Kniha smíchu a zapomnění - kniha

(zatím nehodnoceno)

Loading...

V roce 1971 má Mirek pro­je­vy o boji člo­vě­ka pro­ti moci. Pečlivě si uscho­vá­vá dení­ky a kore­spon­den­ci i zápis­ky ze schůzí. Nakonec se tak nějak zjis­tí, že se jed­ná o kom­pro­mi­tu­jí­cí mate­ri­á­ly a tak se roz­hod­ne je odvézt na bez­peč­něj­ší mís­to. Ovšem ješ­tě před­tím chce jet navští­vit svou býva­lou lás­ku Zdenu, pro­to­že si chce vyjas­nit někte­ré zále­ži­tos­ti. Chodil s ní před pět­a­dva­ce­ti lety a zůsta­lo mu na ní jen málo vzpo­mí­nek. Jedno use sešli a ona při­šla s plá­čem. Když se jí ptal, jaký má důvod, tak pro­nes­la, že zemřel něja­ký rus­ký stát­ník. Mirka udi­vi­lo, že jí to otřás­lo více než smrt její­ho vlast­ní­ho otce.

Ve dru­hé kapi­to­le máme hrdin­ku Markétu, kte­rá nemě­la kdy­si ráda svo­ji tchýni. Jednalo se o dobu, kdy u nich byd­le­la a ješ­tě byl naži­vu i tchán. Denně se háda­ly a navíc ji tchýně i urá­že­la. Nakonec to man­že­lé nevy­dr­že­li a odstě­ho­va­li se. Pak jed­no­ho dne tchán zemřel a z tchýně se sta­la vlast­ně zlo­me­ná žena, kte­rou si vza­li k sobě. Markéta najed­nou zjis­ti­la, že jejich dří­věj­ší hád­ky byly vlast­ně hlouposti a mali­cher­nos­ti. Markétin man­žel byl zálet­ník a Markéta to svým způ­so­bem neře­ši­la a mís­to toho si našla povy­ra­že­ní též - Evu - s kte­rou navíc obco­val i Karel.

V kapi­to­le s názvem Andělé se nachá­ze­jí dvě ame­ric­ké dív­ky Gabriela a Michaela, kte­ré se momen­tál­ně zevrub­ně zají­ma­ly o hru Nosorožec, kde se všich­ni lidé v něj pro­mě­ní. Jejich paní pro­fe­sor­ka Rafaelová je měla nej­ra­dě­ji z celé tří­dy, vlast­ně z jed­no­ho důvo­du - vždyc­ky ji dych­ti­vě pozo­ro­va­ly a zapi­so­va­ly si všech­no, co řek­la. Nyní jim obě­ma ulo­ži­la úkol, aby vypra­co­va­ly spo­leč­ně refe­rát o hře, a to do příští hodi­ny. Gabriela i Michaela spo­lu pole­mi­zo­va­ly o tom, jak hře poro­zu­mět a nako­nec se usnes­ly hlav­ně díky Michaela, že se jed­ná o sym­bol. Avšak co si naplá­no­va­li před­sta­vit jako refe­rát se málem nepo­da­ři­lo.

Další pří­běh je o ženě jmé­nem Tamina. Ta nosí cal­va­dos a kávu zákaz­ní­kům - je ser­vír­ka. Jde o malou hospůd­ku, kte­rá se v drti­vé vět­ši­ně polo­prázd­ná. Tamina má navíc tu vlast­nost, že se jí všich­ni rádi svě­řu­jí a ona pozor­ně naslou­chá kaž­dé­mu, kdo si s ní chce popo­ví­dat. Tamina volá tchýni, i když ne moc čas­to. Vždycky se jí omlou­vá, že je tele­fon moc dra­hý. Tamina totiž neži­je v Čechách, ale v emi­gra­ci. Tchýně jí navíc i vyčí­tá, že ani nena­pí­še dopis, jak je rok dlou­hý. Nyní chce Tamina po tchýni klí­ček, kte­rý si u ní scho­val její man­žel Petr.

Další část má název Lítost. Kristýna byla mla­dá tři­ce­ti­le­tá žena, kte­rá už měla dítě a man­že­la řez­ní­ka, se kte­rým sdí­le­la vcel­ku bez­pro­blé­mo­vý man­žel­ský život, avšak měla milen­ce. Mladého auto­me­cha­ni­ka, se kte­rým se občas nezá­vaz­ně setká­va­la. Nyní však do její­ho živo­ta vstou­pil dal­ší muž - stu­dent. Ten jí dost výraz­ně zkom­pli­ko­val život, pro­to­že jí zamo­tal hla­vu. V tom­to pří­pa­dě spo­lu cho­di­li na pro­cház­ky, kde se poz­dě­ji objí­ma­li, ale Kristýna nic více stu­den­to­vi nedo­vo­li­la. Ne, že by ho nechtě­la, ale zami­lo­va­la se hned od začát­ku do jeho pla­chos­ti a chtě­la si ji ucho­vat. Imponovalo jí též to, že s ní dis­ku­to­val o živo­tě.

První kni­ha od Milana Kundery, kte­rá se mi líbi­la. Opravdu je to hod­ně dob­ré, jed­na ta kapi­to­la kon­čí doce­la zle, ale jinak je celá kníž­ka vel­mi dob­rá a dopo­ru­ču­ju všem ke čte­ní. Má 260 stran.

Věnovalo nakla­da­tel­ství Atlantis.

• Autor: Milan Kundera
• Žánr: pró­za
• Nakladatelství: Atlantis
• Datum vydá­ní:2017

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře