Strašáci - Strašáci jsou zážitkem, který snadno vyrazí dech.

Učitel mate­ma­ti­ky David (Dustin Hoffman) při­jíž­dí z Ameriky se svou ženou Amy (Susan George) do její rod­né ves­ni­ce Wakeley u pobře­ží Anglie. Společně se usa­dí v opuš­tě­ném a poně­kud zchát­ra­lém domě. Jednoho dne pozvou sta­veb­ní děl­ní­ci Davida na lov a v jeho nepří­tom­nos­ti Amy zná­sil­ní...

Jedna brit­ská ves­ni­ce, inte­lek­tu­ál­ní uči­tel mate­ma­ti­ky v podá­ní Dustina Hoffmana, jeho cel­kem pohled­ná žena v podá­ní Susan George a a též plno bura­nů, kte­ří man­žel­skou dvo­ji­ci zásad­ně potrá­pí. K vrcho­lo­vé­mu thrille­ru někdy sta­čí i takhle málo. Sam Peckinpah vzal kni­hu Gordona Williamse a spo­leč­ně s Davidem Zelagem Goodmanem sepsal jeden z nej­lé­pe budo­va­ných thrille­rů všech dob, kte­rý dodnes pat­ří mezi špič­ku své­ho žán­ru.

Peckinpahovy Strašáci ukáz­ko­vě pra­cu­jí s napě­tím*. *Peckinpah bra­vur­ně budu­je atmo­sfé­ru, při­čemž to celou prv­ní polo­vi­nu ply­ne tak klid­ným způ­so­bem, že člo­věk neče­ká v dru­hé polo­vi­ně tak bru­tál­ní gra­da­ci, kte­rá navíc nabí­zí jeden z psy­chic­ky nej­ná­roč­něj­ších závě­rů všech dob. Peckinpah pros­tě nato­čil film, kte­rý stej­ně jako Mechanický pome­ranč vzni­kl v roce 1971 a kte­rý by stej­ně jako Mechanický pome­ranč šlo snad­no obvi­nit z osla­vy nási­lí. Jenomže stej­ně jako v pří­pa­dě Mechanického pome­ran­če Peckinpahovy Strašáci sku­teč­ně nási­lí neo­sla­vu­jí, ale nao­pak před­vá­dí, jak bru­tál­ně může dopad­nout obra­na vlast­ní­ho oko­lí a zou­fa­lost ze situ­a­ce, kte­rá hlav­ní hrdi­ny Strašáků pro­ná­sle­du­je. Navíc se zde vel­mi ukáz­ko­vě před­ve­de, že při sna­ze o zasta­ve­ní mon­ster se z člo­vě­ka též vel­mi snad­no může stát mon­strum, kte­ré se od těch mon­ster, kte­ré chtě­lo zasta­vit ve finá­le vlast­ně zase tak neli­ší. Ale nic divá­ka nemů­že pře­kva­pit na závěr.

Od začát­ku je zce­la jas­né, že něco není ve ves­ni­ci Wakeley v pořád­ku. Nic ale divá­ka nemů­že pořád­ně pře­kva­pit, jak udá­los­ti v této ves­ni­ci skon­čí. Právě v tomhle ohle­du Peckinpah doká­že nesku­teč­ným způ­so­bem gra­do­vat atmo­sfé­ru a ve zlo­mo­vém momen­tu defi­ni­tiv­ně pře­klo­pí pra­vi­dla hry. Před tím se celou dobu pou­ze uka­zu­je, že jsou oby­va­te­le Wakeley hod­ně zvlášt­ní, začnou se při­tom dít záhad­né věci a David jako zakřik­nu­tý inte­lek­tu­ál navíc nepů­so­bí jako člo­věk, kte­rý by si snad­no ve ves­ni­ci vydo­byl respekt (je pře­ce jen pořád o hla­vu men­ší než vět­ši­na mužů). Přitom všem se díky vyni­ka­jí­cí kame­ře Johna Coquillona doká­že napros­to bra­vur­ně pro­dat aktu­ál­ní emo­ci­o­nál­ní poci­ty hlav­ní dvo­ji­ce a pře­de­vším divák snad­no pod­leh­ne Coquillonovým vel­kým detai­lům. Jde neje­nom o bra­vur­ní ukáz­ku „Show, don’t tell“, ale pře­de­vším ukáz­ku toho, že Packinpahova sil­ná režij­ní ruka ve spo­lu­prá­ci s Coquillonovou kame­ra­man­skou rukou bok po boku to zou­fal­ství dvou hlav­ních hrdi­nů pro­dá­vá ješ­tě mno­hem pře­svěd­či­vě­ji.

Peckinpah navíc čas­to sází na zpo­ma­le­né závě­ry, kte­ré se vět­ši­nou vysky­tu­jí při násil­ných scén a prá­vě v tom­to ohle­du jsou tyto násil­né pasá­že ješ­tě více sil­né. Strašáci jsou jed­ním z těch fil­mů, kde se husí kůže u divá­ka obje­ví vel­mi snad­no. A má atmo­sfé­ru, na kte­rou může dodnes vět­ši­na thrille­rů jed­no­du­še žár­lit.

Strašáci jsou jed­no­du­še zážit­kem, kte­rý snad­no vyra­zí dech. Terorizující finá­le je vrcho­lem výbor­ně vygra­do­va­né­ho zážit­ku, kte­rý se může opřít o sil­ný výkon Dustina Hoffmana, výbor­ný střih a doko­na­le mra­zi­vý soun­d­track Jerryho Fieldinga. „Já netre­fím domů“. Já taky ne“. Poslední dvě věty fil­mu zásad­ně doka­zu­jí, že Peckinpah nato­čil nejen uni­ver­zál­ní ukáz­ku toho, jak vybu­do­vat atmo­sfé­ric­ký thriller, ale též něco s nesku­teč­ně sil­ným pře­sa­hem.......

Trailer:

Verdikt: 5 z 5

Photo © Buena Vista Pictures