Může lektorka jógy sestrojit Dron?

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Ležím se zavře­ný­ma oči­ma v polo­ze, jejíž název si jako obvykle nepa­ma­tu­ju. Najednou ucí­tím na svých nár­tech dotyk zpo­ce­ných bosých nohou. Bezmocně čekám, až tlak povo­lí. Konečně! Jenže po chví­li jed­na z těch stej­ných nohou začne špič­kou kopat zleh­ka do mého kot­ní­ku, zřej­mě abych dosáh­la doko­na­lej­ší pozi­ce.  Nejraději bych zača­la ječet a násled­ně ode­šla. Neudělám však vůbec nic.

Jakoby mi vztah lek­tor - stu­dent jógy zce­la sebral sílu na nor­mál­ní reak­ci. Na kon­ci lek­ce při­jde nabíd­ka na víken­do­vý kurz zákla­dů jógy. A prý zrov­na já tako­vý kurz nezbyt­ně potře­bu­ji. Omlouvám se, že jdu na setká­ní šel­tií. Tím uve­du naši novou zastu­pu­jí­cí lek­tor­ku do nepří­jem­né situ­a­ce, pro­to­že zjev­ně neví, co to šel­tie je. Po vysvět­le­ní, že šel­tie je pes, začí­ná mís­to tla­ku noha­ma vyví­jet tlak psy­chic­ký. Prý když kurz nena­vští­vím, zna­me­ná to, že o sebe nepe­ču­ji, a pro­to­že o sebe nepe­ču­ji, tak se může stát, že nebu­du moct ani pečo­vat o šel­tii.  Ponechám poznám­ku bez odpo­vě­di a rych­le mizím. Po ces­tě pře­mýš­lím, že polo­vo­jen­ský režim není můj šálek kávy a že do tako­vé jógy cho­dit nechci.

Zavolám maji­tel­ce stu­dia, že budu cho­dit na dal­ší lek­ce výhrad­ně k ní. O týden poz­dě­ji začí­ná mé ráno migré­nou. Bolest se mě drží jako čert a neod­pla­ví ji ani hor­ká ran­ní spr­cha. Nu což, sta­teč­ně odjíž­dím do jógy s nadě­jí, že prá­ce s dechem a pro­ta­ho­vá­ní pomů­že urči­tě víc než něja­ký Panadol rapi­do. Přicházím poz­dě­ji, tělo­cvič­na je téměř plná, rela­xač­ní hud­ba a vůně sví­ček vytvá­ří pří­z­ni­vou atmo­sfé­ru pro uvol­ně­ní. Roztáhnu  růžo­vou pod­lož­ku na posled­ní mís­teč­ko vle­vo u okna. A najed­nou ji uvi­dím, leží tam mezi ostat­ní­mi a tvá­ří se jako řado­vá frek­ven­tant­ka. Ale já moc dob­ře vím, že je to ona, mili­tant­ní zástup­ky­ně z minu­lé­ho týd­ne. V prů­bě­hu cvi­če­ní se při­to­čí a pod­lo­ží mi dekou nár­ty, mod­lím se, ať na mě nesa­há, nebo ztro­pím něja­kou scé­nu. Po rela­xa­ci cvi­čí­me psa a koč­ku, potom však nastá­vá změ­na a z kla­sic­ké hodi­ny jógy je před­náš­ka. To kvů­li dosa­že­ní stej­né­ho stup­ně pokro­či­los­ti.

Přednášku vede zástup­ky­ně, Velká Lektorka. Majitelka stu­dia a ostat­ní cvi­čen­ky na ni hle­dí s nábož­nou úctou. Ta uká­že prv­ní dva slajdy, kte­ré byly původ­ně urče­né pro děti, ale náh­le opus­tí téma a začne vyprá­vět pří­běh své­ho živo­ta. Dovídáme se, jak pře­ko­na­la váž­ný úraz sebe­lás­kou a sebe­po­zná­ním, jak zača­la prak­ti­ko­vat jógu a jak to změ­ni­lo celý její život. Potom při­chá­zí­me na řadu i my, i my máme vyprá­vět o naší ces­tě za jógou. Dalším téma­tem před­náš­ky o zákla­dech jógy je osví­ce­ní, po jehož dosa­že­ní člo­věk doká­že téměř coko­liv. Příkladem nám může být zku­še­nost před­ná­še­jí­cí, že ona sama by napří­klad moh­la sestro­jit leta­dlo, kdy­by chtě­la, ale pro­to­že nechce, tak to dělat nebu­de.

Protože jsem na začát­ku cvi­če­ní zmí­ni­la bolest hla­vy, tak jsem během před­náš­ky leže­la ve spe­ci­ál­ní polo­ze, kte­rá mě měla boles­ti zba­vit, či ji zmír­nit. Podložená růz­ný­mi pomůc­ka­mi, s noha­ma zakles­nu­tý­ma v popru­hu sle­du­ji před­náš­ku vle­že. Cvičitelka neú­nav­ně vyprá­ví dále o svých minu­lých živo­tech v Indii a ve Francii, kde se málem nebo úpl­ně uto­pi­la, nevím jis­tě. Jediné co jis­tě vím, že je nej­vyš­ší čas vypad­nout. Jenže se zamo­tá­vám do popru­hu, a tak si pro­ti své vůli musím vyslech­nout, jak ji v Indonésii zaved­ly míst­ní pros­té ženy do chrá­mu, kde jí oblék­ly slav­nost­ní rou­cho a mod­li­ly se k ní, pro­to­že pozna­ly, že ona je ta osví­ce­ná, na což ona sama při­šla až mno­hem poz­dě­ji. Bože, koneč­ně jsem vol­ná, zaha­zu­ji popru­hy a opouš­tím míst­nost.

Nazpátek se vra­cím pou­ze dva­krát. Jednou, pro­to­že chci maji­tel­ce rekla­mo­vat, že jsem si dosud mys­le­la, že cho­dím na jógu a ne do eso­te­ric­ké­ho kur­zu. Podruhé pro zapo­me­nu­tou růžo­vou pod­lož­ku. Mezi dveř­mi ješ­tě zaslech­nu návod, jak se zba­vit brblá­ní a jak být pořád ve stře­du své­ho bytí.

Doma se omlou­vám Panadolu za svou dopo­led­ní nedů­vě­ru, zatáh­nu závěsy v lož­ni­ci a jdu spát. Po pro­bu­ze­ní jsem sama. Migréna pryč. Večer napíšu e-mail, že pro ztrá­tu důvě­ry v jógo­vé stu­dio kon­čím a chci nazpá­tek škol­né. Jógu budu cvi­čit zase sama, pomo­cí vemlou­va­vé­ho hla­su na you­tu­be. A nikdo se mě nebu­de nevy­žá­da­ně dotý­kat.

Dneska nade mnou v lese pro­le­těl Dron, sem a tam. Bzučel jako roj sršňů. Možná jsem tro­chu pato­lo­gic­ká, ale co když ho sestro­ji­la Velká lek­tor­ka a sle­du­je mě? Jakože se mís­to na kon­struk­ci leta­del vrh­la na kon­struk­ci dro­nů?

Namasté…

Děkuji Růžence Wegener za poskyt­nu­tí foto­gra­fie.

napsá­no pro: www.vjinemrytmu.cz

Článek je sou­čás­tí webu target=„_blank“ rel=„noopener“>Domácírady | Rady pro váš dům - recepty,zdraví, vaře­ní, tren­dy...

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře