dobré a co ne. Je to fakticky správné, mravně nezávadné a díky napínavé střihové skladbě by to mohlo i ty děti zaujmout. Patříte - li tedy mezi fanoušky historického dojímání, směle se vydajte do kina. Jestli byste tam ale šli jen proto, že to natočil Mádl, pusťte si radši jeho Pojedeme k moři. Protože náročnější diváci by po projekci jeho nejnovějšího kousku mohli být zklamaní.
(4,91 z 5)