Dana Droppová - Laura

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Laura je vaše prv­ní vel­ká fil­mo­vá role, jak jste si ji uži­la?

První dny byly tro­chu nároč­něj­ší, muse­la jsem si zvy­kat na spous­tu nových věcí. Velké fil­mo­vé natá­če­ní, a tedy i hra­ní před kame­rou, jsem ješ­tě neza­ži­la, tak­že to pro mě bylo ze začát­ku troš­ku stre­su­jí­cí. Nátlak lidí, pří­ka­zy “tady se postav, takhle to udě­lej”, spous­ta věcí na vstře­bá­vá­ní. Nutnost při­způ­so­be­ní se a nějak začít na pod­ně­ty rea­go­vat. Nicméně takhle ta prv­ní zku­še­nost byla moc pří­jem­ná. Celý štáb byl vel­mi trpě­li­vý, nikdo nespě­chal a všich­ni byli milí, což ten můj vnitř­ní strach postup­ně roz­měl­ňo­va­lo.

Jaká byla vaše prv­ní reak­ce, když jste se dozvě­dě­la, že v této pohád­ce bude­te hrát?

Rozhodně mě to hod­ně pře­kva­pi­lo. Proběhla tři cas­tingo­vá kola a u kaž­dé­ho dal­ší­ho jsem byla udi­ve­něj­ší a udi­ve­něj­ší, pro­to­že jsem ani z jed­no­ho kola nemě­la dob­rý pocit. I když jsem pořád hod­ně pře­mýš­le­la o tom, co je na mně tak zau­ja­lo, byla jsem šťast­ná a taky plná oče­ká­vá­ní.

Co vás zau­ja­lo na scé­ná­ři?

Líbilo se mi, že nemá kla­sic­ký pohád­ko­vý námět a není tuc­to­vý - princ a prin­cez­na, vel­ká lás­ka... Příběhová lin­ka není vede­ná pou­ze po zami­lo­va­ném páru, ale i přes hodi­ná­ře, kte­rý jim nepře­je. Nejvíc se mi líbí, že v naší pohád­ce nekon­čí všech­no před­ví­da­tel­ně. Hodinář, kte­rý milu­je vlast­ní pohod­lí, jed­ná na úkor svo­jí rodi­ny. Nechá se zlá­kat cham­ti­vos­tí a lakom­stvím, kte­ré i v dneš­ním svě­tě pře­vlá­da­jí nad něja­ký­mi základ­ní­mi pozi­tiv­ní­mi lid­ský­mi vlast­nost­mi, co se troš­ku vytrá­ce­jí...

Dostala jste něja­ké rady od herec­kých kole­gů?

Pokud jsem se na něco zepta­la, tak byli hod­ní a pora­di­li, ale do toho, jak jsem hrá­la, mi nemlu­vi­li. Byla jsem cel­ko­vě moc ráda, že jsem měla mož­nost hrát se zku­še­ný­mi her­ci jako je Viktor Preiss nebo Éva Bandor. Sledovala jsem je při tom, jak se při­pra­vu­jí na scé­nu, jak si roli zpra­co­vá­va­jí, aby moh­li vytvo­řit situ­a­ci, čímž jsem se vlast­ně sama uči­la. Stejně tak jsem měla vel­kou opo­ru v Michalovi Balcarovi. Ačkoliv jsme se před natá­če­ním nezna­li a vlast­ně jsme nasko­či­li hned do situ­a­ce, kdy se oprav­du moc milu­je­me (prv­ní scé­ny, kte­ré se natá­če­ly, byly v pří­bě­hu ty posled­ní), vždyc­ky mi ochot­ně podal pomoc­nou ruku a pora­dil, když jsem to potře­bo­va­la. Byl to skvě­lý par­ťák.

Jak se vám spo­lu­pra­co­va­lo s Jitkou Rudolfovou? Dostávala jste něja­ké rady i od ní? Byla přís­ná, nebo něco nechá­va­la i na vás?

Spolupráce s Jitkou byla skvě­lá. Popravdě nás doce­la dost nechá­va­la impro­vi­zo­vat. Pokud měla urči­tou před­sta­vu oscé­ně, kte­rou jsme nena­pl­ňo­va­li, tak nás samo­zřej­mě usměr­ni­la, ale jinak jsme měli v pod­sta­tě vol­nou ruku. Je to vlast­ně popr­vé, co jsem tak­to pra­co­va­la s reži­sé­rem, a upřím­ně jsem si mys­le­la, že těch při­po­mí­nek bude mít víc. Nicméně i tak to bylo stre­su­jí­cí, pro­to­že na sobě máte zod­po­věd­nost vytvo­řit situ­a­ci a vymys­let, jak by se měla herec­ky ztvár­nit. Ale nako­nec jsme našli spo­leč­nou ces­tu, kdy jsme herec­ky tva­ro­va­li posta­vu a Jitka nás pří­pad­ně v jejím jed­ná­ní posou­va­la tím správ­ným smě­rem.

Na jakou scé­nu z natá­če­ní nej­ra­dě­ji vzpo­mí­ná­te?

Zábavné situ­a­ce vzni­ka­ly, když jsme se na pla­ce sešli já, Michal a Éva. Shluk slo­ven­šti­ny, češ­ti­ny a slo­ven­šti­ny s maďar­ským pří­zvu­kem doká­že někte­ré situ­a­ce pěk­ně zamo­tat! A pak se mi ješ­tě moc líbi­la sva­teb­ní scé­na s Urbanem, a to hlav­ně díky aranž­má.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře