Kritiky.cz > Profily osob > Rozhovory > Rozhovor s novou „literární nadějí“ Ondřejem Kunovským

Rozhovor s novou „literární nadějí“ Ondřejem Kunovským

429687218 10223320926283514 1013088933199021774 n
429687218 10223320926283514 1013088933199021774 n
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

V poměr­ně nedáv­né době se na kniž­ním trhu obje­vi­la vel­mi zají­ma­vá kni­ha „PROROK a LADY KOSICE“ od naděj­né­ho mla­dé­ho tvůr­ce Ondřeje Kunovského, jež si zís­ka­la vel­ké pub­li­kum čte­ná­řů. Koho si však pod tím­to zvuč­ným jmé­nem může­me před­sta­vit? 

Charismatického mla­dé­ho muže, jež vystu­do­val sklad­bu a diri­go­vá­ní na Pražské kon­zer­va­to­ři a dále pokra­čo­val ve stu­diu diri­go­vá­ní na praž­ské AMU a švéd­ské Královské hudeb­ní aka­de­mii.

Hudba je pro Ondřeje vel­kou srd­co­vou zále­ži­tos­tí, kte­ré se věnu­je nejen ve svém vol­ném čase, ale i v rám­ci své pro­fes­ní dráhy. I když je hud­ba jeho váš­ní a vel­kou inspi­ra­cí pro psa­ní, rád by se v budouc­nu zamě­řil hlav­ně na oblast psa­ní.

Zkusme se tedy opros­tit od hud­by jako tako­vé a pojď­me se poho­dl­ně posa­dit a popo­ví­dat si s Ondřejem o jeho kni­ze (kte­rou jsem měla ostat­ně mož­nost si pře­číst a můžu říci, že je skvě­lá) a samo­zřej­mě i o jeho psa­ní jako tako­vém...

429850547 10223320925523495 9063522787217574712 n
429850547 10223320925523495 9063522787217574712 n

V loň­ském roce vyšla vaše kni­ha „PROROK a LADY KOSICE“. Povězte nám, proč by si čte­ná­ři měli pře­číst prá­vě vaši kni­hu. Jak bys­te nám ji v krát­kos­ti před­sta­vil a na co kon­krét­ní­ho bys­te nás u ní nalá­kal? Je něco, na co bychom si v kni­ze měli dát pozor?

Řekl bych, že díky kom­bi­na­ci dvou zdán­li­vě nesou­vi­se­jí­cích rovin, kte­ré jsou ješ­tě k tomu ohra­ni­če­né pro­lo­gem a epi­lo­gem, se čte­nář do kni­hy ze začát­ku tak tro­chu zamo­tá a je pak zvě­da­vý, jak se budou pří­běhy vyví­jet dál, a zejmé­na, jaká je tedy mezi nimi styč­ná plo­cha. Podle dosa­vad­ních ohla­sů je text sviž­ný a čti­vý – sna­žil jsem se ho neza­těž­ká­vat pří­liš­ný­mi popi­sy nebo děj nepo­sou­va­jí­cí­mi dia­lo­gy.

I když na dru­hou stra­nu musím při­znat, že pro mě osob­ně děj není úpl­ně to hlav­ní, o co v kni­ze jde – spí­še jsem se sám bavil hrou s for­mou celé­ho tex­tu, začle­ňo­vá­ním růz­ných žánrů (poezie, novi­no­vé člán­ky, dení­ky apod.) a znač­ný důraz je, řekl bych, kla­den na úva­ho­vé pasá­že.

Nicméně děj jako tako­vý samo­zřej­mě nechy­bí, čte­nář může pro­žít dra­ma­tic­ké situ­a­ce, „loves­to­ry“ a zúčast­nit se i zná­mých bib­lic­kých udá­los­tí a při­hlí­žet pro­mě­ně postav.

Celý dosa­vad­ní život se pohy­bu­je­te v hudeb­ním svě­tě a nyní jste si na skok odsko­čil a vydal kni­hu. Co vás při­mě­lo k napsá­ní prá­vě tako­vé­to kni­hy?  Jak dlou­ho vám trva­lo, než jste kni­hu napsal a poté vydal?

Covid. To je asi to, co za exis­ten­ci této kni­hy „může“. (A mys­lím, že mně podob­ných psav­ců se během té div­né doby vyro­ji­la počet­ná hej­na.) Hudebníci teh­dy měli napros­tý utrum a něčím si člo­věk to dušev­ní zdra­ví udr­žo­vat musel. Tehdy jsem si spí­še psal pro sebe, neměl jsem snad ani ambi­ci text dokon­čit, nebo dokon­ce vydat. Během asi tří týd­nů na pod­zim roku 2020 jsem napsal vět­ši­nu dysto­pic­ké rovi­ny (i s občas­nou sati­ri­za­cí teh­dej­ší­ho dění).

V led­nu 2021 jsem odjel na stáž do Švédska, a téměř celý rok jsem na psa­ní vůbec nepo­mys­lel, a plně se věno­val diri­go­vá­ní. Nicméně v hla­vě mi poma­lu zrá­la dru­há – bib­lic­ká apo­kryf­ní rovi­na. Tu jsem začal psát na sklon­ku roku a z jara 2023 byl hoto­vý prv­ní ruko­pis.

Celkově to tedy dalo nece­lé tři roky, než jsem kni­hu dokon­čil. Cesta k vydá­ní pak ský­ta­la dal­ší zhru­ba rok. (Pro zájem­ce při­klá­dám odkaz na záznam ze křtu kni­hy v Městské knihov­ně v Praze, kde podrob­ně­ji hovo­řím o ces­tě od nápa­du na pul­ty knih­ku­pec­tví).


Máte něja­ký zaru­če­ný recept ane­bo tipy pro začí­na­jí­cí auto­ry, jak dosáh­nout své­ho snu?

Sám jsem začí­na­jí­cí autor, tak­že se úpl­ně necí­tím opráv­něn komu­ko­liv roz­dá­vat rady, a tak bych si zde asi vysta­čil s omše­lou větou: Nezdávat to! Šance, že se tre­fí­te do edič­ní­ho plá­nu někte­ré­ho pres­tiž­ní­ho nakla­da­tel­ství, u něhož sní­te o vydá­ní, je samo­zřej­mě malá, a pro­to mys­lím, že není pro začá­teč­ní­ky ostuda zvo­lit i alter­na­tiv­ní ces­ty, jako je před­pro­dej či samizdat, byť v malém nákla­du kusů. Zejména v dneš­ní době, kdy se hod­ně píše a málo čte…

Říká se, že „sice je kni­hu nej­těž­ší napsat, ale o to hez­čí je jí pak držet v ruce“. Vzpomenete si na prv­ní oka­mžik a na prv­ní poci­ty, kdy jste ji mohl popr­vé držet v ruce? Co vám v tom oka­mži­ku pro­le­tě­lo hla­vou?

Nerad bych byl sen­ti­men­tál­ní, kolem pří­prav kni­hy byla spous­ta prá­ce, během kte­ré jsme dali dohro­ma­dy její přes­nou podo­bu, dopře­du jsem tedy přes­ně věděl, jak bude vypa­dat, tak­že prv­ní pohled na ni ve fyzic­ké podo­bě už mě zase tak moc nepře­kva­pil.

Asi mi v tu chví­li pro­běh­la hla­vou ta tři léta, kte­rá jsem pří­pra­vou kni­hy trá­vil, a vzpo­mněl jsem si na toho kosa z naší zahra­dy, kte­rý mě inspi­ro­val, jak ten tvo­re­ček ani neví, jaký vliv na mě měl (žije ješ­tě vůbec?...).

Ale musel jsem se v duchu i usmát, jeli­kož mi najed­nou vyvsta­la vzpo­mín­ka na oka­mžik ve tře­tí nebo čtvr­té tří­dě, kdy se nás paní uči­tel­ka pta­la, čím chce­me být. Když došla řada na mě, jed­na spo­lu­žač­ka (kte­rá se mi teh­dy děs­ně líbi­la) se zacu­li­la a ušpit­la: „Ondra bude spi­so­va­tel“ (doce­la mi šel sloh). Už nevím, čím jsem chtěl teh­dy být (tuším, že vod­ní­kem), nicmé­ně asi ani tato spo­lu­žač­ka dodnes o tom­to svém dět­ském pro­roc­tví nic neví – stej­ně jako ten kos z naší zahra­dy.

Jak bys­te teď s odstu­pem času zhod­no­til svo­ji kni­hu. Bylo by něco, co bys­te dnes udě­lal nebo napsal jinak? A pokud ano, co by to bylo?

O tom čas­to pře­mýš­lím. Vím, že už teď, pár měsí­ců od vydá­ní, bych mož­ná něja­ké věty poupra­vil, někde pře­psal celé odstav­ce, mož­ná i něco vyškr­tal (což je vždy nej­těž­ší). Nicméně i kdy­bych to mohl lusk­nu­tím prs­tu udě­lat, vím, že za něja­ký čas bych to udě­lal zno­va. A zno­va.

Do obsa­hu bych urči­tě, už z prin­ci­pu, zasa­ho­vat nechtěl - člo­věk stár­ne a jeho mlad­ší já, kte­ré se v kni­ze samo­zřej­mě zrca­dlí (i když sám nemám rád, když se kni­hy vyklá­da­jí na zákla­dě bio­gra­fie a osob­nos­ti auto­ra), se mu s odstu­pem času bude vždy jevit jako dětin­ské a nedo­spě­lé. Ale tato kni­ha je odraz mého asi pět­a­dva­ce­ti­le­té­ho já, momen­tál­ně jsem stej­ně sta­rý, jako hlav­ní hrdi­na. A pro­to jej rad­ši nechám přá­te­lit se s mým stej­ně sta­rým já a nebu­du mu vnu­co­vat své já nyněj­ší ani budou­cí, jeli­kož se mi s odstu­pem času bude stej­ně vždy jevit dětin­ské a nedo­spě­lé.

(Zpětně jsem v kni­ze nara­zil na pár drob­ných pře­kle­pů, kte­ré nám při pří­pra­vě unik­ly, tak­že pro příš­tě vím, že je tře­ba dát ješ­tě vět­ší důraz na toto. Ale je to naštěs­tí pou­ze v řádu jed­no­tek, věřím, že cel­ko­vé­mu dojmu z kni­hy to snad neuško­dí.)

Čím se kro­mě hud­by a psa­ní momen­tál­ně zabý­vá­te? Jsou něja­ké plá­ny a pro­jek­ty na dal­ší pří­pad­né psa­ní nebo dokon­ce už i námět na novou kni­hu? Můžeme se v blíz­ké době na něco podob­né­ho těšit? A pokud ano, bude napsá­na v podob­ném duchu jako tato ane­bo se může­me těšit úpl­ně na něco úpl­ně jiné­ho?

Co se hudeb­ní čin­nos­ti týče, momen­tál­ně mě nej­ví­ce napl­ňu­je vede­ní žen­ské­ho pěvec­ké­ho sbo­ru Akordum v Uhříněvsi, kde byd­lím. Je to skvě­lý kolek­tiv a hlav­ně jsme vše vybu­do­va­li v pod­sta­tě z niče­ho – od asi sed­mi holek, co byly schop­né zazpí­vat nanej­výš lidov­ku… a dnes je nás pět­a­dva­cet a dělá­vá­me Vivaldiho s orchestrem a na krás­ných mís­tech. A to je skvě­lý pocit!

Ale zpět ke psa­ní. Po Prorokovi jsem si sem tam napsal něja­kou povíd­ku, chtěl jsem si chví­li odpočnout od vět­ší for­my. Byly to pro mě tako­vé etu­dy, na řadě z nich jsem si zkou­šel styl někte­ré­ho spi­so­va­te­le.

Námět na dal­ší kni­hu mám, dělám si náčrt­ky (uží­vám si psa­ní v ruce, bez počí­ta­če), nicmé­ně vím, že ten­to námět bude vyža­do­vat stov­ky hodin pře­mýš­le­ní a tisí­ce pře­čte­ných stran, než bude moct vznik­nout ale­spoň hru­bá for­ma ruko­pi­su. Jeden můj zná­mý ozna­čil Proroka za jakési „panen­ské vytrysk­nu­tí“ – mys­lím, že je to přes­ně tak – vše je zde spí­še intu­i­tiv­ní a já nyní zpět­ně nachá­zím romá­no­vé teo­rie, díky kte­rým sám sobě mohu svůj text vyklá­dat zase v jiném svět­le.

U dal­ší­ho psa­ní už budu tro­chu více „vědět, co dělám“.

Pokud vím, tak máte vel­mi boha­tou hudeb­ní minu­lost. Teď jste ale vydal kni­hu, což se tak tro­chu vymy­ká prá­ci hudeb­ní­ho uměl­ce. Jaká oblast vám je z těch­to dvou, tj. hud­ba a psa­ní, srd­ci nej­bliž­ší?

Nevím, jest­li bych svou hudeb­ní minu­lost ozna­čil za „vel­mi boha­tou“, zkrát­ka jsem vystu­do­val Pražskou kon­zer­va­toř a pak pokra­čo­val na AMU. Samozřejmě jsem coby diri­gent stál před řadou dob­rých orchestrů, ale něja­kých výraz­něj­ších úspě­chů, kte­ré by mi umož­ni­ly se diri­go­vá­ním živit, jsem nikdy nedo­sá­hl. Takže jak píše­te – hud­ba je spí­še má minu­lost, ze kte­ré ovšem vel­mi čer­pám, a diri­go­vá­ní se věnu­ji zájmo­vě stá­le. Větší smy­sl mi teď dává prá­vě psa­ní. Ale jeden nikdy neví, kam ces­ty pove­dou…

429821418 10223320928203562 6120063062585114903 n
429821418 10223320928203562 6120063062585114903 n

Vaše kni­ha je vel­mi roz­ma­ni­tá, čti­vá a kaž­dý čte­nář si zajis­té v ní při­jde na to své. Kromě jiné­ho zde může obje­vit nejen pro­lí­na­jí­cí se dva pří­běhy s urči­tým posel­stvím, ale i zvuč­né hudeb­ní výra­zy, milost­ný sonet, dení­ko­vé zápis­ky, novi­no­vé člán­ky…. Škála je vel­mi boha­tá. Kde bere­te tvůr­čí inspi­ra­ci jako tako­vou? Je někdo nebo něco, co vás inspi­ru­je? A jak pro­bí­há tako­vá vaše pří­pra­va k samot­né­mu psa­ní? Máte něja­ké ritu­á­ly, bez kte­rých se jed­no­znač­ně neo­be­jde­te, nebo máte něja­ké oblí­be­né mís­to, kde se vám dob­ře píše a tvo­ří?

Nějaká inspi­ra­ce při­jde sama z niče­ho nic, něco je výsle­dek pře­mýš­le­ní. A pak je samo­zřej­mě otáz­ka, jak to člo­věk vše zpra­cu­je – něja­ký nápad je myš­len­ka, kte­rá potře­bu­je vhod­ně zfor­mu­lo­vat; jin­dy je to zase něja­ká hez­ky (hudeb­ně) zně­jí­cí for­mu­la­ce slov, kte­rá poslou­ží coby este­tic­ký prvek tex­tu – je, mys­lím, tře­ba stá­le na text nahlí­žet jak ze stra­ny detai­lu (kdy dát čár­ku, dvoj­teč­ku, střed­ník…), tak ze stra­ny cel­ko­vé for­my a vní­mat mezi detai­lem a cel­kem spoj­ni­ci, kte­rá nesmí být nikde pře­ru­še­na.

Psací ritu­á­ly asi žád­né nemám, ale samo­zřej­mě jsou chví­le, kdy se mi píše lépe. Prvně musím mít odškr­ta­né všech­ny den­ní povin­nos­ti (vyří­ze­né mai­ly apod.), abych měl čis­tou hla­vu (tak­že např. v pon­dě­lí večer se k psa­ní pros­tě nedo­nu­tím). Proto se mi píše patr­ně nej­lé­pe v mém „dět­ském“ poko­ji u rodi­čů na Vysočině, kde mám z okna krás­ný výhled na kos­tel a celé pano­ra­ma měs­teč­ka. Rád u psa­ní poslou­chám hud­bu, u Proroka to byli zejmé­na Mahler a Sibelius, teď, u črtů k nové věci, je to pře­de­vším Janáček nebo Stravinský. Takže když se na to teď dívám zpět­ně, pře­ci jen to asi něja­ký ten ritu­ál bude.

V kni­ze „PROROK a LADY KOSICE“ hlav­ní hrdi­na nalez­ne dáv­no zapo­me­nu­tý deník své­ho kama­rá­da. Určitě by čte­ná­ře zají­ma­lo, jest­li jste si i vy jako malý kluk nebo dospí­va­jí­cí muž psal něja­ký deník nebo vedl poznám­ko­vý blok/sešit s život­ní­mi postře­hy a poznám­ka­mi? A tak tro­chu se vybí­zí zeptat se, jest­li jste stej­ně jako hlav­ní hrdi­na, někdy pro něja­kou dív­ku slo­žil sonet, milost­nou báseň nebo sklad­bu?

Deník pří­mo ne, na to jsem pří­liš nesys­te­ma­tic­ký. (Ani psa­ní se neu­mím věno­vat pra­vi­del­ně, obdi­vu­ji ty, kte­ří to dove­dou, u mě je to vždy nára­zo­vé, když mám zrov­na chuť.) Občas jsem si asi v obdo­bí puber­ty vylil srdíč­ko na něja­ký kus papí­ru, ale ty jsou, díky bohu, kdo­ví kde. Sonety i milost­né sklad­by – těch asi bylo, nicmé­ně nikdy nepadly na úrod­nou půdu. A pro­to jsem dnes výhrad­ně pro­za­ik.

Bavili jsme se o vaší kni­ze jako tako­vé, ale co jiné kni­hy? Čtete také kni­hy? Pokud ano, jaké kni­hy jste četl jako malé dítě, a jaké kni­hy nao­pak vyhle­dá­vá­te nyní? Máte něja­ké­ho oblí­be­né­ho auto­ra, ke kte­ré­mu se rád vra­cí­te nebo vám je inspi­ra­cí a vzo­rem?

Vzpomínám, že už v obdo­bí prv­ní­ho stup­ně ZŠ nám byly (v dob­rém) před­klá­dá­ny napří­klad pohád­ky Karla Čapka. Možná tam je zako­ře­ně­na má lás­ka a obdiv k tomu­to auto­ro­vi, vra­cím se k němu vel­mi čas­to. Kdybych měl jme­no­vat něja­kou kni­hu z dět­ství, kte­rá mi oprav­du utkvě­la, tak by to byl Švandrlíkům Kopyto a Mňouk. A ješ­tě Rumcajs, toho jsem louskal opa­ko­va­ně snad ješ­tě v pat­nác­ti…

Nyní jsou to, kro­mě zmí­ně­né­ho Čapka, z čes­ké lite­ra­tu­ry zejmé­na Hrabal a Kundera. Tyto tři auto­ry pro sebe čas­to nazý­vám „čes­kou nej­svě­těj­ší lite­rár­ní tro­ji­cí“. Z kaž­dé­ho z nich se sna­žím si něco vzít, při­jmout je za své uči­te­le a vní­mat jejich tex­ty – jak bylo řeče­no – od detai­lu k cel­ku.

Ze svě­to­vých auto­rů mám vel­mi rád Eca, z kla­si­ků tře­ba Huga nebo Dostojevského. V posled­ní době sáh­nu rád i po filo­so­fech, od Platónových dia­lo­gů až tře­ba po exis­ten­ci­a­lis­ty. Tady mám ale vel­kou rezer­vu, je mi z čet­by patr­né, kolik věcí ješ­tě uni­ká mému dosa­vad­ní­mu chá­pá­ní.

429823817 10223320927003532 1557366743881349328 n
429823817 10223320927003532 1557366743881349328 n

A na závěr posled­ní zásad­ní otáz­ka. Kde lze všu­de vaši kni­hu a v jakých for­mách zakou­pit. Máte k dis­po­zi­ci něja­ký odkaz, kde si můžou vaši čte­ná­ři tuto kni­hu objed­nat a zakou­pit?

Záleží, jest­li má čte­nář rád poho­dl­né objed­ná­ní z domo­va, či je stá­le „sta­ro­mi­lec“ a rád nasa­je vůni knih v kamen­ném knih­ku­pec­tví. Obě vari­an­ty jsou k dis­po­zi­ci.

Kniha je k dostá­ní na e-shopech (Luxor, Dobrovský, Kosmas, Megaknihy…), dá se objed­nat i pří­mo na e-shopu Albatros media. Pro milov­ní­ky návštěv knih­ku­pec­tví je k dostá­ní i v kamen­ných pro­dej­nách zmí­ně­ných řetěz­ců (pří­pad­ně, pokud ji tam pří­mo momen­tál­ně nema­jí, dá se na pro­dej­ně zare­zer­vo­vat). Nabízí ji i řada malých knih­kup­ců.

Ondřeji, tak to by bylo z mé stra­ny pro dnešek všech­no. Moc Vám děku­ji za Váš čas a vstříc­nost při zod­po­vě­ze­ní mých asi dost „vyčer­pá­va­jí­cích otá­zek, ale věř­te, že si toho vše­ho moc vážím. 

Zároveň Vám chci popřát do dal­ší­ho pro­fes­ní­ho živo­ta hod­ně úspě­chů, a to nejen na výslu­ní „lite­rár­ní­ho svě­ta“, ale i v pro­fes­ním a osob­ním živo­tě a pev­ně dou­fám, že se všech­ny vyřče­né i nevy­řče­né sny a plá­ny v brz­ké době usku­teč­ní a dojdou své­ho napl­ně­ní. 

Každopádně už teď se těší­me na Váš dal­ší lite­rár­ní počin a bude­me rádi, když bude­me moci být opět u toho. 

A ti, co nechtě­jí čekat, můžou v nej­bliž­ší době vyra­zit na někte­ré z autor­ských čte­ní sym­pa­tic­ké­ho auto­ra Ondřeje Kunovského a pro­žít tak nesku­teč­ný lite­rár­ní záži­tek a tře­ba si i nechat kni­hu pode­psat od samot­né­ho auto­ra.

429872219 10223324038401315 8037327972110868810 n
429872219 10223324038401315 8037327972110868810 n

Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,93384 s | počet dotazů: 266 | paměť: 72159 KB. | 29.03.2024 - 14:33:02