Střípky ženy - Tragický příběh ženy po nešťastném domácím porodu.

SZeny

Po tra­gic­kém domá­cím poro­du se musí Martha (Vanessa Kirby) vyrov­nat s náva­lem emo­cí i vel­kým smut­kem a najít ces­tu zpát­ky ke své­mu part­ne­ro­vi Seanovi (Shia LaBeouf) i rodi­ně...

Samotný feno­me­nál­ní výkon v hlav­ní roli někdy sám o sobě nesta­čí. Mohli by o tom vyprá­vět prá­vě i Střípky ženy AKA Pieces of the Woman. Ty se sice mohou opřít o úžas­ný výkon Vanessy Kirby v hlav­ní roli, za kte­rý se prá­vem dočká­vá chvá­ly všu­de mož­ně, na dru­hou stra­nu by ale bylo dost mož­ná též fajn, kdy­by měli Pieces of a Woman též něco víc.

Domácí porod není urči­tě leh­ká zále­ži­tost, to vím sám i díky tomu, že moje dru­há neteř při­šla na svět prá­vě při domá­cím poro­du a byl to teh­dy roz­hod­ně stres. Je to pros­tě straš­ná sáz­ka na nejis­to­tu, kte­rá se může vel­mi boles­ti­vě vym­stít. A prá­vě o tom pojed­ná­vá pří­běh Pieces of a Woman. Problém je ovšem v tom, že po kva­lit­ně načrt­nu­té prv­ní tře­ti­ně film tro­chu ztra­tí nasta­ve­nou lať­ku, celé to ve finá­le jako kdo­ví­jak uce­le­ný celek nefun­gu­je a je vlast­ně násled­ně těž­ké ori­en­to­vat se v tom jaké vzta­hy k sobě hlav­ní posta­vy mají. A je bohu­žel fak­tem, že se fil­mu prá­vem tref­ně nadá­vá do pro­vo­ka­tiv­ní­ho fil­mu, kte­rý mož­ná tla­čí po celou dobu na pilu až pří­liš. Ale přes­to všech­no je film zají­ma­vé vidět, pro­to­že má spous­tu aspek­tů, kte­ré urči­tě sto­jí za roz­bor.

Režisér Kornél Mundruczó dle scé­ná­ře Katy Wéber v pod­sta­tě nato­čil dra­ma, kde je tra­gic­ký domá­cí porod klí­čem k defi­ni­tiv­ní­mu rozuz­le­ní nad úva­hou své­ho vlast­ní­ho živo­ta, svých vzta­hů a své poten­ci­o­nál­ní budouc­nos­ti. Problém je ovšem v tom, že je vel­mi těž­ké sou­cí­tit s pro­ta­go­nist­kou, kte­rá si sama zvo­li­la domá­cí porod a násled­ně bre­čí, že se to celé nevy­vi­nu­lo jejím tou­žeb­ným smě­rem. V pra­vém pohle­du smys­lu má tak divák sou­cí­tit s hlav­ní hrdin­kou, kte­ré její mat­ka vyčí­tá, že nešla rodit do nemoc­ni­ce, přes­to jde ale o tak­zva­ný efekt „ Jak si kdo uste­le, tak si leh­ne´´. Tím neří­kám, že nemá hlav­ní hrdin­ka prá­vo truch­lit nad smr­tí své­ho vlast­ní­ho dítě­te, je ale vlast­ně sku­teč­ně těž­ké se při­klo­nit na něčí stra­nu v tomhle kon­flik­tu. Ty posta­vy totiž (dost mož­ná úče­lo­vě) nejsou sym­pa­tic­ké a do karet jim tak hra­jí ale­spoň ty vyni­ka­jí­cí výko­ny.

Vanessa Kirby je úžas­ná. Nejenom, že se posta­ra­la prav­dě­po­dob­ně o nej­lé­pe zahra­ný fin­go­va­ný porod v his­to­rii kine­ma­to­gra­fie, ale do své úlo­hy jde napl­no. Smutná kapi­to­la živo­ta hlav­ní hrdin­ky je i díky tak uvě­ři­tel­né a Kirby prá­vem posbí­ra­la něko­lik cen (a dost mož­ná jich ješ­tě něko­lik posbí­rá), při­čemž jde sku­teč­ně dost mož­ná o nej­sil­něj­ší žen­ský herec­ký výkon za rok 2020. Pochvalu si při­tom zaslou­ží i Ellen Burstyn v roli mat­ky hlav­ní hrdin­ky, kte­rá i po letech doká­že ohro­mit nesku­teč­nou výbuš­nos­tí i v tak požeh­na­ném věku (letos v pro­sin­ci osla­ví 89. naro­ze­ni­ny!).

A pak je tu ješ­tě ten Shia- Shia LaBeouf opět doka­zu­je, že není mar­ný herec, kte­rý se opět sna­ží pře­svěd­čit co to jde a do role býva­lé­ho feťá­ka, kte­rý vypa­dá jako vagus se pono­řil. Důležitý fak­tor tu ale hra­je samot­ný scé­nář, kdy hlav­ní hrdin­ka doslo­va žije s posta­vou LaBeoufa a násled­ně se diví, že se LaBeouf vlast­ně cho­vá jako idi­ot. Smrt dítě­te je i pro něj emo­ci­o­nál­ním spouš­tě­čem a neda­lo by se násled­ně říct, že je své part­ner­ce ide­ál­ní opo­rou. Problém s LaBeoufem ovšem nadá­le je ten, že se do svých rolí sna­ží tak maxi­mál­ně pono­řit, že to pře­ci jen chví­le­mi hra­ni­čí s napros­to pocho­pi­tel­nou úsměv­nos­tí. LaBeouf opět doka­zu­je, že jeho ces­ta, ve kte­ré se sna­ží doká­zat, že je sku­teč­ně cha­rak­ter­ním her­cem má jis­té trni­té pře­káž­ky a osob­ně si mys­lím, že ces­ta netkví v tom, že bude pro film úče­lo­vě vypa­dat jako vagus a uká­že svůj penis. Ještě úsměv­ně­ji tak LaBeouf násled­ně ved­le zmi­ňo­va­né Kirby, kte­rá svůj výkon hra­je neo­ká­za­le a přes­to pro­cí­tě­ně. LaBeouf se při­tom sna­ží hrát napros­to expre­siv­ně a chví­le­mi to v mém pohle­du pře­ci jen hra­ni­čí s pře­hrá­vá­ním. Snad tedy LaBeouf po odcho­du z léčeb­ny též rede­fi­nu­je své pří­stu­py k herec­tví a záro­veň u toho poten­ci­o­nál­ně zastře­lí snad co nejmé­ně pou­lič­ních psů.

V Pieces of a Woman je ovšem též jeden zají­ma­vý prvek- Hlavní mat­ka se sama roz­hod­ne pro domá­cí porod a po jeho neú­spě­chu oka­mži­tě začne obvi­ňo­vat porod­ní asi­s­tent­ku. Nejen, že je to v pod­sta­tě při­ro­ze­ná reak­ce, záro­veň se ale zde roz­ví­jí zásad­ní kon­flikt, kdy si hlav­ní hrdin­ka není schop­ná při­znat, že je celý tra­gic­ký osud z vel­ké čás­ti pře­de­vším její chy­ba a násled­kem její­ho roz­hod­nu­tí. Právě i zde scé­ná­ři chy­bí vět­ší úder­nost a defi­ni­tiv­ní vymá­chá­ní v tom nápo­ru emo­cí, ke kte­ré­mu už samot­né téma vybí­zí. A to se ve finá­le pře­ce jen nesta­ne.

Technicky je to vlast­ně celé vel­mi zda­ři­lá zále­ži­tost, kame­ra­man Benjamin Loeb hod­ně zabí­rá obli­če­je her­ců a díky tomu se poda­ří více pro­dat veš­ke­ré emo­ce, soun­d­track Howarda Shorea poté roz­hod­ně neu­ra­zí a vět­ši­nu času je i vhod­ný v poza­dí. Větší pro­blém tak mož­ná pře­ce jen tkví v jeho vlast­ním scé­ná­ři, kte­rý pro­dá­vá sil­né téma tak tro­chu odmě­ře­ným způ­so­bem a sku­teč­ně vyža­du­je sou­cí­tit s někým, s kým se to pros­tě nedá. Přesto ale roz­hod­ně nejde o špat­ný film a Kirby dost prav­dě­po­dob­ně bude za 3 měsí­ce bojo­vat o Oscara. A vzhle­dem k tomu, že je na celém fil­mu to nej­lep­ší, bez­po­chy­by jí budu fan­dit. Normálně tak za 3 a ¾, za Shiův ocas čis­tá 3.

Trailer:

Verdikt: 3 z 5


Photo © Netflix

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 0,73714 s | počet dotazů: 209 | paměť: 46913 KB. | 23.01.2021 - 12:41:51