Malý Eda se naučil chodit „Po strništi bos“

(zatím nehodnoceno)

Loading...

I když je z Prahy, najde kama­rá­dy v malém měs­teč­ku, kde žije spo­leč­ně s mamin­kou, tatín­kem a dal­ší­mi čle­ny rodi­ny během pro­tek­to­rá­tu až do kon­ce vál­ky. Je to zví­da­vý chla­pec s cit­li­vým srdíč­kem po mamin­ce a roz­váž­nou mys­lí po tatín­ko­vi. Postupně pozná­vá růz­né oby­va­te­le měs­ta i vzta­hy mezi nimi. Každodenní sta­ros­ti i rados­ti, setká­ní i vysně­né pří­běhy se postup­ně sklá­da­jí do pes­t­ré mozai­ky obra­zů ze živo­ta.

Zdeněk Svěrák vydal svou kni­hu vzpo­mí­nek na dět­ství s názvem Po str­niš­ti bos v roce 2013 u nakla­da­tel­ství Fragment. Útlá kníž­ka si našla své čte­ná­ře, pro­to­že autor je zná­mý z diva­dla a má s psa­ním tex­tů zku­še­nos­ti. To se pro­je­vi­lo i v této pub­li­ka­ci. Hlavním hrdi­nou je malý chla­pec Eda, kte­rý pozo­ru­je své oko­lí a zaží­vá růz­né situ­a­ce v Praze a pře­de­vším v malém měs­teč­ku, kam se jeho rodi­na odstě­hu­je. Situace jsou popsá­ny s leh­kým humor­ným nad­hle­dem a tak ohle­du­pl­ně ke všem posta­vám, že celek půso­bí nos­tal­gic­ky bez kri­tic­kých pohle­dů. Nebezpečné situ­a­ce pře­hlu­ší pro­ži­tek z dět­ských her a přá­tel­ství v dět­ském svě­tě má vel­kou hod­no­tu, pro­to­že odva­ha a čest se cení. Proti tomu vlád­nou ve svě­tě dospě­lých kom­pli­ko­va­né vzta­hy a Eda postup­ně pozná­vá, že nelze v živo­tě posu­zo­vat jen pod­le hle­dis­ka na čer­né a bílé.

Zdeněk Svěrák se nijak neta­jí tím, že se v kni­ze vra­cí ve vzpo­mín­kách do dět­ství a pří­běhy před­chá­ze­jí obdo­bí, kte­ré zob­ra­zu­je film Obecná ško­la. Podle kniž­ní před­lo­hy napsal spo­lu se svým synem Janem Svěrákem scé­nář ke stej­no­jmen­né­mu fil­mu. Bylo potře­ba pro­po­jit jed­not­li­vé pří­běhy a vdech­nout posta­vám život. Stejně jako kni­ha, tak i fil­mo­vé scé­ny půso­bí čas­to jako samo­stat­né situ­a­ce nebo zachy­cu­jí urči­tou nála­du. Tím je film zají­ma­vý, ale sou­čas­ně půso­bí jako celek víc než kniž­ní před­lo­ha. Zdeněk Svěrák v sobě neza­pře cit­li­vé­ho pozo­ro­va­te­le a sna­žil se o zachy­ce­ní dět­ské­ho vní­má­ní. Proto má ve fil­mu roz­ho­du­jí­cí roli malý Eda a jeho kama­rá­di. Jejich roz­ho­vo­ry jsou plné oprav­do­vé­ho zau­je­tí. Postavy dospě­lých dosta­ly ve fil­mu růz­ně vel­ký pro­stor a v pod­sta­tě vytvá­ře­jí pro malé­ho Edu vari­an­ty růz­ných povah a osu­dů. Z herec­kých výko­nů mě zau­jal Oldřich Kaiser svým ukáz­ně­ným pro­je­vem v roli Vlka. I s málem slov doká­zal na sebe sou­stře­dit pozor­nost. Lojzík Gréc v roli Edy je sku­teč­ně neo­do­la­tel­ný a tvo­ří dobrou par­tu se svý­mi kama­rá­dy (Václav Hubka, Niklas Klinecký, Josef Bedlivý). Působí bez­pro­střed­ně a jeho dět­sky naiv­ní pohled scé­ny čas­to cit­li­vě dola­ďu­je.  Tereza Voříšková zůsta­la v roli mamin­ky stej­ně milu­jí­cí a chá­pa­vá jako Libuše Šafránková v Obecné ško­le. Ale něko­lik scén v novém fil­mu nabíd­lo hereč­ce vnést na fil­mo­vé plát­no lehce ero­tic­ký nádech.

Herecké obsa­ze­ní je výbor­né a všich­ni se sna­ži­li. Ale má to drob­ný háček. Jestliže se malý Eda sna­ží postup­ně zba­vo­vat stra­chu a hle­dá v sobě odva­hu udě­lat to, čeho se bojí, nebo má zaká­zá­no, pak posta­vy dospě­lých se téměř nemě­ní. Teta tedy pořád kři­čí, děda je trva­lý despo­ta, mamin­ka milu­jí­cí a tatí­nek sna­ži­vý báz­li­vec. Postava Vlka má k tomu ješ­tě nevý­ho­du, že mini­mál­ně mlu­ví. Ale prá­vě tato posta­va je výjim­ka, pro­to­že se obje­vu­je v mno­ha zábě­rech a udr­že­la si až do kon­ce svou tajem­nost. V kni­ze je Vlk podi­vín, ale ve fil­mu se drs­nost zob­ra­ze­ná v před­sta­vách pře­mě­ní v cit­li­vé­ho člo­vě­ka, kte­rý v sobě ukrý­vá svá trá­pe­ní a sou­čas­ně má hrdost a odva­hu. Ve fil­mu se poda­ři­lo dob­ře zob­ra­zit postup­né sbli­žo­vá­ní malé­ho Edy a tajem­né­ho Vlka. Ale ve scé­nách, kte­ré zachy­cu­jí mrt­vé­ho Vlka a pří­pra­vy na jeho pohřeb, jsem oče­ká­va­la drs­něj­ší zachy­ce­ní rea­li­ty a vypja­těj­ší atmo­sfé­ru. Jako by se auto­ři scé­ná­ře i reži­sér obá­va­li zob­ra­zit vel­ké emo­ce a radě­ji zaba­li­li nepří­jem­né situ­a­ce do zklid­ně­né­ho oba­lu.

Možná se všech­no tak sta­lo a pro Zdeňka Svěráka bylo obtíž­né zvo­lit dra­ma­tic­ky vypja­těj­ší řeše­ní kon­flik­tů, přes­to­že by to fil­mo­vý pří­běh potře­bo­val. Proto se svým poje­tím blí­ží více dět­ským fil­mům, kde není sex ani vel­ké nási­lí. Přesto jsou pří­běhy Edy pod­ně­tem k zamyš­le­ní  pro divá­ky všech věko­vých kate­go­rií.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře