Svoboda není žádný dar, který člověk získá jen tak snadno, říká host Febiofestu

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Energický Abel Ferrara je reži­sér fil­mů jako je napří­klad Pasolini, Vítejte v New Yorku, Hledání otce Pia, Anděl pomsty, Poručík. To je seznam fil­mů, kte­ré jsou k jeho poctě zařa­ze­ny do pro­gra­mu letoš­ní­ho Febiofestu, na kte­rém zís­kal během slav­nost­ní­ho zahá­je­ní cenu Kristián za pří­nos svě­to­vé kine­ma­to­gra­fii. Druhý den po pře­vze­tí mlu­vil o svých úspěš­ných fil­mech, o své prv­ní návštěvě Prahy, přá­tel­ství s Milošem Formanem, doho­dě s Donaldem Trumpem a také před­sta­vil vůbec popr­vé v před­pre­mi­é­ře fil­mo­vou novin­ku Život ve Francii, kte­rý popi­su­je fil­mo­vou hud­bu jeho fil­mů.

Na svém kon­tě má přes něko­lik desí­tek fil­mů, v něko­li­ka z nich se obje­vil také jako herec  a k někte­rým si napsal scé­nář.  Například prá­vě k fil­mu Vítejte v New Yorku, kte­rý je inspi­ro­ván sku­teč­nou udá­los­tí a vypo­ví­dá o kau­ze ředi­te­le svě­to­vé ban­ky Devereaux,  také o fil­mu Poručík, kte­rý je o zko­rum­po­va­ném poli­cis­to­vi či doku­men­tu Hledání otce Pia, kte­rý se v budouc­nu bude točit také jako hra­ný film.

Jeho posled­ní film je prá­vě onen doku­ment Hledání otce Pia o kte­rém mlu­vil na tis­ko­vé kon­fe­ren­ci : Otec Pia z Pietrelciny byl pros­tý fran­tiš­kán­ský mnich, kte­rý se v roce 1886 naro­dil kou­sek od Neapole. Byl mni­chem v malém kláš­te­ře a cír­kev ho pro­hlá­si­la za sva­té­ho, ale ješ­tě před­tím ho ta samá cír­kev pro­ná­sle­do­va­la, pro­to­že se říka­lo, že umí zázra­ky a také že má na rukou krva­vá stig­ma­ta. A do dneš­ní doby ten­to kult v Itálii pře­tr­vá­vá. Jiný lidé si zase mys­le­li, že je gan­gs­ter a při­tom on doká­zal zís­kat 65 mili­o­nu dola­rů na vybu­do­vá­ní moder­ní nemoc­ni­ce Dům úle­vy v utr­pe­ní, kte­rá se nachá­zí v San Giovanni Rotondo.

Jeho fil­mo­vým téma­tem je čas­to měs­to New York, ze kte­ré­ho se roz­ho­dl odstě­ho­vat do Evropy, kte­rá se mu zdá bez­peč­něj­ším mís­tem, pro­to­že od úto­ku z roku 2001 se pod­le něj měs­to pod­stat­ně změ­ni­lo a to k hor­ší­mu. Režisér se ve svých fil­mech čas­to téma­tic­ky zabý­vá pro­fi­lem gan­gs­te­rů jako napří­klad ve fil­mu Král New Yorku pojed­ná­va­jí­cí o polep­še­ném nar­ko­ba­ro­no­vi. Na otáz­ku jak vzpo­mí­ná na natá­če­ní toho­to fil­mu odpo­vě­děl : Král New York se ten­krát točil v hote­lu Plaza a když jsem teh­dy Donalda Trumpa, kte­ré­ho znám od deva­de­sá­tých let požá­dal o svo­le­ní točit v jeho hote­lu, což niko­mu před­tím nedo­vo­lil, měl jed­nu pod­mín­ku a to, aby se Christopher Walken vyfo­til s jeho teh­dej­ší ženou Ivanou. Poté tam moh­li hodi­nu natá­čet.

Film Pasolini, kte­rý si jeho hlav­ní před­sta­vi­tel herec Wiliem Dafoe a host loň­ské­ho MFF KV vybral ze své herec­ké fil­mo­gra­fie do fes­ti­va­lo­vé­ho pro­gra­mu se natá­čel se zámě­rem při­blí­žit se osob­nos­ti reži­sé­ra a scé­náris­ty Paola Pasoliniho : Všichni fil­ma­ři jsme se od něj uči­li a nato­če­ním fil­mu jsme se k němu chtě­li při­blí­žit jako ke své­mu uči­te­li, pro­to­že jinou mož­nost se s ním osob­ně setkat jsme pros­tě nemě­li. To že jsme během natá­če­ní toči­li i v Římě a setka­li se s jeho rodi­nou a spo­lu­pra­cov­ní­ky se nám to vlast­ně poda­ři­lo.

V rám­ci vzpo­mí­ná­ní neo­po­me­nul svo­jí prv­ní návště­vu teh­dej­ší­ho Československa v roce 1973, do kte­ré­ho teh­dy zaví­tal se svo­jí hol­kou. Podívat se do želez­né opo­ny mu při­šlo roman­tic­ké, teda aspoň do té doby než se setkal na hra­ni­cích s poli­cií, kte­rá mu naří­di­la, aby si oho­lil knír a odpo­ví­dal tak foto­gra­fii v pasu a kde mu poz­dě­ji v Praze někdo ukra­dl z kalhot 50 dola­rů : Tenkrát jsem se sem málem ani nedo­stal, když zasta­vi­li ten vlak na hra­ni­cích a ty poli­cis­té chtě­li abych se oho­lil, na což jsem nepři­stou­pil. Byl jsem pros­tě tako­vý roz­maz­le­ný Američan z vel­ko­měs­ta.  Poté když jsem nahlé­dl pod poklič­ku o co tady vlast­ně šlo, pocho­pil jsem tady jed­nu věc a to, že svo­bo­da není něco dané­ho a byl jsem vděč­ný za to, že žiji a pra­cu­ji tam, kde mohu dělat to co chci. Pochopil jsem, že svo­bo­da není žád­ný dar, kte­rý člo­věk zís­ká jen tak snad­no. Když pra­cu­je­te ve fil­mo­vé bran­ži, tak svo­bo­da reži­sé­ra také není něco co by bylo pře­dem dané. A svo­bo­du vyjá­d­řit se Vám také nepři­ne­sou na stří­br­ným pod­no­se pro­to­že jste reži­sér. Ale vlast­ně to tu bylo roman­tic­ké, potkal jsem s mno­ha mla­dý­mi lid­mi, kte­rý byli stej­ný jako my z New Yorku, ako­rát se muse­li pota­jí schá­zet, aby moh­li poslou­chat rocko­vou muzi­ku.

Českou Republiku má také spo­je­nou s něko­li­ka Čechy se kte­rý­mi spo­lu­pra­co­val mezi kte­rý­mi je i reži­sér Miloš Forman se kte­rým ho pojí přá­tel­ství : S Milošem jsem se sezná­mil, když už jsem byl star­ší, ale bylo to pro mě vel­mi osob­ní přá­tel­ství, i když mě nau­čil více o živo­tě, než o fil­mu. Jeho život for­mo­va­li oprav­du drs­né věci. Přišel o oba rodi­če při nacis­tic­ké oku­pa­ci, žil v těž­ké době a v těž­ké době točil i své fil­my, tedy než se odstě­ho­val do USA.

 A jaká že je jeho život­ní filo­zo­fie? Už jede­náct let se věnu­je Buddhismu což se pro­je­vu­je i na jeho tvor­bě, jak sám říká : Myslím, že nejde oddě­lo­vat život od své­ho díla a Buddhismus je pro mě filo­zo­fie činu a hle­dá­ní sou­ci­tu.

Foto zdroj : ALZE

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře