Lichožrouti - charakteristiky hlavních postaviček

(1 hlasů, průměr: 2,00 z 5)

Loading...

Ahoj, já jsem Hihlík a jsem Lichožrout. Víte, kdo jsou to Lichožrouti? Ne? Tak schvál­ně. Určitě se vám občas ze šuplí­ku ztrá­ce­jí ponož­ky! A víte proč? Protože my Lichožrouti se vaši­ma ponož­ka­ma živí­me. Ale vždyc­ky vám sní­me jen jed­nu! Tu lichou. Nikdy nevez­me­me celý pár. Vy jed­nu, my jed­nu. To je fér, ne?

My Lichožrouti jsme doteď žili jen v kníž­kách, ale letos v říj­nu se za vámi chys­tá­me i do kina. Uvidíte, že být Lichožrout je jed­no vel­ké dob­ro­druž­ství. Najít svou rodi­nu, ochrá­nit ji a nau­čit se žít s vámi lid­mi, to chce odva­hu. A tu my máme. Nejsme totiž žád­ní fus­ká­či. Jsme Lichožrouti! Seznamte se s námi:

Hihlík (Kryštof Hádek)

„Děda Lamor mi vždyc­ky říkal: Drž se lidí, ale drž se od nich dál“

Hihlík je malý Lichožrout , na kte­ré­ho čeka­jí ve fil­mu vel­ká dob­ro­druž­ství. Musí jen pře­ko­nat strach, vylézt z okna a vydat se za strejdou Padrem, o kte­rém doteď nikdy nesly­šel. Děda Lamor si to totiž tak přál a Hihlík měl své­ho dědeč­ka moc rád.

Hihlík žil celý život se svým dědou ve špaj­zu jed­né praž­ské rodi­ny, kte­rá o jejich exis­ten­ci vůbec nic nevě­dě­la. Lidé totiž Lichožrouty nevi­dí ani nesly­ší. V bytě, kte­rý neo­pouš­těl,  vždyc­ky našel pro sebe i pro dědu k sněd­ku lichou ponož­ku a o vel­kém svě­tě tam ven­ku neměl až do začát­ku naše­ho fil­mo­vé­ho pří­bě­hu ani tuše­ní...

Tulamor (Jan Maxián)

„Táta Padre si nás s brá­chou Ramsesem někdy ple­te. Mě pozná jen pod­le šát­ku. Dokud neu­dě­lá­me blbej fórek“

Hihlíkův bra­tra­nec, dvoj­če Ramsese a syn táty Padreho. Narodil se o hodi­nu dřív než jeho bra­tr a zne­u­ží­vá toho, že je Padreho prvo­ro­ze­ný. Tulamor je pěk­ný Lichožroutí výros­tek, kte­rý si mys­lí, že zvlád­ne všech­no nej­líp sám. A pořád si sun­dá­vá šátek. Netuší vůbec, co všech­no ho čeká. A jak moc bude svou Lichožroutí rodi­nu potře­bo­vat.

Ramses (David Novotný)

„Táta Padre si nás s brá­chou Tulamorem někdy ple­te. Bráchu pozná jen pod­le šát­ku. Dokud neu­dě­lá­me blbej fórek:“

Hihlíkův bra­tra­nec, dvoj­če Tulamora a syn táty Padreho. Narodil se o hodi­nu poz­dě­ji a pro tátu je vždyc­ky až ten  dru­hý. Ramsese to trá­pí, sna­ží se na sebe upo­zor­nit, uká­zat, že i on je k něče­mu. S brá­chou jsou pěk­ně roz­jí­ve­ná dvoj­ka. Když ale při­tuh­ne, jdou fór­ky stra­nou a Ramík vyrá­ží na pomoc.

Článek pod­po­ři­li tep­lé ponož­ky.

Padre (Ondřej Trojan)

„Ponožtičky, pod­ko­len­ky, fuseklič­ky… Schovávat! Sbírat! Hromadit! Fusekle se totiž neka­zí!“
Táta dvoj­čat Tulamora a Ramsese a Hihlíkův strejda. Bručoun, kte­rý kdy­si obral o fusekle půl­ku měs­ta. Ale jen o lichý. Nikdy nevez­meš celý pár… to je jeho hes­lo. A to učí i své klu­ky. Padre je pros­tě pra­vý Lichožrout a jeho půda je ponož­ko­vý ráj.

Padre a jeho zmi­ze­lý bra­tr, tatí­nek Hihlíka, byli jako klu­ci chu­dič­cí, čas­to míva­li hlad a muse­li žvý­kat ne moc chut­né silo­no­vé a kre­p­si­lo­no­vé ponož­ky z Východního Německa. Padre se už teh­dy roz­ho­dl, že nikdy nebu­de trpět nedo­stat­kem a je jed­no, jak se k ponož­kám dosta­ne, hlav­ně, že jich bude mít dost. Vydal se na mafi­án­skou dráhu a roz­kmo­t­řil se se svým otcem, Hihlíkovým dědou Lamorem.

Profesor Kadeřábek (Josef Somr)

„Nikdo neví, jak vypa­da­jí, ani kde mají své skrý­še. Ale já věřím, že při­jde den, kdy vám Lichožrouty urči­tě uká­žu.“

Profesor René Kadeřábek je Lichoň. Lichoň je člo­věk, kte­rý Lichožrouty na roz­díl od ostat­ních vidí a sly­ší, pro­to­že je na svě­tě tak sám, až mu z toho hra­be. Profesor má jedi­ný cíl. Lichožrouty pola­pit a uká­zat lid­stvu. S ním si Hihlík, Tulamor, Ramses a ostat­ní ješ­tě uži­jí.

Ostří hoši

Ostří hoši pat­ří po letech spo­leč­né­ho lou­pe­ní pono­žek do Padreho licho­žrou­tí rodi­ny. A pro rodi­nu udě­la­jí všech­no.

PADRÁT (Václav Koubek) - svým padrát­kem roz­pá­ře kaž­dý dve­ře, fusek­li i tre­zor!
Unavený praž­ský zlo­dě­jí­ček pono­žek na odpo­čin­ku. Svůj legen­dár­ní padrá­tek - paklí­ček z drát­ku - má pořád na nose. Teď už ho pou­ží­vá spíš jako brej­lič­ky.  Všechno sice pople­te, ale pořád má zla­té licho­žrout­ské ručič­ky.

VASIL (Matěj Ruppert) - na koho na Padreho pří­kaz šáh­nul, z toho zůsta­ly jen bavln­ky!
Původem rus­ký Lichožrout při­van­dro­va­lý do Prahy. Narodil se jako dob­rák. Jenže byl od malič­ka dva­krát vět­ší a sil­něj­ší než jeho vrs­tev­ní­ci. A taky měl dva­krát vět­ší hlad. V kra­ji, kde vyrůs­tal se mís­to pono­žek nosi­ly  had­ry a onu­ce. K jídlu tedy nic moc. Vasil už jako kluk snil o tom, že ute­če za lep­ším. A taky to jed­no­ho dne udě­lal.

ŠKRTIČ ČANGO (Aleš Najbrt) - nikdo neu­měl zaškr­tit nohu pod kole­nem tak, že člo­věk nepo­střeh­nul, že mu zmi­ze­la ponož­ka i s polo­bot­kou!
Narodil se jako poto­mek viet­nam­ských Lichožroutů ze Saigonu v praž­ské viet­nam­ské restau­ra­ci na roz­hra­ní Karlína a Žižkova. Je nej­chytřej­ší a  ze všech ost­rých hochů i nej­či­lej­ší. Narozdíl od nich se pořád nena­cpá­vá ponož­ka­mi, tak­že mu při lou­pe­ní nepře­ká­ží bři­cho jako napří­klad Vasilovi.

Kudla Dederon (Marek Taclík)

„Tohle měs­to bude jed­nou pat­řit mně. A já si vez­mu, co budu chtít já!“

Kudla býval Padreho Ostrej hoch, dokud nepo­ru­šil základ­ní pra­vi­dlo Lichožroutů - Nikdy nevez­meš celý pár. Protože se nechtěl s lid­mi o ponož­ky dělit, začal s par­tou Kojotů lou­pit na vlast­ní pěst. Má rád jen sám sebe. Když se mu to hodí, klid­ně „hodí přes palu­bu“ i své blíz­ké.

Žiletka (Tatiana Vilhelmová)

„Jsem Žiletka a vůbec nejsem tupá“

Jediná hol­ka mezi Kojoty je ost­rá jako žilet­ka. Je divo­ká a hrdá, ale má srd­ce na pra­vém mís­tě. Nesnáší nási­lí, a když má pocit, že je ho už pří­liš, posta­ví se i samot­né­mu Kudlovi.

Kojoti

„Kojoti vztyk! Nad řekou už se smrá­ká! Za lupem jít!  No to je jas­ná páka! Fusekle sem! Jo už se na tom maká. JDEM!“

Kojoti, par­ta zdi­vo­če­lých licho­žrou­tích lupi­čů kolem Kudly Dederona. Jejich domo­vem je reza­vý vrak a nic jim není sva­té. Jediné, co chtě­jí, jsou fusekle. Sudý i lichý. Berou celý páry a s nikým nema­jí sli­to­vá­ní. Opíjejí se ponokvaš­ka­ma - špi­na­vej­ma ule­že­lej­ma ponož­ka­ma. Fuj! A jsou děs­ně nebez­peč­ní. Ale neboj­te se, na člo­vě­ka si netrouf­nou. I když z jejich popěv­ku běhá mráz po zádech.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře