NEJÚŽASNĚJŠÍ DEN. Milující manžel. Dokonalý vrah?

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Nic není tako­vé, jak se na prv­ní pohled zdá. A i za pozlát­kem doko­na­lé­ho man­žel­ství se může v tichos­ti ode­hrá­vat osob­ní tragé­die a roze­hrá­vat se pří­liš nebez­peč­ná hra plná intrik a pře­tvá­řek.

Ano, všich­ni máme něja­ká svá tajem­ství a vnitř­ní démo­ny; a mož­ná, že prá­vě Paul jich má více než dost.... Navenek by se moh­lo zdát man­žel­ství Paula a Miy jako napros­to doko­na­lé, ale je tomu sku­teč­ně tak? Anebo není všech­no zla­to, co se třpy­tí? 

Samotný děj pří­bě­hu „Nejúžasnější den“ je vyprá­věn z úst „doko­na­lé­ho“ man­že­la Paula, kte­rý se sám popi­su­je jako doko­na­lý man­žel, živi­tel rodi­ny a ochrán­ce, kte­ré­ho by moh­ly Mie všech­ny ženy závi­dět.

Po pře­čte­ní prv­ních strá­nek kni­hy se zdá, že spo­leč­ný život Miy a Paula je napros­to doko­na­lý bez sebe­men­ší chy­bič­ky. Paul má skvě­lou prá­ci, Mia je nejen krás­ná, ale hlav­ně dob­ře situ­o­va­ná žena, mají spo­lu dva krás­né, zdra­vé syny cho­dí­cí do pres­tiž­ní ško­ly, vel­ký dům v boha­té čtvr­ti a úchvat­nou cha­tu u jeze­ra. Co víc si ješ­tě můžou přát? ...

Bereme pro­to jako samo­zřej­most, že Paul naplá­nu­je báječ­ný víkend na cha­tě u jeze­ra bez dětí, tako­vý roman­tic­ký víkend ve dvou, nej­ú­žas­něj­ší den v jejich živo­tě, od kte­ré­ho kaž­dý oče­ká­vá tak tro­chu něco jiné­ho. Každý z nich má o víken­du jiné plá­ny a jiné zámě­ry, kte­ré se tak tro­chu vylu­ču­jí.

„Dnešek je náš zvlášt­ní den, kdy se máme ohléd­nout zpět a být vděč­ní za všech­no, co jsme vytvo­ři­li. Den, kdy si máme užít, že jsme spo­lu.“

Ale už ces­tou tam a pří­jez­dem na cha­tu se všech­no začí­ná tak tro­chu pěk­ně kom­pli­ko­vat a kazit se. Nic není tak, jak si Paul původ­ně naplá­no­val. Jeho plán začí­ná mít vel­ké trh­li­ny, všech­ny pochy­by vyplou­va­jí na povrch a napě­tí mezi ním a Miou se vyost­řu­je.

Vypadají sice jako doko­na­lý pár se skvě­lý­mi dět­mi a se živo­tem, co nemá prak­tic­ky žád­nou chy­bič­ku, ale pod slup­kou toho vše­ho všech­no vře a čeká na svo­jí pří­le­ži­tost. Jeden den, kte­rý si oba zvo­li­li za den, jež bude tím nej­ú­žas­něj­ším dnem pro oba, bude i záro­veň i pro oba zba­ve­ním se jed­no­ho těž­ké­ho bře­me­ne a kdo ví, tře­ba i novou šan­cí na nový život....

„Manželství: někdy dává­te, někdy bere­te. Někdy dosta­nu, co chci, jin­dy udě­lám pro svou ženu něco pěk­né­ho. Takhle to cho­dí.  Sáhnu hlu­bo­ko do stud­ny své trpě­li­vos­ti a zjis­tím, že je sko­ro vyschlá SKORO.

Nikdy není dob­ré, když vyschne úpl­ně, to mi věř­te. Spousta lidí z mé minu­los­ti to tvr­dě pocí­ti­la na vlast­ní kůži. Teď jsme však vyspě­lej­ší, už se nene­chá­vám tak vyčer­pat. Vím, jak se utě­šit. Vím, co a koho potře­bu­ji. A obvykle dosta­nu, co chci. Jsem si jis­tý, že už jste na to při­šli taky...“

Teprve postu­pem času, co Paula blí­že pozná­vá­me, (a nejen jeho, ale jeho man­žel­ství s Miou), zjiš­ťu­je­me, že všech­no je tak tro­chu jinak, než nám sám sebe pre­zen­tu­je a nejen nám, ale i sám sebe před oko­lím.

„Nemusíte však být posta­vou romá­nu, abys­te byli nevě­ro­hod­ní. Jen se nad tím zamys­le­te, my všich­ni jsme nevě­ro­hod­ní vypra­vě­či svých vlast­ních pří­bě­hů. Upravujeme. Překrucujeme prav­du. Snažíme se svě­tu uká­zat svou lep­ší ver­zi, i kdy­by jen pro­to, abychom udě­la­li dojem na part­ne­ra, šéfa nebo své děti....

Dokážeme zaří­dit, abychom před těmi na dru­hé stra­ně vypa­da­li doko­na­lí, šťast­ní a požeh­na­ní.

Všichni víme, že ničí život není doko­na­lý.“

Jak moc věří jeden dru­hé­mu? Jak doko­na­lé je jejich man­žel­ství? A může vůbec exis­to­vat a být doko­na­lé man­žel­ství i po spo­leč­ných dese­ti letech? Jak moc ten­to víkend otře­se jejich živo­ty?

A vy si začí­ná­te uvě­do­mo­vat, že zra­da může při­jít kdy­ko­liv, i od nej­bliž­ší­ho člo­vě­ka, od kte­ré­ho bys­te to nikdy neče­ka­li. O to víc je toto vyprá­vě­ní mra­zi­vé a str­hu­jí­cí, neboť si člo­věk ve finá­le uvě­do­mu­je, že se nako­nec ve svém živo­tě musí spo­lé­hat jen sám na sebe a svůj zdra­vý úsu­dek.

Nejúžasnější den byl pro mě oprav­du vel­ký čte­nář­ský záži­tek, a kni­hu jsem pře­čet­la doslo­va jed­ním dechem. A v hla­vě mě navždy uvíz­la myš­len­ka, že:  „Dokonalé man­žel­ství je jen doko­na­lá ilu­ze.“ Zajímavé rozuz­le­ní, kte­ré by těž­ko doká­zal kdo­ko­liv před­ví­dat.

Kniha vás chyt­ne, pohl­tí a postup­ným tem­pem vás dostá­vá do děje, pood­ha­lu­je jed­not­li­vé osu­dy a živo­ty postav, díky čemuž si lehce udě­lá­te obrá­zek o tom, co jste dopo­sud nevě­dě­li a nemě­li ani sebe­men­ší tuše­ní. Takové postup­né odkrý­vá­ní tři­náctých kom­nat a tajem­stvích, jež vás lec­kdy dost zasko­čí a pře­kva­pí nepři­pra­ve­né, pro­to­že nic nelze dopře­du před­ví­dat.

Nejvíce se mi líbi­lo to, jak se Paul na začát­ku vychva­lu­je a maže nám med kolem pusy, jak moc je milu­jí­cí, obě­ta­vý a chá­pa­jí­cí man­žel, z kte­ré­ho se postup­ně mění mani­pu­lu­jí­cí a sobec­ký člo­věk, jež si jde pev­ně za svý­mi zájmy, pře­hna­ně hamiž­ný a milu­jí­cí luxus, pení­ze a vydr­žu­jí­cí si milen­ku.

Tento mra­zi­vý, a poměr­ně dost rych­le ply­nou­cí psy­cho­lo­gic­ký thriller, jež se ode­hrá­vá během jed­no­ho víken­du, dopo­ru­ču­ji roz­hod­ně si ho pře­číst!!!

Autor: Kaira Rouda

Překlad: Marcela Petrželová

Vydal DOBROVSKÝ s.r.o. v edi­ci Knihy Omega v roce 2018

Počet stran: 400

ISBN 978-80-7390-966-6

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře