V poslední době je to již podruhé, co jsem si při sledování nějakého filmu vzpomněla na komedii Sám doma. Tentokrát při podobně rodinné komedii Dvanáct do tuctu. Číslo 12 je pro rodinu Bakerovu typické a osudné.
Mají totiž 12 dětí, což s sebou samozřejmě přináší řadu nesnází. V Sám doma měli rodiče sice míň dětí, ale když se spolu s příbuznými všichni chystali do letadla, vypadalo to u nich stejně jako u Bakerů každý všední den. Chaoticky. Většina scén ve Dvanácti do tuctu tedy demonstruje, jak vypadá taková happy family, v jejímž domě se pořád motá třináct až čtrnáct různě starých lidí. Hlavní zápletka filmu spočívá v zásadním rozhodnutí rodičů, kteří mají po dlouhé době konečně šanci vyniknout ve svém povolání. Oba tomuto snu podlehnou, ale na úkor spokojenosti a štěstí dětí.
Ty, zvyklé doposud hlavně na mámu (Bonnie Hunt), není táta (Steve Martin) v době její delší nepřítomnosti schopen zvládnout. Takže zavládne ještě větší chaos. Dojde ke klasickým problémům, které byste v takové situaci prostě očekávali. Jeden má problémy ve škole, jiný se cítí rodinou ustrkovaný, všichni zlobí a dělají naschvály.
Celkově vzato. Film rozhodně ničím nepřekvapí. Začátkem ani závěrem. Dopadne to víceméně tak, jak čekáte. Děj sice přinese pár vtipných situací, ale smíchy se nepotrháte. Když jsem se chystala psát tuhle recenzi, musela jsem dokonce chvilku vzpomínat, co že jsem to včera ve filmu vlastně viděla. Je to zkrátka takový naprosto nenáročný film, který vám zhruba na hodinu a půl trochu rozptýlí chmurné myšlenky.
O filmu:
Rok: 2003
Režie: Shawn Levy
Scénář: Craig Titley, Sam Harper, Joel Cohen, Alec Sokolow
V hlavních rolích: Steve Martin, Bonnie Hunt
Délka: 98 min.
Nejnovější komentáře