Superman - DC Universe startuje s novým Supermanem

(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)

Loading...

James Gunn se svým oso­bi­tým sty­lem ujme původ­ní­ho super­hr­di­ny v nově pře­tvo­ře­ném uni­ver­zu DC a ve str­hu­jí­cí smě­si­ci epic­ké akce, humo­ru a emo­cí před­sta­ví divá­kům Supermana plné­ho sou­ci­tu a víry v dob­ro lid­stva...

Propojený vesmír DC Extended Universe odstar­to­val v roce 2013 fil­mem Muž z oce­li. Navzdory vel­kým ambi­cím a řadě chys­ta­ných zají­ma­vých pro­jek­tů (Deathstroke od Garetha Evanse či Joker vs. Harley Quinn od reži­sé­rů Bláznivé, zatra­ce­né lás­ky) však v roce 2023 ten­to pro­po­je­ný vesmír defi­ni­tiv­ně skon­čil. Bilance? Patnáct celo­ve­čer­ních fil­mů (při­čemž obě ver­ze Ligy spra­ve­dl­nos­ti jsou započ­te­ny jako jeden film), jed­na série seri­á­lu Peacemaker + nato­če­ná, ale díky daňo­vým úle­vám pohřbe­ná Batgirl. Z pohle­du vede­ní Warner Bros., pod­po­ře­né­ho roz­po­ru­pl­ný­mi reak­ce­mi divá­ků a kle­sa­jí­cí­mi trž­ba­mi, to byla jas­ná znám­ka nut­nos­ti začít s pro­po­je­ným svě­tem od zno­va. Tak vzni­kl nový pro­po­je­ný svět DC Universe, kte­rý sice ofi­ci­ál­ně odstar­to­val již v pro­sin­ci 2024 seri­á­lem Creature Commandos, ale v hra­né podo­bě se před­sta­vu­je prá­vě novým celo­ve­čer­ním Supermanem. Filmově tedy nový DC Comics svět začí­ná zhru­ba tam, kde začal i ten před­cho­zí.

Kdo je James Gunn? Scenárista hra­né dvo­ji­ce fil­mů Scooby-Doo v režii Raja Gosnella či tvůr­ce béček jako Slimák nebo Super, byl v před deká­dou pově­řen Marvel Studios, aby se cho­pil režie prv­ních Strážců Galaxie. Mnozí před­po­ví­da­li prv­ní zásad­ní pře­šlap ze stá­je Marvel Studios, Gunnova spa­ce ope­ra se však s odstu­pem času sta­la jed­nou z nej­ob­lí­be­něj­ších mar­ve­lo­vek a star­tem cel­ko­vě oblí­be­né tri­lo­gie. Mezi dru­hým a tře­tím fil­mem této tri­lo­gie byl Gunn ovšem vyho­zen kvů­li kon­tro­verz­ním twee­tům, kte­ré nene­cha­ly chlad­né pře­de­vším vede­ní Disneyho (pod kte­ré Marvel Studios spa­dá). S odstu­pem času však Marvel Studios pole­vi­ly a Gunn se nako­nec vrá­til, aby kro­mě Strážců Galaxie: Volume 3 nato­čil i jejich Sváteční spe­ci­ál. Mezitím však po Gunnovi sko­či­la kon­ku­ren­ce.

Ještě v rám­ci DC Extended Universe nato­čil Gunn dru­hý Sebevražedný oddíl, násled­ně pak rea­li­zo­val i seri­á­lo­vý spin-off Peacemaker. Zákulisní pře­su­ny v DC Studios pak ved­ly k tomu, že se spo­lupřed­se­dy sta­li prá­vě Gunn spo­lu s pro­du­cen­tem Peterem Safranem. Pod jejich vede­ním došlo k ofi­ci­ál­ní­mu restar­tu a star­tu nové­ho pro­po­je­né­ho vesmí­ru. Na ten bude pri­o­rit­ně dohlí­žet prá­vě Gunn, kte­rý může do káno­nu pře­vést pro­jek­ty, kte­ré se mu budou hodit (dru­há série Peacemakera bude sou­čás­tí DC Universe... a ano, prav­dě­po­dob­ně to bude matou­cí!). I přes jis­té zbyt­ky staré­ho je DC Universe tak­to zce­la nově pro­stře­ný stůl, což zna­me­ná vel­ké plá­ny, kte­ré počí­ta­jí i s novým Batmanem či novým Supermanem. A i přes novou klí­čo­vou pozi­ci Gunn nepře­sta­ne psát scé­ná­ře a násled­ně i reží­ro­vat.

Ambice ten pán twee­tu­jí­cí o tom, že je Jared Leto pedo­fil, má, jen co je prav­da. Už jenom v úvod­ních titul­cích jako ze Star Wars stih­ne Gunn vysvět­lit, že je DC Universe svě­tem, ve kte­rém meta­li­dé (lidé s nad­lid­ský­mi schop­nost­mi) exis­tu­jí už přes tři sto­le­tí, kdy se Gunn neta­jí tím, že může být DC Universe v budouc­nu blíz­ko ke Star Wars prá­vě i skr­ze vyprá­vě­ní růz­ných pří­bě­hů z růz­ných obdo­bí. Gunn je ovšem pře­de­vším člo­věk, kte­rý žije v tom, že není nut­né zno­vu pře­vy­pra­vo­vat ty nej­zná­měj­ší komik­so­vé půvo­dy, jeho Superman je tak již tři roky aktiv­ní super­hr­di­na, kte­rý se dost mož­ná prv­ní pořád­né poráž­ky dočká až v rám­ci toho­to fil­mu. Gunna šlech­tí prá­vě už sna­ha o ten­to svě­ží pří­stup, jeho Superman je při­tom více zaje­tým super­hr­di­nou než­li byl Spider-Man ve Spider-Man: Homecoming, je aktiv­ním super­hr­di­nou v době bohů a mon­ster. Jádro posta­vy Supermana jako tako­vé při­tom pořád tkví v tom, že jde o dítě dvou růz­ných svě­tů, Gunnův Superman se tak mimo jiné sna­ží klást si otáz­ku - Co dělá člo­vě­ka člo­vě­kem?

Sám Gunn ozna­čil své­ho Supermana za pří­běh imi­gran­ta, při­stě­ho­val­ce z jiné­ho svě­ta. Už od nepa­mě­ti potom lid­ské pova­hy roz­dě­lu­jí jejich nosi­te­le na dva odliš­né tábo­ry – jed­ni jsou i k cizin­cům sho­ví­va­věj­ší, jiní je ovo­vr­hu­jí a vní­ma­jí je jako naru­ši­te­le a hroz­bu. Aktuální je Gunnův Superman i váleč­ným kon­flik­tem mezi dvě­ma země­mi, kte­rý snad­no evo­ku­je aktu­ál­ní kon­flikt mezi Ruskem a Ukrajinou, pře­de­vším i díky vyni­ka­jí­cí­mu Zlatku Burićovi, kte­rý tu je v pod­sta­tě za Vladimira Putina. Mnozí ovšem nej­spí­še Supermanovi Jamese Gunna pro­pad­nou díky tomu, jak výraz­nou komik­so­vou este­ti­ku má. Je snad­né Supermana Jamese Gunna ozna­čit za vel­mi odváž­né a spe­ci­fic­ké umě­lec­ké dílo, kte­ré při­tom pořád napl­ní pod­mín­ky komerč­ní bloc­kbuste­ro­vé zába­vy. Superman Jamese Gunna ve svých nej­lep­ších momen­tech sku­teč­ně půso­bí jako roz­po­hy­bo­va­ný komiks, v době, kdy se poměr­ně čas­to mlu­ví o tom, zda komik­so­vá horeč­ka v kinech mizí, může být Superman tím fil­mem, kte­rý může lás­ku k tomu­to spe­ci­fic­ké­mu žán­ru opět pro­bu­dit. A v nejed­nom divá­ko­vi dost mož­ná pro­bu­dit vnitř­ní dítě, kte­ré osob­ně již del­ší dobu postrá­dal za nená­vrat­ně ztra­ce­né.

Pro všech­ny fanouš­ky Muže z oce­li (a pře­de­vším Snyderheady obec­ně) při­tom Superman od Jamese Gunna již del­ší dobu před­sta­vo­val škod­nou. Především i pro­to, že defi­ni­tiv­ně zavřel dve­ře mož­nos­ti rea­li­za­ce Muže z oce­li 2 a mno­zí bra­li jako útok už fakt, že David Corenswet poměr­ně snad­no evo­ku­je Henryho Cavilla. I pro­to bylo někdy úsměv­né a někdy nao­pak poměr­ně smut­né sle­do­vat, jak se toxic­ká strán­ka fan­do­mu Zacka Snydera sna­ži­la film poško­dit v prak­tic­ky libo­vol­ných detai­lech, čas­to při­tom i v rám­ci snů, že jejich boj­kot pomů­že návra­tu Zacka Snydera a dokon­če­ní jeho původ­ní vize (což by stej­ně již bylo z mno­ha růz­ných důvo­dů nemož­né). Je při­tom prav­dě­po­dob­né, že pro všech­ny uctí­va­če Snydera bude nový Superman pří­liš barev­ný a do vel­ké míry odleh­če­něj­ší (má sku­teč­ně blíž k Supermanovi Richarda Donnera), nezna­me­ná to ovšem, že by Gunn k Supermanovi nepři­stu­po­val zají­ma­vým způ­so­bem. Především i pro­to, že je jeden zvrat dost mož­ná kon­tro­verz­něj­ší, než na co by kdy měl žalu­dek Snyder. Porovnávat Gunnova Supermanova se Snyderovým Mužem z oce­li ovšem cel­ko­vě jak­si nedá­vá smy­sl, pro­to­že jde o dva zce­la odliš­né fil­my. Zhruba jako Batman Tima Burtona a Batman Matta Reevese.

Superman je kom­pli­ko­va­ná posta­va. Postava, kte­rá má čet­ný počet schop­nos­tí, bez kryp­to­ni­tu je prak­tic­ky nezra­ni­tel­ná, má poté sym­bo­li­zo­vat jaký­si ide­a­lis­mus a mělo by být snad­né ji při­rov­nat k Mirku Dušínovi (i když...). A přes­to Gunn uka­zu­je, že jde s posled­ním synem Kryptonu pra­co­vat zají­ma­vě a ale­spoň čás­teč­ně svě­že. V jeho sce­náris­tic­kých otě­žích doká­že Superman snad­no půso­bit jako maják nadě­je, kte­ré­mu může snad­no závi­dět Lex Luthor. Géniovi v podá­ní Nicholase Houlta dle jeho vlast­ních slov nesa­há po kot­ní­ky ani Einstein, poin­ta jeho hon­by za poráž­kou Supermana do jis­té míry tkví v jeho sna­ze pou­ká­zat na to, že je mozek sil­něj­ší než­li sva­ly. Hoult se poměr­ně rych­le sta­ne pře­kva­pi­vou herec­kou tre­fou, kte­rá v roli Luthora půso­bí sebe­jis­tě­ji než­li deká­du zpět Jesse Eisenberg, pře­de­vším na roz­díl od Eisenbergova Luthora (kte­rý měl blíž k Jokerovi) evo­ku­je staré­ho dob­ré­ho Luthora, kte­rý byl vždy zají­ma­vý pře­de­vším svým bož­ským kom­plexem a sna­hou poko­řit hrdi­nu, kte­rý boha díky svým schop­nos­tem evo­ku­je mno­hem snad­ně­ji. A při jeho sna­ze boha zašláp­nout mu moc nesejde na tom, jak moc lidí při­tom bude muset zemřít a jak moc ško­dy napáchá.

Gunn do scé­ná­ře doká­že zakom­po­no­vat chyt­ré pří­stu­py, jak se Supermanem pra­co­vat (tře­ba s brý­le­mi Clarka Kenta). Mnozí poté budou nej­spí­še mít pro­blém v tom, že je toho v Gunnově Supermanovi spous­tu: kryp­ton­ský pes Krypto, něko­lik hrdi­nů, kte­ří jsou sou­čás­tí týmu Gang Spravedlnosti (pra­cov­ní název!), ved­lej­ší posta­vy s ved­lej­ší­mi záplet­ka­mi, zmí­ně­ný váleč­ný kon­flikt, roman­ce Clarka Kenta s Lois Lane (Rachel Brosnahan je vel­ký cas­tingo­vý úlo­vek), a nako­nec i něja­ké ty osob­ní stras­ti titul­ní­ho hrdi­ny. Opět se ovšem doká­že pro­je­vit, jak moc toho Gunn doká­že dát dohro­ma­dy v rám­ci dvou­ho­di­no­vé­ho fil­mu – při­tom pořád způ­so­bem, kte­rý doká­že držet pohro­ma­dě. Je ovšem prav­dě­po­dob­né, že akč­ní finá­le dru­hé tře­ti­ny fil­mu roz­hod­ne o míně­ní mno­hých, jak přes­ně k fil­mu při­stu­po­vat – pře­de­vším i pro­to, že v ní nechy­bí posta­va, kte­rá snad­no evo­ku­je zom­bie žoke­je. Děje se v něm oprav­du dost divo­kých věcí a je prav­dě­po­dob­né, že pro mno­hé toho už chví­le­mi bude pří­liš. Jedno je ovšem jis­té – na málo­kte­rém bloc­kbus­te­ru za posled­ní dobu je tak moc vidět tuč­ný roz­po­čet.

Velkolepost z toho­to bijá­ku srší, pře­de­vším i sofis­ti­ko­va­ný­mi kame­ro­vý­mi nájezdy a tím, jak tře­ba Gunn a spol. zvlá­da­jí vta­hu­jí­cím způ­so­bem zpra­co­vat Supermanovo létá­ní. Tam, kde své nemů­že konat soun­d­track Hanse Zimmera (soun­d­track Henryho Brahama dle oče­ká­vá­ní tak výraz­ný není), tam dojde ale­spoň k zají­ma­vé­mu vizu­ál­ní­mu zpra­co­vá­ní, a mini­mál­ně by bylo nesoud­né ozna­čit Supermana za gene­ric­ký komik­so­vý bor­del. Gunn doká­že před­sta­vit výraz­né posta­vy, David Corenswet poté naštěs­tí pocho­pil, že musí slav­nou roli pojmout po svém — a daří se mu to. Chvílemi doká­že evo­ko­vat Christophera Reevea i Henryho Cavilla, je ovšem jas­né, že Gunn i Corenswet chtě­jí posta­vu pojmout po svém, a to i tře­ba smys­lu­pl­ně vypoin­to­va­nou sla­bos­tí Clarka pro rock (Gunn nepře­kva­pí a opět před­sta­ví dal­ší zapad­lý hudeb­ní kle­not, kte­rý má poten­ci­ál po letech zbo­řit Spotify). Superman Jamese Gunna je pří­bě­hem o hrdin­ství a může snad­no uká­zat, že se hrdi­nou někdy může stát i prů­měr­ný pro­dej­ce keba­bu.

Gunn uka­zu­je, že si umí s posta­va­mi hrát. Když pak někdo může začít mít pocit, že jsou Green Lantern v podá­ní Nathana Filliona a Mr. Terrific v podá­ní Ediho Gathegiho tak tro­chu voca­so­vé, jed­no­mu z nich Gunn dodá pove­de­nou akč­ní scé­nu, kte­rá sne­se srov­ná­ní s tou s Yonduem ze Strážců Galaxie: Volume 2. Gunn opět umí dodat stě­žej­ním posta­vám ale­spoň minut­ku jejich slá­vy – ať už u Hawkgirl v podá­ní Isabely Merced, nebo Metamorpha v podá­ní Anthonyho Carrigana, kte­rý uka­zu­je, že i lidé s alo­pe­cií můžou být hrdi­ny. Typově boží cas­ting je také Skyler Gisondo jako Jimmy Olsen, kdy je prá­vě jeho posta­va sou­čás­tí vel­mi absurd­ní pod­zá­plet­ky, kte­rá ovšem k fil­mu tak nějak sed­ne. A svou smys­lu­pl­nou úlo­hu v Supermanovi má i novi­na­ři­na, což také není u fil­mů s tím­to hrdi­nou samo­zřej­mos­tí.

Superman Jamese Gunna mini­mál­ně doká­že spl­nit svou úlo­hu v tom, že snad­no vyvo­lá chuť na dal­ší pří­běhy z toho­to svě­ta. Nutno při­tom podotknout, že za vše­mi pro­jek­ty nebu­de jako sce­náris­ta a reži­sér uvá­děn prá­vě James Gunn, a DC Universe se tak může stát zdro­jem růz­no­ro­dých pro­jek­tů, na kte­rých se budou podí­let reno­mo­va­ní tvůr­ci s jas­ný­mi autor­ský­mi vize­mi. Stejně jako v komik­sech, kdy se tem­něj­ší pří­běhy z Gothamu ode­hrá­va­jí ve stej­nou dobu jako kra­pet odleh­če­něj­ší pří­běhy. I pro­to vlast­ně pla­tí, že by niče­mu nepře­ká­že­lo, kdy­by se sou­čás­tí DC Universe náho­dou stal Batman v podá­ní Roberta Pattinsona (byť pro­za­tím pla­tí, že si ten­to Batman půjde svou ces­tou). Ti, kte­ří si u komik­so­vých fil­mů z posled­ní doby čas­to stě­žu­jí na ruti­nu a opa­ko­va­né sché­ma, mohou dou­fat, že by Superman sku­teč­ně mohl odstar­to­vat pro­po­je­ný vesmír, ve kte­rém bude pro­stor pro kra­pet zají­ma­věj­ší a od sebe odli­ši­tel­né pří­běhy. Podmínkou k jejich rea­li­za­ci ovšem musí být prá­vě opak toho­to Supermana. I díky jeho kva­li­tám se mu ovšem úspěch pře­je vel­mi snad­no.

Supermana jde snad­no vní­mat jako nej­dů­le­ži­těj­ší komik­so­vý film letoš­ní­ho roku, přes­to je jis­té, že to u mno­hých nebu­de mít snad­né. Nevyžaduje ovšem pří­liš­né pově­do­mí o komik­so­vé myto­lo­gii (sta­čí v pod­sta­tě ale­spoň vědět, že má Superman sestře­ni­ci), k seri­á­lu Creature Commandos odka­zu­je maxi­mál­ně výsky­tem obar­ve­né­ho Ricka Flaga Sr. v podá­ní Franka Grilla (kte­rý se více obje­ví už příští měsíc v 2. sérii Peacemakera spo­lu s dal­ší­mi posta­va­mi ze Supermana). Funguje ovšem pře­de­vším jako výteč­ná před­sta­vo­vač­ka zce­la nové­ho svě­ta, ve kte­rém musí při­stě­ho­va­lec Superman pou­čo­vat o lid­skosti ince­la Lexe Luthora. Film obsa­hu­je leh­ká sati­ric­ká rýpnu­tí do toxi­ci­ty moder­ních soci­ál­ních sítí a moci dez­in­for­ma­cí. Už od jeho prv­ních minut je poté jas­né, že se nemů­že ode­hrá­vat ve sku­teč­ném svě­tě - i to ovšem oso­bi­tý záži­tek v podo­bě Supermana umoc­ňu­je.

I ti div­ní chlap­ci, kte­ří před Hustlerem dáva­li před­nost komik­sům, mají prá­vo na radost. Málokterý komik­so­vý film za posled­ní dobu totiž sku­teč­ně zvlá­dá evo­ko­vat oživlý komiks, kte­rý napl­no vyu­ží­vá audi­o­vi­zu­ál­ní mož­nos­ti. James Gunn potvr­zu­je, že komik­so­vým adap­ta­cím rozu­mí jako málo­kdo. I do pěti­ce rea­li­zo­val nesku­teč­ně chyt­rý bloc­kbus­ter, kte­rý doká­že napl­nit kri­té­ria zába­vy, emo­cí i pře­sa­hu. Jestli má někdo dohlí­žet na sta­vi­dla pro­po­je­né­ho svě­ta, měli by to být prá­vě tako­ví šikov­ní tvůr­ci jako James Gunn. Supermanovi Jamese Gunna se snad­no pře­jí všech­ny pení­ze svě­ta, pro­to­že toho může pro­po­je­ný svět DC Universe ješ­tě spous­tu nabíd­nout. Superman ovšem fun­gu­je jako samo­stat­ný film a i sám o sobě obsto­jí jako sta­ro­no­vé poje­tí iko­nic­ké­ho super­hr­di­ny, se kte­rým se oči­vid­ně dají vyprá­vět zají­ma­vé pří­běhy - člo­věk musí jenom chtít. A Gunn zce­la oči­vid­ně chce.

Superman Jamese Gunna je nejen zřej­mě autor­ský bloc­kbus­ter, ale také ten nej­lep­ší mož­ný fil­mo­vý start, kte­rý si může pro­po­je­ný vesmír přát. Tato kri­té­ria spl­ňu­je i díky zob­ra­ze­né­mu poten­ci­á­lu a schop­nos­ti pou­ká­zat na kouz­lo komik­sů. To nej­lep­ší, co lze o Supermanovi říct, je to, že půso­bí jako roz­po­hy­bo­va­ný komiks, kte­rý napros­to vyu­ží­vá svůj audi­o­vi­zu­ál­ní poten­ci­ál. A prav­dě­po­dob­ně se jed­ná o ten pro­jekt, kte­rý může defi­ni­tiv­ně roz­lo­mit dumá­ní nad tím, zda mají komik­so­vé adap­ta­ce v nad­chá­ze­jí­cích letech ješ­tě něja­ký poten­ci­ál. I díky vyso­kým kva­li­tám Supermana a poten­ci­á­lu celé­ho DC Universa se tomu chce věřit snad­no...

PS: Film má dvě po-titulkové scé­ny, lep­ší je ovšem od nich oče­ká­vat co nejmé­ně.

Verdikt: 90 %

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře