Strážci Galaxie: Volume 3 - Zábavná a dojemná jízda vesmírem

(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)

Loading...

Strážci Galaxie, oblí­be­ná par­ta vesmír­ných ztros­ko­tan­ců, se již něja­kou dobu zabydlu­je na Kdovíkde, jejich spo­ko­je­ný život však brzy naru­ší ozvě­ny Rocketovy (Bradley Cooper) bouř­li­vé minu­los­ti. Peter Quill (Chris Pratt), kte­rý se stá­le trá­pí ztrá­tou milo­va­né Gamory (Zoe Saldana), musí vypra­vit svůj tým na nebez­peč­nou misi s cílem zachrá­nit Rocketův život, při­čemž nezdar v této misi může zna­me­nat konec Strážců tak, jak je zná­me....

Režiséra a sce­náris­tu Jamese Gunna v nad­chá­ze­jí­cích letech čeka­jí pře­de­vším závaz­ky jako vedou­cí­ho DC Studios, ješ­tě před­tím ovšem muse­lo dojít na roz­luč­ku s Marvelem. Svého času chy­bě­lo málo a Gunn díky něko­lik let sta­rým kon­tro­verz­ním twee­tům málem nemu­sel dostat svou šan­ci dokon­čit, hlas lidu i před­sta­vi­te­lů Strážců Galaxie ovšem nako­nec udě­lal svo­je a i přes pár let zpož­dě­ní dostá­vá nově koneč­ně Gunn v rám­ci 32. celo­ve­čer­ní­mu fil­mu ze svě­ta Marvel Cinematic Universe uzavřít jed­nu kapi­to­lu Strážců Galaxie. Je to při­tom James Gunn, kte­rý vždy půso­bil dojmem, že mu na jeho posta­vách zále­ží. Ten Gunn, kte­rý doká­zal v rám­ci MCU dodat svou spe­ci­fic­kou vari­a­ci na Star Wars, ve kte­ré nechy­běl jeho spe­ci­fic­ký humor, ale ani schop­ný útok na emo­ce. Gunn měl navíc v rám­ci závě­ru tri­lo­gie dostat výraz­něj­ší svo­bo­du, nato­čit film, kte­rý je v rám­ci MCU kra­pet „komor­něj­ší´´. Díky tomu Strážci Galaxie: Volume 3 zvlád­nou půso­bit sku­teč­ně dojmem, že se uza­ví­rá jed­na kapi­to­la. A je to doják!

James Gunn se nikdy dva­krát zrov­na neta­jil tím, že ho při­ta­hu­jí posta­vy out­si­de­rů, se kte­rý­mi se do vel­ké míry čas­to zto­tož­ňu­je, přes­ně za tako­vé out­si­de­ry šlo a vlast­ně doteď jde ozna­čit čle­ny Strážců Galaxie. Vesmírní psan­ci, kte­ří přes­to skrý­va­jí jis­tou for­mu zla­tých srd­cí a přes kon­flik­ty se u nich postup­ně budu­jí city. Vzájemné pou­to je ve finá­le tri­lo­gie pocho­pi­tel­ně ješ­tě pev­něj­ší, i pro­to je snad­něj­ší cítit růz­né emo­ce, Gunnovi se navíc daří schop­ně budo­vat napě­tí, pro­to­že sku­teč­ně zvlá­dá vyvo­lá­vat pocit, že se tady jede kra­pet osob­něj­ší a stříd­měj­ší podí­va­ná, kdy sku­teč­ně může hro­zit, že něja­ký oblí­be­ný hrdi­na se v rám­ci MCU obje­vu­je napo­sle­dy. Bez vyzra­zo­vá­ní jde ovšem vlast­ně říci, že kaž­dý libo­vol­ný člen Strážců Galaxie (ať už se sku­teč­ně obje­ví napo­sle­dy či niko­liv) ve finá­le dostá­vá ide­ál­ní mini­mál­ně dočas­né zakon­če­ní pou­tě a kaž­dý zvlá­dá půso­bit dojem, že dostál napl­ně­ní své­ho archu.

Největší hvězdou tře­tích Strážců Galaxie je kra­pet nevy­hnu­tel­ně Rocket. Mluvící mýval, opo­sum nebo liš­ka již pár­krát sti­hl nazna­čit, že se mu v jeho živo­tě sta­li nemi­lé věci, Volume 3 se ovšem posta­rá o to, že již nebu­de mož­né se na Rocketa dívat jako dří­ve. Emoce je snad­né cítit nejen díky rea­lis­tic­ké­mu CGI, díky kte­ré­mu Rocket vypa­dá jako sku­teč­ný a tím pádem i sku­teč­ně trpí­cí mýval, ale také díky vylo­že­né kru­tos­ti ústřed­ní­ho zápo­rá­ka jmé­nem High Evolutionary. Chukwudi Iwuji dle samot­né­ho Gunna hra­je pro­za­tím nej­kru­těj­ší­ho zápo­rá­ka v rám­ci celé­ho MCU (díky něko­li­ka fak­tům pře­ko­ná i Thanose), kdy hro­zi­vost kom­bi­na­ce Dr. Moreaua a Robocopa bez mas­ky tkví v tom, že jde sku­teč­ně o čis­té zlo, kru­té­ho a aro­gant­ní­ho člo­vě­ka, kte­rý se nebo­jí kru­tých činů. Iwuji do role hlav­ní­ho zápo­rá­ka dává oči­vid­né maxi­mum, zdán­li­vě milý chla­pík se tak sku­teč­ně mění v kru­té a až děsi­vé mon­strum, kte­ré navíc hra­je stě­žej­ní úlo­hu v Rocketově půvo­du. A všech­ny pasá­že z Rocketova půvo­du pat­ří dost mož­ná mezi nejde­pre­siv­něj­ší pasá­že z celé­ho MCU, kte­ré Rocketa pasu­jí na jed­nu z nej­tragič­těj­ších postav MCU, o to sil­něj­ší pří­běh má ovšem Rocket v samot­ném fil­mu. Především v momen­tě, kdy si koneč­ně uvě­do­mí, co je zač a pře­de­vším čím by měl být.

Každý člen Strážců Galaxie ovšem dostá­vá pří­le­ži­tost v tom­to fil­mu zazá­řit. Star-Lord v podá­ní Chrise Pratta (kte­rý podá­vá dost mož­ná nej­lep­ší výkon za celou tri­lo­gii) se nějak musí vyrov­ná­vat s tím, že nová Gamora není tou Gamorou, kte­rou milo­val, udá­los­ti ho poté sve­dou k inter­ak­ci s Gamorou, kte­rá sta­rou zná­mou Gamoru zdán­li­vě nepři­po­mí­ná, v podá­ní Zoe Saldany spí­še při­po­mí­ná původ­ní Nebulu, kte­rá v podá­ní Karen Gillan dochá­zí podob­ně stej­ně uchá­ze­jí­cí­ho kon­ce své­ho pří­bě­ho­vé­ho archu jako Drax v podá­ní Davea Bautisty i Mantis v podá­ní Pom Klementieff. Nějakou nos­něj­ší ved­lej­ší linii s ide­ál­ní poctou má i Kraglin v podá­ní Seana Gunna, Groot se opět před­sta­ví v jiných podo­bách a také se vyvi­ne kra­pet neče­ka­ným smě­rem, snad­nou pozor­nost si poté ukrad­ne i sovět­ský pes Cosmo (zdán­li­vá podob­nost s Lajkou není náhod­ná). Očekávaný nová­ček v podo­bě Adama Warlocka v podá­ní Willa Poultera poté na prv­ní pohled zdán­li­vě zapa­dá do Gunnovy rov­ni­ce o prá­ci s out­si­de­ry, kdy je Warlock v pod­sta­tě dítě­tem v těle dospě­lé­ho a Poulter toho­to kra­pet zma­te­né­ho a do jis­té míry aso­ci­ál­ní­ho tvo­ra zvlá­dá pro­dat, dost mož­ná by ovšem bylo fajn od Warlocka nemít pře­hna­ná oče­ká­vá­ní, i s tím se ovšem v rám­ci moti­vů o dru­hých šan­cí a ceně živo­ta zvlá­dá smys­lu­pl­ně pra­co­vat, pře­ci jen ovšem Warlock nevy­hnu­tel­ně hra­je spí­še okra­jo­vé hous­le.

Vše pocho­pi­tel­ně bude nut­ně závi­set i na tom, jak divá­ko­vi opět sed­ne Gunnův humor, kte­rý je spe­ci­fic­ký, někdy čer­ný, někdy zdán­li­vě kra­pet absurd­ní a v jis­tých momen­tech vlast­ně mož­ná ne tak funkč­ní. Důležité ovšem je, že je na Strážcích Galaxie: Volume 3 pořád vidět Gunnova oso­bi­tost, kte­rá je pře­de­vším oči­vid­ná i v těch nej­sil­něj­ších emo­ci­o­nál­ních momen­tech. Strážci Galaxie: Volume 3 se vlast­ně snad­no popi­su­jí jako emo­ci­o­nál­ní jíz­da, hor­ská drá­ha emo­cí, kte­rá (pře­de­vším v IMAXU i přes pří­tom­nost zce­la zby­teč­né­ho 3D) půso­bí epic­ky, záro­veň je přes vel­ko­le­post čas i na něja­ké osob­něj­ší prá­ce s posta­va­mi, vzá­jem­ný­mi inter­ak­ce­mi, úva­ha­mi nad bož­ským kom­plexem či smys­lem exis­ten­ce, nachá­ze­ní úloh ve svém živo­tě a i ohléd­nu­tí za vývo­jem postav za jejich celou his­to­rii od roku 2014. To celé opět uka­zu­je, že Gunnovi na jeho posta­vách zále­ží, nijak při­tom neza­po­mí­ná na fakt, že by se při závě­ru tri­lo­gie měly nějak cyk­lit moti­vy. A i pro­to je tak potě­šu­jí­cí, že sku­teč­ně Gunn dostal šan­ci, aby mohl tuto roz­luč­ku naser­ví­ro­vat.

Dá se totiž snad­no říci, že Gunn též kra­pet lépe pra­cu­je s posta­va­mi, kte­ré před­tím byly kra­pet zane­dba­né (s Gamorou a Draxem se hned pra­cu­je zají­ma­věj­ším způ­so­bem), záro­veň to celé nepů­so­bí dojmem, že by se to nějak roz­pa­da­lo pod ruka­ma, vše půso­bí na svém mís­tě a to i přes fakt, že se obje­vu­jí někdy až dost mož­ná divo­ké výje­vy, kte­ré je tře­ba zpra­co­vá­vat. Gunn nešet­ří již tře­tí vár­kou Úžasného mixu (kte­rý chyt­ne již od úvod­ní­ho Creep), výpra­va i kos­týmy jsou výraz­né (nejen díky jed­né vel­mi spe­ci­fic­ké základ­ně, ale i díky ide­ál­ní ukáz­ce toho, jak udě­lat hra­nou adap­ta­ci Zootropolis), samot­ná akce je dosta­teč­ně pře­hled­ná a pře­de­vším vel­ko­le­pá, v prů­bě­hu fil­mu poté Gunn v pod­sta­tě nešet­ří eye can­dy zábě­ry a efek­ty nikdy nezvlá­da­jí půso­bit dojmem, že Marvel Studios sku­teč­ně moc tla­čí na tvůr­ce VFX. Dá se vlast­ně těž­ce věřit tomu, že by tře­tí Strážci Galaxie hned zvlád­li vrá­tit důvě­ru všem těm, kte­ří nad MCU již kra­pet začí­na­jí lámat hůl, mini­mál­ně ovšem mají tře­tí Strážci Galaxie poten­ci­ál v mno­hých vyvo­lat pocit, že jde o fan­tas­tic­kou roz­luč­ku a náznak, že by snad i do budouc­na moh­lo být krás­ně. Gunn se s MCU a svý­mi hrdi­ny roz­hod­ně roz­lou­čil ve špič­ko­vé for­mě.

Třetí Strážci Galaxie jsou dojem­nou a záro­veň nesku­teč­ně zábav­nou teč­kou, kte­rá doka­zu­je, že Jamesi Gunnovi nechy­bí péče o jeho milo­va­né posta­vy, záro­veň zvlá­dá nadá­le ser­ví­ro­vat humor, sil­né emo­ci­o­nál­ní momen­ty a záro­veň výteč­nou akci i inter­ak­ce, kte­ré navíc nazna­čí, že by nově kaž­dý film měl začí­nat mýva­ly, kte­ří poslou­cha­jí Radiohead. Silná hor­ská drá­ha emo­cí, kte­rou je radost v hla­vě zpra­co­vá­vat, pře­de­vším pro­to, že se tahle par­ta vesmír­ných out­si­de­rů snad (mini­mál­ně dočas­ně) nemoh­la roz­lou­čit lépe. Díky Jamesi Gunne, s touhle par­tou vesmír­ných out­si­de­rů to celé byla nesku­teč­ná zába­va!

Verdikt: 90 %

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře